Bolševici měli na kahánku několikrát a vše to směřovat jen k legiím také není dobré. Protože příležitostí, kdy je zlomit, bylo několik a viníků postupně X (z domácí i zahraniční scény) a stejně nikdo neví, co by bylo pak. Rusko po revoluci je jeden obrovský kotel X mísících se protichůdných směrů a frakcí a relativizovat ten bordel jen na pár jasných frází je prostě při troše zodpovědnosti nemožné.Zemakt píše:Velké legionářské úspěchy vzbudily tehdy samozřejmě velkou pozornost. A to zejména diplomatického a armádního sboru celého tehdy vládnoucího světa. De facto ty úspěchy byly řešením celé té zapeklité otázky co s bolševikama. Bohužel šance se promarnila již v samém začátku.
Co se týká států Dohody, tak většina prostě na přímou a vážně míněnou konfrontaci s Bolševiky neměla síly, vůli a politické klima. Oni věděli, že je to problém a bude problém, ale prostě byly tu palčivější záležitosti a co nejrychlejší přechod do mírového stavu byla priorita. Je snadné kritizovat Brity, Francouze či Američany, ale pokud někdo začne studovat celkové pozadí těchto států, tak se koukáme na trochu jinou věc. My to bereme čistě jen prismatem českého pohledu plus pár základních tezí obecného významu plus retrospektivních znalostí, ale to nestačí.