Zde viz foto náčrtu

, na kterém je Bitva u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V další části svého článku - Pátrání po nepříteli. - což je vlastně letecký průzkum amerických pozic před Bitvou u ostrova Midway, japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, na str. 137., svého historického pojednání, v knize – Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, odbočí a připomenou chyby, kterých se dopouštěly jejich letouny na počátku roku 1942 při Bitvě v Indickém oceánu (Bitvu v Indickém oceánu zde dobře popsal pan kolega Jarl, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8744
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8754
a zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=393&t=8760
). Cituji:
„Když na počátku roku (1942) naše průzkumné letouny pátraly v Indickém oceánu po britských lodích, často zabloudily a z letadlových lodí musely být vysílány rádiové signály, aby je dovedly zpět. Tím však byl na naši přítomnost upozorněn i nepřítel a z toho vznikla v Nagumovi a v jeho štábu pochopitelná nechuť vysílat průzkumné letouny, jestliže se tomu mohl vyhnout. Tato nechuť se stále ještě projevovala i za midwayské operace a spolu s chybným odhadem situace nepřítele způsobila, že se nepostaral o dostatečná průzkumná opatření.“
Zde pak je ještě foto

, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.).
Ale ihned oba japonští historici hovoří o určité nápravě, kterou byly 2 průzkumné letouny pro letadlové lodi typ 2, bombardér Suisei (Judy) /zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Suisei_ Judy_d4y3, foto je volně přístupné na několika webech/, do kterého byly kladeny velké naděje. Věřilo se, že se v průzkumu osvědčí, a to v pátrání po nepřátelských operačních svazech. Oba historici na str. 138., píší doslova, cituji:
„Dva z těchto letounů byly před vyplutím dodány na palubu lodi Sórjú (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Japanese_aircraft_carrier_Soryu_1938, foto bylo zvětšeno a je volně na několika webech).
Dne 4. června ráno viceadmirál Nagumo a jeho štáb stále ještě nevěděli, že japonská transportní skupina byla zpozorována a napadena letouny z Midwaye. Zasažena byla jediná loď Akebono Maru a ani ta nebyla tak poškozena, aby nemohla v plavbě pokračovat; důležité však bylo, že si nepřítel byl plně vědom přítomnosti japonských lodí plujících směrem k Midwayi. A my nevěděli, že on to ví.“
První japonská útočná vlna vzlétla proti Midway.
Těsně před svítáním dne 4. června 1942, když ještě byla tma, se na palubách všech čtyřech letadlových lodí, a to 240 mil na severozápad, připravovala prvá japonská úderná vlna ke vzletu, směr útoku všechna vojenská zařízení na ostrovech atolu Midway. Jak vypadaly podmínky a jak se vše vyvíjelo dál, na str. 138., 139., píší oba japonští historici následovně, cituji:
„Startovací podmínky byly ideální: vál jihovýchodní větřík, moře bylo klidné. Na východní obloze se objevil jemňoučký nádech světla, v němž se matně rýsoval horizont. Chybělo 40 minut do východu slunce, když se tlampače rozezvučely povelem: ´Letci na shromaždiště! ´ Piloti se nahrnuli do operační místnosti pod velitelským můstkem. Nemohl jsem za nimi, protože jsem už byl příliš unaven, zůstal jsem tedy sám u řídícího letového stanoviště. Letci byli za chvíli zpátky na palubě a běželi ke svým letounům. Letecký důstojník se vrátil k řídícímu stanovišti a začal v rychlém sledu vyvolávat rozkazy:
´Posádky k startovacím stanovištím! ´ ´Spustit motory! ´ ´Kapitáne, natočte loď přesně proti větru a zvyšte rychlost, aby odpovídala relativní rychlosti 14 metrů (Poznámka redakce – Rychlost větru za vteřinu; odpovídá rychlosti 32,7 km/hod.)´.
Motory byly spuštěny, letová paluba se brzy otřásala pekelným ohlušujícím rámusem.
Kapitán-poručík Čihaja v plné letecké výstroji se krátce zastavil u řídícího letového stanoviště a rozloučil se se mnou. Popřál jsem mu mnoho štěstí a pozoroval jsem ho, jek obratně sestupoval po žebříku a skočil do kabiny svého vůdčího střemhlavého bombardéru, který čekal blízko můstku. Polohová světla jeho letounu zablikala na znamení, že je připraven, a brzy v temnotě zazářila modrá a červená světla všech letounů.
´Všechny letouny připraveny´, hlásil příkazník. Letová paluba byla náhle osvětlena reflektory, noc se změnila v den. ´Letouny připraveny k vzletu´, hlásil letecký důstojník kapitánu lodi.
Akagi (zde viz foto

, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je na mnoha webech volně.) plula přímo proti větru zvýšenou rychlostí, ručička na větroměru ukazovala požadovanou rychlost. ´Zahájit vzlety! ´ ozval se rozkaz z velitelského můstku. Letecký důstojník opsal ve vzduchu velký kruh zelenou signální lampou.“
Stíhačka Zero (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Zero_Sokaku, tedy Zero na letadlové lodi Šokaku, foto je volně přístupné na několika webech.), která v tom momentě byla na letadlové lodi v čele, tehdy prý netrpělivých „dravců“, prudce roztočila motor úplně naplno, pak na letové palubě pilot nabral rychlost a vznesl se do vzduchu. Doprovázel jej ohromný jásot všech, kteří v těch chvílích měli co do činění na palubě letadlové lodi Akagi.
„Za prvním letounem vzlétlo dalších osm Zer. Pak následovaly střemhlavé bombardéry, každý s pozemní pumou těžkou 250 kg. Čihaja, jeden z nejmladších důstojníků, měl poklop kabiny otevřený a mával na pozdrav jásajícím námořníkům. V příštím okamžiku letoun s ohlušujícím řevem vzlétl k temné obloze. Zakrátko bylo ve vzduchu všech osmnáct střemhlavých bombardérů. Pravidelný vzor červených a modrých světel na obloze ukazoval, že Zera jsou seřazena.
Asi 4 000 metrů na levoboku vzlétaly letouny z Hirjú (zde viz foto

, pod kterým byl popisek_Japanese_aitcraft_carrier_Hiryu_1939, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno.). Z osvětlené paluby vyrážely postupně do tmy tenké světelné paprsky. V patnácti minutách vzlétlo ze čtyř letadlových lodí celkem 108 letounů. Při seřazování vytvořily nad loďstvem velký kruh a pak zamířily na jihovýchod.
Vrchní velení nad údernou vlnou měl kapitán-poručík Tomonaga, jenž též osobně velel 36 horizontálním bombardérům typu 97 ze Sórjú a Hirjú. Za ním nalevo následovalo 36 střemhlavých bombardérů typu 99 z lodí Akagi a Kaga, jimž velel kapitán-poručík Ogawa, velitel eskadry na lodi Kaga. Kapitán-poručík Suganami ze Sorjú velel doprovodné skupině 36 stíhaček Zero (9 z každé letadlové lodi). Celkem 108 letounů.“
V dalším textu nás oba japonští historici, na str. 140., krátce seznamují s minulou službou všech tří velitelů svazků, kapitán-poručíků, Tomonagovou, Ogawovou a i Suganamovou, když napsali, cituji:
„Pro Tomonagu to byla první bojová akce v tichomořské válce. Přišel na Hirjú těsně předtím, než loď vyplula z domácích vod. Zúčastnil se však čínsko-japonské války, byl to schopný a zkušený letec s dobrými předpoklady pro vedení takového úderu.
Kapitán Ogawa, odvážný pilot, se zúčastnil všech akcí Nagumowa svazu od Pearl Harboru. Obratností a odvahou se mu v námořním letectvu nevyrovnal nikdo.
Kapitán Sugunami, jako většina pilotů, byl rovněž starým bojovníkem tichomořské války od útoku na Pearl Harbor. Byl to typický stíhací pilot, plný bojovnosti.
I všichni ostatní piloti byli dobře vycvičeni a většinou zkušení letci. Dobrá byla i jejich týmová souhra. Pozoroval jsem, jak jejich světla mizí v temnotě, proklínal jsem svou nemohoucnost a alespoň v duchu jsem jim popřál mnoho štěstí.“
Ticho, které se na čtyřech palubách letadlových lodí rozhostilo jen skutečně na pár chvilek, bylo přerušeno rozkazem – „Připravit druhou údernou vlnu!“ Okamžitě poté se ozvalo nepřerušované zvonění. Zvonění pokračovalo po celou dobu, po kterou byly letouny „druhé vlny“ vyzdvihovány na palubu.
„Z výtahu na přídi vyjížděly stíhačky, střední a zadní výtahy dodávaly bombardéry. Údržbářské čety přisunovaly torpéda z muničních skladišť a upevňovaly je na letadla. Každý pracoval s horečnou rychlostí. Nebyl čas si oddechnout, protože východní obloha se už začala rozjasňovat prvním úsvitem.
Bylo 5,00, když se na obzoru objevilo nachové slunce. Letová paluba byla opět plná letounů připravených zaútočit, jestliže se objeví nepřátelský operační svaz. Každý střemhlavý bombardér byl vyzbrojen těžkou pumou, každý horizontální bombardér torpédem. V druhé vlně bylo rovněž 108 letounů – 36 střemhlavých bombardérů typu 99 /zde viz foto

, pod kterým byl popisek Aichi_D3A1_Val, střemhlavý bombardér japonského námořnictva typ 99., foto pochází z Wikipedie a je i volně na několika webech./ (po 18 z Hirjú a Sórjú), 36 torpédových bombardérů typu 97 /zde viz foto

, pod kterým byl popisek, Kate_B5N1_Akagi_dummy_torpedo – jedná se o typ 97, torpédový bombardér na lodi Akagi (po 18 z Akagi a Kagy) a 36 stíhaček Zero.“