Podzemí tvrzí tvořil systém chodeb spojujících podzemní sklady, kasárna a bojové objekty tvrze s vchodem. V hlavní galerii a v odbočkách pod dělostřelecké objekty byly položeny koleje (železnice) pro vozíky úzkorozchodné dráhy. Ostatní chodby byly pouze vybetonovány a pro dopravu střeliva sloužily vozíky s gumovými koly. Dělostřelecká galerie měla největší světlost a poloměry zatáček byly projektovány tak, aby jí bylo možno dopravit všechny díly pevnostní houfnice vz. 38. Hlavní sklady munice byly blízko vchodového objektu. Pod každým dělostřeleckým objektem pak byl mezisklad, ze kterého se munice nákladními výtahy dopravovala ke zbraním.
Při konstrukci podzemí se úzkostlivě dbalo na to, aby podzemní galerie a sály byly vždy v dostatečné hloubce s ohledem na druh horniny, ve které byly vyraženy. V případě, že konfigurace terénu nedovolovala krýt nadložím celé rozsáhlé podzemí tvrze bylo podzemí rozděleno na více výškových úrovní vyrovnávací (snižovací) šachtou (tvrz Bouda nebo Poustka). U tvrze Poustka měla být hlavní dělostřelecká galerie rozdělena na dvě výškové úrovně vyrovnávací šachtou hlubokou 46 metrů opatřenou schodištěm a nákladním rychlovýtahem. Na rozdíl od tvrze Bouda, kde je obdobně výškově rozdělena pěchotní galerie, zde se tímto řešením zkomplikovalo zásobování dělostřeleckou municí.
Vchodový objekt sloužil jako hlavní vchod do tvrze. Umožňoval zejména zásobování nákladními automobily, ale byl současně i hlavním vchodem pro pěší. Pokud byl vchodový objekt tvrze postaven v prudkém svahu bylo možno z prostoru překladiště do nitra tvrze vést rovnou galerii. V případě, že umístění vstupního objektu v terénu nebo druh horniny neumožňovaly dostatečné krytí hlavní galerie bezprostředně za vchodovým objektem byla zvolena tzv. svážnice. Svážnice byla šikmá chodba do podzemí tvrze, ve které jezdily dva vozíky klínovitého tvaru spojené přes kladku v horní části chodby ocelovým lanem. Spojení vozíků ve svážnici ocelovým lanem umožňovalo používat druhého vozíku jako protizávaží. Svážnice byla projektována u vchodových objektů tvrze Kronfelzov, Hůrka, Bouda a Dobrošov.
Tvrzové pěchotní sruby navazovaly po stranách na linii izolovaných pěchotních srubů. Tvrzový pěchotní srub vycházel z konstrukce izolovaného pěchotního srubu. Na první pohled však je patrná jeho mohutnost daná IV. stupněm odolnosti, která se projevuje zejména masivní stropnicí, poloměrem věží pro pancéřové zvony a sílou ochranné zdi diamantového příkopu. Stejně jako u izolovaných pěchotních srubů můžeme nalézt tvrzové pěchotní sruby oboustranné, jednostranné nebo dokonce zcela zapuštěné v okolním terénu se zbraněmi pouze pod pancířem. Snahou projektantů bylo, aby sruby co nejvíce splynuly s terénem a proto se často zapouštěly zasypávaly i týlové stěny srubů, které neměly střílny. Tvrzové pěchotní sruby se stavěly bez vchodu, což umožnilo zúžit půdorys ze strany nepřítele a snížit riziko dělostřeleckého nebo leteckého napadení.
Vchody byly projektovány pouze výjimečně a to zejména pro výpady do prostoru ženijních překážek a pro jejich opravy. Vchod byl zásadně podzemím. Na povrch bylo možno vystoupit nouzovým východem ústícím z týlového patra do diamantového příkopu. Všechny vchody byly projektovány lomenou chodbou pod ochranou kulometné střílny. Týlové stěny srubu, které u izolovaných pěchotních srubů byly pod ochranou střílen na ochranu vchodu, byly buď zasypávány nebo chráněny granátovým skluzem a pozorovány stěnovým periskopem. Sruby byly často projektovány s třemi i čtyřmi zvony nebo kopulemi a jejich půdorys má tvar čtverce.
Zatímco u izolovaných pěchotních srubů bylo nasávání vzduchu řešeno přes vchod objektu u tvrzových objektů s chybějícím vchodem bylo nasávání řešeno buď zranitelnými ventilačními zvony ve stropnici objektu nebo později vyřešenou konstrukcí stěnového nasávání. Místo pro stěnové nasávání muselo být vždy chráněno buď granátovým skluzem nebo postřelováním z jiného srubu.
Do skupiny velkých dělostřeleckých tvrzí můžeme teoreticky zařadit tvrz Adam, Dobrošov, Jírova hora, Poustka, Stachelberg nebo Šibenice. Ostatní dělostřelecké tvrze jako třeba Orel, Bouda, Hůrka, Smolkov nebo zrušená tvrz Milotický vrch můžeme zařadit do skupiny malých dělostřeleckých tvrzí.
Stavební úseky a označování srubů
Pro řízení výstavby v jednotlivých oblastech byla zřízena ženijní skupinová velitelství (ŽSV), kterým byly svěřeny stavební úseky. ŽSV se úsekem zabývala od samého počátku výstavby, tj. prováděla zaměřování objektů, stavební dozor na zadaných stavbách, koordinovala výstavbu podle taktických požadavků a zajišťovala zásobování speciálním materiálem např. cementem "A", střílnami, zadávala provedení vnitřních instalací, které neprováděly stavební firmy budující úsek. Koordinovala objednávání, dopravu a osazování pancéřových zvonů.
Stavební úsek tvořil ucelenou linii srubů těžkého opevnění, navazující tvrze a linie lehkého opevnění. Sruby v úseku se číslovaly vždy od jedničky, proto bylo součástí kódového označení srubu i označení úseku. Sruby se na severní hranici číslovaly z východu na západ. Výjimku tvoří úseky Staré Město pod Sněžníkem a Domašov, které mají číslovaní od západu na východ. Určitou anomálií je i společné číslování úseků Králíky a Rokytnice.
Srubům bylo kromě jejich krycího názvu přidělováno i kódové označení. Kódové označení se skládá z písmen(a) stavebního úseku, písmena S a pořadového čísla srubu v linii. Například známý srub Březinka má kód N-S-82, kde N značí úsek Náchod, S samostatný, 82 pořadové číslo a Březinka krycí název. Pokud byl srub součástí tvrze nahrazovalo se písmeno S v označení kódem tvrze např. R-H-79 Na mýtině (tvrz Hanička) - toto označování však nebylo používáno vždy a všude. Pro určitou unifikaci je možné používat značení bez kódu tvrze pouze s písmenem S. Pokud bylo nutno do linie vložit další sruby přidávaly se za číslo písmena. Písmenné označení se vyskytuje u některých srubů už ve stadiu projektu linie, kdy např. dva sruby plnily úkol jednoho, který by vzhledem k terénním podmínkám nemohl být postaven (OP-S-36a, OP-S-36b).
Stavebně dokončené tvrze
Stavebně dokončeno bylo pět čs. tvrzí a to sice tvrze Smolkov, Adam, Hůrka, Bouda a Hanička.
SMOLKOV - úsek Moravská Ostrava - MO
Dokončená tvrz je využívána AČR a proto nepřístupná. Železnice je provozní a její délka je cca 500 m. Spojuje tři objekty z pěti. Tvrz se sestává z jednoho vchodového, jednoho pěchotního a jednoho dělostřeleckého srubu, jedné dělové věže a jedné dělostřelecké pozorovatelny. Tvrz se nalézá na kopci Padařov kóta 340 nad obcí Smolkov východně od Opavy.
Pevnostní dělostřelectvo mělo podporovat obrannou linii mezi plánovanou tvrzí Orel a Opavou. Celý hlučínský úsek vytvářel přes 25 kilometrů dlouhou obrannou linii mezi obcemi Smolkov a Darkovičky, kde kromě dvou dělostřeleckých tvrzí (Orel a Smolkov) bylo vytyčeno dalších 47 objektů těžkého opevnění.
HŮRKA - úsek Králíky - K
Dostavěná pevnost je opět využívána AČR a tudíž nepřístupná veřejnosti. Se svými čtyřmi bojovými objekty je jednou z nejmenších tvrzí čs. opevnění. Byla postavena v prostoru kóty 681 Výšina (Berghöhe) severovýchodně od Králík. Dělostřelecké zbraně tvrze měly na tento prostor působit v součinnosti se svými sousedy nalevo tvrzemi Bouda a Adam. Hlavní zbraně byly směrovány doleva směrem k tvrzi Bouda. Dělostřelecká otočná věž mohla palebně působit hluboko do území nepřítele. Pěchotní sruby navazovaly na linii samostatných pěchotních srubů.
Tvrz se sestává z jednoho vchodového, dvou pěchotních, jednoho dělostřeleckého srubu a jedné dělové věže a jedné samostatné pozorovatelny. Ta je jako jediná nezávisle na tvrzi nepravidelně muzejně provozována. Železnice je v provozu a jsou zde využívány poválečné akumulátorové lokomotivy. Její délka je cca 900 m a spojuje tři objekty z pěti (ostatní spojeny chodbami bez železnice). Při poválečných úpravách byla jedna kolej vyvedena z vchodového objektu "U rybníčku" ven na nakládací rampu, která je viditelná ze silnice Králíky - Červený Potok. Samostatná pozorovatelna "Utržený" se nachází od stejné silnice vpravo na kótě Veselka.
BOUDA - úsek Králíky - K
Jediná muzejně provozovaná pevnot s kompletně dochovanou železnicí. Sestává se z jednoho vchodového, tří pěchotních srubů a jedné vybudované šachty pro dělovou věž „Horymír“, (tvrz tedy nebyla projektována pro dělostřelecký srub).
Podhled do šachty K–Ba–S 22 "Horymír" tvrze Bouda. Horní větší prstenec je určen pro osazení předpancíře, průměru věže odpovídá dolní kruh.
Jde o nejmenší stavebně dokončenou tvrz čs. opevnění. Celková délka tratí je cca 800 m a spojuje dva objekty z pěti a tzv. snižovací šachtou. Nachází se u stejnojmenné kóty jižně od Lichkova.
Během okupace byly objekty tvrze podrobeny německým zkouškám. Byl zdevastován vchodový objekt, srub K-S-24 byl utržen od schodišťové šachty, všechny sruby byly poničeny ostřelováním. Byly vytrhány a odvezeny pancéřové zvony z vchodového objektu.
Po válce začala armáda tvrz vyklízet a opravovat. Bylo odstřeleno čelo a část stropnice vchodového objektu a celý objekt byl znovu podle původní dokumentace vybetonován. Nebyly však provedeny omítky, jak bývalo zvykem u předválečných srubů a celá dostavba byla provedena z nekvalitního betonu. Armáda měla v úmyslu vybudovat na Boudě centrální muniční sklad, z tohoto plánu však nakonec sešlo. Poté Kovošrot vytrhal a odvezl zbylé pancéřové zvony a tvrz dále chátrala.
Od roku 1989 začala početná skupinka nadšenců práce na zdokumentování tvrze a po souhlasu velení armády byly zahájeny práce na zpřístupnění tvrze veřejnosti a vybudování muzea čs. opevnění. Jejich úsilí nakonec přineslo ovoce a tvrz je otevřena pro širokou veřejnost. Součástí nynější expozice je mimo jiné částečně obnovená svážnice ve vchodovém objektu "Krok" s unikátním klínovým vozíkem.
ADAM - úsek Králíky - K
Tvrz Adam měla mít velice silnou dělostřeleckou, případně minometnou výzbroj. Na čele tvrze Adam je srub K-S 40, který měl být vybaven nadstandardní zbraní - otočnou kulometnou věží „OR“ vyzbrojenou dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Němci objekt v době okupace při zkouškách těžce poškodili granáty Röchling, ostatně jako jiné naše tvrze.
Součástí tvrze měla být i minometná věž "Za větrem", která však byla ještě ve stádiu projektu.
Pěchotní sruby - K-S39 „Hodek", K-S40 „U Háječku", K-S41 „Pod Vrškem" - Dělostřelecká otočná věž K-S42 „Trigonometr" - Dělostřelecké sruby K-S43 „Veverka" a K-S45 „Jabůrek", Srub pro minometnou kopuli K-S44 „Za větrem" - Vchodový srub K-S43a „Na sekyře".
Tvrz se dále sestává z jednoho vchodového objektu, tří pěchotních srubů, dvou dělostřeleckých srubů a jedné dělové věže. Železnice je v provozním stavu - je dlouhá cca 650 m a spojuje pět objektů z osmi (ostatní jsou spojeny chodbami bez železnice). Bohužel je tvrz využívána AČR a tudíž nepřístupná. Nachází se na stejnojmenné kótě severozápadně od Mladkova.
Hlavním úkolem tvrze bylo společně se sousedními objekty pevností Bouda a Hůrka bránit tzv. Zemskou bránu mezi Orlickým pohořím a Jeseníky.
HANIČKA - úsek Rokytnice v Orl.h. - R
Tato tvrz byla přestavěna z iniciativy ministerstva vnitra v sedmdesátých a osmdesátých letech na protiatomový kryt a velitelství. Jako taková je v současnosti muzejně provozována.
Sestává se z jednoho vchodového (zastavěn horskou chatou), tří pěchotních a jednoho dělostřeleckého srubu, jedné dělové věže a jedné samostatné pozorovatelny. Ta je rovněž nezávisle na vlastní tvrzi zpřístupňována veřejnosti. Délka tratí byla cca 620 m a spojeny byly tři objekty ze šesti. Pevnost se nachází v Orlických horách nad sedlem Panské Pole, přes které prochází silnice z Rokytnice v Orlických horách do Bartošovic. Její samostatná pozorovatelna "Vrchol" je několik kilometrů severně po hřebeni hor u kóty 992 Komáří vrch.
Rozestavěné tvrze
Rozestavěny zůstaly tvrze Dobrošov, Skutina, Babí, Šibenice a Orel.
DOBROŠOV - úsek Náchod - N
Rozestavěná pevnost nacházející se u stejnojmenné obce jižně od Náchoda se měla sestávat z jednoho vchodového, dvou pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, jedné dělové a jedné minometné věže. Postaven byl pouze dělostřelecký srub "Zelený" a pěchotní sruby "Můstek" a "Jeřáb". Tvrz je přístupná veřejnosti. Podzemí je vyrubáno, ale železnice dochována není. Součástí expozice jsou torza původních vozíků. Délka tratí měla být cca 1100 m, spojeny měly být čtyři objekty ze sedmi.
SKUTINA - úsek Náchod - N
Dělostřelecká tvrz Skutina se nachází v prostoru kóty 736 Skutina mezi obcemi Sněžné, Polom a Nový Hrádek v Orlických horách. Je to rozestavěná pevnost s nekompletně vyrubaným podzemím bez zbudované železnice. Měla sestávat z jednoho vchodového, dvou pěchotních a jednoho dělostřeleckého srubu, jedné dělové a jedné minometné věže. K vidění jsou pouze dva postavené pěchotní sruby "U stodol" a "Pod lesem". Tvrz měla nalevo podporovat svými houfnicemi linii pěchotních srubů až po Náchod a palebný vějíř dělostřeleckého srubu N-S-52 Bažina se měl překrývat s palebným vějířem srubu N-S-76 Amerika levého souseda tvrze Dobrošov.
STACHELBERG (též Babí) - úsek Trutnov - T
Mělo se jednat o největší a nejsilněji vyzbrojenou dělostřeleckou tvrz. Co se týče plošného rozsahu byl Stachelberg jednou z nejrozsáhlejších tvrzí vůbec. Na větší rozloze se měla rozkládat jen tvrz Šibenice. Rozestavěná pevnost se nachází u nejvyššího bodu silnice Trutnov – Žacléř. Bylo zde pouze vyrubáno podzemí. Délka tratí měla být cca 1600 m a měla spojovat sedm objektů z jedenácti. Z jednoho vchodového, čtyř pěchotních, dvou dělostřeleckých srubů, dvou dělových a dvou minometných věží a jedné samostatné pozorovatelny byl vybudován pouze jeden pěchotní srub, který je zpřístupněný veřejnosti. V nedávné době došlo i k zpřístupnění podzemí veřejnosti.
ŠIBENICE - úsek Opava - OP
Tvrz o největší délce tratí (cca 1900 m), která se měla skládat z jednoho vchodového, tří pěchotních a dvou dělostřeleckých srubů, jedné dělové a jedné minometné věže a železnice měla spojovat pět objektů z osmi. Má pouze vyražené podzemí - nepřístupné. Nachází se pod stejnojmennou kótou u obce Milostovice západně od Opavy. Pro tuto tvrz již před válkou probíhalo výběrové řízení na výrobu akumulátorových lokomotiv, které nebylo kvůli odstoupení pohraničí Německu dokončeno.
OREL - úsek Moravská Ostrava - MO
Z tvrze o jednom vchodovém a tří pěchotních srubech, jedné dělové a jedné minometné věži. Byl postaven pouze pěchotní srub "Orel" a schodišťová šachta, která ho měla napojovat na budoucí podzemí tvrze, jejíž realizace byla odsunuta na pozdější dobu. Délka tratí měla být cca 500 m a měla spojovat tři objekty ze šesti. Postavený objekt je muzejně provozován v rámci Areálu Československého opevnění Darkovičky severně od Hlučína.
Nerealizované projekty tvrzí
JÍROVÁ HORA - úsek Trutnov - T
Projekt tvrze o jednom vchodovém, čtyřech pěchotních a dvou dělostřeleckých srubech, jedné dělové a jedné minometné věži. Délka tratí cca 1400 m měla spojovat pět objektů z devíti. Nacházet se měla na stejnojmenném vrchu severozápadně od Hronova.
POUSTKA - úsek Trutnov - T
Existoval pouze projekt o jednom vchodovém, čtyřech pěchotních a dvou dělostřeleckých srubech, jedné dělové a jedné minometné věži, která se měla nacházet na kótě Poustka mezi Slavětínem a Petříkovicemi. Délka tratí spojujících pět objektů z desíti měla být cca 830 m. Tvrze Poustka a Jírova hora se vzájemně palebně nekryly. K tomu chybělo cca 2,5 km.
KRONFELZOV
Tvrz o jednom vchodovém, jednom dělostřeleckém a třech pěchotních srubech, jedné dělové a jedné minometné věži a jedné samostatné pozorovatelny byla nahrazena projektem izolovaných srubů. Tvrz se měla nacházet u stejnojmenné obce a kóty severně od Branné. Na jaře 1937 byla tvrz z finančních a časových důvodů vyškrtnuta z plánů ŘOP. Z tvrze byly ponechány jen dva čelní pěchotní sruby, u kterých byla snížena odolnost na II. stupeň. Dělostřelectvo zrušené tvrze bylo dodatečně nahrazeno projektem izolovaného dělostřeleckého srubu, vše ale zůstalo jen na papíře.
MILOTICKÝ VRCH (též Hohnberg)
Tvrz o jednom vchodovém, dvou pěchotních srubech, jedné dělové a jedné minometné věži. Měla se nacházet u kóty Velký Tetřev severovýchodně od Bruntálu. Původní projekt byl podobně jako u tvrze Kronfelzov nahrazen dvěma izolovanými dělostřeleckými sruby, ale nakonec nebyl včas realizován.
ORLÍK
Výcvikový tábor měl být jakousi cvičnou tvrzí skládající se ze dvou pěchotních a jednoho dělostřeleckého srubu, jedné minometné a jedné dělové věže. Měl být postaven u stejnojmenné kóty v centrálních Jeseníkách a v případě potřeby měl být schopný účastnit se bojů. Tato vlastně tvrz neměla mít jako jediná podzemí a ani pevnostní železnici.
Tvrze i samostatné pěchotní sruby byly na svou dobu vybaveny nesmírně moderními a účinnými zbraněmi, pro jejichž obsluhu bylo třeba cvičit osádku. Zároveň bylo nutno cvičit součinnost zbraní tvrzí, návyky obsluhy v efektivním boji. Proto bylo rozhodnuto vybudovat cvičnou střelnici, kde by se osádky opevnění střídaly a prováděly nácvik. V případě boje měla navazovat na dělostřelecké tvrze Milotický vrch a Kronfelzov, které byly později zrušeny.
Také doba dokončení dvou let je dobrá. Byl na to jen rok, a tak je tvrz prostě nedodělaná. Přesto byla kdysi jedinou částečně přístupnou.
Některé zdroje uvádí, že Němci chtěli osadit prototyp věže ze Škodovky a také testovat, zřejmě jako přípravu na Maginotovku, z toho nakonec sešlo.
