Tak se vracím k poměrně úspěšnému tématu, ohlas na předchozí část tohoto tématu mě poměrně překvapil. Proto jsem se rozhodl pokračovat v tomto tématu. V této části se budu snažit přiblížit problematiku stravování za doby ČSLA ( pro mladší – Československá lidová armáda).
Starší čtenáři palby si jistě vzpomenou na „nezapomenutelné“ chvíle při konzumaci jídla na vojně. Skoro každý vám řekne, že jídlo na vojně bylo hrozné, kuchaři byli „prasata“, jídla byla snad z chemičky atd. Přesto ale na vojně asi nikdo na nedostatek jídla neumřel, v kasárnách byli vydávány tři jídla denně (já osobně na stavbě dostával i nějaké přilepšení), otázkou však byl sortiment a kvalita.
Přece je ale rozdíl stravovat se v poměrném klidu jídelny a jíst jídlo v poli, třeba při cvičení. Mě naštěstí toto minulo, ale armáda (a ČSLA byla ve své době poměrně velký kolos) potřebovala vyřešit stravování vojska i v terénu. Jak jsem se v předešlém dílu již zmínil, skoro každá armáda ve 20. století používala ve velké míře konzervované potraviny. Ty však přece jen nemůžou zajistit stravování armády po celou dobu pobytu v poli, proto asi každá armáda používá polní kuchyně a další mobilní prostředky. Vojáci tak mohli i v poli dostat k jídlu něco teplého, v polních podmínkách se mohl péci i chleba.
ČSLA používala dva druhy polních kuchyní, a to PK 26-H a PK 60. Obě byli určeny k přípravě jídla pro 50-150 osob (rota?). Konstrukce polních kuchyní byla podobná, hlavní rozdíl byl v topivu. PK 60 byla vytápěna naftou, PK 26-H byla vícepalivová (nafta, benzín, petrolej). Kuchyně byli taženy za vozidlem, mohly být také přepravovány na korbě vozidla či na železničním vagónu řady Z. Hlavní součástí PK je spínatelný krb na jednoosém podvozku a tři nerezové kotle o obsahu 75 litrů. PK 60 má jeden kotel dvouplášťový o obsahu 50 l s náplní glycerínového oleje (proti připálení). Lez použít i nerezový 20 l kastrol pro smažení. Na bozích PK jsou připevněny čtyři nerezové nádoby po 20 l použitelné jako zásobníky vody. Součásti PK je i zásobník na 800 l pitné vody, stanový přístřešek a další příslušenství kuchyně.
ČSLA dále používala automobilové kuchyně POKA 3 a POKA 3/1, v jejich vybavení jsou i takové vymoženosti jako je chladnička, trouba, mixér aj. Armáda samozřejmě používala chladírenské automobily (IFA, VS3), pružné nádrže na vodu 3000 a 5000 l přepravované na korbě nákladních aut. Existoval i mrazuvzdorný vak na vodu Z 800 o kapacitě 800 l a val V-100 pro 100 litrů vody. Pro stravování menších jednotek byla určena varnička Va54 na tuhá paliva, malá kuchyňka MK (elektrická) pro 15 osob, polní kuchyňka PK 50 na tuhá i kapalná paliva pro 50 osob, nebo PK 10 pro 10 služebních psů.
Při hledání na internetu jsem narazil na Pečný Vůz PP-03 s hodinovou kapacitou 375-425 dávek chleba (800 g), denně mohl vyrobit až 8,2 t chleba, první chleba mohl vyjet z pekárny za 6 hodin od započetí prací. Náves byl asi zapojen na tahač Tatra T-138 nebo T-148. Armáda samozřejmě používala další prostředku pro zajištění stravování, problémem je ale nedostupnost nějakých informací. Přece jen je to okrajové téma.
Způsob vydávání stravy si asi každý voják pamatuje, jídlo bylo distribuováno v termosech o obsahu 5 až 40 litrů. Každý novopečený voják vyfasoval hned v na začátku „malou polní“ s proviantní výstrojí – třídílný hliníkový ešus, polní láhev na vodu, příbor a otvírák na konzervy a láhve PERFEX.
Pro zajímavost, denní dávka potravin pro pozemní vojsko měla být 16 560 kJ, pro letecké síly 19010 kJ a pro zajatce 7750 kJ. Armáda počítala také s ukořistěným proviantem, ten ale musel projít lékařskou prohlídkou a měl být primárně určen pro zajatce. V přiložené tabulce (díky časopisu ATM) je možno vidět plánované denní dávky pro příslušníky ČSLA.
Použité zdroje:
časopis ATM
vlastní zkušenosti
Příště něco o stravování vojáků během války v zálivu....
:P Buď na snídani 2 rohlíky, nebo 1a1/2 krajíčku chleba a tím chleba na den končil. Ale lampióní, ty měli přes 100 kg z naší stravy.
.
