Naše obranná doktrína se opírala z pochopitelných důvodů o cizí pomoc. Právem je nazýván Mnichov zradou. Hitler dokázal Západ přelstít i v tom, že mluvil o posledním územním požadavku v Evropě, dalo se mu věřit? V Norimberku Goering prohlásil, že si těchto smluv vážil jako toaletního papíru, chtěl přeci učinit Německo velké.
Předválečné Evropě se Západ obával vlivu bolševického Ruska, obrat nastal až když mu začalo téci do bot. Anglie se spojila až teď s Ruskem. Vliv Ruska v poválečné v Evropě byl nakonec větší než si kdo myslel. Hitler dokázal zpravidla dobře rozpoznat aktuální rozložení politických sil už při jeho uchopení moci ve třicátých letech v Německu nebo krátce před vypuknutím druhé světové války v Evropě, avšak jeho fatálním omylem bylo hodnocení politické situace ve Velké Británii po pádu Francie (asi mu nikdy plně nedošlo jaký šok a zděšení tím v Británii vyvolal).
Občas někdo argumentuje tím, že ani Polsku nebylo pomoženo, avšak Západ vyhlásil Německu válku a Rusko „zabránilo“ obsazení celého Polska říší (ve skutečnosti vše bylo dohodnuto s Německem v tajném dodatku paktu o neútočení). Avšak v roce 1938 Německo žádný pakt se Stalinem nemělo, rovněž nemělo vytvořeno dostatek zásob a techniky pro boj s Francii a Velkou Británií.
Co se týče naší vojenské strategie, tak jsme kromě opevnění na hranicích měli i armádu. Ta by se z pochopitelných důvodů (nebezpečí obklíčení) po proražení prvního obranného pásma na hranicích vyztužené pevnostmi stáhla na Vysočinu, kde by mohla dlouho vzdorovat. Pravda, že význam by to mělo jen v případě pomoci zvenčí. Neprobíhaly by boje po celé republice (zvolila by se jen zdržovací taktika) naše ozbrojené síly by se stahovaly od hranic a jádro naší armády by se zformovalo do obranného ježka na Vysočině (nevhodný terén pro tankový útok) nebo Moravě. Hoši, naše armáda měla výbornou artilerii, mrkněte na grafickou přílohu obrana Čech.
K obraně Československa bylo k dispozici 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny (dvě v síle pěší divize a jedna v síle pěší brigády). Větší část těchto sil byla předurčena proti Německu (61 %), menší proti Maďarsku (17 %) a minimální proti Polsku (2 %), zbytek zůstal v záloze (20 %). Obranu zesilovalo zhruba 260 těžkých a 9630 lehkých objektů stálého opevnění, z nichž značná část byla vyzbrojena.
Existovalo několik variant naší obrany, poslední počítala se soustředěním většiny armády na Moravě a jen dočasnou obranou Čech, došlo k přesunu řady svazků z Moravy do Čech a tím posílení obrany tohoto prostoru. Velení armády se k tomuto řešení uchýlilo patrně v důsledku nejistých informací o německé armádě a v obavě, že by se mohla omezit jen na okupaci pohraničních oblastí a nikoliv celého státu.
Souběžně s mobilizací probíhala také evakuace z ohrožených Čech na východní Moravu a západní Slovensko. Prozatím se týkala zbrojních podniků (např. plzeňská Škodovka se přemístila do Dubnice nad Váhom) a také mimořádně cenných věcí. Již 19. září 1938 byly v naprosté tajnosti přemístěny z Prahy do Žiliny korunovační klenoty a následoval i zlatý poklad. Na moravsko-slovenské pomezí byli evakuováni i rodinní příslušníci nejvyšších československých generálů, včetně rodiny generála Krejčího.

Obrana Čech.