Po zlikvidování Amína,dosazení Karmala a jeho následném „pozvání“ překročil sovětský vojenský kontingent na několika místech Afgánskou hranici a začalo obsazování strategických a důležitých míst v zemi. (Vše po nevalných cestách,protože v Afg. není železnice)
Měli za úkol zabránit dalšímu převratu a udržet Karmala u moci,stabilizovat situaci, pomoci reorganizovat Afgánskou armádu,předat jí zpět moc a následně se stáhnout.Akce probíhala podle podobného scénáře jako v ČSSR v r.68 a i odhady pobytu hlavního kontingentu byli stejné – 6 – 12 měsíců.
Zpočátku se pozemní kontingent sestával z 3 motostřeleckých a 103. parašutistické divize, 2 zásobovacích a podpůrných brigád ,pěti samostatnými brigádami a 4 samostatnými pluky.
Podléhali velení 40 armády( později přejmenována na „Početně omezený kontingent sovětských vojsk na území Afganistánu“ ).
Personálně bylo vojsko složeno převážně z příslušníků středoasijských národností(zejména Kazachů),neboť se počítalo,že to usnadní komunikaci s afg. obyvatelstvem.
To se v počátku opravdu ukázalo jako výhoda,později však začalo sbratřování s mudžahidi, dezerce a obchodování s narkotiky.Proto byl později stav armády doplňován převážně Rusy.
Jednotlivé divize byly zpravidla rozmístěny do 500 stanovišť podél linií několik stovek kilometrů dlouhých.Pluky pak do více než 100 stanovišť na úsecích cca 130km dlouhých.
Osamělost a nuda byla pak jedním z faktorů ,které naleptávali voj. morálku.
Obecným problémem bylo i to,že kontingent byl vybaven a vyzbrojen na klasický frontový boj a na gerilový způsob boje nebyli vycvičeni ani vybaveni.
Proto byla provedena reorganizace. Tankové pluky,těžké dělostřelectvo,minomety a vlečné PL zbraně byly staženy a nahrazeny lehčími a mobilnějšími systémy(OT,obojživelná vozidla, průzkumné vozy atd) . I tak ale stále zůstalo velkým problémem členitost Afganistánu a boj. úkoly bylo nutno plnit v naprosto odlišných podmínkách – bažiny,poušť,hory.
Zde je výčet problémů,kterým sověti museli v počátcích čelit:
- nedostatek praktických zkušeností mužstva i důstojníku,nouze o munici pro cvičné i bojové účely a dalšího materiálu
- neschopnost důstojníků samostatně velet a jejich čekání na rozkazy nadřízených. Mechanické jednání bez úvah o povaze terénu a stávající situaci a váhavost při manévrování s útvary.
- Potíže při organizaci a provádění průzk.akcí a problémy s nepř.výpady ze zálohy, zvláště v horách a poušti. Nepatrné úspěchy akcí
- Nedostatky v provádění nočních operací,zejména v horách
- Nedostatečné zkušenosti s tanky T 62 a T 55 (ve výcviku se používali T72 a T80)
- Neznalost stahování boj.vozidel z bitvy pod palbou a neschopnost provádět jejich údržbu v polních podmínkách.
- Nedostatek zkušeností s velením a koordinací jednotek v součinnosti s palebnou podporou při bojích v horách a na nepřítelem ovládaném území.
Tyto nedostatky měli za následek zbytečné ztráty a nutnosti změny taktiky,které se učili „za pochodu“. V bojích se začali uplatňovat taktické přistávání nebo výsadky pěších jednotek s cílem ovládnout výšiny a odříznout území,v nichž se nacházely nepřátelské oddíly.
Velkým problémem zůstalo též zásobování. Většina byla přesouvána po zemi,nevelká část letecky.Existovali pouze 2 trasy: Termez –Kábul a Kuška – Kandahár
Pro zabránění útoků bylo nutno silnice chránit,protože mudžahidi podnikali neustál útoky podél silnic na zás.kolony.Situace byla tak zoufalá,že 35% vojáků z celkového počtu kontingentu bylo vyčleněno na ochranu zás.tras a předsunutých stanovišť.Pro tento účel byly vyčleněny celé pluky.
Velké množství sil tak bylo vázáno pro ochranné operace a nemohli být využity k ofenzivním operacím.
V letech 1980 - 1985 útočily sovětské jednotky spolu s reorganizovanou afghánskou armádou na pozice povstalců,s cílem vyhnat mudžáhidy z měst a údolí do hor a odříznout je tak od zásobování. Tyto operace byly velmi rozsáhlé a jejich součástí bylo zastrašování a terorizování civil.obyvatelstva. V tomto směru byly velmi „úspěšní“,neboť docílili toho, že ¼ populace uprchla před terorem do Pákistánu a většina mudžahidi se stáhla do hor. Na druhou stranu však docílili toho,že kdysi rozhádané opoziční a kmenové skupiny začaly pod „hlavičkou“ džihádu,tj svaté války proti nevěřícím, navzájem spolupracovat a kooperovat. Vyburcován byl též „Západ“ a muslimský svět,který začal povstalce ve velké míře zásobovat finančně i materiálně.
