Focke-Wulf Fw 189 "Uhu"

Začneme samotným přízviskem - jméno "Uhu" (výr) je známo především v souvislosti s jiným letounem. Tím byl noční stíhací Heinkel He 219. Letouny spolu ale krom názvu a dvoumotorové konfigurace nemají společného vůbec nic.
Ale vraťme se k našemu Focke-Wulfu, nebo spíše ještě o dalších 25 let zpátky:
Již v počáteční fázi první světové války došlo k použití letadel. Jednalo se právě o pozorovací stroje, které prováděly průzkum fronty. Postupně byly na tato letadla dodány první lehké i těžší zbraně, aby se mohly aktivně bránit v případě kontaktu s nepřítelem. Následně vznikly protiletadlové stroje - stíhačky a prakticky ve stejné době i první bombardéry. Nicméně prvenství zůstane navždy právě pozorovacím, nebo chcete-li průzkumným letounům. Jejich použití ale z pozdějšího pohledu bylo díky absenci radiostanic značně omezené. Ty byly na tehdejší letadla jednoduše moc těžké, rozměrné a nevýkonné. Například k řízení palby dělostřelectva tedy bylo využíváno především pozorovacích balonů.
Od konce první světové války uběhly téměř dvě desítky let, vliv pozorovacího letectva ale zapomenut nebyl.
V roce 1937 RLM (Reich Luftfahrt Ministerium, Říšké ministerstvo letectví) vydalo základní specifikaci na jednomotorový průzkumný letoun, u něhož byl kladen důraz především na velmi dobrý výhled. Zpočátku se předpokládalo, že lehce zvítězí továrna Arado, která měla s podobným typem letounů zkušenosti (plovákový pozorovací Ar 196). Favoritem byl tedy typ Ar 198, ale ani proti původním požadavkům jdoucí návrh společnosti Focke-Wulf zamítnut nebyl. Vedle těchto typů do soutěže promluvil i nekonvenční typ BV 141.
Ar 198:

Bv 141:


Ač Fw 189 nesplňoval původní požadavky, byl to nakonec právě tento typ, který byl zaveden a velkosériově vyráběn. S nástupem stroje byl projekt Ar 198 brzy ukončen, vývoj Bv 141 pokračoval až do roku 1943, kdy byl zastaven i on.
Letoun byl koncipován jako dvoumotorový, dvoutrupý. Oba trupy byly spojeny výškovkou. Podvozek byl zatahovací a jeho místo bylo v gondolách za motory. Zadní ostruha se zatahovala do výškového kormidla. Samotná kabina zajišťovala posádce velice slušný výhled. Jako pohonná jednotka byla zvolena dvojice lehkých motorů Argus As 410 A-1. Křídlo mělo mezi oběma trupy neutrální vzepětí, za nimi pak klasické, pozitivní. Zároveň v těchto místech vzad ustupující náběžná hrana dodala letounu charakteristickou šípovitou podobu křídla. Kabinu měl stroj umístěnou mezi oběma trupy a byla bohatě prosklená. Skýtala prostor pro trojčlennou posádku - pilot a dva pozorovatelé/střelci.
Výzbroj tvořily standardně dva kulomety MG 17 v křídle a kulomet MG 15 v zadním střelišti. To bylo řešeno poněkud netradičním způsobem, ale dokázalo pokrýt téměř kompletně zadní polosféru stroje, včetně jeho spodních partií. Dále mohly být na letoun naloženy čtyři pumy o celkové hmotnosti přibližně 200 kg.
Vzniklo celkem 16 prototypů a předsériových strojů. První z nich vzlétl v červenci 1938 a znamenal okamžitý úspěch. Není známo, že by stroj provázely jakékoliv dětské nemoci. Letové charakteristiky byly jedním slovem fantastické. Letoun se velice snadno ovládal a byl navíc značně obratný. Největší devizou byla zcela jednoznačně zatáčka - údajně byl schopen se v tomto parametru minimálně vyrovnat všem stíhacím letounům té doby. To bylo do značné míry zajištěno extrémně nízkým plošným zatížením křídla, které při maximální vzletové hmotnosti 3950 kg činilo asi 104 kg / m2, tedy téměř na úrovni dvouplošníků. Jen pro srovnání - sovětský typ Jak-3, známý svou obratností, měl každý čtverečný metr plochy křídla zatížen plnými 180 kg, Fw 190 A-8 pak 235 kg. A byť není plošné zatížení křídla jediným parametrem určujícím schopnost stroje točit, má na tomto manévru velký podíl.
Letoun byl schopen spolehlivě letět i na jeden motor, což v boji mohlo znamenat obrovskou výhodu. Na druhou stranu maximální rychlost okolo 340 km/h nepůsobila nikterak oslnivým dojmem. U tohoto typu letounu ale nebyla k plnění bojových povinností zapotřebí. Jinou, velice kladnou vlastností, byla (navzdory křehkému vzhledu) značná celková strukturální odolnost. Focke-Wulf byl schopen přestát značná poškození, dokonce údajně nastala situace, kdy se letoun s úplně přeraženým jedním trupem od taranu sovětské stíhačky dokázal vrátit zpátky na základnu a bezpečně tam přistál.
Sériové letouny byly kompletovány především ve francouzské továrně v Bordeaux-Merignacu (dnes závod společnosti Dassault), dále pak v Brémách a Praze. Koncem roku 1940 začalo zavádění k bojovým jednotkám - v případě pozorovacích se jednalo o tzv. Aufklärungsgruppe. Zde postupně nahrazoval starší typ Henschel Hs 126. Typ se velice úspěšně účastnil celého východního tažení a prakticky nemodernizován se dočkal konce druhé světové války. Vyrobeno bylo celkem 846 letadel.
Hlavní výrobní subvarianty:
Fw 189 A-1 - standardní stroj, výzbroj tvořily 2 kulomety MG 17 a kulomet MG 15. Ten mohl být doplněn dalším kulometem stejného typu.
Fw 189 A-2 - stroj se zesílenou výzbrojí. Přibyla dvojice kulometů MG 81 Z v zadní části pilotního prostoru. Tatáž dvojice zbraní nahradila zastaralý kulomet MG 15. Dvojice v křídle umístěných MG 17 zůstala zachována.
Fw 189 A-3 - cvičný stroj se zdvojeným řízením
Fw 189 B-0 - 13ti ks série cvičných strojů s přepracovaným neproskleným trupem.
Ostatní verze nebyly sériově vyráběny. Vzniklo malé množství upravených nočních stíhacích Fw 189 A-1 s kanonem typu Schräge Musik, vedle nich i pokus o vytvoření bitevní verze pro přímou podporu pozemních vojsk (Fw 189 C), variant se plánovalo ještě více, ale k jejich realizace nepřekročila stádium projektu.
Letoun sloužil vedle samotné Luftwaffe také v maďarském a slovenském letectvu.
Základní technické údaje:
* Délka: 12,30 m
* Rozpětí: 18,40 m
* Výška: 3,10 m
* Plocha křídel: 38,0 m˛
* Prázdná hmotnost: 2.830 kg
* Maximální vzletová hmotnost: 3.950 kg
* Pohonná jednotka: dva mototy Argus As 410 A-1
* Výkon: 465 PS (~345 kW)
* Maximální rychlost: 360 km/h v 2400 m
* Dolet: 670 km
* Posádka: 3 muži
* Výzbroj: dva MG 81 Z, dva MG 17, čtyři 50 kg pumy
Fotografie & nákresy & obrázky:





