Bohuslav Peters - příběh jednoho vojáka
Spolek Wotrubia připravuje k vydání knihu "Jejich osudem se stala Velká válka. Padlí a zemřelí vojáci 28. pěšího pluku, 8. zeměbraneckého pluku a dalších c. a k. jednotek ze Slánska". Jedním z těchto mužů byl Bohuslav Peters, narozený 6. května 1889 ve Slaném č. 131 v rodině lakýrníka Antonína Peterse a manželky Rosalie. Ve Slaném absolvoval základní školu a poté i školu měšťanskou. Pracoval jako obchodní příručí a presenční službu absolvoval u pražského pěšího pluku č. 28 (IR 28). Po vypuknutí války nastoupil opět do řad IR 28, konkrétně do IV. praporu, 16. setniny (roty), v hodnosti záložního desátníka (Korporal). Roku 1915, během bojů proti carské armádě na východním bojišti, dne 12. září padl do ruského zajetí – v hodnosti čestného četaře (Titl. Zugsführer). Odtransportován byl postupně do Samarkandu a poté do Ašchabadu v asijské části tehdejšího Ruska. Odtud se mu podařilo prchnout přes Persii do Turecka. Zde se v jedné z c. a k. jednotek (v činné službě byl od 1. září 1916) zúčastnil v hodnosti šikovatele (Feldwebel) po boku turecké armády dalších bojů. Po svém návratu do rodné monarchie byl zařazen k znovuobnovenému pěšímu pluku č. 28 a odeslán na italské bojiště. Zde 22. ledna 1918 padl v boji (střelná rána do břicha) na Monte Asolone u Piovega di Sotto (okres Bassano, Benátsko). Pohřben byl téhož dne nedaleko místa úmrtí, na vojenském hřbitově Piovega di Sotto, v hrobě číslo 49.
Slánský dobový tisk po jeho úmrtí zveřejnil, že byl "majitel zlaté válečné medaile, velké stříbrné medaile, záslužného kříže císaře Karla, bronzové medaile a tureckého železného půlměsíce na pateropaprskové hvězdě." Co přesně tehdejší žurnalista vnímal jako "zlatou válečnou medaili" není zřejmé, protože v seznamech nositelů zlaté medaile za statečnost jméno Bohuslava Peterse nefiguruje a nemohl být ani nositelem zlaté Vojenské záslužné medaile, zvané Signum laudis. Uniforma i osmanská Válečná medaile (Harp Madalyası), nazývaná Železný půlměsíc či Gallipolská hvězda s dekretem, patřící B. Petersovi, se dochovaly do současnosti. Místo posledního odpočinku Bohuslava Peterse je v současnosti neznámé. V databázi vojenských hrobů v cizině i v ČR jeho jméno nefiguruje. Ve Slaném, kde dosud pomník padlým a zemřelým vojákům nebyl postaven, jeho jméno rovněž není nikde vzpomenuto. Jediným připomenutím jeho dobrodružného i tragického osudu je tedy pamětní deska, věnovaná "památce všech padlých a zemřelých ze Slaného, kteří v letech 1914 – 1918 sloužili v řadách c. a k. armády", odhalená 11. listopadu 2018.
BOHUSLAV PETERS - JEHO OSUDEM SE STALA VELKÁ VÁLKA
)!
