Útočná puška FN FAL
Jak jsem zde již několikrát ve svých příspěvcích psal, po druhé světové válce dochází k přehodnocení výzbroje u pěchoty. Většina armád světa byla před válkou vyzbrojena opakovací puškou, ať již klasickou dlouhou či kratší karabinou. Po vyhodnocení válečných zkušeností dochází k většímu nasazení samopalů a samonabíjecích pušek. Stále je zde ale nerovnováha mezi levným a málo výkonným pistolovým nábojem u samopalu a drahým a výkonným puškovým nábojem. Proto již za války dochází k zavedení německého náboje Polte ráže 7,92x33 pro německé útočné pušky, sovětský náboj vzor 43 ráže 7,62x39 jej brzy následoval. Americká armáda používá již za války ve velkém počtu karabinu M1, ta byla komorována pro válcový náboj ráže .30 (7,62x33). Všechny tyto náboje mají výkon někde mezi pistolovým a puškovým nábojem, většinou se o nich píše jako o nábojích se střední balistickou výkonností. Po válce se postupně začíná rozbíhat výroba útočných pušek, problematické je ale určení „toho pravého“ náboje pro takovou pušku. Unifikaci nábojů značně pomohlo rozpoutání studené války a vznik NATO a Varšavské smlouvy. V zemích východního bloku byl zaveden jako jednotný náboj sovětský náboj vzor 43 a útočná puška AK-47. Jedině naše republika se zpočátku mírně „cukala“, byl zde zaveden náboj vzor 52 ráže 7,62x45, použitý u samonabíjecí pušky vzor 52 a lehkého kulometu vzor 52. Záhy však došlo k zavedení sovětského náboje i u nás. Ten je u nás stále používán a jak se zdá, bude zde ještě nějaký čas používán. V zemích NATO se zpočátku mnoho neděje, americká armáda je prozatím vyzbrojena samonabíjecími puškami M1 Garand a karabinami M1. Tyto zbraně jsou využívaný i při prvním velkém konfliktu po WW2 - Korejské válce. Jinak k problematice nových zbraní přistupují evropské státy, prozatím většinou vyzbrojeny opakovacími puškami z doby před WW2. V některých zemích jsou zaváděny samonabíjecí pušky (Belgie, Francie, neutrální Švýcarsko), ve Velké Británii ale probíhá od konce WW2 vývoj úplně nové útočné pušky EM-2. Ta používá nový náboj ráže .280 (7x43), konstrukce této pušky je na svou dobu více než revoluční – jedná se asi o první konstrukci „bullpup“ útočné pušky. Až na několik nedostatků (nelze třeba střílet v levém gardu, nábojnice létají střelci do tváře) se tato puška jevila při testech dobře a Britové se snažili o její zavedení (samozřejmě společně s nábojem) v ostatních státech NATO.
EM-2Zde však narazila britská kosa na americký kámen. V USA byl po válce vyvíjen nový náboj nahrazující výkonný .30-06, určený pro automatické zbraně. Na svět přišel náboj T65, což byl mírně upravený komerční náboj .308 Winchester. Tento náboj pro automatické zbraně měl výkon srovnatelný s nábojem .30-06, nejednalo se tedy rozhodně o nějaký náboj se střední balistickou výkonností. V roce 1954 byl T65 zaveden jako standardní náboj NATO, jeho označení je 7,62 x 51 mm NATO. Britové oprávněné protestovali, že podobný náboj se vůbec nehodí pro střelbu dávkou z automatické zbraně. Až čas ukázal, že měli pravdu... Jejich puška EM-2 nebyla pro tento náboj navržena a přepracování by trvalo dlouho. Proto britská armáda přijala do své výzbroje upravenou belgickou pušku FN FAL. Konečně se tak dostáváme k této velmi rozšířené belgické útočné pušce a firmě FN.
FN FAL FN je zkratka továrny Fabrique Nationale z Herstalu, tradičního belgického výrobce zbraní. Firma byla založena v roce 1889, před první světovou válkou vyráběla mimo pistolí také pušku Mauser 1889 ráže 7,65, po válce se zde vyráběla puška Mauser 1924/30, jedna z nejlepších verzí Mauseru 98 (společně s československou vzor 24). Puška je vyráběna úspěšně pro vývoz v různých rážích, její výroba končí až po roce 1950. Před druhou světovou válkou se na svět dostává samonabíjecí puška, válka a okupace však přinutí konstruktéra (D. Saivé) opustit Belgii a uprchnout za kanál do Británie. Zde je na konci války v Enfieldu vyrobena malá série této pušky s označením SLEM, britská armáda však dává přednost vývoji své pušky EM-2. V Belgii je po válce vyvinuta vylepšená verze pušky a ta je zavedena do výzbroje jako FN model 1949. Puška opět slaví značné exportní úspěchy, pro vývoz jsou vyráběny různé verze s náboji Mauser rozličné ráže, posléze i pro náboj 7,62x51 NATO.
FN model 1949Další výboj se u FN zaměřil na konstrukci lehké automatické pušky - Fusil Automatique Leger, zkráceně FN FAL. Původně byla komorována po německý náboj ráže 7,92 (doufám že 7,92x33, ne klasický 7,92x57). Puška byla posléze upravena pro americký náboj T65, zavedený do výzbroje jako 7,62x51 NATO. Jednalo se vlastně o první útočnou pušku s tímto nábojem, puška byla díky robustnosti a účinnosti prodávána ve velkých počtech prakticky do celého světa. Zajímavostí je výroba pušky pro britský náboj .280, FN si tímto kryla záda pro případ zavedení tohoto náboje coby standardního náboje NATO.
FN FAL .280Automatika pušky FAL pracuje na principu odběru tlakových plynů z hlavně, závěr je uzamykán vykývnutím závorníku, píst s krátkým pohybem působí na nosič závorníku. Závorník se při uzamykání vykývne do vybrání ve spodní části pouzdra závěru. Puška je vybavena plynovým regulátorem se šesti polohami, napínací klika je umístěna na levé straně pouzdra. Vratná pružina je uložena v pažbě. Hlaveň je umístěna poměrně nízko, skoro v rovině s pažbou. Mířidla jsou proto uložena poměrně vysoko, varianta použití úplně rovné pažby a vysoko umístěných mířidel byla upuštěna.
Puška umožňuje střelbu v plně automatickém i samonabíjecím režimu. Střelba v plně automatickém režimu je však díky použití náboje 7,62 NATO obtížná, při střelbě se zvedá hlaveň a ta je potom značně nepřesná. Většinou armád proto používala pušku jen v samonabíjecím režimu. Zásobník pušky má kapacitu 20 nábojů, v daleko menším počtu se používají zásobníky na 5, 10 a 30 nábojů. Samozřejmě mimo základní verzi existovaly verze ze sklopnou opěrkou a různou délkou hlavně.
Mimo klasické verze existovala i verze se zesílenou hlavní, verze 50.41 a 50.42. Šlo o podpůrnou zbraň, vybavenou zásobníkem pro 30 nábojů. Jednalo se vlastně o lehký kulomet, vybavený zesílenou hlavní schopnou vydržet větší oteplení při déle trvající střelbě. V Kanadě se například vyráběla pod označením C2, oproti pušce byla vybaven sklopnou dvounožkou, australská verze měla označení L2A1.
C2Mimo Belgii je puška vyráběna ve Argentině, Brazílii, Izraeli, Rakousku, Velké Británii, Jižná Africe, Austrálii a Kanadě. Velká Británie si pušku FAL vybrala coby nástupce své pušky EM-2, ve výzbroji ji nahradila až kontroverzní L85 v 80. letech. Brirská verze s označením L1A1 byla upravená pouze pro střelbu v samonabíjecím režimu, u pozdější verze pušky byla místo místo dřevěné pažby použita pažba z laminátu. Austrálie vyráběla pušku L1A1 až do přezbrojení své armády puškou AUG koncem 80. let. Kanadská verze L1A1 nesla označení C1, jihoafrická R1, Rakousko označovalo své pušky jako Sturmgewehr 58.
L1A1
Sturmgewehr 58Puška byla zavedena do výzbroje mnoha armád, mimo licenční výrobce to bylo například západní Německo (označení G1), Nizozemí, Portugalsko, Turecko, Řecko, Irsko, Nový Zéland, Indie, Kambodža, Venezuela. Určitě ji uvidíte na záběrech nějakých povstalců kdekoliv na světě, po AK47 se jedná asi o nejrozšířenější automatickou pušku poválené éry. Uvidíte ji na záběrech z občanských válek v Africe, šestidenní válce, Vietnamu, válce o Falklandy a mnoha dalších. Civilní verze nese pro nás trochu zavádějící označení SA58...
reklama v Africe?Tolik o jedné legendě, dalo by se toho napsat mnohem více, stačí ale „zagůglovat“ a určitě najdete weby přímo o této pušce.
Technické informace
ráže – 7,62x51 NATO
délka – 1100 mm
délka hlavně – 533 mm
vývrt hlavně – 4 drážky, vpravo
kadence (teoretická) – 650-700 ran/min
hmotnost s prázdným zásobníkem – 4,45 kg
kapacita zásobníku – 20 (30) nábojů 7,62x51
Zdroje:
David Miller – Encyklopedie Zbraní
A.B. Žuk – Pušky a samopaly
http://world.guns.ru
http://wikipedia.org
celkem obstojně. Díky téhle své osobní zkušenosti vidím dosti výhod samonabijecích zbraní proti klasickým opakovačkám (jako jedinou výhodu opakovaček snad vnímám úsporu střeliva). Ale mám velký problém vidět výhodu automatů proti samonabiječkám. Dobrá-automat s 2-oj nožkou může plnit fci. lehkého kulometu, ale to je dosti specifický režim použití (zatěžuje navíc vojáka o náklad-více nábojů a 2-oj nožka, takže universální použití je diskutabilní). Jinak ale střelba dávkami zvedá spotřebu nábojů při zhoršené (významně 
)přesnosti. Ano-Američané střelbu dávka/celý zásobník používali ve Vietnamu na "kropení" deštného asijského pralesa, leč s nevalnými výsledky. Na 2. stranu automaty dnes využívá většina armád světa. Mohl by mi někdo, kdo není v otázkách zbraní a střeliva jen amatérem (jako jsem já) přiblížit jejich výhodu?
možné 
