No samozřejmě. Hlavně proto, kolik je toho ve filmu vytvořeno ve War Thunderuskelet píše:fakt se tu bude rozebírat P-39 na základě komerčního filmu z 21.století?

Moderátor: Hans S.
No samozřejmě. Hlavně proto, kolik je toho ve filmu vytvořeno ve War Thunderuskelet píše:fakt se tu bude rozebírat P-39 na základě komerčního filmu z 21.století?
Z pamětí sovětských stíhačů plyne ale opak, motor vzadu oceňovali jako něco, co výrazně navyšuje pasivní ochranu před palbou nepřátelského stíhače ze zadní polosféry. I kvůli tomu odstraňovali pancéřovou sedačku, protože to nebylo dle jejich uvážení třeba.Lord píše:Šlo však asi o útok německého stíhače z převýšení, na takové útoky byla kobra zranitelná, neboť motor vzadu měl také vlastní větší olejovou nádrž.
Jak už jsem psal, oficiální historie 67. GIAP vůbec P-63 ve výzbroji neuvádí. V březnu 1943 byl pluk přezbrojen na P-39 a na nich dolétal až do konce války.Lord píše:Jeden odkaz uvádí, že oficiální zdroje nasazení nepotvrzují. Pak jsem si říkal, ale co wiki blbne, Sapík v úvodním článku také píše, že bojovali proti Němcům. Mlžili Sověti, nebo jich pár na východní frontě přeci jen nasadili na zkoušku, ale ne ve větších počtech?
Souhlas. Nikdy jsem nečetl nic jiného (tedy s výjimkou toho "odstraňování pancéřové sedačky" - neplést z odstraněním pancéřování olejové nádrže.Dzin píše:Z pamětí sovětských stíhačů plyne ale opak, motor vzadu oceňovali jako něco, co výrazně navyšuje pasivní ochranu před palbou nepřátelského stíhače ze zadní polosféry.
Ne že bych se úplně nutně potřeboval stavět do opozice, ale ....Skeptik píše: Současně je ale pravda i to, že P-39 byla při útoku zezadu zranitelnější než letouny s motorem vepředu (které byly zas zranitelnější při čelním útoku). Prostě proto, že na "kluzáku" se moc bojovat nedá
Jak absurdně to zní, co?Lord píše: Existují nějaké zprávy, analýzy, že právě na poškození motoru či těch zařízení nepřátelskou palbou stíhače z převýšení kobry doplácely. To jsou zkušenosti i z pacifického bojiště, kdy se v soubojích piloti sice zachránili, ale stroje byly ztraceny.
Výškové charakteristiky jsou dány z celké části motorem a ten byl u obou strojů hodně podobný, Allison V-1710. Hmotnost strojů nebyla úplně významně rozdílná, aby P40 měl významně vyšší stoupavost, plošné zatížení sice ve prospěch P40, ale ne úplně diametrálně jiné. Obecně vzato tyto dva americké letouny neměly z výkonového hlediska se Zery žádný problém. Ostatně bylo by divné, kdyby měly a podobně výkonný Hellcat je nemělKobrám jednoduše chyběl výkon ve stoupání, aby dosáhly výšek, ve kterých Japonci operovali!
P-40 měly o něco lepší výškové parametry a pokoušely se zachytit japonské formace, ale většina jejich snah byla stejně neúspěšná kvůli nedostatku času na získání dostatečné výšky.
Hans S. píše:Ne že bych se úplně nutně potřeboval stavět do opozice, ale ....
Jinak je potřeba si uvědomit, že "motor vzadu" neznamená jen motor vzadu, ale též palivovou, chladící a olejovou soustavu ... což byly po pilotovi ty nejzranitelnější části.Nejlepší obranu stíhačky představovaly její aktivní prvky, ne ty pasivní. Prakticky jakýkoliv zásah stíhacího letounu znamenal, že tento v daném boji končil a to ať už v důsledku zhoršených letových charakteristik, nebo jen v důsledku "neznalosti", co se kde mohlo poškodit a jaké důsledky to může mít.
To není konspirace, ale fakt, jak napsal Skeptik. Uvedl na pravou míru, proč se tak mimo jiné dělo.Hans S. píše:... a konspirací ve smyslu "převzali vůbec Sověti letadla od USA", tak se mu z toho bude motat hlava kolem.
Hans S. píše:Nejčastějším důvodem k opuštění boje nebyla poškození motoru, ale poškození draku, mazací a chladicí soustavy, někdy i palivového systému. Ostatně v tom nepřeberném množství guncamů je celkem dobře vidět, kdy se vyvalí glykol a kdy naopak olej, případně kdy se nevyvalí vůbec nic. P39 bych při útoku zezadu rozhodně neoznačil za zranitelnější - je to spíše naopak. Ta nejměkčí a nejcitlivější část, tedy pilot, měl ochranu solidní. U stíhaček Luftwaffe byla tendence za pilota umisťovat nákladní prostor, nádrže a radiostanice + samozřejmě pancéřování pilotního prostoru.
Nádrž představovala paradoxně celkem dobrý prvek pasivní ochrany. U moderních "měkkých" nádrží bylo jejich zapálení celkem obtížné (typicky Fw 190, kde byla navíc hlavní přední nádrž chráněna tou zadní). Umístění pod zadkem a za zády považuji za rozumné a v zásadě lepší, než umístění před kokpit, jak je tomu třeba u Spitfiru. V případě vzniku požáru bylo riziko proniknutí do kokpitu u Spitfiru vyšší a vzniklá situace pro pilota nepříjemná. Ne úplně šťastné je také umístění do křídla, kde je potíž jak s relativně velkou plochou, tak především ve velké hmotě mimo osu letounu a s tím spjatým dopadem na příčnou obratnost stroje. Jenže někam se ten benzin nalít musel a stíhačky nebyly nafukovacíLord píše: Ochranu pilota jsi vysvětlil dobře, jinak ohledně mazací a chladicí soustavy nejsme ve sporu, já s tebou souhlasím, vůbec se nepřu. Jen polemizuji, zda to šlo udělat lépe a jinak. Když piloti Bf-109 měli pod zadkem palivovou nádrž bylo zajímavé. Ale rozebírat pasivní ochranu různých letadel, by bylo asi na jiné vlákno. Málokterý pilot asi hasil "motor" stíhačky, hvězdicové vzduchem chlazené motory na tom byly z hlediska poškození lépe, než vodou chlazené motory.
Hans S. píše:Umístění pod zadkem a za zády považuji za rozumné a v zásadě lepší, než umístění před kokpit, jak je tomu třeba u Spitfiru.
Možná šlo jen "o pocitovku" pilota. Z hlediska bezpečnosti, jde podle mě o to, jak je co chráněné. Jestli prostě byly samosvory samospasitelný, moc bych tomu nevěřil, ale zase tak dalece do toho nevidím, ale větší kalibr udělá svoje.Hans S. píše:U moderních "měkkých" nádrží bylo jejich zapálení celkem obtížné (typicky Fw 190, kde byla navíc hlavní přední nádrž chráněna tou zadní). Umístění pod zadkem a za zády považuji za rozumné a v zásadě lepší, než umístění před kokpit, jak je tomu třeba u Spitfiru.
Ano, někam dát palivo museli. Každý letoun to měl trošku jinak. Pro mě je zajímavé, jak to různé letouny měly, případně k jakým změnám docházelo v čase. Nádrž v ose letounu je asi lepší než ve křídlech z hlediska obratnosti, nebo pak je lepší je mít blíže k centroplánu. Hurricane měl obojí. Případně se to pak řešilo přídavnou kapkovitou nádrží pod trupem, či menšími nádržemi pod křídly. Např. "dálkový" Mustang, Airacobra uměla jen trupovou.Hans S. píše:Pancéřové pláty okolo motoru byly výjimečné, ostatně motor nebyl tím, co by bylo nejvíce zranitelné. Tím citlivým prvkem byl v první řadě pilot a v druhé poměrně často (ale zdaleka ne vždy) olejová nádrž.
Pancíř čehokoliv jiného, jako palivové nádrže, nebo třeba a zásobníky munice, byl výjimečnou záležitostí.
Skeptik píše:Jak už jsem psal, oficiální historie 67. GIAP vůbec P-63 ve výzbroji neuvádí. V březnu 1943 byl pluk přezbrojen na P-39 a na nich dolétal až do konce války.Lord píše:Jeden odkaz uvádí, že oficiální zdroje nasazení nepotvrzují. Pak jsem si říkal, ale co wiki blbne, Sapík v úvodním článku také píše, že bojovali proti Němcům. Mlžili Sověti, nebo jich pár na východní frontě přeci jen nasadili na zkoušku, ale ne ve větších počtech?
Více třeba zde ... http://ava.org.ru/iap/67g.htm
Pozn. Zde musím opravit své předchozí tvrzení ... našel jsem informaci, že 67. GIAP v letech 1945-1947, kdy byl součástí sovětských okupačních vojsk v Německu, skutečně P-63 společně s P-39 používal. K přezbrojení na ně ale mělo dojít až koncem roku 1945 a nebylo úplné.
Jistě tedy dokážeš konkrétně jmenovat a odkázat na onu onu zprávu či analýzu kde se praví že Airacobry v Pacifiku doplácely na poškození motoru palbou stíhače z převýšení. Počkám si na to.Lord píše: Existují nějaké zprávy, analýzy, že právě na poškození motoru či těch zařízení nepřátelskou palbou stíhače z převýšení kobry doplácely. To jsou zkušenosti i z pacifického bojiště, kdy se v soubojích piloti sice zachránili, ale stroje byly ztraceny.
Jen pár borců? Opravdu? Sovětští piloti Airacobru měli rádi, nevím proč to píšeš jako kdyby snad někdy později u nich P-39 upadla v nemilost když to není pravda.Lord píše: Sovětští piloti si kobry z počátku relativně pochvalovali, pak ne. Pokryškin také létal na Bell P-39 Airacobra. Major Grigory Rechkalov měl naprostou většinu sestřelů na P-39. Ale to bylo jen pár borců.
To víš (někde jsi to četl) a nebo si to myslíš? Ptám se protože osobně jsem nikde nezaznamenal že by si na to někdo nějak ve velkém stěžoval.Skeptik píše: Současně je ale pravda i to, že P-39 byla při útoku zezadu zranitelnější než letouny s motorem vepředu (které byly zas zranitelnější při čelním útoku). Prostě proto, že na "kluzáku" se moc bojovat nedá
Co tě vede k názoru že P-63 nebyl dost dobrý proti německým stíhačkám? Píšeš to tak jako by důvodem proč si Kingcobry proti Luftwaffe nezabojovaly byla nějaká obava že na německé stíhačky už nestačí. Což je naprostý nesmysl.Lord píše: ...Postupem času jak místo malorážných kulometů, přicházely větší ráže, však i tato řešení byla problematická, stačila jedna nešťastná dávka a byl amen. Je třeba vzít taky do úvahy, že zatímco Němci měli určitý progres, tak Japonci zaostávali.
Proto třeba P-63 mohl být na konci války dobrý ještě proti japs, ale proti německým stíhačkám už tolik ne.
Ano, to že by to letadlo bylo náročnější na údržbu je skutečně jen tvůj dojem. Nerozumím tomu co bylo na P-39 poměrně nízkonákladového a už vůbec nerozumím té poznámce o kvalitě a odrbání.Lord píše:Náročnější na údržbu, ale možná to je můj dojem. Letoun to byl zase poměrně "nízkonákladový" oproti jiným strojům. Takže zde se střetává spíše otázka kvality a určitého odrbání.
Saburo, napsal jsem to špatně, měl jsem na mysli pancéřovou přepážku, která plní tři funkce. Text jsem opravil a ještě něco přidal. A dále se jedná o olejovou nádrž, pravda. Curtiss P-40 to měl podobně, a benzín v křídlech a vzadu.Saburo píše:Nikdy, ale opravdu nikdy neměl žádnou palivovou nádrž mezi pilotem a motorem. To na té požární přepážce je olejová nádrž! Tudíž žádné tři funkce.
Farky píše:Nerozumím tomu co bylo na P-39 poměrně nízkonákladového a už vůbec nerozumím té poznámce o kvalitě a odrbání.
Farky píše:Jen pár borců? Opravdu? Sovětští piloti Airacobru měli rádi, nevím proč to píšeš jako kdyby snad někdy později u nich P-39 upadla v nemilost když to není pravda.
Farky píše:Jistě tedy dokážeš konkrétně jmenovat a odkázat na onu onu zprávu či analýzu kde se praví že Airacobry v Pacifiku doplácely na poškození motoru palbou stíhače z převýšení. Počkám si na to.
Tady se právě projevuje to, co bylo hlavní příčinou rozladění z P-39 v USA. Nebyl to dostup, ani většina z toho co zde zaznělo.Lord píše: V kapitole Statistika a analýza Claringbould píše, že "V roce 1942 bylo na Nové Guineji v boji ztraceno celkem 44 Airacober oproti pouhým 15 Zero-senům", což představuje poměr ztrát téměř tři ku jedné... Na straně 76 však píše, že ze 44 Aircober ztracených v boji v roce 1942 na Nové Guineji bylo pouze 15 sestřeleno Zery. Což už vychází vcelku vyrovnaně. A zdá se, že ztráty Zer nezahrnují ztráty na zemi, bombardování letišť, apod.
Aha, dík, video zkouknu.Flogger G píše:Ve videu, které jsem vložil o kousek výše, autor rozebírá problém doletu stroje P-39. Aerocobra byla konstruována jako frontová stíhačka s odpovídajícím doletem. Pokud soudruzi zavěsili pod trup bandasku, dosahl letoun na sovětské poměry nevídaných 1 700 km ( specializované verze Jak-9D/DD měly také velký dolet, ale P-39 tento výkon měl u většiny verzí, na úkol jste mohli poslat jakoukoliv jednotku s Aerocobrami a ne shánět extra letku). Jenže západní spojenci potřebovali doprovodný stíhací letoun s více než dvojnásobným doletem. Také operační výška byla u Cobry pro VVS ideální - 2 500 m až 5 500 m, kdežto doprovod bombardérů probíhal nad 7 000 m.
Grigory Rechkalov - ahoj, asi jsi tam dal ještě před příjmení G. Bez něj ti google najde plno záznamů. Maj to ale asi zmatlaný, chk.Jen technická: Grigory Grechkalov neexistuje. Není o něm záznam vůbec nikde. Pilot toho jména nežil.
Ale Grigorij Rečkalov, to je jiná. Ten existoval.
... "ch" jako "kh" ještě dává aspoň vzdáleně smysl v tom ...
Přepisovat tedy písmeno "č" jako "ch" je principiálně špatně. To už by bylo lepší přepisovat je jako prosté "c".
Ano, na dolet si asi taky stěžovali, nejen na Guinei, možná ještě kobra neuměla přídavnou nádrž, pozdější modely ano, i tak asi v Pacifiku občas nestačila. Někde jsem četl, že by bylo flexibilnější mít ještě nádrže pod křídly, ale to je kdyby na stromě rostly ryby, nemusely by být rybníky, historie nezná kdyby.Tady se právě projevuje to, co bylo hlavní příčinou rozladění z P-39 v USA. Nebyl to dostup, ani většina z toho co zde zaznělo.
Bylo to totiž hlavně to, že na Nové Guinei se boje vedly ve vzdálenosti na hranici operačního doletu Kober - ale japonská letadla měla dolet třikrát vyšší!