Zde viz náčrt
, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. A nyní se opět ocitáme, spolu s textem od Miloše Hubáčka, asi 150 mil na západ od amerických letadlových lodí admirálů Fletchera a Spruanceho, když v tamějších částech Pacifiku, se nacházely tři velké oběti zdrcujících náletů hloubkových bombardérů, které vedli dva korvetní kapitáni Leslie (zde viz foto korvetního kapitána Maxwella F. Leslieho, majetek Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Max_Leslie
a zde pak samotné foto
, pod kterým je popisek LCDR_Max_Leslie_USN_April_1942, , a bylo několikrát zvětšeno.) a McClusky. Těmi oběťmi byly japonské letadlové lodi Sórjú, Akagi a Kaga (zde viz foto z letadla
, pod kterým byl popisek, Kaga, Akagi a Sórjú, po útoku amerických střemhlavých bombardérů v bitvě u Midway, foto je volně na několika webech, zde bylo foto zmenšeno.)
, které se z mocného nepřítele, v odpoledních hodinách, dne 4. června 1942, postupně měnily v ohořelá monstra a vraky. Vraky, které se měly stát potravou hlubin, a které brzy pohltil Pacifik. Další popis pak, na str. 440 a dále, podává Miloš Hubáček, který ve své knize Pacifik v plamenech píše, cituji:
„Stroje se zastavily, mořská voda se valila do podpalubí velkými otvory způsobenými desítkami explozí, zuřily požáry, k obloze stoupala oblaka kouře, hladina oceánu byla poseta stovkami trosečníků zoufale bojujících o záchranu holého života. Na všech třech, nedávno ještě hrdých a mohutných letadlových lodích, jež byly pýchou japonského válečného námořnictva, byla situace stejná. Pouhých několik minut stačilo americkým letcům, aby zbavili velitele 1. úderného svazu viceadmirála Naguma (zde viz foto
pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech), pětasedmdesáti procent operační síly jeho svazu a velitele Spojeného loďstva Jamamota (zde viz foto
, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech) naděje na úspěch v rozhodujícím námořním střetnutí 2. světové války v Tichomoří.“
Dál pak Miloš Hubáček píše, že na letadlové lodi Sórjú, vydal její kapitán Rjúsaku Janagimato, rozkaz k opuštění lodi v 10 hodin 45 minut. Čili asi 20 minut poté, co na její palubu dopadla první americká puma ze střemhlavého bombardéru. Samotný kapitán Janagimoto odmítl svou loď Sórjú opustit a nadále zůstával na jejím ohořelém a kouřem zahaleném můstku. Tento příběh je celý popsán od Miloše Hubáčka úplně stejně, jako jej popsal v Č. 328., Micuo Fučida a Masatake Okumya v knize Midway – Rozhodující bitva v Pacifiku ze str. 169. Nebudu jej tedy zde celý vypisovat a jen řeknu, pro připomenutí, že pro něho šel, poddůstojník Abe, což byl zápasnický šampion, který jej chtěl z potápějící se lodi dostat. Po krátké řeči a ostrých pohledech Abe uznal, že Janagimota neodvede, jen jej znovu pozdravil a opustil loď.
A tak si řekneme, že podle amerických historických pramenů. Zasadila Sórjú poslední úder americká ponorka Nautilus. Celý tento příběh český spisovatel vypisuje na str. 441, cituji:
„Po neúspěšném útoku na bitevní loď Nagumova svazu v 8.25 ráno a po pozdějším šťastném uniknutí torpédoborců se její velitel (myšleno americké ponorky Nautilus) korvetní kapitán William H. Brockman rozhodl, co nejrychleji dostihnout nepřátelský svaz. V 10.29 vysunul periskop a na obzoru viděl stožáry a valící se kouř. Zamířil tedy tím směrem, a když v 11.45 opět vysunul periskop, uviděl ve vzdálenosti asi osmi mil hořící letadlovou loď. Pomalu, velmi pomalu se Nautilus (zde viz foto
, pod kterým byl popisek USS_Nautilus_SS-168, foto je majetkem US NAVY, zde bylo zvětšeno.) přibližoval. Brockman musel co nejvíce šetřit baterie, které zatím nemohl při plavbě na hladině dobít a jejichž energie povážlivě ubývalo. O hodinu později znovu zjišťoval situaci, a to už jasně viděl v optice periskopu velkou letadlovou loď, stráženou dvěma torpédoborci, a jak se mu zdálo, nebyla natolik poškozena, aby její stav byl beznadějný. Brockman periskopem nemohl rozpoznat skutečný rozsah poškození Sórjú a obava, že nejvýznamnější z hladinových plavidel – letadlová loď by mohla přece jen být zachráněna a opět nepřítelem použita, jednoznačně rozhodla o volbě cíle. Ve 2 hodiny 59 minut (14.59), ze vzdálenosti 900 metrů, odpálil první torpédo a v rychlém sledu dvě další. Hned na to ponorka sestoupila do hloubky 100 metrů, aby unikla hlídkujícím torpédoborcům. Mohutné detonace oznamovaly, že torpéda našla cíl. Po celou následující hodinu vřela voda kolem Nautila výbuchy hlubinných pum, posádka zažívala horké chvíle, zdálo se, že nápor rozběsněných Japonců nikdy neskončí, ale nakonec vše utichlo. V 16.10 se Brockman odvážil vystoupit k hladině a vysunout periskop. Uviděl, že zasažená loď hoří po celé délce. Kolem sedmé hodiny plameny zachvátily palivové nádrže, obrovitá exploze loď rozlomila a v 7 hodin 20 minut (19.20) večer 4. června Sórjú zmizela pod hladinou i se svým velitelem kapitánem Janagimotem a sedmi sty muži posádky, kteří buď zahynuli dřív, než byl dán rozkaz k jejímu opuštění, nebo zůstali uvězněni v nepřístupných podpalubních prostorech a nebylo pro ně úniku.“
V dalším pak český historik Miloš Hubáček popisuje druhou letadlovou loď Kagu, kterou se po celé odpoledne pokoušelo zachránit několik desítek mužů z protipožárních čet, když hašením chtěli omezit šlehající plameny. Píše tedy o tom dál, na str. 442., a 443., tato slova, cituji:
„Většina posádky dostala příkaz opustit loď krátce po poledni, když se již situace jevila kritickou; na palubě zůstali jen dobrovolníci bojující s rozpoutaným živlem. I Kaga byla napadena americkou ponorkou, ale nikdy nebylo přesně zjištěno, o kterou šlo. Torpédo vypálené ze vzdálenosti asi 1 000 metrů zasáhlo bok lodi v takovém úhlu, že se odrazilo, opsalo oblouk, jeho hlavice naplněná výbušninou se odlomila a potopila, zatímco zadní část zůstala na hladině, kde k ní po chvíli doplavalo několik japonských trosečníků. Velký šedivý válec, jenž měl přinášet zkázu, se tak stal záchranou pro námořníky, kteří se jej s posledními zbytky sil přidržovali a čekali, až je vyloví doprovodná plavidla (celý příběh i o torpédu, je popsán v mém Č 327., jako Poznámka od redakce amerického vydání knihy - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku – od Micuo Fučidy, Masatake Okumiyae, str. 166., a 167.).
V pozdním odpoledni připlul člun vyslaný torpédoborcem Hagikaze s úkolem převézt do bezpečí příslušníky záchranných čet, kteří stále ještě zůstávali na hořící lodi a tvrdohlavě odmítali smířit se s tím, že Kaga je ztracena. I nyní odmítli sestoupit do člunu; namísto toho žádali, aby se vrátil a přivezl ruční vodní čerpadla. Člun byl za 20 minut zpět, tentokrát s písemným rozkazem velícího důstojníka přikazujícím okamžitě opustit loď. Teprve nyní jeden za druhým sešplhávali po lanech k hladině černí od kouře, s popáleninami a krvácejícími zraněními. Z paluby Hagikaze už mohli jen bezmocně sledovat, jak v 7 hodin 20 minut (19.20) se vzduch zachvěl dvěma obrovskými explozemi a jak se za 5 minut Kaga potopila.“
A nyní se nejprve vraťme v čase, k dopoledni, dne 4. června 1942, abychom si řekli, že v 11 hodin admirál Nagumo se svým štábem opouštěl vlajkovou loď Akagi. Na letadlové lodi, čím dál tím víc rozpáleném můstku, zůstával její velitel kapitán Aoki s několika důstojníky. Ale již po půl hodině i oni museli uprchnout před postupujícími plameny z můstku. Dalších 5 hodin se ještě Aoki s těmi, kteří zůstali naživu, pokoušeli letadlovou loď Akagi zachránit. Teprve v 17 hodin 15 minut odpoledne byl Aoki nucen přiznat marnost dalšího souboje s ohněm, který letadlovou loď likvidoval jednu část za druhou. Co následovalo v tuto hodinu, popsal na str. 443., český historik, cituji:
„Rozkázal přenést císařův portrét na torpédoborec Nowaki (zde viz foto
, pod kterým byl popisek destroyer_Nowaki, torpédoborec Nowaki, foto je majetkem Wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_ ... aki_(1940)
, bylo několikrát zmenšeno.) což se stalo s pochmurnou posvátností, a o něco později následoval příkaz opustit loď. Radiostanicí torpédoborce Nowaki žádal na Aokiho příkaz fregatní kapitán Muira admirála Naguma o povolení Akagi potopit. Nagumo vůbec neodpověděl, ale v 11.25 večer (23.25) došel rozkaz admirála Jamamota. Jamamoto, který měl k Akagi silný citový vztah – v mládí právě na této lodi celé roky sloužil – přikázal nepotápět ji, naopak pokusit se ji odtáhnout domů.
Fregatní kapitán Muira, když mu byl na Nowaki rozkaz předán, nastoupil do člunu, vrátil se na Akagi, kde našel kapitána Aokiho připravujícího se zemřít spolu s lodí, které po dlouhou dobu velel. Miura musel vynaložit veškerou svoji výmluvnost, aby jej přiměl ke změně rozhodnutí. Nakonec oba muži opustili letadlovou loď s tím, že Aoki bude z paluby torpédoborce organizovat pokus o její záchranu tak, jak přikázal Jamamoto. Oba ale v tuto dobu již věděli zcela jistě, že se to nikdy nemůže podařit. Po celou noc ohořelá a opuštěná vlajková loď 1. úderného svazu, ozařovaná měsíčním světlem, čněla nehybně nad hladinou oceánu, obklopena rozlitou naftou, troskami a mrtvými těly. Za rozbřesku ve 4 hodiny 50 minut dne 5. června 1942 se Jamamoto smířil s nevyhnutelným a přikázal ji potopit. Salva torpéd z Nowaki poslala velkou loď ke dnu.“
Na jiném místě, odpoledne stejného dne, 4. června 1942, admirál Fletcher z můstku křižníku Astoria bezmocně pohlížel na pohromu, která dopadla na jeho letadlovou loď Yorktown. Admirál věděl, že nejdůležitější ze všeho je, v tomto čase, najít a zničit onu čtvrtou japonskou letadlovou loď, která je zároveň tou poslední, kterou ještě admirál Nagumo má.
„Letouny, které přinesly zkázu Yorktownu, musely startovat právě z ní, a pokud bude akceschopná, stále hrozí jeho lodím nebezpečí. Od průzkumných bombardérů poručíka W. C. Shorta, které vyslal před polednem, aby po ní pátraly, dosud neobdržel žádnou zprávu, a nebylo možno dál vyčkávat se založenýma rukama. Přikázal kontradmirálovi Smithovi, aby dal neprodleně z křižníku Astoria katapultovat dva hydroplány, které odletí na Midway a předají veliteli atolu kapitánu Simardovi příkaz k okamžitému vyslání průzkumných letounů; musí za každou cenu najít čtvrtou japonskou letadlovou loď. Aniž o tom Fletcher věděl, Hirjú již vypátrána byla.“
