Ahoj Lorde,
jak už kluci zprávně napsali, katapulty na obchodních lodích byly opravdu nouzovým a přechodným řešením a tato letadla byla skutečně pouze na jedno použití. Jaká byla úmrtnost vyskočivších pilotů bohužel nevím, na rozbouřeném Atlantiku určitě nebylo snadné je lovit, na druhou stranu, pilot na padáku padal poměrně pomalu, navíc předpokládám, že o svém výskoku informoval i vysílačkou a tak měl teoreticky záchranný tým nějaký čas se dopravit do odhadovaného místa dopadu. V kůži pilota bych s těmito vyhlídkami ale rozhodně být nechtěl. Nasazení těchto strojů dokazuje, v jak prekérní situaci Britové byli před nasazením eskortních letadlových lodí. Klasické "velké" letadlové lodi se pro doprovod konvojů nehodily, nebyl jich pro to dostatek a hlavně jich bylo třeba pro operační činnost. První obchodní loď vybavená katapultem vyplula v květnu r. 1941. Nevím bohužel, do jaké míry je to číslo přesné, ale takovým katapultem mělo být vybaveno cca 35 nákladních parníků.
První eskortní letadlová loď v britských službách HMS Audacity vyplula v září 1941.Proti klasickým letadlovkám měly tyto lodě menší rozměry, rychlost i výzbroj, nesly také o dost méně letadel. Nicméně k doprovodu konvojů se hodily ideálně. Krom stíhačů byly na palubách i bombardéry (Swordfish, Albacore), které sloužily zejména k protiponorkovému průzkumu a obraně. Protože ani eskortních letadlových lodí nebyl dostatek, přišli Britové v r. 1943 s další inovací, kdy byla na obchodní lodi přes původní palubu instalována malá letová paluba, popřípadě i malý ostrov s kapitánským můstkem. u lodi však byl zachován její původní účel, tj. přeprava nákladu. Takto bylo upraveno 6 parníků na přepravu obilí(vybaveny i výtahem a malým hangárem) a 13 tankerů(parkování přímo na palubě. Standartně tyto MAC(jak byly označovány) nesly 4 Swordfishe, uvažovalo se i o nasazení Wildcatů, (dokonce v tomoto směru proběhly i nějaké zkoušky), ovšem vzhledem k tomu, že útoky ze strany Condorů už v té době nebyly tak aktuální.
Add palubní letouny: No nejsem technik, ale pravdou je, že letadla sloužící na letadlových lodích byly pro tento účel rovnou konstruovány. Němci konverzi stodevítek plánovali myslím hlavně i proto, že skutečně palubní letouny ani neměli a neměli s palubním letectvem ani žádné praktické zkušenosti. To jak by tyto stroje v praxi fungovaly se už asi nedozvíme. Nicméně, vzhledem k tomu, že se stodevítkou nebyl zrovna jednoduchý start, či přistání ani na pevnině, na moři by to určitě nebyl teprv žádný med. Krom tebou zmiňovaných úprav(zesílení konstrukce draku, atd. musely mít palubní letouny i další vlastnosti a propriety.Například přistávací hák, dostatečně robusní podvozek, schopný vydržet mnohem tvrdší nárazy při přistání, dobrá byla skládací křídla(prostoru na letadlových lodích nikdy nebylo dost), standartně byly například v letadlech instalovány i vzduchové vaky schopné udržet stroj nějaký čas na hladině, což bylo v případě nouzového přistání bez nadsázky životně důležité. Letadlo muselo být schopné vystartovat i z poměrně krátké startovací dráhy, nesmírně důležitý byl ale i třeba i dobrý výhled pilota z kabiny(například zachytit se při přistávacím manévru hákem za záchytné lano nebylo nic jednoduchého).
Pro zajímavost F4U-1 Corsair původně navrhovaný zejména jako palubní stíhač, nebyl na letadlových lodích spočátku požíván mimo jiné právě z důvodu špatného výhledu(i když tam těch problémů bylo víc).
X Radar: Jen bych tě trochu doplnil:To, co píšeš je pravda, ovšem již v roce vznikla v rámci RAF složka FAA(Fleet Air Arm- námořní letectvo). Tento stav trval až do roku 1937, kdy i díky přičinění Winstona Churchilla přešlo FAA pod velení admirality. Jako námořní stíhačku Britové postavili Fairley Fulmar. Byl to dvoumístný stroj(admiralita tehdy vyžadovala na palubních stíhačích navigátory), vybavený osmi kulomety v křídlech. Výzbroj to byla na palubního stíhače více než solidní, jako palubní stroj se letoun choval dobře, na stíhačku byl však velmi velký a těžkopádný. Pro nepřátelské bombardéry sice představoval nebezpečí, ve stíhacích soubojích se už ale tak neosvědčil. Navigátor v zadní kabině byl navíc totálně bezzbranný, což vedlo až k tomu, že navigátoři odráželi útočníky například palbou z osobních zbraní, signálních pistolí, ba dokonce odmotávali dlohé pruhy toaletního papíru ( z dálky to vypadalo jako proudy střel z kulometu).

Fairley fulmar

Swordfish, ve své době neskutečně zastaralý palubní bombardér. Během své válečné kariéry dosáhl však mnoha pozoruhodných úspěchů (mj. podíl na potopení Bismarcka, hlavní aktér náletu na Taranto,....)
Stejně všichni umřeme....