Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 333.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 333.
Zde pak je foto



, na kterém je náčrt Bitvy u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V konci č 332., jsme se od profesora Love dozvěděli o tom, že ze všech třech amerických letadlových lodí, Enterprise, Hornet (zde viz foto



, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) a Hornet (zde viz foto



, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech), a Yorktown (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.), byla, ve tři čtvrtě na osm ráno, dne 4. června 1942, vyslána letecká útočná sestava, která měla zaútočit na průzkumem zjištěná uskupení čtyř japonských lodí /Akagi (zde viz foto



, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je volně na mnoha webech) , Kaga (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aircraft_carrier_Kaga, foto bylo zvětšeno, je volně přístupné na několika webech.), Sórjů a Hirjú (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aircraft_carrier_Soryu_1938, foto bylo zvětšeno a je volně na několika webech) a Hirjú (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Japanese_aitcraft_carrier_Hiryu_1939, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno)./, a na jejich lodní doprovod. Profesor Love pak poctivě přiznává, že americké útočné uskupení torpédových a hloubkových bombardérů, a též i stíhací doprovod, nemělo vlastního leteckého koordinátora pro samotný útok. Zde mě pak zaujala věta, kterou, my všichni suchozemci ve střední Evropě moc neznáme, zvláště ti, kteří nenavštívili nějakým způsobem oceán (dvakrát jsem letěl, jen jako turista, nad Atlantským oceánem), kterou, ke svému dalšímu výkladu, použil profesor Love. Ve své - Kapitola 5, název článku – Vrchol bláznovství s podtextem Bitvy v Korálovém moři a u ostrova Midway, na str. 98., napsal, cituji: „Hledání japonského mobilního svazu prokázalo, že v oceánu tak velkém, jako je Pacifik, je i největší loď malá.“ Následujícím textem o Bitvě u ostrova Midway pak pokračuje, po této větě dalším textem, který zesílenou větu dokazuje, různými zmatky mezi samotnými americkými letadly, ale říká i věty, ze kterých jasně plyne, že některá americká uskupení se vůbec nad japonský námořní svaz zprvu netrefila. Po vyřčení dalšího manévru admirála Naguma, se máme tedy dozvědět, cituji:

„Když v 9.18 přistála letadla vracející se z útoku na Midway, Nagumo (zde viz foto



pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech), své lodi otočil k severozápadu, aby nepřipravil na útok. Tento pohyb znásobil chybu v prvotním hlášení a ještě více ztížil americkým letadlům hledání lodí. Střemhlavé bombardéry z Hornetu minuly lodě úplně a pokračovaly v letu na jihozápad, dokud jim nezačalo docházet palivo. Jedenadvacet se jich vrátilo na letadlovou loď, ostatní letěla dál na Midway. Všem jejich stíhačkám došlo palivo a nouzově přistály na hladině. Nicméně v 9.30 našla letadla z Hornetu mobilní svaz, jenomže je přepadla Zera (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Zero_Sokaku, tedy Zero na letadlové lodi Šokaku, foto je volně přístupné na několika webech.), která všech patnáct Devastátorů (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Douglas_TBD_1_Devastator, foto je volně přístupné na několika webech, foto muselo být zmenšeno.) sestřelila. Krátce nato dorazila, rovněž bez doprovodu, torpédová letadla z Enterprise. Rozdělila se do dvou skupin, aby mohla útočit z protilehlých strana, ale přemohla je hlídkující obrana a sestřelila deset ze čtrnácti Devastátorů. Žádný z nich lodě nezasáhl.
Dauntlessy (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - z letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno.) z Enterprise, podobně jako střemhlavé bombardéry z Hornetu letící ve velké výšce, nemohly nepřítele na určených pozicích najít, a tak se major ´Wade´ McClusky, velitel skupiny, otočil na sever a začal prohledávat větší čtverec, když náhodou zpozoroval zatoulaný japonský torpédoborec, který sledoval až k mobilnímu svazu. V 10.00, když svaz spatřil, se k němu blížil od jihu. McClusky rozdělil svou skupinu na dvě části a letadla se spustila střemhlav k zemi, aby zaútočila na Akagi a Kagu, které se v tom okamžiku nacházely v jižním a západním rohu kosočtverečné formace. Ve výšce 550 metrů (1 800 stop) sáhl první pilot ´po páce na levé straně, zatáhl za ni, čímž uvolnil bomby, a snažil se co nejrychleji zmizet. Totéž opakovalo jedno po druhém všech pětadvacet letadel. Přitom se zdálo, že pod nimi vybuchl celý svět´ (historickým podkladem pro věty je zde: Lord, Walter. Incedrible Victory- volně přeloženo - Nepřímé vítězství. New York: Harper and Row, 1967. S. 165).
Horní palubu Akagi, pokrytou letadly, pohonnými hmotami a municí, zasáhly dvě pumy. Čtyři pumy zasáhly Kaga. Její palubní nástavba byla v troskách a druhotné výbuchy pum a paliva na palubě obalily loď plameny. Obě z plavidel se toho dne večer potopila. Shodou okolností se letecká skupina z Yorktownu, blížící se z východu, dostala k mobilním silám ve stejném okamžiku. Major Maxwell Leslie svou skupinu navedl na Sórjú , loď, která byla nejblíže ve východním rohu kosočtverce. Pět Avengerů vypustilo torpéda, ale žádné loď nezasáhlo a pouze dvě letadla přežila nepřátelskou protiletadlovou palbu a vrátila se na svou letadlovou loď. Pak Dauntlessy, se sluncem v zádech, přešly do střemhlavého letu. Proti sobě neměly žádné stíhačky, protiletadlová palba byla řídká a prvních třináct bombardérů nechalo Sórjú v plamenech. Posádka loď opustila během půl hodiny.“

Když se velitelé McClusky a Leslie, s piloty svých střemhlavých Dauntlessů, vracely ke svému operačnímu svazu, zůstávaly za nimi tři hořící japonské lodě. Zde ještě viz foto z letadla



, pod kterým byl popisek, Kaga, Akagi a Sórjú, po útoku amerických střemhlavých bombardérů v bitvě u Midway, foto je volně na několika webech, zde bylo foto zmenšeno. Americké střemhlavé bombardéry, ze všech třech letadlových lodí, způsobily Japoncům obrovské škody. To přesto, že se jim podařilo „málo přímých zásahů“ na počty útočících střemhlavých letadel, říkají americké historické prameny, v podání profesora Love na str. 99., jeho článku. A poté dodává, proč ten menší počet bomb stačil, cituji:

„Ty (zásahy) ovšem přišly v okamžiku, kdy byly nepřátelské paluby plné tankujících letadel a překládané munice. Když Nagumo přemisťoval svou vlajku z poškozené Akagi na křižník Nagara (zde viz foto



, lehkého křižníku Nagaro, autorem je Wikipedie, foto bylo zvětšeno.) jedině nepoškozená Hirjú, plující v tu chvíli plnou parou k severovýchodu, byla schopna poslat letadla do vzduchu. Admirál Kondó dostal rozkaz převelet doprovodná plavidla od invazních sil k mobilnímu a posílit jejich clonu.“

Japonci se však stále nevzdávali a začali oplácet úder vším, co jim ještě zbylo. V době, kdy Američané dávali co proto jejich letadlovým lodím, přijala Hirjú letadla, která se vracela z útoku na atol Midway a všem pak doplnila munici.

„Admirál Jamaguči poslal do útoku začínajícího v 10.45 osmnáct Valů (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Aichi_D3A1_Val_the_carier_Akagi, autorem je zdeWikipedie.) doprovázených šesti Zery. Druhá vlna, tvořená záložními letadly – devíti Kate (zde viz foto



, pod kterým byl popisek Nakajima_B5N_Kate, foto je volně přístupné na několika webech) a třemi stíhači – následovala po hodině. Poručík Mičio Kobajaši sledoval americká letadla vracející se na Yorktown. Letěl při tom nad hladinou, pod radarovou clonou. Útočníky objevil radar na Yorktownu až v 11.32, kdy je zpozoroval ve vzdálenosti 60 kilometrů (32 mil), jak se rychle blíží od jihozápadu. Fletcher nedovolil svým letadlům přistát, všechna letadla z Yorktownu poslal do vzduchu a celkem 28 stíhaček Wildcat ze všech tří letadlových lodí vyrazilo proti Japoncům.
Stíhací ochrana Yorktownu sestřelila jedenáct z Kobajašiho střemhlavých bombardérů Val, ale sedm jich přežilo, přešlo do střemhlavého letu, zaznamenalo tři přímé zásahy a několikrát těsně minulo cíl. I tyto výbuchy způsobily škody. První bomba udělala díru do letové paluby, druhá se dostala až na čtvrtou palubu a vybuchla a třetí poškodila kotelnu. Záchranné týmy však palubu rychle vyspravily, pod kotli byl znovu zapálen oheň a loď po chvíli plula rychlostí 37 km/h (20 uzlů) a na její palubě opět tankovala letadla. Pak radar na Yorktownu objevil v 14.30 další útočníky. Byli vzdáleni 74 kilometrů. Tankování bylo přerušeno a stíhací obrana vzlétla proti útočníkům, ale stíhačky ještě pořád startovaly, když se Japonci objevili. Kromě toho, jak zaznamenal kapitán Washington, ´stíhací obrana byla vysoko a snažila se rozbít leteckou formaci´, ale ´ nízko letící torpédová letadla útočila z opačné strany než předtím střemhlavé bombardéry´ (historickým podkladem je zde – Worthington. Destroyer at Midway, volně přeloženo - Ničitel na Midway. S. 20.). Tak se stalo, že několik letadel Kate z druhé letky z Hirjú prošlo stíhacím krytím a ochrannou protiletadlovou palbou, nalétlo na letadlovou loď a vypustilo torpéda. Kapitánu Buckmasterovi se podařilo vyhnout se prvnímu páru torpéd, ale druhý pár loď zasáhl do levoboku asi uprostřed a explodoval. Loď ztratila rychlost a naklonila se o 26° na levou stranu. Zde viz foto



, pod kterým byl popisek, volně přeloženo Opuštěná letadlová loď Yorktown, 4. června 1942. Foto je majetkem US NAVY. Fotografie byla zvětšena.
Protože hrozilo nebezpečí, že se převrátí, přesunul Fletcher své velitelské stanoviště na křižník Astoria – byl toho dne druhým velitelem, jenž musel změnit svou vlajkovou loď – a taktické velení předal Spruanceovi na Enterprise. Buckmaster nařídil posádce Yorktownu opustit loď.“

Bylo to v době, kdy výzvědný letoun, který již před napadením odstartoval z letadlové lodi Yorktown, nahlásil, že poslední japonská letadlová loď, kterou byla Hirjú, největší možnou rychlostí odplouvá severozápadním směrem. V době hlášení byla Hirjú ve vzdálenosti asi 185 kilometrů (sto mil) od svazu TF 16.

„Admirál Spruance okamžitě připravil další útočnou skupinu 24 bombardérů z Enterprise a 16 z Hornetu. Do vzduchu je poslal v 16.00 bez doprovodu stíhaček, protože ty měly chránit letadlové lodi. Letadla z Enterprise našla tři hořící lodě směrem na jih a nepoškozenou Hirjú severně. Právě z ní startovalo k zoufalému útoku za soumraku pět Valů a pět letadel Kate doprovázených deseti Zery, což byla všechna její letadla schopná letu, když útočníci z Enterprise udeřili. Tři Dauntlessy padly za oběť několika zbývajícím Zerům přímé ochrany, ale ostatní zasáhly Hirjú čtyřmi pumami. Když o půl hodiny později dorazily bombardéry z Hornetu, byla čtvrtá japonská letadlová loď v plamenech. Zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Midway, letadlová loď Hirjú hoří, foto je volně na několika webech dostupné. Patrný je pak zásah do přední části lodi.
Jamamoto se domníval, že letadla z Midwaye vyřadila pouze Kaga, Akagi a Sórjú a že Hirjú zvládne jedinou letadlovou loď Tichomořského loďstva na scéně. Byl proto připraven pokračovat podle plánu. Nařídil dopravním lodím, aby se dočasně stáhly, a Kondóovi, aby posílil mobilní svaz. Pak mu v 17.30 sdělili, že Hirjú také hoří a že žádná z jeho čtyř letadlových lodí se nedá zachránit. Jamamoto otřesen takovou katastrofou usoudil, že vše lze napravit útočnou akcí. Nařídil hlavnímu svazu, aby vyrazil na východ, s nadějí, že se mu podaří vynutit si noční dělostřeleckou bitvu s loděmi Tichomořského loďstva.“

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 334.
Ve většině historických popisů Bitvy u ostrova Midway, je zachycena doba po informaci, že hoří i čtvrtá japonská letadlová loď, zde tedy Hirjú, stejně nebo podobně. Když se Jamamoto (zde viz foto



, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech) dozvěděl, že je zničena i čtvrtá letadlová loď, chtěl stejně útočit a to svými křižníky. Americký průzkum již v té době měl zjištěno, že se formují křižníky k pronásledování a útoku na americké Tichomořské loďstvo. A takto vše podchycuje i pan profesor Love, který ve svém článku - Kapitola 5, název článku – Vrchol bláznovství, s podtextem, Bitvy v Korálovém moři a u ostrova Midway, na str. 101., píše o nebezpečí ze strany japonského loďstva, cituji:

„Admirál Spruance (zde viz foto



, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) si tohoto nebezpečí byl vědom, a tak i on plul na východ a udržoval vzdálenost mezi oběma loďstvy. V 2.55 si Jamamoto uvědomil, že americké lodě plují pryč a že bez svých leteckých hlídek (zde by asi bylo vhodnější psát - bez leteckého krytí z letdlových lodí – má poznámka) udělá nejlépe, když operaci MI zruší a nařídí všeobecný ústup. Zakrátko Spruance své lodě obrátil a pronásledoval nepřítele 5. i 6. června, vyhýbaje se nočním přepadům. Pak 6. června letecké hlídky z Enterprise zpozorovaly těžké křižníky Mikuma a Mogami směrem na západ. Spruance vyslal tři útočné vlny po sobě, potopil Mikuma (zde viz foto





, pod kterým byl popisek, volně přeloženo – Vrak japonského křižníku Mikuma při /spíše po/ bombovém útoku dne 6 června 1942, foto je volně přístupné na několika webech a zde bylo zmenšeno.) a Mogami vyřadil z boje na celý rok. Když začal pociťovat nedostatek paliva a obrátil s TF 16 zpět k Havajským ostrovům, byla poškozená USS Yorktown stále na hladině. Pátého června poslal Buckmaster na palubu letadlové lodi skupinu, která měla zjistit rozsah škod. Admirál Nimitz (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) poslal na místo minolovku Vireo, aby vzala Yorktown do vleku. Šestého června připlul k Yorktownu torpédoborec Hammann a na palubu vysadil záchranný tým. Pak se k lodím ve 13.35 dostala japonská ponorka I-168 a vystřelila čtyři torpéda. Jedno potopilo torpédoborec a dvě vnikla do letadlové lodi. Ta se 7. června 1942 převrátila a zmizela pod hladinou. Den předtím vplula opravená USS Saratoga do Pearl Harboru.“

Zde končí, na str. 101, přímý popis Bitvy u ostrova Midway od profesora Love a začíná jeho taktické hodnocení celé bitvy, které si ponecháme na konec od všech třech, to až ještě dokončíme popis, i některých zajímavostí, které o přímé Bitvě u Midway, napsal také náš český historik, Miloš Hubáček. Začneme jako u všech předchozích dvou stran, japonské i americké – ráno dne 4. června 1942 (Zde viz foto náčrtu



, na kterém je Bitva u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Československý, a pro někoho, jen český historik, u mne vždy to prvé, začíná den 4. června 1942, krátce po čtvrté hodině ranní. Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 374., cituji:

„Krátce po čtvrté hodině ranní dne 4 června 1942 začaly na čtyřech letadlových lodích přípravy ke startu prvé vlny letounů určených k napadení Midwaye. Počasí Japoncům přálo. V posledních dnech pluli převážně pod příkrovem nízkých mraků v téměř nepřetržitých dešťových přeháňkách a pásmech mlhy, což všechno pomáhalo skrýt lodi před slídivými zraky nepřátelského leteckého průzkumu. Nyní, když se blížila chvíle útoku a palubní letouny potřebovaly dobrou viditelnost k přesné navigaci, se začala situace měnit. Mraky se trhaly, vítr je odkláněl na sever a mlha se ztratila úplně (do detailu - nádherně popsané - tzv. ´letové počasí´, jen ještě snad chybí rychlost větru… – má poznámka).
Ve 4 hodiny 30 minut dal Nagumo rozkaz ke startu. Na všech letadlových lodích zahřměly motory a letoví důstojníci dávali zelenými signálními lampami pilotům pokyny ke startu. První se rozjely po letových palubách stíhačky Zero, nabraly výšku a kroužily nad loďmi, dokud nebyly ve vzduchu všechny letouny. Ve 4 hodiny 45 minut opustil palubu Hirjú poslední. Silný letecký svaz, který měl za dvě hodiny přinést zkázu midwayskému atolu, tvořilo 36 střemhlavých bombardérů Kate z Akagi a Kagy, 36 výškových bombardérů z Hirjú a Sórjú (všechny letadlové lodi jsou v Č 333, stejně jako japonská letadla.) a 36 stíhaček, po devíti z každé lodi. Svaz zamířil na jihovýchod a brzy zmizel mávajícím námořníkům z očí. Za velitele první útočné vlny byl vybrán místo fregatního kapitána Fučidy, který náhle onemocněl zánětem slepého střeva, zkušený pilot, expert na torpédové letouny poručík Džóiči Tomonaga, letecký důstojník z Hirjú.“

Je patrné, že zde, na těchto místech, historik Hubáček čerpal z Fučidovi knihy – Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, společné s Okumiyaou, když zde pak na str. 375., má odstavec o Fučidovi jak se těžko dostal na palubu a popřál pilotům hodně štěstí a pak se unaven vrátil na lůžko. Popisuje i Naguma ze stejného článku o něm, ze stejné knihy, když píše, že již převládala jen jeho opatrnost oproti dřívější rozhodnosti. A stejně jako v této knize pak říká, že nyní však byla na místě opatrnost, neboť někde mohlo být připraveno americké Tichomořské loďstvo. Historik Hubáček na str. 375., a dalších, k tomu píše, cituji:

„Přestože nevěřil, že by se někde poblíž mohly nacházet americké letadlové lodi, zcela tuto možnost nevyloučil a učinil také potřebná zajišťovací opatření. K útoku na atol vyslal pouze polovinu palubních letounů a druhou, s nejlepšími piloty, ponechal v záloze pro případ – i když podle něj vysoce nepravděpodobný – že by bylo nutno zasáhnout proti Nimitzovým lodím. Dal také krátce po startu Tomonagových letadel rozkaz, aby se připravila druhá vlna, prakticky stejný počet letadel, ale zcela odlišně vyzbrojených: střemhlavé bombardéry měly nést průbojné pumy a výškové bombardéry torpéda, oboje bylo tentokrát určeno nikoli proti pozemním cílům jako u Tomonagových letadel, ale proti námořním cílům.
Třetím opatřením bylo vyslání průzkumných letounů. Sedm jich mělo vzlétnout s úkolem prozkoumat oblast jihovýchodně od úderného svazu do vzdálenosti tři sta mil. Měly odstartovat současně s letouny Tomonagovy vlny ve 4 hodiny 30 minut, ale učinilo tak pouze pět z nich. V určenou dobu opustil jeden palubu Akagi, druhý Kagy, třetí byl vymrštěn katapultem z bitevní lodi Haruna (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Haruna_1934, foto je volně přístupné na několika webech.), dva z těžkého křižníku Čikuma (detaily, které předchozí dva historické podklady neuvedly přesně – má poznámka). Zbývající dva z křižníku Tone (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_křižník_Tone_, foto je volně přístupno na několika webech a muselo být zvětšeno.), se opozdily o třicet minut vzhledem k závadě na katapultovacím zařízení. Jeden z letounů Čikumy se po dvou hodinách vrátil pro poruchu motoru.“

Na americké straně je známo z předchozího, že ještě než vzlétlo všech 108 Tomonagových letounů z palub letadlových lodí proti Midway, odstartovaly americké Cataliny (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, PBY_5A_Catalina, foto je na několika webech volně), ze vzletových drah na atolu Midway, k pravidelným hlídkovým letům. Ani po hodině letu však ještě neobjevily žádnou stopu japonského loďstva. Cataliny prolétávaly protrhávající se kupovitou oblačností a osádky letadel s použitými dalekohledy u očí, jen prozkoumávaly širé pláně vod oceánu, a to nejprve bezvýsledně.
V noci z 3. na 4. červen 1942, oba americké svazy, jak TF 16 tak TF 17, dorazily do oblasti severně od atolu Midway. Oba admirálové, jak Fletcher (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno), tak i Spruance, i ze svých vzpomínek, stejně jako většina z mužstva, kteří tehdy měli na palubách službu, shodně tvrdili, „že se nemohli dočkat rána“. Český historik dále nalezl, a na str. 376., 377., k tomu píše, cituji:

„Ve všech tvářích bylo vepsáno napětí; blížila se hodina, kdy mělo dojít k rozhodnutí, jež zásadně ovlivní další vývoj událostí v celém tichomořském prostoru. V případě japonského úspěchu se Spojené státy ocitnou v nebezpečí, jakému ještě nečelily po celou dosavadní historii.
Před rozedněním dal Fletcher příkaz ke startu průzkumných letounů. Z paluby Yorktownu, plujícího zvolna na jihozápad, deset mil za Enterprise a Hornetem, vzlétlo deset bombardérů SBD; měly pátrat po nepřátelských plavidlech do vzdálenosti 100 mil od mateřské lodi.
Na všech třech amerických letadlových lodích vládlo stejně napjaté očekávání, jež zasahovalo všechny bez výjimky, od admirálů po osádky palubních letadel a prosté námořníky. Zejména letci cítili, že brzy přijde jejich chvíle. Piloti přicházeli k časné snídani, přitom se shromažďovali v operačních kajutách, kde probírali všechny možné varianty nadcházejícího střetnutí, někteří psali dopisy, jiní, plně ustrojeni, ještě na chvíli usínali v křeslech. Minuty se pomalu vlekly v očekávání první zprávy o nepříteli, především jeho letadlových lodích. Všechno totiž záviselo na tom, zda se Fletcher dozví o Nagumovi dřív než Nagumo o něm. Americký admirál musel udeřit první a ochromit nepřátelský úderný svaz na samém počátku, jinak bylo vše ztraceno. I kdyby ztráty byly vyrovnané, znamenalo by to Fletcherovu prohru. Japonci byli silnější, měli rezervy, kdežto Američané vyslali vše, co jim zbývalo.“

I když tam na všech lodích muselo být napětí velké, tak některé informace, velitelé v US NAVY věděli, viz třeba i čtení JN 25 a další, a dali mezi své, co si mohli dovolit. Tady to Hubáček Američanům dával tak trochu románově „spapat“, a v době kdy knihu psal (vydalo Panorama, nakladatelství a vydavatelství, v roce 1990 jako svou 4 719. publikaci. Edice Stopy, fakta svědectví.) tak stranil „buhví komu“, ale Američané to nebyli. Jo výchova, prostředí a podání dějin dobou bývá různé…! A zde ten „bůhvíkdo a bůh ví komu“, stále ještě koukal za rohem. Nic „popojedem“ v líčení dál, každý má postupně na výběr – nejméně jedno ze tří historických podání.

[michan]

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 335.

Catalina, která startovala s ostatními, po čtvrté hodině ranní, dne 4. června 1942, z letištních ploch atolu Midway, se po více než hodině letu, vynořila ze stěny hustých mraků. Do té doby nezaregistrovaly na hladině oceánu nic. Poručík Adym Howard, velitel Cataliny uviděl náhlé zelené prostory na vodní hladině, které byly, dvacet mil na sever, přerušovány dvěma zpěněnými stopami. Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 377., dosti historicky románově píše, cituji:

Ady naklonil letoun a přitiskl k očím dalekohled. Nebylo pochyb, dole plul silný svaz nepřátelských lodí včetně několika letadlových. Okamžitě zapnul vysílačku a hlásil: ´Nepřátelské letadlové lodi! ´
Radiostanice Fletcherových plavidel naladěné na frekvenci Midwaye signál zachytily a o minutu později jej již předával radista admirálovi. Dlouhé čekání skončilo a Fletcherovou myslí se počala honit jedna otázka za druhou. Kolik je japonských letadlových lodí? Jaká je jejich pozice? Jakým kursem a rychlostí plují? Než bylo možno cokoli podniknout, došla další, neméně závažná zpráva.
Několik desítek mil od Adyho hlídkovala druhá Catalina poručíka Williama Chase. V 5 hodin 40 minut Chase zahlédl mohutnou formaci letadel směřujících k Midwayi. Stejně jako před několika minutami Ady také Chase bleskurychle odeslal zprávu: ´Velké množství letadel směřuje k Midwayi. Směr 320, vzdálenost 150 ´. Depeše měla být dle všech pravidel vysílána v kódu, poručík však nebral ohled na předpis, vyslal ji v otevřené řeči tak rychle, jak jen mohl. Nutno říci, že mu to nikdo později neměl za zlé, každá vteřina byla důležitá. I tato zpráva byla zachycena jak na Midwayi, tak na Fletcherových a Spruanceových letadlových lodích. Pro oba admirály nyní zůstávalo otázkou prvořadé důležitosti, jak rychle oba piloti dodají podrobnosti, jež by umožnily neprodlený útok na Nagumův svaz; že se jedná právě o něj, o tom neměl nikdo nejmenší pochybnosti.“

Později se vyjasnilo, proč nebyly detaily odeslány hned. Poručík Ady samozřejmě věděl, že má ihned detaily dávat svému velení. Jenomže.
Jeho Catalina byla zpozorována hlídkou na těžkém japonském křižníku Tone, a ihned po ní začala pálit protiletadlová děla všech nejbližších lodí Nagumova svazu. Byla předána zpráva na všechny lodě a ihned se šplhalo několik Zer z japonských letadlových lodí vzhůru, ve snaze Catalinu sestřelit dřív, než podá zprávu o blízkosti japonských lodí na Midway. Nikdo z Japonců ještě v těchto momentech netušil, že zpráva šla i k americkým letadlovým lodím.

„Mraky, které dosud japonské loďstvo úspěšně skrývaly, tentokrát zachránily Catalinu. Ady v nich zmizel dělostřelcům na lodích i pronásledujícím stíhačkám. Nagumův svaz velkým obloukem oblétl, vynořil se na protilehlé straně, a teprve nyní mohl odvysílat další informace, na které Fletcher netrpělivě čekal.
Protože Nagumovy letadlové lodi byly od sebe značně vzdáleny, Ady zpozoroval pouze dvě z nich a v tomto smyslu také odeslal zprávy: , Dvě letadlové lodi a bitevní lodi, směr 320°.´ ´Vzdálenost 180 ´. ´Kurs 135°, rychlost 25´. Tak odcházely v rychlém sledu Adyho životně důležité informace a na palubě Yorktownu je navigační důstojníci zakreslovali do mapy západního Pacifiku. Admirál Fletcher nemohl ztrácet ani minutu. Protože musel vyčkat návratu deseti průzkumných bombardérů, pouhé čtyři minuty poté, co obdržel poslední ze série zpráv, v 6 hodin 7 minut nařídil Spruancemu:
´Pokračujte na jihozápad a zaútočte na zpozorované nepřátelské letadlové lodi, jakmile bude jejich pozice potvrzena. Budu vás následovat, po přistání průzkumných letadel´.“

A právě na takovýhle rozkaz admirál Spruance čekal. Poté, okamžitě, jeho TF 16 zvýšil rychlost na 25 uzlů a na všech lodích svazu, se rozezněly poplašné klaksony. V tom momentě spěchaly na svá bojová stanoviště stovky mužů lodního personálu. Po předchozím rychlém brífinku i piloti letadel.

„Velitel Enterprise kapitán George D. Murray již před několika dny, spolu s velitelem palubních letounů korvetním kapitánem Clarencem W. McCluskym vyparacoval plán leteckého útoku, takže nyní se události odvíjely s přesností hodinového stroje. Podle plánu mělo proti nepříteli vzlétnout 33 bombardérů, z nichž 15 neslo jednu půltunovou pumu, dvanáct bylo vybaveno 250 kg pumou a dvěma padesátikilovými, zbývajících šest neslo po jedné 250kg pumě. Bombardéry měly být rozděleny do dvou skupin, jedné bude velet poručík Richard H. Best, druhé poručík Wilmer E. Gallaher. Druhou útočnou vlnu mělo tvořit 14 torpédových letounů s velitelem korvetním kapitánem Eugenem E. Lindseyem. Stíhací ochranu mělo poskytnout 10 stíhaček pod velením poručíka Jamese S. Graye. Zbývajících 36 palubních stíhaček zůstávalo k ochraně lodí, byly rozděleny do dvou střídajících směn.“

Podobným způsobem byl sestaven i plán na druhé letadlové lodi, na Hornetu, kde 35 bombardérů vytvořilo též dvě nestejné skupiny s veliteli korvetními kapitány Robertem R. Johnsonem a Walterem F. Rodeem. Druhou vlnu pak mělo tvořit 15 torpédových letadel pod velením korvetního kapitána Johna C. Waldrona. Jejich leteckou ochranu měla zajišťovat skupina 10 stíhaček pod velením korvetního kapitána Samuela G. Mitchella.“

Brzy ráno dne 4. června 1942, se do vzduchu dostal ještě jeden svaz, který popsal Miloš Hubáček, když dále pak ještě popisuje dění na atolu Midway, a to dosti detailně. Což jsme, takto detailně, od předchozích dvou historiků neměli. Ze str. 379. a 380., proto cituji:

„ Kolem 4 hodiny 30 minut ráno 4. června, bezprostředně po startu průzkumných Catalin, jež se vydaly hledat Nagumovy letadlové lodi, vzlétlo z Midwaye šestnáct létajících pevností B-17 podplukovníka Waltera C. Sweeneye s úkolem znovu napadnout Tanakův invazní svaz, jenž byl v té době jediným uskupením nepřátelských plavidel, jehož pozice byla známa.
O hodinu později radiostanice atolu (Midway) obdržela hlášení poručíka Adyho o Nagumových letadlových lodích a za pár minut došlo na atol hlášení poručíka Chase o blížící se vlně nepřátelských letadel. Na Písečném i Východním ostrově se rozezněly sirény, obránci se chápali přilb a zbraní a spěchali na svá místa na určených stanovištích /zde viz foto



atolu Midway, Písečného i Východního ostrova, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno a zde viz foto



, na kterém je atol Midway, který se skládá z - Sandy Islands, Písečný ostrov - vlevo, a Eastern Islands, Východní ostrov - vpravo, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno./. V 5 hodin 53 minut hlásila obsluha radiolokátoru: ´Velké množství letadel (skupinový cíl) ve směru 310°, vzdálenost 93´.
Kapitán Simrad nyní musel jednat bleskurychle. Jako první odešel rozkaz průzkumným Catalinám, aby se nevracely na Midway, ale v případě vyčerpání pohonných hmot přistály v zátoce Francouzských fregatních mělčin (zde viz foto náčrtu



, pod kterým byl popisek, volně přeloženo Francouzské fregatní mělčiny, patrná je pak trasa až k Midway, vše má autora ve Wikipedii. Snímek byl několikrát zvětšen). Druhá rádiová depeše nařizovala podplukovníku Sweeneymu místo Tanakových transportních lodí napadnout Nagumův svaz. Po odletu Catalin a létajících pevností (zde viz foto



, pod kterým byl popisek, Boening B-17E_1941., foto je volně přístupné na několika webech) zůstávalo na vzletových drahách atolu téměř 70 letadel, která nesměla být v žádném případě zaskočena nepřátelským náletem na zemi, kde by se stala zcela bezmocnými cíli.“

Bylo 6,00 hodin ráno, když rychle za sebou, začalo opouštět betonové dráhy atolu Midway, celkem 26 stíhaček námořní pěchoty, které byly rozděleny do dvou skupin.

„Jedné velel major Floyd B. Parks, a ta mířila nejkratším směrem vstříc přibližujícímu se nepříteli. Druhá skupina vedená majorem Kirkem Armisteadem se odklonila víc na západ pro případ, kdyby Japonci zaútočili částí svých letadel z tohoto směru. Jakmile se ale Parks dostal do bojového kontaktu s nepřátelským vzdušným uskupením, obdržel Armistead z řídícího centra na atolu příkaz připojit se k němu. Pro americké stíhače byl nadcházející souboj sebevražednou záležitostí. Z jejich dvaceti šesti stíhaček bylo dvacet zastaralého typu Buffalo (již několikrát bylo zde řečeno, že jim český historik křivdil, letadla dobře bojovala na mnoha válčištích, jako v Barmě a na Filipínách, v rukou dobrých pilotů) a proti daleko rychlejším a obratnějším šestatřiceti Zerům, chránícím Tomonagovy bombardéry, se ocitly v beznadějné situaci.
Po stíhačkách vzlétlo z atolu šest námořních torpédových bombardérů TBF typ Avenger (zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Grumman_TBF_Avenger_1, foto je volně přístupné na několika webech, foto muselo být zmenšeno.) vedených poručíkem Longdonem K. Fieberlingem. Ve chvíli jejich startu byla nepřátelská útočná vlna vzdálena od Midwaye již jen 47 mil. Následovaly čtyři torpédové bombardéry B-26 (Marauder, zde viz foto



, pod kterým byl popisek_B_26_torpedo, autor je na webu viz zde:

https://forum.il2sturmovik.com/topic/27 ... ay/page/6/

, foto bylo zvětšeno.) kapitána Jamese Collinse. Nakonec se v horečném spěchu rozjíždělo 12 průzkumných bombardérů námořní pěchoty typu Vindicator (zde je foto Vindicatoru, pod kterým byl následující popisek



US Marine Corps Vought SB2U-3 Vindicator střemhlavý bombardér námořní průzkumné bombardovací letky VMSB-241 vzlétající z východního ostrova na atolu Midway během bitvy o Midway ve dnech 4. – 6. Června 1942. v čele s majorem Benjaminem Norrisem) a eskadra šestnácti střemhlavých bombardérů SBD typu Dauntless, zde viz foto



, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - z letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde několikrát zmenšeno), majora Loftona Hendersona (ještě se s jménem Henderson, Hendersonovo letiště, setkáme u Guadalcanalu, bude tam po něm pojmenováno letiště); šlo rovněž o letouny námořní pěchoty.“


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=260