Jo, aha, útočný (stíhací-bombardér) Nanchang Q-6

, tak to je jiná. To byla opravdu z velké části kopie MiGu-23BN (resp. MS, protože na BN "naroubovali" radar).
Důvodem vývoje ale nebylo nepřátelství se SSSR, nýbrž "propadák" tehdejších útočných letounů Nanchang Q-5 (a vlastně i celého čínského letectva) při válečném střetu Číny s Vietnamem o Paracelské ostrovy (1974).
Q-5 měly malou nosnost, a hlavně malý dolet, takže se na místo střetu vůbec nedostaly.
Čínské stíhače té doby zase neměly schopnost protizemních úderů a bombardéry H-5 (Il-28) a H-6 (Tu-16) byly zase tak pomalé, že na místo střetu dorazily až po boji.
Co se FBW pro Q-6 týče, je nutno upozornit, že to nebyl původní čínský vývoj, ale že se vycházelo z vraků F-111 získaných před tím z Vietnamu, a že to nebyl plnohodnotný FBW, ale že se jím ovládalo pouze křídlo, tj. jeho měnitelná šípovitost.
Přes to, že se jednalo o reverzní inženýrství (
spolu v významným zjednodušením systému F-111) tak jeho vývoj trval 9 let (1980-88) a ve svém výsledku byl tento FBW systém pro ovládání křídla s měnitelnou šípovitostí o dost těžší než původní mechanicko-hydraulický systém MiGu-23 ... jo každé začátky jsou těžké. Nicméně jako "tréning" pro konstruktéry to bylo skvělé.
a ještě podobný obrázek jako nahoře


"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire