M-28/M-29 Davy Crockett

[kopapaka]

M-28/M-29 Davy Crockett

Možná si už někdo z vás položil otázku jak může být malá jaderná zbraň. Nemluvím tu teď o různých "kufříkových" atomových bombách, ale o zbrani která dokáže dopravit jadernou hlavici na jistou vzdálenost, nebo ještě spíš o zbraňovém systému.



V jistých dobách se jaderné hlavice montovali snad skoro všude. Když pomineme klasické pumy,tak se jaderné hlavice dostali do protiletadlových raket (protilodních, protizemních,...), do hlubinných pum.... Stříleli je v torpédech,pomocí děl... U děl bych se na chvilku zastavil. Nejmenší dělostřelecké jaderné hlavice mají ráži 152/155mm(možná i 122mm?) a hlavice váží relativně málo, jenže spolu s dělem a tahačem to bude mnoho tun(SHD ještě víc). Občas by se hodilo i něco menšího, ne? A protože Američany (nejen) děsilo pomyšlení na Ruské tankové kolony v Západní Evropě, začal se zkoušet další prostředek proti nim ( přesněji řečeno, proti všem...! ) .

Jde o jaderný bezzákluzový kanon M-28/M-29 Davy Crockett (symboliku názvu snad nemusím vysvětlovat,pro méně informované: Pamatujte na Alamo! ).Vývoj byl zahájen před rokem 1960 s požadavkem na lehkou mobilní jadernou zbraň o dostřelu 2-4km a s účinkem cca 300m. Vývoj bojové hlavice byl koordinován s letectvem, které obdobnou hlavici potřebovalo do jaderných PLŘS GAR-11 Falcon. K prvnímu výstřelu s ostrou hlavicí došlo 7.července 1962 v Nevadě.



Konstrukce je celkem zajímavá, náboj je dělený, nabíjí se normálně závěrem a vyplňuje celou hlaveň. Jaderná hlavice je nadrážová a na náboj se připojí zepředu.Odpal se provádí dálkově,kabelem (uváděno 22m). Po výstřelu z BZK je střela ještě urychlována raketovým motorem.



TTD

M-28(M-29) má ráži 120mm(155mm) a celková hmotnost je 68kg(168kg).Před výstřelem se provádí zastřelování svítící municí zástřelnou zbraní r.20mm(37mm) a dostřel dosahuje 2km(4km).
Náboj M-338 obsahuje bojovou hlavici W54 ve verzi Mk-54 o hmotnosti 23kg a tritolové ekvivalentu 10 až 20 tun TNT (používaná, jinak až 0,5kilotun). Kompletní náboj pak váží 34,5kg. Verze M-28 jde odpalovat z trojnohé lafety a společně s verzí M-29 i z auta nebo obrněného transportéru.



Bojová hlavice je smrtící v poloměru 150m(intenzita záření 10000rem) a pravděpodobně smrtící v poloměru 400m (intenzita záření 400 rem).
Bojové hlavice W54:
Mk-54(Davy Crockett) 10-20 tun TNT
Mk-54(SADM) od 10 tun do 1 kilotuny TNT (Special Atomic Demolition Munition)
W-54 GAR-11(AIM-26) Falcon 250tun TNT
W-72 900tun TNT (přestavba W-54) AGM-62 Walleye



A ještě pro zajímavost takhle nějak (na rozdíl od filmů) funguje pojistka jaderné hlavice




Zdroje:
VOJENSKÉ RAKETY,J.Kroulík,B.Růžička,Naše vojsko 1985
http://en.wikipedia.org/wiki/W54
http://www.globalsecurity.org/wmd/systems/w54.htm
http://www.damninteresting.com/?p=783
http://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_artillery
http://www.nuclear-weapons.info/vw.htm#Wee%20Gwen
http://www.ikarie.cz/clanek/davy-crockett

[sa58]

Podle mě typická ukázka tehdejšího myšlení amíků - atom nás ochrání před tanky z východu. To se snad změnilo až s příchodem nových konvenčních zbraní na počátku 80. let.

[hydrostar]

To tak asi nemysleli jen amíci, to byla podle mě móda. Rusi taky uměli naládovat cokoliv kamkoliv. Vždyť i DANA umí střílet jadernou munici.

[kopapaka]

Jakékoli dělo ráží 152/155mm dokáže střílet jaderné granáty(a taky ostatní ráže,pokud u nich taková munice existuje). Jediné co musí splnit jsou například omezení přetížení při výstřelu a tam spíš přizpůsobili granát dělu než naopak. Ke každému typu munice existují tabulky kde najdeš nejen balistiku, ale i omezení, samozřejmě pokud sou. To se dnes může týkat hlavně kontejnerové a řízené munice. Většina těchto střel má totiž kratší dostřel než běžná munice ze stejné zbraně. I když to může být způsobeno i tím že zmíněné střelivo působí v určité výšce
Když mysleli i na ruční granáty...

[hydrostar]

Cože? Ony se dělaly aj nukleární ruční granáty? To je snad aprýlový žert ne.

[kopapaka]

Proto sem napsal mysleli...Ale uvažovalo se o tom, aspoň do doby než zjistili, že tam nedostanou to nadkritické množství. Navíc by musel mít menší poloměr účinnosti než je dohoz granátu. Nebo dobrý zákop. Ale určitě by šel udělat ve stylu špinavé bomby,FUJ

[Alchymista]

Teoreticky by sa dal vyrobiť aj ručný atomový granát - napríklad z amerícia alebo z kalifornia - tie majú údajne kritickú masu okolo štvrť kila. Problémy sú dva - jednak by vrhači začali svetiekovať ešte pred odhodením granátu a jednak majú takéto nálože veľmi malú životnosť - 3-5 rokov, kým klasické jadrové nálože okolo polstoročia i viac. Proste sa tieto prvky rozpadajú príliš rýchlo. A samozrejme cena by bola aj v ríši jadrových zbraní rozprávková.

Ostatne, nepredpokladám, že by sa to skutočne používalo ako ručný granát, skôr ako mína alebo nástražný systém. A v takom prípade už zasa nie je príliš podstatné, či to váži pol kila alebo dvadsať kilo - nejak sa to na miesto proste donesie.

Špinavá bomba - aby to malo aj iný efekt ako hysterickú paniku, tak je treba náplň aspoň pár desiatok kilogramov a "niečo poriadne" na rozhodenie, inak sa to dá pomerne ľahko odstrániť.

[kopapaka]

Nejmenší atomová bomba u které sem viděl aspoň fotku je SADM(Special Atomic Demolition Munition),přezdívaná "Backpack Nuke"
Použitá hlavice je Mk-54(SADM) od 10 tun do 1 kilotuny TNT. Mělo to sloužit především týmům U.S. Navy SEALs na ničení důležitých námořních cílů. Musela by to být celkem "sranda" skákat na padáku s atomovkou.... I když při nějakém selhání může být té osobě celkem jedno jestli jde o 23kg jadernou hlavici nebo o 23kg TNT...



Házet by to asi nešlo...
Jo a dík, nečekal bych že to je vůbec teoreticky možné....

[hydrostar]

V případě, že by v určitém místě byla použita taktická jaderná zbraň, jak dlouho by trvalo, než by se na místo použití mohl dostat pěšák a "posunout tak hranici své země"?

[Alchymista]

To záleží od príliš mnohých okolností - prechod zamoreným územím v technike (tanky, BVP) je možný už niekoľko desiatok minút po údere. Bojová činnosť by bola možná v čase niekoľkých hodín, maximálne dní.
Veľmi záleží na tom, aká silná nálož (koľko kiloton) a akým spôsobom je použitá (druh výbuchu - výškový, vzdušný, pozemný, podzemný...). Pokiaľ sa použije napríklad 5-10kt nálož v podzemnej kobke na likvidáciu letiska, tak ho neobnovia ani za rok, pokiaľ taká istá nálož vybuchne vo výške povedzme 2000m, tanky a motostrelci sa tadiaľ prevalia už o pol hodinu či hodinu po výbuchu (ale nebudú sa tam zdržovať).

[kopapaka]

Hlavně záleží na tom jestli velení nevadí obětování vojáků a taky co samotní vojáci vědí o následcích a nebezpečí atomového výbuchu. A aspoň ze začátku se na bezpečnostní opatření dost kašlalo...Na obou stranách....
Pár záběrů, útok po výbuchu sem bohužel nenašel,zkoušeli i vrtulníkové výsadky,start po tlakové vlně...
Jedno dělo:
http://www.youtube.com/watch?v=e0Mdl8e5BZ4
Někdy zapomenou i dnes...
http://www.youtube.com/watch?v=p3hW5FB1DKY

[redboy]

Na Davy Crockett není ani tak zajímavá ráž, nebo provedení. Co bylo zásadní bylo to, že poprvé ( a naposled) se jaderná munice objevila organizačně na úrovní praporu (dvě OZ) a to bylo nóvum. Mimo jiné to taky předznamenalo konec tohoto prostředku. Mimo jiné právě z organizačních důvodů byl prostředek od roku 1968 (?) stahován a na počátku 70tých let (1971(?) nemám v ruce knížku) i stažen definitivně. Nahradila ho právě 203 a 155mm dělostřelecká munice. Ta byla přidělována plukům z úrovně divizní baterie takže rozhodovací pravomoc byla o značnoú úroveň velení výš. Navíc při větším dostřelu s minimálně stejnou přesností pokryl prostředek větší rozsah cílů.

Jak tak platilo v té době bez vyjímky tak každou novou hračku co si vymysleli na straně jedné, hned chtěli na hraní i ti druzí. Takže i v Sovětském svazu vznikly prostředky pro plukovní a praporní úroveň. Teda vznikly. Do stádia ukončení vývoje se dostal prostředek Rezeda, což bylo něco jako Davy Crockett, ale větší (nacpat jadernou nálož do tak malého projektilu v sojuzu ještě neuměli), mělo to dvě hlavně 230mm na podvozku BMP-60. Na úroveň tankového praporu to byl prostředek Taran na podvozku T-64 a pro motostřelecké prapory Šipovnik na podvozku BVP-1. Vývoj byl (alespoň toho prvního) dokončen někdy na přelomu 60-70tých let a v té době už to ve Spojených státech vyřazovali, tak toho nechali Sověti taky. Neslo to sebou spoustu potíží v nasazení a bezpečnosti. Prostě bylo pár věcí kdy měli oba rozum... někdy...trochu...

[Alchymista]

Ono je to vcelku logické - čím viac jadrových zbraní by bolo v kompetencii veliteľov nízkych stupňov, tým väčšie by bolo riziko, že ich v prípadnom konflikte použijú (skúsenosti s chovaním aj veľmi vysokých veliteľov z vojny vo Vietname a Kórei tomu jasne nasvedčujú).
Lenže v prípade, že aj druhá strana disponuje jadrovými zbraňami, nasleduje výmena úderov... Ale "obmedzená jadrová vojna" je možná tak možno medzi Indiou a Pakistanom, keď jedna strana má tri funkčné atomovky a druhá dokonca možno štyri - a po siedmich výbuchoch jadrová vojna skončí pre nedostatok munície. Ale nie medzi východom a západom, keď sa počet náloží počítal na tisícky.

Druhým problémom je bezpečnosť proti neautorizovanému použitiu, či už počas vojny alebo na prahu vojny alebo, a predovšetkým, v mierovej dobe. Pokiaľ sa nejaká teroristická skupina nálože zmocní, vzniká skutočne vážny problém - a v danom období vznikli napríklad Brigade Rose, RAF a iné "neslávne" teroristické skupiny.
V prípade konfliktu sa nedá vylúčiť ani útok špeciálnych jednotiek - a v prípade takýchto zbraní zaradených na nízkej úrovni sa dá predpokladať, že ich obsluha a ochrana, rovnako ako zabezpečenie proti neautorizovanému použitiu nebude pre útočníkov neprekonateľný problém.

Redboy - máš nejaké linky na spomínané sovietske prostriedky?

[komisař]

Omlouvám se za "oživování", ale dostaly se mi do ruky staré Bojové přípravy, takže BP č. 3/1968. Z rozhodnutí amerického velení byly k 1.7.1967 vyřazeny z výzbroje amerických vojsk v NSR, také z důvodu zavádění jaderné munice pro dělostřelectvo ráže 155 mm, "Ojejich použití rozhoduje zpravidla velitel divize. Nehrozí nebezpečí, že JZ se použijí v nevhodný okamžik, na nepřiměřené cíle apod." V divizích, které nemají 155 mm houfnice ( vzdušně výsadkové a aeromobilní ) jsou ponechány. Pozn. : v NSR tyto nejsou rozmístěny. Účinnost je zde uváděna 0,2 a 0,5 kt. V praporu bylo po třech ? hlavních.

Tolik k historicky aktuální informaci.

[kopapaka]

Jen klidně "oživuj", rozhodně nehodlám cokoli namítat...

[komisař]

Podle zjištěných informací bylo v praporu ( v minometné četě ) sekce DAVY CROCKET, která měla zpočátku dvě o. z. M-28, později dvě M-28 a jednu M-29, jiné zdroje hovoří již o jedné M-28 a dvou M-29.

M-29 se většinou přepravovala již na OT M-113. Jako zástřelný prostředek je uváděn klasický granát.

[pepacz]

zajímavý článek včetně videa

http://technet.idnes.cz/nejmensi-jadern ... enstvi_erp

[Pátrač]

Kdysi jsem uvedl:

V roce 1961 byla do bojových sestav americké armády zavedena bizarní zbraň. Byl to prostředek jaderného napadení, který byl v počtu tří kusů zaveden do každého praporu. Tím se dostala možnost jaderně ničit do rukou taktického stupně. Tato zbraň se jmenovala DAVY CROCKETT. Byl to podivuhodný výrobek. Byl vyráběn ve dvou variantách:

Primo: M-28, lehká verze přenosná v rukou. Měla tyto takticko-technické údaje.
- ráže zbraně 120mm
- ráže reaktivní střely 279 mm
- hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů
- maximální dostřel 2 000 m
- hmotnost v palebném postavení 68 kilogramů
- ráže zástřelné zbraně 20 mm
- obsluha zbraně 3 vojáci
Zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu. Prostředek se dal převážet de facto na čemkoliv, složit a zahájit palbu mělo být možno do 10 až 15 minut.

Myšlenka na zbraň tohoto druhu mi připadá a vždy připadala totálně debilní z podstaty věci; létá to, či spíše dopadá to totiž povážlivě blízko k samotnému střelci. Vtip všech taktických jaderných špatností je v tom, že se to pošle za několik kopců, typicky raketou nebo dělem, aniž by střelec vůbec vešel do kontaktu s nepřítelem. Střílet jaderné střely dva kilometry a méně před sebe považuji za docela drsnou zábavu. Obrátí se vítr a je hotovo.

Už ta čísla jsou podezřelá:
-je-li hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů, maník to vlastně moc daleko neunese, že? A pakliže auto, pak je otázka, proč se to rovnou nestřílí z toho auta.
- maximální dostřel 2 000 m, to jako fakt není moc. To dostřelí samopal.
- zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu. Nepřímá střelba je tam, kam nevidíš. Dalekohledem tedy těžko. A ruční náměr... hustý, střelba kam je vidět atomovkou znamená, že to zřejmě schytáš.



Je spodivem, že si od tohoto podivného výtvoru mohl někdo tolik slibovat a někdo se ho mohl tolik obávat.

Secundo: M-29, těžká verze na vozidlech. Měla tyto takticko-technické údaje.
- ráže zbraně: 155 mm
- ráže reaktivní střely 279 mm
- hmotnost jaderné hlavice 23 kilogramů
- maximální dostřel 4 000 m
- hmotnost v palebném postavení: podle nosiče, mohl to být osobní terénní automobil obrněný transportér a další vozidla
- ráže zástřelné zbraně 37 mm
- obsluha zbraně 3 vojáci pluk osádka vozidla
Zaměřovač s dělovým dalekohledem umožňuje přímou i nepřímou střelbu.


Takto ten kousek výzbroje vypadal

Tyto zbraně se tak staly hlavní palebnou silou každého amerického praporu. Jejich ráže, myšleno v kilotunách byla stavitelná od 0,1 do 1,0 kilotuny. Hlavice dostala označení W54 a stále se jedná o nejmenší a nejslabší sériově vyráběnou nukleární zbraň. Měla průměr zhruba 28 cm, vážila přibližně 23 kg a využívala štěpný implozní princip.

Hlavní cíle pro tyto zbraně měly být:
- druhé sledy praporů a pluků
- rotní opěrné body
- soustředění pěchoty a tankových jednotek
- dělostřelecké jednotky v palebných postaveních
- místa velení
- spojovací uzly

Předpokládalo se, že prapor postupující na hlavním směru úderu obdrží 3 až 5 kusů jaderných hlavic. Stejný počet měl obdržet i prapor čelící útoku našich sil.

Vzhledem k omezenému dostřelu se palebná postavení těchto zbraní ustavoval 0,5 až 1,5 kilometru od předního okraje bojové sestavy praporu. Při obraně se kvalitně maskovala a byly prozkoumány cesty k dalším dvěma postavením – záložním. Toto postavení ustavit, zamaskovat připravit k palbě trvalo maximálně 15 minut. Při pohybu byla vždy dvě palebná postavení k pohotovosti ke střelbě a jedno se přemisťovalo.

Bylo je těžké odhalit, ale přece jen zde byla možnost. Vzhledem k vysoké ceně jaderné hlavice se musela zbraň před vypálením jaderné střely zastřílet. Na to byly ty zástřelné zbraně. Používala se kouřová a zápalná munice. Pokud naši pozorovatelé zjistili, že v bojové sestavě vlastních jednotek vybuchuje taková munice, bylo zapotřebí několik věcí:

- hotovostní zbraně okamžitě zahájili palbu po možných prostorech rozmístění těchto prostředků
- pokud bylo možno, musela se sestava rozvolnit a
- pokud šlo o jednotky v pohybu, rychle opustit zastřelovaný prostor.

Pro zjištění možnosti použití této zbraně bylo možno využít i další demaskující příznak. Zastřelovací rány musel někdo sledovat a hlásit opravy. Často to byl malý průzkumný vrtulník nebo dělostřelecký pozorovatel. Takže zjištění takového vrtulníku bylo známkou možných potíží a často mohl pomoci rádiový odposlech.

Bylo předpokládáno, že poloměry vyřazení techniky a živé síly jsou při různých rážích takovéto:

1 kilotuna: tanky 200 metrů, nákladní automobily 430 metrů, obrněné transportéry 250 metrů, nekrytá živá síla 850 metrů, živá síla v okopech 520 metrů, osoby v tancích 440 metrů

0,5 kilotuny: tanky 140 metrů, nákladní automobily 305 metrů, obrněné transportéry 180 metrů, nekrytá živá síla 600 metrů, živá síla v okopech 370 metrů, osoby v tancích 310 metrů

0,1 kilotuny: tanky 45 metrů, nákladní automobily 95 metrů, obrněné transportéry 55 metrů, nekrytá živá síla 185 metrů, živá síla v okopech 120 metrů, osoby v tancích 95 metrů

Údaje jsou pro pozemní jaderný výbuch, při vzdušném se zvětšovaly o cca 25%.

Takže výbuch ráže 1 kilotuna mohl zničit celý opěrný bod roty, půl až celou rotu v předbojové sestavě a mohla pocuchat i praporní sestavu. Bylo to značné nebezpečí a obava z neznámého vedla k tomu, že bylo vnímáno větší, než asi ve skutečnosti bylo. Pro možnou válku samotnou bylo zásadní to, že i kdyby začala konvenčně, stačilo, aby jeden velitel praporu zmagořil, odpálil jeden jediný projektil a mohutnosti 0,1 kilotuna a jadernou válku už nemohlo zastavit vůbec nic.

K tomuto a mohu dodat pár slov. Přesně takto to píší dobové předpisy. Asi to má svoji logiku. Od bodu dopadu je poloměr vyřazení tanků jako technických prostředků 200 metrů, tedy je to kruh o průměru 400 metrů Vyřazení osob v tancích je poloměr 440 metrů, průměr tedy 880 metrů. Při hloubce opěrného bodu roty do 1 000 metrů a šířce 1 500 metrů je vyřazeno kolem 70 % tohoto opěrného bodu a to trvale - nejde tedy mluvit o bojeschopném obranném prvku v síle roty. Ale taky otázka jak se k těmto číslům v šedesátých letech vlastně došlo. Podle mě to byl krám stejně nebezpečný protivníkovi i jeho uživatelům. Ale to jsem tak nějak vzal jako jednu z mnoha realit tehdejší divoké doby.

Vzhledem k jisté převaze armád varšavské smlouvy v konvenčních zbraních, bylo jasné že, že Davy Crockett je určen hlavně proti tankovým jednotkám. Prvořadou povinností velitelů malých tankových jednotek bylo, aby jejich zjištěná postavení zničili palbou na maximální metné dálky svých hlavních zbraní.

Platilo: průzkum, průzkum a průzkum. Zjištění čehokoliv byť jen podobného této zbrani – tedy i bezzákluzové kanóny a těžké minomety musí byt okamžitě napadeno. Útočí se okamžitě i na prostory soustředění těchto zbraní. Důležité bylo i to, aby pátrači a průzkumníci dokonale věděli, co hledají a co mají hlásit.

Vypadá to jako naprostá volovina, nicméně tohle jsme – tedy ČSLA – v 60. a 70 letech skutečně cvičili.

Při ničení Davy Crockett tankovou četou či rotou bylo nutno mít za své, že nebude mnoho šancí na opakování výstřelů. Pokud by tyto jednotky zaváhaly, lehce se mohlo stát, že po první naší chybné ráně přiletí jaderná hlavice a problém naší tankové jednotky bude vyřešen jejím zničením.

Ale pokračujme. Na zničení bylo potřeba 3 až 10 tanků- kdo by to byl řekl, tanková četa nebo tanková rota- několika výstřelů od každého a vždy použít tříštivotrhavou munici. Tehdy v těch letech se používal termín protiatomová obrana. To znamenalo ledacos a v souvislosti Davy Crockettem to znamenalo najít a zničit.

Pokud se nedaří tyto cíle najít a zničit, je potřeba udržovat sestavy rozptýlené a jednotky tak daleko od sebe, aby jeden výbuch nemohl zničit více jednotek najednou. V boji potom je potřeba zajistit trvalý těsný dotyk s nepřítelem. To mu znemožní použít jaderné údery z důvodu možnosti zasažení vlastních sil.


Zde je obrázek jak taková situace mohla vypadat

Na obrázku vidíme prostor rozmístění amerického pěšího praporu ve dvou sledech. V prvním sledu jsou dvě pěší roty, v druhém sledu jedna pěší rota přes oba sledy je vyznačen prostor, ve kterém se cyklicky pohybují tři prostředky jaderného napadení, celý prostor je krytý příčným postavením. Vyznačeny jsou i osy přesunů těchto DC do připravených palebných postavení. Do prvního sledu jsou začleněny dva kusy verze DC-28, přenosné a do druhého jeden kus DC-29 těžký.

V malém lesíku je umístěna naše hlídka bojového průzkumu. Před naším předním okrajem se nachází předsunutá pozorovatelna a na samotném předním okraji je vytvořena linie pozorovatelen a hotovostních tanků. Tyto tři průzkumné pozorovací prvky a bojová hotovostní vozidla by měly být za určitých podmínek zajistit zjištění míst odpalu zástřelných ran a zajistit jejich napadení tankovou palbou.

Mám o tom jisté pochybnosti, ale bralo se to velmi vážně a velmi vážně se to prý procvičovalo, hlavně v v letech 1964 až 1978. V tom roce poslední DC byly z Evropy odvezeny k likvidaci. Na druhou strany systémy DC byly od praporů staženy už údajně v roce 1971 nebo 1972. Takže se to možná od roku 1972 už necvičilo a jen se na to někde nostalgicky vzpomínalo. To bohužel nevím s vážností, kterou by si to zasluhovalo.

[Alfik]

Pátrači, popravdě řečeno si už léta myslím, že Davy Crockett byl asi takovou bombou jako "Q bomba" z filmu Myš, která řvala.
Ne že by nebylo možné ji sestrojit, ale... technické problémy by ji asi nedovolily používat (od ionizujícího záření sužujícího jak lidi tak tu techniku samotnou až po nevyhnutelné přehřívání - 23kg fakt není dost masy na odvod tepla), plus - kdo by si střílel atomovku pod nohy?

[pepacz]

DC později lépe nahrazovala 155 mm munice se zvýšeným vyzařováním - "neutronová bomba".
Větší dostřel i přesnost, exploze v příslušné výšce nad zemí.

Tam prý byla kalkulace jednoduchá 1 rána = 1 tankový prapor v ....