Vznik:
V průběhu druhé světové války se pancéřování tanků začalo pomalu dostávat na takovou úroven,že kanony potřebné na její probití byli jen obtížně přepravitelné v sestavě pěchoty a spolu s tahači poskytovali značně velký cíl.Částečně tento problém vyřešilo nasazení samohybných děl,ale ta sama o sobě představovala značně nákladný prostředek,pokud jejich výzbroj měla mít dostatečný účinek.
PTŘS Kornet

U ručních zbraní se tento problém podařilo vyřešit přechodem od protitankových pušek,případně granátů k pancéřovkám. Částečným řešením se staly bezzákluzové kanony, ale bylo jasné že jedině řízený prostředek dokáže zajistit spolehlivé ničení tanků v dostatečné vzdálenosti a hlavně s větší pravděpodobností.
Například u kanonu D-10 z tanku T-54/55 se běžně uvádi pravděpodobnost zásahu cíle do vzdálenosti 1600m první ranou 0,5. Utaženého děla se dají očekávat velmi podobné hodnoty. To vše při hmotnosti kolem 4000kg (100mmvz53-4280kg ,obsluha1+8 ,tahač Tatra 138).
První PTŘS měli velmi podobné vlastnosti(přesnost i dostřel),alo hmotnost kompletu kolem 100kg(cca4ŘS, rampy, naváděcí zařízení a baterie)obsluha 1+1-2 a přepravitelnost lehkým teréní automobilem nebo v podstatě jakýmkoli jiným prostředkem. Jednou z nevýhod těchto PTŘS(ale promíjenou)je minimální účinný dostřel, u starších typů 300-600m,zatímco kanon může střílet až nadoraz.
První zmínka o PTŘS je nabídka vývoje firmou BMW z roku 1941, ale tedy byla odpovědnými místy odmítnuta,přes velmi nízké náklady na vývoj(800tis.marek). Ruské tanky ještě asi nevypadali dost hrozivě.V roce 1943 už byla situace poněkud jiná ale pro raketuX-7 Rotkappchen (Červená karkulka!!) bylo poněkud pozdě. Nebyla bojově použita, část z 300vyrobených kusů se dočkala střeleckých zkoušek.
Při hmotnosti 9,2kg probíjela pancíř o tlouštce až 200mm ve vzdálenosti až 1200m(rychlost100m/s).
Žádná další raketa se nedostala tak blízko k bojovému použití(pokud za PTŘS nepovažujete bojově nasazený demoliční tank Goliáš) až do roku 1950,kdy byl zahájen vývoj Francouzské PTŘS SS-10.
Generace PTŘS
V rámci zavedení pořádku do rozdělení PTŘS se užívají tzv. generace, bohužel kromě první a druhé je toto rozdělení nejednotné.Já osobně preferuji toto:
GEN 0: PTŘS bez přenosu řídících signálů, jen s autopilotem. Prakticky se jedná jen o některé moderní pancéřovky(MBT LAW,Predator/Kestrel)Hlavním důvodem je snížená citlivost na vítr,zvýšení pravděpodobnosti zásahu pohyblivých cílů a možnost působení na cíl zhora.
GEN 1: Ruční povelové navádění po záměrné(tzvCLOS-Command to Line of Sight): operátor navádí raketu ručně při současném sledování rakety i cíle.Pravděpodobnost zásahu40-60%,min.dostřel 300-600.Přenos signálů obvykle po vodiči,jen někdy rádiem.Příklad:Maljutka,SS-10,3M6 Šmel...
GEN 2: Poloautomatické po záměrné(tzvSACLOS-Semi Automatic Comannd to Line of Sight)Operátor sleduje jen cíl,řídící povely vydává optoelektronický koordinátor.Pravděpodobnost zásahu cca80%, min.Dostřel 50-75m.Přenos signálů opět kabelem,rádiem.PTŘS s přenosem signálů kodovaným laserovým paprskem se někdy zařazují do GEN 2+Příklad:Fagot, Šturm, HOT,TOW,Bill...
GEN 3: Laserové navádění.Operátor ozařuje cíl laserem,raketa se navádí na odražený paprsek nebo letí v paprsku.Výhodou je především možnost ozařování z jiného místa než byl proveden odpal,ale cíl může být varován ještě před odpalem Příklad: Kornet, Vichr, Svir, Hellfire,LOSAT...
GEN 4: Autonomní soustavy(Fire and forget).Může být tvořena radiolokační nebo infračervenou samonaváděci hlavicí, která je uzamčena příp. samostatně vyhledává cíl. Přes použití automatického rozpoznávání cílu,je tu poměrně značné riziko „přátelské palby“. Příklad:Brimstone,Javelin,Gill
GEN 5: Obvykle autonomní,ale s přenosem dat operátorovi.Výhodou je možnost změny cíle, příp.zrušení útoku. PTŘS navíc může slouži jako zdroj informací pro další střelbu.Příklad:Spike,POLYPHEM...
Zdroje:Vojenské rakety n.NV Armádní technický magazín