Pokusný letoun Curtiss-Wright X-19 (X-Plane)
<> Předváděcí letoun VTOL <> Sklopné rotory <> Pouhé dva exempláře <>
Curtiss vyzkoušel četné aplikační možnosti sklopných vrtulí pro civilní a vojenské letectví. Tato koncepce slaví v podobě stroje V-22 Osprey úspěchy až dnes.

Svislý vzlet se sklopnými rotory
Model X-19 sloužil ke zkouškám sklopných rotorů, s jejichž pomocí měl být uskutečněn svislý vzlet a přistání (VTOL). Letecký výrobce Curtiss-Wright, který se v šedesátých letech soustředil na vývoj pohonných jednotek, zkonstruoval tento neortodoxní letoun na vlastní riziko. Letoun X-19 absolvoval pod názvem ,,X-Plane'' dvouletý zkušební program u USAF, který přinesl důležité poznatky v oblasti letounů VTOL.
Celých 30 let před univerzálním konvertoplánem V-22 Osprey firem Boeing a Bell razil Curtiss-Wright s revolučním X-19 cestu pro nový druh pilotovaného letu.
Letoun X-19 vznikl sice jako civilní konstrukce, byl však pro US Air Force podstatně přepracován. S tímto nezvykle vypadajícím strojem uskutečnil Curtiss-Wright moderní leteckou myšlenku s dvěma oddělenými páry křídel a čtyřmi sklopnými gondolami, jejichž vrtule byly poháněny dvěma pohonnými jednotkami, umístěnými v trupu.
Jako většina výzkumných letounů VTOL své doby byly X-19 velmi malé. V kabině mohly přepravovat šest osob, zůstaly však testovacími stroji pro technické novinky, kterými byly například nepřímý pohon hřídelemi mezi pohonnými jednotkami a vrtulemi, sklápěcí gondoly i tvar rotorových listů a páry tandemových křídel. Oba piloti X-19 seděli na vystřelovacích sedadlech, která se osvědčila, když testovací program skončil nehodou.
Ihned po ukončení programu X-19 v roce 1965 byly USA účastníky nové války a potřebovaly již brzy letouny, které mohly svisle vzlétat a přistávat. Ve válce ve Vietnamu X-19 sice nelétaly, objasnily však zajímavé perspektivy konvertoplánu, který je dnes opět aktuální s typem V-22.
Podrobnosti letounu Curtiss-Wright X-19 (X-Plane)
Jediným X-19, který kdy letěl, byl stroj 62-12197. Absolvoval 50 letů, než se v srpnu 1965 zřítil a byl zcela zničen po výpadku jedné převodovky. Dne 19. prosince 1965 byl program zastaven.
Třílisté vrtule byly poháněny komplikovaným systémem převodů a hřídelí a dvěma motory Lycoming T55-L-5, které byly montovány vedle sebe v trupu.
Aerodynamická konstrukce rotorových listů zajišťovala vysoký tah a dobrou rychlost cestovního letu. Listy byly konstruovány z kompozitního materiálu s lehkým, ale robustním jádrem z pěny.
X-19 byl posledním letounem kdysi důležitého leteckého výrobce Curtiss-Wright a zároveň jediným typem, který v praxi využil tuto charakteristickou koncepci s křídly v tandemovém uspořádání a širokolistými vrtulemi.
Na rozdíl od dopravního letounu se sklopnými vrtulemi XC-142A, který mohl přepravovat 32 vojáků, byl X-19 koncipován jako čistě pokusný letoun pouze pro malý náklad (maximálně šest cestujících).
Svislá ocasní plocha se skládala z pevné kýlové plochy a pohyblivé řídící plochy s trimovací klapkou. Přechod od kořene kýlové plochy byl protažen směrem ke hřbetu trupu.
Tento typ byl od počátku konstruován pro plynulý přechod ze svislého do vodorovného letu tak, že se gondoly mechanicky vzklápěly ze svislé do vodorovné polohy.
Sekundárními prvky vybavení byly rádiové přístroje v pásmu VKV, zaměřovací přijímače VKV, přijímací systém rádiových majáků, dva navigační systémy v pásmu KV a palubní reproduktorový systém s obslužným zařízením.
Obvyklý tříkolový podvozek X-19 byl hydraulicky zatahován a vysunován. Příďové kolo bylo zatahováno směrem vpřed.
Technická data letounu Curtiss-Wright X-19
> typ : pokusný letoun se sklopnými rotory
> pohon : dva turbohřídelové motory Avco Lycoming T-55-L-5, každý o výkonu 1645 kW, poháněly čtyři vrtule
> maximální rychlost : 730 km/h
> cestovní rychlost : 650 km/h
> stoupavost : 20 m/s při 6196 kg
> dolet : 523 km
> dostup : 7254 m
> hmotnost : prázdná 4567 kg, maximální 6196 kg
> kapacita : dva piloti na vystřelovacích sedadlech North American LW-2B a šest cestujících nebo 454 kg nákladu
> rozměry : rozpětí (přední křídla) 5,94 m, (zadní křídla) 6,55m, délka 12,82 m, výška 5,45 m, nosná plocha (vpředu) 5,21 m2
Taktická data letounu Curtiss-Wright X-19 (porovnání s X-18, X-22A)
> rychlost : Curtiss-Wright X-19 poskytoval lepší letové výkony než oba ostatní typy VTOL, protože byl již navržen jako dopravní letoun a ne jen jako experimentální zkušební stroj (X-18 - 400 km/h, X-22A - 410km/h)
> dolet : Na zkušební letoun tohoto druhu má X-19 velký dolet. V praxi však lety trvaly jen málokdy déle než několik minut. Ze všech tří typů absolvoval X-22, využívaný od roku 1966 do počátku 70. let, nejdelší zkušební program (X-18 - 360 km, X-22A - 716 km)
> výkon : X-18 a X-19 měly dva turbovrtulové motory. Motory typu X-18 byly velmi výkonné. Navíc je nutno přičíst silný tah proudové jednotky, montované na zádi, která však sloužila pro řízení sklonu. X-22A byl poháněn čtyřmi turbohřídelovými motory s opláštěnými vrtulemi (X-18 - 8725 kW, X-22A - 3729 kW).
Fakta a čísla kolem letounu Curtiss-Wright X-19
Jediný Curtiss-Wright X-19, který vzlétl, provedl sice 50 letů, ale s celkovou dobou trvání jen necelé 4 hodiny (3,85)
X-19 byl při 269 zkušebních startech v provozu na zemi celkem 129,42 hodin.
Programu se zúčastnili čtyři piloti, mezi nimi jeden pilot US Navy.
V prvních konstrukčních studiích byly pro pohon X-19 navrženy čtyři Wankelovy motory s rotačním pístem.
Curtiss-Wright vyrobil ještě druhý stroj X-19, který však nikdy nevzlétl.
Při svém padesátém letu 25. srpna 1965 se X-19 zřítil.
Strojům X-19 a X-100 předcházel stroj Curtiss-Wright WZ-7AP, menší model pro hodnocení koncepce sklopných rotorů.
Firemní zkušební pilot Jim Ryan pilotoval 20. listopadu 1963 prvního a jediného X-19, který skutečně vzlétl.
Sériové modely měly být vybaveny také dvěma motory.
Experimentální letoun Curtiss-Wright X-100 měl být prvním letounem VTOL na světě s vrtulemi, které vytvářely vertikální tah. Stroj později létal u oddělení NASA v Langley, Virginia.
Před obdržením zakázky USAF vyrobila firma model plánovaného Curtiss-Wright 200, který byl určen pro dopravní účely a byl jako dopravní letoun koncipován pro maximálně šest cestujících. O něco později převzala tento program USAF.
Pár plků nakonec
Různé způsoby řešení VTOL.
Bell XV-3 : XV-3, poháněný motory Pratt & Whitney, dosáhl jako první konvertoplán světa stoprocentně vrtulového vztaku. V roce 1955 provedl během 125 hodin 250 vzletů.
Bell X-22A : Tento experimentální dopravní letoun se čtyřmi turbohřídelovými motory a prstencovými vrtulemi vzlétl poprvé v roce 1966. Testy trvaly až do počátku sedmdesátých let.
Canadair C-84 : Jako X-18 byl i CL-84 spíše letounem se sklopnými křídly než skutečným konvertoplánem. Stroj vzlétl poprvé v roce 1970 a prováděl i zkušební lety z lodní paluby.
Hiller X-18 : X-18 z roku 1959 měl kombinovaný pohon ze dvou turbohřídelových motorů a proudové jednotky J34. Data tohoto letounu pomohla při vývoji typů XC-142A a X-19. <><>

Zdroj informací : encykl. Letadla , nakl. IMP BV / International Masters Publishers