V mém miniseriálu o obrněných automobilech jsem ještě nezamířil k jednomu z největších producentů obrněné techniky v letech 1918-1938, do Francie. Ať se to amerikanistům a germanofilům líbí nebo ne, byla to Francie, která produkovala ve 30. letech velmi dobrou obrněnou techniku. I když některé úchylky byly hrozné (jeden člověk ve věži...), nelze francouzským konstrukcím upřít na svou dobu velmi dobrou úroveň. V oblasti obrněných automobilů vznikl jeden velmi dobrý produkt, kterým nepohrdl ani Wehrmacht, dokonce byl produkován v upraveném provedení ještě v poválečném období.
V letech 1931-1932 začalo francouzské armádní velení diskutovat o zařazení rychlého obrněného vozidla, schopného provádět průzkum na frontě i nepřátelském zázemí. Mělo se tedy jednat o vozidlo dobře pancéřované, disponující silnou výzbrojí, obratností, dojezdem až 400 km a rychlostí až 70 km/h. Program byl nazván Automitrailleuse de Decouverte, známější je zkrácený název AMD. Na požadavky zareagovala firma Panhard et Levassor, kde pod vedením ing. Delagarda začal vývoj vozidla. Původní předpoklad, využití podvozku nákladního automobilu, se ukázal pro špatné vlastnosti podvozku v terénu jako slepá cesta. V roce 1933 dochází ke změně, je vyvíjen speciální podvozek a v říjnu 1933 je připraven k testům prototyp vozidla Auto-mitrailleuse Type 178, většinou je ale uváděn známější zkrácený název Panhard 178.
Dá se říct, že automobil byl klasickou konstrukcí své doby. Podvozek byl v konfiguraci 4x4, pohon byl umístěn v zadní části. V té době bylo vcelku běžné i zadní stanoviště řidiče, v tom se Panhard nelišil od svých souputníků. Základem konstrukce byl obdélníkový rám, na něm byly nanýtovány pancéřové plechy. Bočnice jsou svislé, sešikmení coby zvýšení odolnosti bylo použito v přední a zadní části vozidla, sešikmení pancíře měla i věž. Síla pancéřovaní se pohybovala od 9 mm (strop, podlaha) do 20 mm (čelní partie). Věž a bočnice měly sílu pancíře 13 mm.
Osádku tvořili čtyři muži, vpředu v podélné ose seděl přední řidič, vzadu, nalevo od motoru seděl zadní řidič. Ve věži měl své stanoviště velitel (vpravo) a střelec (vlevo). Do vozidla mohla posádka nastupovat dvířkami umístěnými na obou stranách bočnic. Osádka mohla využívat radiostanici ER.26 s prutovou anténou.
Pohonnou jednotku tvořil benzínový čtyřtaktní čtyřválec o objemu 6334 ccm, dávající výkon 105 HP při 2000 rpm. Převodovka umožňovala jízdu čtyřmi rychlostmi vpřed i vzad.
Vozidlo mělo na svou dobu solidní výzbroj, ve věži APX-3 byl umístěn 25 mm poloautomatický kanón Hotchkiss SA 23 , vedle něj byl umístěn kulomet Reibel Mle 31ráže 7,5 mm. Palebný průměr pro kanón byl 150 střel ráže 25x193,5R, pro kulomet se nakládalo 3750 nábojů ráže 7,5x54.
První prototyp vyl testován v lednu 1934, po ujetí cca 1100 km byl odeslán k modifikaci, při úpravách vzrostla hmotnost skoro o 2000 kg. V únoru 1935 byla podepsána objednávka na první třicetikusovou sérii, postupně chtěla armáda nakoupit minimálně 517 vozidel. Vozidla obdržela vojenské označení Automitrailleuse de Decouverte Panhard Mle 1935n, známější je označení AMD-35.Produkce však běžela pomalu, v září 1938 bylo dodáno pouze 218 strojů. V době kapitulace se odhaduje počet vyrobených vozidel na cca 360 kusů. Desítky vozidel zůstaly rozpracovány, problémem byl nedostatek věží APX-3.
Panhard 178Další variantou vyráběnou před válkou byla velitelská verze s rozšířeným radiovybavením. Vozidlo muselo mít kvůli velké radiostanici ER-27 pevnou věž. Do konce roku 1939 bylo dodáno 24 vozidel, v dubnu 1940 byla objednávka rozšířena na 150 vozidel. Vzhledem k pozdější situaci nebyla stavba této série ani zahájena. Jen v podobě projektu zůstala verze s novou věží Renault, osazenou 45 mm kanónem.
radioverzePo obsazení větší části Francie v roce 1940 se dostane Němcům do rukou asi 190 vozidel v různém stavu. Vozidlo je zařazeno do výzbroje jako Panzerspähwagen Panhard 178(f) P 204(f) mit 2,5 cm Kanone, zkráceně se používá označení P 204(f). Němci provádějí i další významnou přestavbu, místo věže je namontován tankový kanón 5 cm KwK 38 L/42 ráže 50 mm, Tento kanón je chráněn pancéřovým štítem, ten chrání jen čelo o boky bojového prostoru. V roce 1943 vzniklo jen několik vozidel, byly určeny coby palebná podpora průzkumným vozidlům. V roce 1942 vzniká také pancéřová dresina v počtu 43 kusů. Kola jsou nahrazeny železničními, kvůli rozšíření rádiovybavení je vozidlo vybaveno velkou rámovou anténou.
stíhač tanku s 50 mm kanonem
dresinaZajímavý je další vývoj vozidla v neobsazené části Francie. Další vývoj byl sice z německé strany zakázán, nicméně se vyvíjela verze s novou věží, osazenou kanónem ráže 47 mm a spřaženým kulometem ráže 7,5 mm. Věž měla označení CDM, co se však s těmito upravenými vozy po okupaci zbytku Francie stalo není známo.
verze CDM Po osvobození Francie se armádě nedostávalo výkonné obrněné techniky. Bylo proto rozhodnuto o znovuzavedení výroby tohoto nejlepšího francouzského předválečného obrněného automobilu. Samozřejmě je konstrukce vylepšena, původní benzínový motor nahrazuje dieselový čtyřválec Panhard o objemu 6560 ccm a výkonu 115 HP při 2000 rpm. Na levém boku vozidla je zavěšena rezerva chráněná ocelovou deskou. Velkou změnou je nová svařovaná věž FL-1, síla pancéřování je 15 mm. V čelní stěně je lafetován 47 mm kanón SA 35 spřažený s kulometem Reibel Mle 31ráže 7,5 mm. Pro kanón se nakládalo 142 střel ráže 47 mm, pro kulomet to bylo 3750 nábojů 7,5x54.
poválečná verzeVýroba vozidla označovaného jako Panhard 178B začala ihned po válce, první vozidla byla použita již při přehlídce 17.7.1945 v Paříži. Výroba končí po vyrobení cca 200 kusů v roce 1947, nicméně vozidlo je používáno ještě dlouhou dobu ve francouzských koloniích. Lze jej nalézt ve výzbroji armády Jižního Vietnamu a Sýrie. Jeden vůz byl přestavěn do předválečné verze s věží APX-3, dnes ho můžete vidět v muzeu v Saumuru. A kdo hrál skvělou hru Vietkong, tak na něj narazil v jedné misi – jen byl už dost rezavý....
Technické data Panhard 178
délka – 4,79 m
šířka – 2,01 m
výška – 2,31 m
hmotnost – 8,2 t
výkon motoru – 105 HP
max. rychlost – 72 km/h
osádka – 4
Použité zdroje:
časopis HPM
http://mailer.fsu.edu/~akirk/tanks/
