Než chodit ve Výmarské republice v podzimu 1923 nakupovat, je lepší markami topit v kamnech.
Ještě než budeme pokračovat, po Hitlerově propuštění z vězení, řekněme si základní prvky Hitlerova světového názoru. On tyto základní prvky sice ještě doplňoval a rozšiřoval, ale v zásadě zůstaly stejné tak, jak je ve vězení zapracoval do své knihy Mein Kampf.
Tyto zásady a právě jejich naplňování, vedlo u člověka s takovou mocí k tomu, že vznikla 2. světová válka.
1) Darwinova teorie – princip věčného boje. Hitler vždy prosazoval dle této teorie zápas silného se slabým a z toho vyplývající přirozený výběr. Hitler ho prosazoval i u lidstva za každou cenu, jako základ lidské existence.
2) Národní princip. Podle této teorie má být středem veškerého snažení a jednání vlastní rasa, případně vlastní národ. Ani „individuum“ ani „lidstvo“ nejsou pro národní socialismus nejdůležitější vazbou. Hitler prosazoval bezohledné zastupování národa dovnitř, dle principu – „obecný užitek vychází z vlastního užitku“, což se podobá socialismu a bezohledné zastupování zájmů národa navenek znamená nacionalismus.
3) Hitlerem prosazovaný vůdcovský princip. Princip sám o sobě u Hitlera říká, že dějiny tvoří pouze vyvolené osobnosti, kdežto masa je hloupá a neschopná diferencovanému myšlení a rozhodování. Masa je jen „lidským materiálem“ v rukách geniálních propagandistů, kteří mají díky svým znalostem psychologie mas tu schopnost, že těmto masám vnutí svou vůli.
Hitler spojuje sociálně darwinistickou filozofii „věčného boje“, se svou teorií „životního prostoru“, kterou si sám rozvinul v návaznosti na teze vedoucího německého geopolitika Karla Haushofera a pod vlivem momentálních ekonomických teorií. Hitlerovi vznikl obraz dějin, z kterých si odvodil zcela konkrétní závěry pro zaměření německé zahraniční politiky.
Podle této Hitlerovy teorie je základní podmínkou lidské existence „životní prostor“ národa. Což je určitá plocha území, která je v nejširším smyslu slova základnou pro výživu (znamenalo to zemědělské užitkové plochy, suroviny, zdroje energie atd.). Takto daná pozemková plocha tvoří současnou základnu, která omezuje hospodářské možnosti v předem daném „životním prostoru“, v němž žije předem daný počet lidí. Tento počet lidí není přirozeně statický a za normálních, tedy zdravých podmínek, stále stoupá. Potom se zákonitě musí stát, že se dostává omezená plocha území (životní prostor) do rozporu se vzrůstajícím počtem lidí, na kterém národ žije. Výživa lidu pak přestává být zajištěna. Hitler se samozřejmě zabýval i možnostmi jak rozpor životního prostoru řešit. Přiklonil se k tomu, že „životní prostor“ řešit politikou je jenom oklika.
Pro Německo Hitler vyvozoval, že budoucnost leží v hospodářské nezávislosti a politické řešení je jen podmíněné a přechodné.
A pak přímo říká, že budoucnost Německa může být zajištěna jen tehdy, pokud bude připraveno bojovat za rozšíření svého „životního prostoru“. Ve své knize se nechce ani vracet k tomu, že by Německo mělo trvat na svých koloniích, stejně jako na předválečných hranicích z roku 1914.
Dokonce tvrdí, že za takové cíle se ani nevyplatí Němcům bojovat.
Zcela otevřeně a jednoznačně tvrdí, a tady je ten prvek, který vede k 2. světové válce, že německý lid si musí válečnou cestou vydobýt „nový životní prostor“. Ihned nabízí kde, když říká, že Německo jej nalezne v Rusku. Hitler se žádnými morálními prvky v lidech obvyklých nezabývá a jednoznačně říká, cituji:
„Neboť žádnému národu nepatří na této zemi ani čtvereční metr této země a půdy ani podle jeho sebevětšího přání, ani podle nejvyššího práva. Tak jako hranice Německa jsou hranicemi náhody a hranice v daném okamžiku jsou výsledkem politického zápasu doby, tak také hranice „životního prostoru“ jiných národů… státní hranice jsou tvořeny lidmi a lidmi měněny.“
Již těmito větami jako kdyby vyhlašoval válku a jednou z něho bude mocný muž a začne tyto věty naplňovat. Tady jsou ony prvky Hitlerovy demagogie.
Své věty o „životním prostoru“ v Rusku dál současně rozvíjel se zahraničně-politickou koncepcí, která by mu umožnila vše realizovat.
Ze zkušenosti z 1. světové války věděl, že Německo nemůže opakovat vedení války na dvou frontách. Požaduje proto, aby Německo zapomnělo na své staré hranice s Itálií a Anglií a s těmito zeměmi uzavřelo spojenectví.
Hitlerovi zvláště koncem roku 1922 a začátkem roku 1923 leží na srdci spojenectví s Anglií. V těchto letech vypracovává ideu německo – britského společného postupu, který částečně mění v roce 1928, ale i po tomto roce má stále na mysli britsko-německý svazek.
Na srdci mu leží i německo – italský svazek, kde hovoří o tom, že se bude muset Německo vzdát jižních Tyrol (Horní Adiže), což mu jeho nacionalističtí přátele a pravicové kruhy označí za zradu.
Hitler všechnu tuto filozofii vyjadřuje pojmy „slabost, zbabělost, bezvládnost“ na jedné straně a „síla, vůle, energie“ na straně druhé.
Za slabé označuje buržoazii, kterou pohrdá. Hitlerovým cílem je zrušení buržoazie, a ty silné chce získat z řad dělnictva. Buržoazie je slabá, unavená, zbabělá a otupělá, v dělnících nachází nezdolnou pěst, kterou si vychová, kterou získá. To říká jak v roce 1922, tak v listopadu 1927. V dělnictvu vidí budoucnost, německý dělník je pro něho pramenem síly. A o dělníky se pak skutečně stará, vystupuje za zlepšení jejich podmínek, za možnost růstu v budoucím národně socialistickém státě, kde razí teorii – rovnost šancí. Nikdy nezapomene zdůraznit, že „společnost německého lidu“ musí vyřadit Židy a jiné méněcenné elementy.
Tady, v tomto bodě Hitler spojuje 2 nejdůležitější principy světového názoru, „Hitlerova světového názoru“ – sociálního darwinismu a „národního myšlení“. Stejné šance mají mít jen příslušníci německé národní pospolitosti, kteří pak povedou boj proti svým rasovým antipodům, což tady znamená především proti Židům.
Antižidovská propaganda představuje pro Hitlera přímý závěr z jeho všech zásad, které jsme si zde popsali. Jeho boj sice směřuje také proti buržoazii a dalším nepřátelům, ale především pak proti Židům. Hitler viděl ještě jednoho nepřítele. Tím nepřítelem byl internacionální marxismus, který však spojoval s bojem proti světovému židovstvu. Sám v únoru 1925 vysvětluje, že by bylo „psychologicky chybné stavět si více bojových cílů“, že je správné, „zvolit pouze jednoho nepřítele, kterého každý může vidět: ten je jediným viníkem“.
A právě tohoto nepřítele ve všech kategoriích, ve všech třídách, viděl v Židech.
Součástí Hitlerovy propagandy bylo, že propaganda musela být radikální, aby „zbabělé“ a „slabé“ elementy předem odrazila.
Jako cíl si Hitler postavil vytvoření revoluční elity, kterou označil pojmem „historická minorita“. Tady je patrná návaznost na Hitlerovu sociálně-darwinistickou filozofii když říká, cituji:
„Čím větší a vnitřně revolučnější je určitá idea, tím aktivnější budou její zastánci, neboť s bortící silou učení je spojeno nebezpečí pro ty její nositele, kteří se budou zdát vhodní k odstranění pro své malé, zbabělé šosáctství. V radikalitě propagandy spočívá záruka, že se k organizaci připojí pouze radikální lidé.“
Hitler tyto takzvané minority viděl i v bolševické straně Ruska, které se bál a kterou obdivoval. Viděl jejich fanatický boj za světový názor a viděl jak radikálně a bezohledně je prosazují proti svým nepřátelům. V komunistech a bolševicích viděl podstatu revoluce, revoluce která měla přinést vítězství světového názoru. Což přivede lidský život k radikální přestavbě. Hitler nechtěl, aby to byli bolševici kdo zvítězí, kdo revolucí předělají svět. Předělat svět chtěl on. Podchycoval pro svůj program sociální, hospodářské a vnitropolitické oblasti života stejně, jako zahraniční a rasové. Z těch pak odvozoval své politické cíle, z těch vytvářel svou ideologii. Již jsme si řekli – když si vzal do hlavy….
Těmito a ještě některými dalšími filozofiemi se Hitler zabýval ve vězení. Části o armádě a o dalších teoriích si řekneme průběžně.
Skvělé pojednání – odborný článek - o Hitlerově světonázoru najdete zde na Palbě od šéfa – od Lorda – v Lordově konfrontaci Hitlera s knihou Mein Kampf viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2291
Některé další osobnosti Hitlerovy třetí říše viz zde: http://www.palba.cz/viewforum.php?f=64
