Pravidla fóra
Pokud příspěvek v Aktualitách neodpovídá charakteru a úrovni "veřejné" Palby, moderátoři mají právo jej okamžitě, bez upozornění přesunout do skryté Hospody, která byla za tímto účelem zřízena.
Pokud nemáte přístup do Hospody a chtěli byste jej, musíte být na Palbě registrováni nejméně půl roku a poté můžete napsat SZ adminům "skelet" nebo "jarl".
Ve vlákně o Ukrajině v sekci "Aktuality" platí pravidla, která budete dodržovat. Postih za nedodržování bude následující:
- smazání příspěvku
- BAN uživatele (minimálně 24hodin, maximálně na vždy)
- uzamčení vlákna
Všechny tyto postihy budou uplatňovány bez jakéhokoliv varování a vysvětlování, na základě úsudku přítomného moderátora.
Pravidla jsou následující:
- příspěvek bude věcný v českém nebo slovenském jazyce (případně s českým nebo slovenským překladem), žádné "emotivní" výlevy nebudou trpěny
- diskuze ve vlákně "Válka na Ukrajině" není povolena, k tomu je určeno patřičné vlákno v Hospodě (o vstup můžete zažádat u administrátora)
Všichni proti všem...naprostá nejednota fronty“ – ruská dobrovolnice Anastasija Kaševarová vysvětluje, co se stalo mezi Wagnerem a 72. brigádou v Bachmutu v dlouhém telegramovém příspěvku.
Říká, že ruské síly nemají dovoleno komunikovat s Wagnerem. Wagner byl nucen ustoupit v jedné oblasti, protože Ukrajinci využili slabosti a prorazili. Říká, že 72. neměla tušení a žádné jednotky v oblasti, které by kryly.
Také říká, že se všechny ruské strany nenávidí a dělají si ze sebe legraci. Volá po jednotě, jinak válka nevyhraje.
Středa. U Bachmutu se rýsuje zajímavý vývoj. Prigožin informoval, a následně jeho informace potvrdila i ukrajinská strana, že ruská 72. samostatná motostřelecká brigáda včera doslova utekla ze svých pozic na jižní straně Bachmutu o Ivanivského. Ukrajincům se pak podařilo prorazit obrannou linií Rusů do hloubky zhruba 3x2,6 km a následně úplně zničit mechanizovaný protiútok Rusů a wagnerovců. Prigožin tvrdí, že během střetů bylo zabito až pět stovek jeho vojáků, z čehož viní právě zmíněnou 72. brigádu. Sama 72. brigáda údajně přišla během prvotního útoku o dvě celé roty. Ukrajinci dodávají, že navíc velké množství bojovníků zajali. Ukrajinský útok nejspíš není součástí nějaké větší operace, ale i tak zasadil velmi tvrdou ránu ruským silám v okolí Bachmutu. Tak držme palce, a jen houšť! A teď pár dalších novinek:
- Rusko formálně odstoupilo od Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Svou účast nicméně pozastavilo už v roce 2015, kdy zároveň oznámilo záměr smlouvu vypovědět. Smlouva například zakazovala armádám NATO a zemím bývalé Varšavské smlouvy kolektivně vlastnit více než 20 000 tanků, 20 000 děl nebo 30 000 obrněných vozidel a další omezení, aby bloky nemohly provádět překvapivé útoky velkého rozsahu. V praxi ale krok Ruska neznamená vůbec nic.
- Běloruský diktátor Lukašenko nejspíš zamířil z moskevské přehlídky rovnou do nemocnice. Údajně do Moskvy dorazil už nakažený virem, ale protože „je to muž“, tak program nezrušil. Z přehlídky ale měl problém odejít po svých, a tak musel být odvezen a společné večeře s Putin se na rozdíl od kolegů z Kazachstánu nebo Arménie neúčastnil. Jeho zdravotní stav nicméně nejspíš nebude nijak vážný.
- Ruská Státní duma požaduje zákaz vysílání epizody seriálu Family Guy, která zobrazuje ruský Čeljabinsk. Způsob zobrazení města a místní kultury je prý urážlivý a neodpovídá realitě. Ironií je, že i přes značnou komickou hyperbolu se seriál realitě přiblížil téměř dokonale.
- Dněpr vyplavil blízko Kyjeva ostatky ruského pilota Mankiševa. Jeho vrtulník byl sestřelen v prvních dnech invaze, a i když se katapultoval, po pádu do nádrže se utopil.
- Rádio Svobodná Evropa zveřejnilo interaktivní mapu veškerých ruských vojenských instalací na okupovaném Krymu. Celkem jich je na poloostrově 223.
- Generál Zálužný se nebude účastnit nadcházející vojenské komice NATO, údajně kvůli napjaté operační situaci na bojišti.
- Ruské farmy na falešné účty podnikly další velkou vlnu útoků na proukrajinské profily a média na sociálních sítích.
- Spojené státy potvrdily, že ukrajinská PVO zničila ruskou střelu Kinžal pomocí systému Patriot.
- U Bachmutu byl při ruské raketové palbě zabit francouzský reportér z AFP Armand Soldin.
- V polském pohraničí v blízkosti obce Zamość byly nalezeny trosky ruské rakety Ch-55.
- Údajně až 100 dronů dnes mířilo na cíle v Rusku. Není jasné, kam a zda něco zasáhly.
- Británie zařadila wagnerovce na seznam teroristických organizací.
-----
P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej
Dron bombarduje ruské pozície. Rusi si poschovávaní v malých dierach každý cca 10 metrov jeden. Jedného z nich si dron vyberie a bombarduje. Po prvom zásahu mu jeho sused 2 metre od neho ľahostajne nepomôže. Po druhom zásahu sa zranený radšej odpáli granátom...
Peskov klame samého seba...
"Peskov: Za rok se podařilo dosáhnout stanovených cílů specoperace. Situace je složitá a ještě není hotovo. Nikdo si nedovedl představit stupeň zapojení Západu. Není to válka. Nedochází k ničení infrastruktury a měst, zachraňujeme lidské životy..."
Rozpočtový deficit Ruské federace za 4 měsíce překročil roční plán o 17 % a dosáhl 3,4 bilionu rublů
1/ Federální rozpočet na rok 2023 má mít schodek téměř 3 biliony rublů, tedy 2 % HDP.
Ministr financí Anton Siluanov slíbil, že tento cíl splní, ale na konci dubna spojil
Počas prehliadky 9.mája bol Putin obklopený veteránmi tajnej služby, ktorý samozrejme nebojovali v druhej svetovej vojne.
Po pravej ruke diktátora sedí veterán NKVD Yuri Dvoikin, ktorý potlačíl antisovietske hnutie na Ukrajine. Po ľavej ruke sedí Gennady Zaitsev KGB veterán, ktorý sa účastnil na potlačení Pražskej jari v Československu.
Mobíci z Moskvy (vycvičení delostrelci) ponížene prosia jeho blahorodie Vladimíra Vladimíroviča, aby ich stiahol z frontovej línie a neplytval nimi ako mäsom pre pechotné útoky. Odpovede sa samozrejme nikdy nedočkajú. https://twitter.com/ChrisO_wiki/status/ ... 3540995075
Ukrajina potrebuje viac času na protiofenzívu proti Rusku, vyhlásil Volodymyr Zelenskyj. Kyjiv čaká na ďalšiu vojenskú pomoc. „S tým, čo už máme, môžeme ísť do akcie a myslím si, že by sme boli úspešní. Ale prišli by sme o veľa ľudí. A myslím si, že to je neprijateľné.“
„Takže musíme počkať. Stále potrebujeme trochu viac času,“ povedal prezident v rozhovore so skupinou médií vrátane BBC.
„Psychicky sme na to pripravení,“ dodal Zelenskyj, podľa ktorého armáde stále chýbajú niektoré veci, napríklad obrnená technika. Ukrajina čaká napríklad na sľúbené dodávky tankov Leopard, zatiaľ dostala len časť.
Ukrajinské úrady sa v posledných týždňoch opakovane snažia zmierniť očakávania spojené s protiofenzívou. Akýkoľvek výsledok, ktorý by Západ vnímal ako zlyhanie, by pre Kyjiv mohol znamenať stratu dôvery, zníženie vojenskej podpory a zvýšenie tlaku na dosiahnutie dohody s Ruskom, píše BBC. (čtk)
Čtvrtek. Zelenský v posledním rozhovoru komentoval chystanou ofenzivu. Podle něj má Ukrajina už nyní dostatek prostředků na to, aby zaútočila a uspěla, ale znamenalo by to velké ztráty na životech, což považuje za neakceptovatelné. Proto chce ještě ofenzivu pozdržet a mít jistotu, že bude na bojišti technika a výbroj, která dokáže ztráty minimalizovat. Mluvčí amerických sil Donnell informoval, že Ukrajina obdržela od Spojenců na 600 různých druhů zbraní a techniky a disponuje tak nyní větším množstvím různých typů výzbroje než jakákoliv jiná armáda světa. Teď ještě aby těch kusů bylo dohromady dost. Tady jsou dnešní novinky:
- Mluvčí Kremlu Peskov do médií prohlásil, že Rusko postupuje velmi pomalu proto, že neválčí, ale vede „speciální operaci“. Vést válku by podle něj znamenalo srovnávat celá města se zemí, což prý nyní Rusko nedělá, ale snaží se naopak ochránit civilní infrastrukturu a životy lidí. Nechávám bez komentáře.
- Protikorupční fond objevil, že rodina Borise Obnosova, ředitele ruské JSC Tactical Missiles Corporation vyrábějící naváděné rakety, vlastní v Praze historický dům v centru v Prahy v hodnotě okolo 150 mil. Kč a také luxusní apartmán v projektu „Panorama“ v hodnotě 26 milionů korun.
- Británie už údajně dodala Ukrajině naváděné střely Storm Shadow s doletem až 300 km. Pokud je to pravda, pak Ukrajina aktuálně disponuje zbraněmi, které jsou schopné zasáhnout cíl kdekoliv na okupovaném území včetně celého Krymu, a stejně tak i hluboko za hranicí s Ruskem.
- Titulka deníku New York Times včera hlásila: „Vladimír Putin je nejnebezpečnější blázen světa“. Podle autora, držitele tří Pulitzerových cen Thomase Friedmana, dostal Putin sám sebe do situace, kdy nemůže vyhrát, ale nesmí prohrát ani válku zastavit.
- Polská jazyková komise rozhodla, že Kaliningradu se v polštině bude bez výjimky říkat Królewiec. Rusko to okamžitě označilo za provokaci „hraničící s šílenstvím“.
- Kapela Imagine Dragons natočila na Ukrajině videoklip k písničce „Crushed“. Jejím hrdinou je 14letý Saša, který strávil 5 měsíců pod ruskou okupací.
- Dva ukrajinské drony včera zasáhli výcvikové středisko v ruské Voroněži. Při útoku bylo podle místních médií zraněno 14 vojáků.
- Putin nechal obnovit linkové lety do Gruzie a zrušil vízovou povinnost pro Gruzínce. Gruzínský prezident to označil za provokaci.
- Ukrajinský soud poslal na 8 let za mříže člověka, který během ruské okupace vykonával roli dozorce v jedné z mučíren u Chersonu.
- Obyvatel Uralsku v Kazachstánu byl potrestán 10 dny vězení za to, že 9. května k památníku maršála Žukova přinesl toaletní mísu.
- Ukrajinští hackeři se nabourali do vysílání v mnoha ruských městech a pustili Rusům Zelenského projev.
- Česko poskytne Ukrajině dvě baterie modernizovaného protivzdušného systému Kub.
- Americké soudy umožní převést zabavené prostředky oligarchy Malofjeva Ukrajině.
- Ukrajinci údajně u Bachmutu postoupili o další kilometr.
- Ukrajinský dron zasáhl skladiště paliva u Brjansku.
-----
P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej
Ukrajinské ozbrojené síly zahájily "formovací operace" před dlouho očekávanou protiofenzívou, uvedl pro @CNN
vysoký představitel Pentagonu.
Podle něj údery na ruské sklady zbraní, velitelská centra a soustředění techniky, které v poslední době zesílily, připravují bojiště na zahájení ofenzivy.
Připomněl, že v loňském roce, před osvobozením Chersonu, ukrajinské ozbrojené síly podobně prováděly dálkové údery na ruské cíle, aby "formovaly bojiště". Tato fáze může trvat mnoho dní.
Motivem Putina k válce s Ukrajinou byla osobní zášť a touha po pomstě. Poslední kapkou bylo uzavření mediálních aktiv jeho druha Viktora Medvedčuka.
Putin se rozhodl zaútočit na Kyjev v únoru a březnu 2021, uvedly zdroje. Přípravy na invazi probíhaly téměř rok, ale po celou tu dobu Kreml vycházel z chybných předpokladů a kalkulací.
Tento text je založen na rozhovorech s bývalými i současnými představiteli ruské a ukrajinské vlády. Každý z nich zaujímá určité místo buď v ukrajinském, nebo v ruském politickém establishmentu. Co skutečně vedlo k válce, je pro obě země obtížné téma.
Novinář Ilja Žeguljov speciálně pro Verstku zjišťoval, jak došlo k tomu, že Vladimira Putina vůbec napadla samotná myšlenka války s Ukrajinou, kdy padlo klíčové rozhodnutí a kdo ho ovlivnil.
Výpovědi bývalých i současných představitelů blízkých Kremlu nemohou ospravedlnit tragédii, k níž došlo, ale pomáhají pochopit vývoj myšlení ruského prezidenta, který k ní vedl.
***
Po gubernátorských volbách v Moskevské oblasti v září 2013 si jeden z vedoucích obrovského týmu politických technologů mnul ruce a řekl: „Výborně, hoši, teď pojedete trénovat na západní Ukrajinu,“ vzpomíná jeden ze spindoktorů blízkých ruské prezidentské administrativě.
Před deseti lety nebylo podle něj o nějakých „špatných chochlech“ vidu ani slechu: ruští technologové moci pracovali jak s týmem Viktora Janukovyče, tak i s jeho proevropštějšími odpůrci a nikdo s tím neměl žádné problémy. Političtí marketéři dostávali lukrativní zakázky ze všech stran a vydělávali peníze. „A kolik bylo komunikace mezi ruskými a ukrajinskými fotbalovými fanoušky, tam bylo skutečné přátelství. I nacionalisté se kamarádili mezi sebou.“
V únoru 2014, kdy se Putin jednostranně rozhodl anektovat Krym, se postoj Kremlu k Ukrajině zdánlivě proměnil během několika málo týdnů. Nebyla to však tak docela pravda: podle očitých svědectví se názor ruského prezidenta na sousední zemi vyvíjel už dlouho.
***
Před oranžovou revolucí v roce 2004 měly Moskva a Kyjev pouze jeden vážný spor: v roce 2003 se stal kamenem úrazu ostrov Tuzla v Azovském moři, kde žilo asi 30 rybářských rodin. V jednu chvíli totiž Rusko začalo rozšiřovat vlastní břeh směrem k ostrůvku, což vyvolalo velké napětí a vedlo k posílení obrany Tuzly pravidelnými ukrajinskými jednotkami. Nakonec se však obě země dohodly na dohodě o spolupráci v Azovském moři a Kerčském průlivu a konflikt byl zapomenut.
Když ukrajinský prezident Leonid Kučma po dvou funkčních obdobích odstoupil z funkce prezidenta, požádal Moskvu o podporu pro Viktora Janukovyče, s čímž Kreml ochotně souhlasil.
„Ve vysílání tří ukrajinských televizních kanálů – Inter TV Channel, 1+1 a První národní kanál – se objevil speciální pořad: „Vladimir Putin. Přímý přenos“. Otázky pro ruského prezidenta ze všech koutů Ukrajiny. „Všechny hovory z ukrajinských čísel jsou zdarma,“ řekl moderátor ve studiu rusky, jako by byl v Ostankinu, a ne v Kyjevě. Ve studiu v Kyjevě mezi dvěma vlajkami – Ukrajiny a Ruska – seděl Putin a hodinu odpovídal na otázky občanů sousedního státu. Psal se konec října 2004, závěrečná fáze prezidentské kampaně Viktora Janukovyče. Na podporu Janukovyče přicestoval Putin do Kyjeva a zúčastnil se analogie k ruské „Přímé lince“, s tím rozdílem, že otázky mu tehdy pokládali Ukrajinci (dostal jich přes 80 tisíc). Putin dokonce prohlásil, že Rusko se má od Ukrajiny co učit, a uvedl, že ukrajinský hospodářský růst za vlády premiéra Janukovyče předčil ten ruský.
Na volby dohlížel z moskevské strany Dmitrij Medveděv, tehdejší šéf ruské prezidentské administrativy, a z kyjevské Viktor Medvedčuk, šéf ukrajinské prezidentské administrativy. V tomtéž roce se Putin stal křestním kmotrem jeho novorozené dcery Darji. V té době ukrajinská prezidentská administrativa úzce spolupracovala s ruskou administrativou a zvláštním asistentem pro styk mezi oběma administrativami byl, jak sám přiznal, ruský spindoktor Gleb Pavlovskij.
Jedním z předvolebních tahů Moskvy byla mapa „tří druhů Ukrajiny“, do nichž Viktor Juščenko údajně rozdělil zemi, přičemž tím nejopovrhovanějším byl jih a východ Ukrajiny.
Nic z toho však nepomohlo. V důsledku „oranžové revoluce“ se po masových protestech a druhém hlasování v roce 2004 prezidentem Ukrajiny stal Viktor Juščenko. Moskva sázela na odpor a dokonce na odtržení regionů. V době vrcholící „oranžové revoluce“ došlo k prvnímu pokusu o oddělení jihu a východu od zbytku země – v Severodoněcku se konal proruský sjezd poslanců všech úrovní za účasti tehdy vlivného ruského politika, moskevského starosty Jurije Lužkova.
Tehdejší předseda Doněcké oblastní rady Boris Kolesnikov přímo vyzval k odtržení od Ukrajiny: „Navrhujeme vyjádřit nedůvěru všem vyšším státním orgánům, které porušily zákon. Vytvořit nový jihovýchodní ukrajinský stát ve formě federativní republiky. Hlavním městem nového státu bude Charkov, čímž se obnoví původní hlavní město nezávislé ukrajinské republiky,“ řekl Kolesnikov.
K realizaci těchto plánů však nedošlo. Rusko v té době nezasahovalo zbraněmi do záležitostí suverénního státu a nikdo nešel do secese bez podpory zvnějšku. Na naše dotazy Kolesnikov odpověděl: „Dík, nemám zájem.“ (Kolesnikovova nadace dnes aktivně podporuje ukrajinskou armádu a úvodní fotografii na jeho facebookového profilu zabírá obrovská ukrajinská vlajka.)
Do roku 2010 ztratil prozápadní prezident Juščenko většinu podpory a na začátku roku 2010 vyhrál prezidentské volby Janukovyč – a tentokrát se neobjevily žádné hromadné stížnosti na sčítání hlasů. Když se stal prezidentem, začal Janukovyč okamžitě přijímat rozhodnutí, o nichž se Moskvě nezdálo ani za umírněného Kučmy – prohlásil, že Ukrajina nevstoupí do NATO, inicioval zákon o statusu ruštiny jako regionálního jazyka a prohlásil, že hladomor nebyl genocidou ukrajinského lidu, ale obecným problémem tehdejšího Sovětského svazu.
„Naše tajné služby zasedaly ve vedení Ukrajiny, řídily ji i jednotlivé hospodářské jednotky. Jaký mělo smysl tehdy něco podnikat, když každý byl beztak náš?“ říká jeden ze zdrojů blízkých ruské administrativě. Podle něj byl plán jednoduchý: sblížení s Ukrajinou po vzoru a na způsob sblížení s Běloruskem. „V čele země byl prezident, který byl vlastně na naší výplatní listině,“ vysvětluje.
„Stejně jako měly Spojené státy kdysi na Kubě prezidenta Fulgencia Batistu, tak my jsme měli na Ukrajině Janukovyče. Ten vztah byl stejný. Samozřejmě jsme s ním hráli jeho hru a pomáhali mu. Byl to náš zkurvysyn.“ Současně Rusko působilo i diplomaticky a snažilo se Evropu odradit od flirtů s Ukrajinou. „Ruští diplomaté přijeli do Paříže a řekli Západu, že jsme proti asociační dohodě s EU, to se nestane, musíte to zastavit,“ říká zdroj blízký Vladislavu Surkovovi, který byl v letech 2013 až 2019 v Kremlu zodpovědný mimo jiné za otázku Ukrajiny. „Prý to bude rána pro vztahy mezi Ukrajinou a Ruskem. Začalo to tímhle, o ruském světě zatím vůbec nic.“
Janukovyč odmítl asociační dohodu s EU a podlehl pokušení Kremlu vstoupit do celní unie s Ruskem, což skončilo jeho druhým Majdanem v životě.
***
Putinův postoj k Ukrajině se zhoršoval spolu s jeho vztahy se Západem. Poměrně rychle se postsovětský prostor, zejména Ukrajina a Gruzie, stal pro něj prostorem konfrontace.
První ranou pro Putina byla „revoluce růží“ v Gruzii, kde byl po masových protestech nahrazen tehdejší prezident Putinovi nesrozumitelně prozápadním Michailem Saakašvilim; druhou – a mnohem těžší ranou – byla „oranžová revoluce“ na Ukrajině. „Tam nešlo jen o Majdan, ale o zničení všech pravidel hry,“ vysvětluje logiku Putinova rozhořčení zdroj z jeho okolí.
Kreml nikdy nebral vážně právo občanů změnit vládu ve své zemi prostřednictvím demonstrací a voleb a považoval takové demonstrace výhradně za důsledek vnějšího vlivu Západu.
To vše vedlo k Putinovu mnichovskému projevu z roku 2007, který Západ interpretoval kriticky. „Byl tehdy trošku hrubý, dnes by se řeklo politicky nekorektní,“ hodnotí dnes zdroj blízký Kremlu.
„Západ na to reagoval stylem: To je ale špatný chlap, ať si trhne nohou, hrubý a neomalený mudrlant. To byl přibližný výsledek jeho projevu.“
Kromě revolucí v postsovětském prostoru a rozšiřování NATO na východ byly ve vztazích mezi Washingtonem a Moskvou i další problémy. Jako příklad uvádí tento představitel prezidentské administrativy vstup Ruska do Světové obchodní organizace, kam byla Ukrajina přijata dříve než Rusko, ačkoliv Rusko bylo lépe připravené. V roce 2011 si Alexandra Vološina, který měl tehdy na starosti rozvoj Mezinárodního finančního centra v Moskvě, zavolal ruský velvyslanec na Ukrajině Michail Zurabov. Ten mu sdělil, že v Kyjevě vzniká také centrální depozitář, a vedoucí projektu navrhli podepsat s Moskvou dohodu o spolupráci. Vološin nebyl proti, ale k dohodě nedošlo.
Úředník ruské prezidentské administrativy, který s Američany dříve komunikoval ex officio, to uvádí jako příklad ne zrovna přátelského chování Američanů. Takových bylo prý mnoho.
***
Vedle změny postoje k Západu se Putin vyvíjel i lidsky. Během protestů v roce 2012 a po nich začal Putin trávit stále více času o samotě s knihami určitého druhu. Mezi lidmi blízkými Kremlu se hovořilo o tom, že Putin často vysedává v archivech. Jeden z bývalých kremelských poradců tvrdí, že v této době byla dokonce v prezidentské administrativě zřízena zvláštní pracovní skupina, která měla Putinovi pomáhat s výběrem knih a webových stránek na témata, která si vyžádal.
Ještě před událostmi na Bolotnaji se Putin zajímal o bělogvardějského filozofa Ivana Iljina a po neúspěšných protestech se mnohem více ponořil do textů autorů s podobnými názory jako Iljin. Oblíbil si také originálního filozofa z počátku 20. století Vasilije Rozanova.
Rozanov byl známý svou kritikou liberálů a intelektuálů a obhajobou carského režimu: „Ano, považuji za lepší stát jako policista na rohu dvou ulic – je to ‚civilnější‘, užitečnější, ušlechtilejší a více odpovídající lidské důstojnosti – než sedět ‚u snídaně intelektuálů‘ a s nadutostí diskutovat o tom, jak ‚všechno u nás je špatné‘ a jak ‚my sami jsme dobří‘, spravedliví, čestní a ‚připraveni trpět za pravdu’…“. Iljin zase neměl vůbec žádnou pietu k Ukrajině jako nezávislému státu. „Ukrajina je nejohroženější část Ruska ve smyslu odtržení a dobytí jinou mocností,“ napsal filozof v rezoluci sjezdu protibolševické emigrace z roku 1938. „Ukrajinský separatismus je umělý fenomén, postrádající reálné základy. Vznikl z ambicí vůdců a mezinárodních dobyvačných intrik.“
Citáty z Iljina, Rozanova a dalších imperialistických autorů, včetně současných, se dostaly i do Putinových veřejných projevů. Technolog moci obeznámený s prací ruských nacionalistů, který dříve pracoval pro Kreml, rozpoznává v projevech ruského prezidenta vliv umírněného ruského nacionalisty Konstantina Krylova, autora článku o tom, proč se Rusům ubližuje, a dokonce i Dmitrije Galkovského, který vidí původ všech ruských revolt v zahraničním vlivu.
„Dokáže se vyjadřovat takřka výhradně v jejich přímých citacích,“ podivuje se bývalý kremelský poradce s bohatou minulostí mezi umírněnými nacionalisty. „V tomhle panteonu bohů je prostě všechno nalinkováno,“ říká jeden ze zdrojů. „Ukrajinci jsou západními státy kultivováni pomocí lsti, podvodů, manipulace a technologií, aby byli protirusky naladěni. U starověrců to nefungovalo, u Ukrajinců ano. Jsou to dokonalí Rusové pro nepřátele Ruska. A Ukrajina jako stát byla přitom uměle vytvořena, vybudována jako součást SSSR, často na úkor ruského obyvatelstva.“
***
Ještě v lednu 2014 neměl Putin v úmyslu zmocnit se Krymu. Tvrdí to hned tři zdroje – v prezidentské administrativě, mezi spindoktory blízkými Kremlu i mezi blízkými známými Putina. Rozhodnutí přišlo spontánně, když si v únoru uvědomil, že protestující v centru Kyjeva vítězí nad Janukovyčovou vládou. Moskva nejprve – opět – vsadila na sjezd proruských představitelů, kteří by plédovali za odtržení části Ukrajiny. Na organizaci sjezdu se podíleli ruští spindoktoři, uvádí zdroj blízký Vladislavu Surkovovi. Sjezdu poslanců z jihovýchodu měl předsedat sám Viktor Janukovyč, který do Charkova přiletěl poté, co se vrtulníkem urychleně stáhl z Kyjeva.
Charkov a regionální hostitelé Hennadij Kernes a Michail Dobkin však na poslední chvíli tuto hru hrát odmítli. „Když zjistili, že Rusko chce hrát o rozpad země, stali se náhle proukrajinskými a Janukovyčovi sdělili, že tuto myšlenku nepodporují,“ dosvědčuje zdroj obeznámený s přípravami sjezdu. Dne 22. února byl Janukovyč v Charkově, ale protože si uvědomil, že nápad ztroskotal, na sjezd nakonec vůbec nepřijel. Místo výzvy k odtržení na sjezdu vystoupili Kernes a Dobkin, kteří vyzvali k míru a slíbili udržet Ukrajinu jednotnou. Ruská operace se nezdařila.
Ještě téhož dne Nejvyšší rada odvolala Janukovyče. V noci z 22. na 23. února, když Janukovyč již prchal z Charkova, se Putin rozhodl anektovat Krym. Tak to vyprávěl on sám, ale potvrzují to i další zdroje. Schůzka v Soči, kde v té době končily zimní olympijské hry, trvala až do sedmi hodin ráno se čtyřmi jemu blízkými bezpečnostními činiteli. Jak dosvědčuje jeden z Putinových blízkých známých, zpočátku se ho bezpečnostní složky snažily odradit: „Putin řekl, hoši, tohle je naše poslední šance, žádná další taková šance už nebude, beru odpovědnost na sebe.“
Později v rozhovoru s jiným blízkým známým, který mu řekl, že anexe Krymu je katastrofa a následky budou hrozné, Putin odpověděl, že ho následky nezajímají: „Rusku byl vrácen obrovský historický kus jeho země, něco takového se nestalo za tisíc let, aby prakticky bez krve, bez obětí byla Rusku navrácena část jeho území. Ať se teď stane cokoli, Krym zůstane ruský.“
Putin prý zpočátku ani nečekal, že se anexe Krymu setká s takovou domácí podporou.
Začátkem března zahájili ruští představitelé inkognito návštěvy Krymu a regionů sousedících s Ruskem v Donbasu. „Téměř každé ministerstvo mělo svého náměstka, který tam tajně jel sondovat,“ vzpomíná jeden z bývalých vládních úředníků. Úředníci plnili Putinovy tajné pokyny k přípravě budoucí „integrace ukrajinských regionů do Ruska“. Podle bývalého funkcionáře se ve vládních dokumentech kromě Krymu analyzovaly i náklady na „připojení Doněcké, Luhanské a Charkovské oblasti k Rusku“. Těmto představám však v té době nebylo souzeno dojít naplnění.
Neexistoval žádný jasný plán, jak se těchto území zmocnit. Kromě toho docházelo k pokusům o sestavení povstaleckých skupin i v Oděse a Dněpropetrovsku.
Skromné úspěchy byly zaznamenány pouze v Doněcku a Luhansku. „Tam došlo k omylu, který souvisel s tím, že se zdálo, že v Doněcku lidé také povstanou, jako na Krymu,“ míní zdroj. Pokus o povstání lidu Donbasu nebyl nijak zvlášť úspěšný. Odtržení Donbasu už nebylo Putinovou osobní iniciativou. „Byla to iniciativa FSB, která se rozhodla využít situace a celou tu věc rozpoutala,“ říká tehdejší zdroj blízký Putinovi. To potvrzuje i další zdroj blízký prezidentské administrativě.
„S Krymem byla speciální operace, s Donbasem žádná speciální operace nebyla, bylo tam několik hráčů, kteří Putinovi řekli: pojďme se do toho pustit, na Ukrajině jsou proruské síly, zorganizujeme protikampaň, nesmíme tam nechat naše lidi. Jednalo se o Konstantina Malofejeva, pravoslavného podnikatele blízkého FSB, Sergeje Glazjeva, který už více než rok vytvářel sítě Ukrajinců podporujících Rusko, a ze strany Janukovyče o podnikatele Serhije Kurčenka,“ uvádí.
„Každý hrál svoje hry a málokdo koordinoval své aktivity s ostatními,“ doplňuje zdroj.
Poté, co se v Doněcku a Luhansku objevily separatistické formace, pověřil Putin další své podřízené, například Vladislava Surkova, aby separatistům pomohli vybudovat politickou část správy vzbouřených regionů. Navzdory neoficiálnímu zapojení ruských vojsk v srpnu 2014 ještě neexistovaly žádné plány ani připravenost na plnohodnotnou válku.
Kreml doufal, že ukrajinské úřady přelstí: minské dohody byly pro Putina velkou úlevou, říká bývalý člen vyjednávacího týmu: „Na sepsání minských dohod se osobně podílel Putin. Dokonce sám formuloval klauzule o statusu a o politické regulaci těchto území.“
A odtud už stačilo jen vyzvat Ukrajinu k plnění minských dohod. „A co je to implementace minských dohod? Ukrajina zavádí zákon o zvláštním statusu DLR a LLR, mění ústavu, všechny republiky se formálně vracejí pod ukrajinskou kontrolu, ale se svými dvěma armádními sbory a politickými strukturami vybranými pod ruskou kontrolou,“ říká zdroj z ruské strany, který se podílel na jejich přípravě. „A to vše je legalizováno. To znamená, že se na Ukrajině objevují dva zahraniční subjekty, které nejsou podřízeny Kyjevu. Právě o to šlo. Kdyby byl Minsk realizován, pak by byl Donbas využit k přetvoření celé Ukrajiny podle vzoru Donbasu. Takový byl plán.“
Podle jiného zdroje blízkého prezidentovi se Putin domníval, že tehdejšího ukrajinského prezidenta Petra Porošenka prostě oklamal: „Nejdříve volby v separatistických republikách, a pak postoupení hranic, a ne naopak – a v těchto volbách je vždy jasné, kdo vyhraje. Pro Porošenka bylo v tomto zmatku důležité zastavit válku, a do detailů se nepouštěl.“
***
Kreml konflikt zmrazil. Do konce roku 2014 neutralizoval či propustil ty nejagresivnější a nejbojovnější separatisty a prezidentská administrativa se nadobro vzdálila válečné rétorice.
Předseda vlády tzv. Doněecké lidové republiky (DLR) Alexandr Borodaj odjel v létě 2014 do Ruska původně řešit situaci s uprchlíky z Ukrajiny a už tam zůstal.
Igor Girkin (Strelkov), bývalý „ministr obrany“ DLR, který převzal odpovědnost za zahájení vojenského odporu v Donbasu, odjel z okupované části Ukrajiny do Ruska v létě 2014. Podle Borodaje musel být Strelkov z Donbasu odvezen „násilím za pomoci ozbrojené stráže“. Nyní vede jeden z nejpopulárnějších kanálů o válce, kde často tvrdě kritizuje úřady.
Odstoupil také jiný jestřáb, bývalý „lidový gubernátor“ Doněcké oblasti Pavel Gubarev (po vzoru lidového gubernátora Sevastopolu Alexeje Čalojského byl za něj prohlášen na mítinku 1. března 2014), zakladatel strany Novorossija. Dne 12. října 2014 byl na Gubareva spáchán atentát, který přežil. V roce 2018 předložil volební komisi dokumenty ke kandidatuře do čela takzvané DLR, ale později byl z voleb vyloučen pro údajně neplatné podpisy na podporu.
Vůdce samozvané „DLR“ Oleksandr Zacharčenko zemřel v srpnu 2018 při výbuchu v kavárně. Ukrajinské úřady popřely obvinění z podílu na Zacharčenkově vraždě; podle vyšetřování agentury Baza byl zlikvidován zájmovými osobami ze svého okolí.
***
„Lidé spojení s Kremlem nikdy ani nevyslovili slovo ‚válka‘. Měli naprostý pocit, že válka skončila, a všem Rusům říkali, že Rusko válku nechce,“ mává rukou politolog, který v té době s Kremlem spolupracoval. Ale dodává, že na schůzkách často slýchával, že „Putin chce celou Ukrajinu“. Nicméně, „tehdy to bylo vnímáno jako nějaký nesmysl. Jestli to chce tak nebo onak“.
Podle jiného zdroje byl konflikt kolem takzvané DLR a LLR přínosný právě ve své doutnající podobě: „Konflikt doutnal a doutnal, nemohl utichnout, nikdo neměl zájem na tom, aby utichl. Všechny živil a všem dával politické perspektivy“.
Avšak Putin osobně nehodlal ukrajinské téma vůbec opustit, což bylo zřejmé z obsahu politických pořadů ruských státních kanálů v průběhu let. „Spousta problémů, tolik událostí, které se dějí ve světě. A tihle idioti pořád dokolečka o Ukrajině,“ říká zdroj, který se s Putinem přátelil.
„Dokonce ani o Sýrii ne. Ani o Americe, kterou tak nemáme rádi. Pořád jenom o Ukrajině. Bylo zřejmé, že to není výmysl televizních tvůrců a že tu agendu dostávají shora.“
Putin v soukromých rozhovorech neustále zveličoval vazby Ukrajiny s USA.
„Měl utkvělou představu, že NATO a USA mají Ukrajinu v podstatě pod kontrolou. A neměl v této věci žádné pochybnosti,“ říká jeden z lidí blízkých Putinovi v té době. „Americké velvyslanectví na Ukrajině zaměstnává více než tisíc lidí a my jich máme sto,“ cituje Putina jeho dobrý kamarád.
„Rozpočet americké ambasády na Ukrajině je desetkrát vyšší,“ říkal také.
Putin se samozřejmě domníval, že veškerá rozhodnutí týkající se Ukrajiny činí Spojené státy, a nebylo možné změnit jeho názor. Ve skutečnosti, jak uvedla agentura Bloomberg v lednu 2022, na velvyslanectví USA v Kyjevě pracovalo asi 180 amerických občanů a 560 Ukrajinců.
***
V prezidentských volbách v roce 2019 nečekaně zvítězil Volodymyr Zelenskyj. Zelenskyj měl snad ze všech ukrajinských prezidentů nejrozsáhlejší paletu vazeb na Moskvu. Byl jediným prezidentem, který v Moskvě dokonce nějakou dobu žil a pracoval pro legendární ruskou stand-up show KVN.
Poslední večer roku 2013 moderoval společně s Maximem Galkinem silvestrovský pořad na stanici Rossija-1. S takovým životním příběhem a se svou předvolební rétorikou o tom, že se s Putinem prostě dohodne a zařídí pro Ukrajinu mír, pochopitelně vzbuzoval vážná podezření u těch Ukrajinců, kteří si přátelství s Ruskem rozhodně nepřáli, a opatrný optimismus v Moskvě.
Během prvního telefonického rozhovoru se Zelenským se Putin choval uctivě. „Bylo cítit, že chce najít společnou řeč,“ míní Andrij Bogdan, bývalý vedoucí ukrajinské prezidentské kanceláře.
V tomto telefonátu ukrajinský prezident navrhl, aby byl Putinův přítel Viktor Medvedčuk vyměněn v procesu vyjednávání o Donbasu za Andreje Jermaka. Podle zdroje blízkého ruské prezidentské administrativě se Zelenskyj domníval, že Medvedčuk „jen vydělává peníze, využívá svých konexí, aby vydělal peníze.“ Kreml na tom netrval a souhlasil s výměnou Medvedčuka.
„Je zřejmé, že je to (Zelenskyj) talentovaný a učenlivý člověk. A přišel s poměrně naivní představou, že to teď vše vyjedná lidsky,“ říká zdroj blízký ruské vládě.
„Nebyl ovšem proamerický, byl proukrajinský. A skutečně chtěl udělat něco dobrého“.
Podle těchto tří zdrojů Zelenskyj skutečně chtěl obnovit vztahy s Moskvou a jeho tým chodil za různými lidmi s konzultacemi, jak to udělat. Putin také počítal s tím, že Zelenskyj bude s Ruskem vyjednávat, předpokládal však, že takového nezkušeného politika snadno porazí a konečně dosáhne plnění minských dohod, což by se pro Rusko rovnalo velkému vítězství.
V prosinci 2019 se Putin vydal do Paříže s hlubokým přesvědčeným, že se věc posune žádoucím směrem. Jak se však ukázalo, Zelenskyj byl ještě obtížnějším vyjednavačem než jeho předchůdce: odmítl uspořádat v Donbasu volby před postoupením hranic a členové jeho týmu se dokonce pokusili přepsat klíčovou klauzuli dohod o zvláštním statusu Donbasu, aby byl spíše dočasný než trvalý. Surkov vyhrožoval, že mírové rozhovory zcela zastaví, a podle jednoho ukrajinského ministra téměř udeřil pěstí do svého kolegy Andreje Jermaka a prý křičel a dupal nohama.
Z teplé lázně se pro Putina vyklubala studená sprcha. „Putin, který sestoupil z hory, aby přijal kapitulaci Ukrajiny, se ocitl v roli opuštěné nevěsty,“ hodnotí tuto návštěvu Alexandr Charebin, jeden z těch, kteří v rámci Zelenského volebního štábu vypracovali zahraničněpolitickou strategii.
Putinova návštěva Paříže byla kolosální chybou ruského prezidenta, který přecenil nepřipravenost Zelenského a jeho týmu. Putin se z velkého cara celého Ruska stal prakticky terčem posměchu.
Zelenskyj tomu nahrál: když během Putinova projevu na tiskové konferenci ruský prezident mluvil o přísném dodržování minských dohod, Zelenskyj se usmíval a kroutil hlavou, a když Putin začal mluvit o zvláštním statusu Donbasu, rozveselil se a dokonce si zakryl ústa rukou, aby se nesmál.
„Bylo to pro všechny nečekané a tak zřejmé. Putin tehdy vlastně dostal veřejnou facku. A možná to byl pro něj traumatizující zážitek.“
Z výrazu tváře ruského prezidenta bylo zřejmé, že společnou tiskovou konferenci sotva vydržel, Zelenského směrem se ani nepodíval a často si kontroloval podklady. Od té doby se už nikdy nesetkali a Surkov o dva měsíce později rezignoval na funkci kurátora pro Ukrajinu a Donbas.
Po pařížském debaklu vsadila Moskva na měkkou sílu. A Viktor Medvedčuk se stal klíčovým důvěrníkem Kremlu. Zřejmě proto, že si jej Zelenskyj tenkrát nepřál.
***
Putin na bývalého šéfa administrativy prezidenta Kučmy nezapomněl ani po jeho odchodu z politiky. V roce 2012 přišel Putin na schůzku s prezidentem Viktorem Janukovyčem jako obvykle se čtyřhodinovým zpožděním a poté navštívil Medvedčuka soukromě u něj doma.
Při večeři mu Medvedčuk ukazoval akvadiskotéku – barevné fontány, které mění barvu v reakci na hudbu. „Navíc tam měli profesionální natáčení, bylo zřejmé, že nejde o nějaké paparazzi, ale o osobního kameramana,“ vzpomíná televizní moderátor Jevgenij Kiseljov. Záběry z Putinovy návštěvy u Medvedčuka se objevily v ukrajinské televizi. Po roce 2014 se Medvedčuk jako politik nejpřátelštější k Moskvě zapojil do organizace jednání tripartity o výměny vězňů.
Na konci prezidentství Petra Porošenka koupil Medvedčukův spolupracovník Taras Kozak tři zpravodajské televizní kanály, což se pak stalo kamenem úrazu mezi Medvedčukem, který byl na Ukrajině označován za skutečného vlastníka kanálů, a Zelenským.
Podle mediálního experta Otara Dovženka vypadala propaganda na těchto kanálech jako „prohlášení typu, že na Ukrajinu nikdo nezaútočil, že tu probíhá občanská válka, za kterou si Ukrajina může sama, že bychom se měli začít kamarádit s Ruskem, že Krym odešel sám, protože jsme ho dostatečně nemilovali, a že na Majdanu proběhl ozbrojený převrat.“
Souběžně s tím tyto televizní kanály důsledně kritizovaly Zelenského politiku a zaměřovaly se na rostoucí ceny bydlení a komunálních služeb a sociální problémy. Zelenského podpora začala klesat, zatímco strana OPZZZ spojená s Medvedčukem v průzkumech setrvale rostla.
V říjnu 2020 strana získala první místo v regionálních volbách v šesti krajích a předstihla Zelenského stranu Služebník lidu. Zelenskyj si tuto událost velice dobře pamatoval: dokonce i po zahájení plnohodnotné invaze, koncem března 2022, během bojů o Mariupol, v rozhovoru s novináři dlouze hovořil o tom, jak Medvedčuk v regionech vítězí.
V únoru 2021 byla provedena speciální operace s cílem zneškodnit Medvedčuka. Sankce se týkaly televizních kanálů 112 Ukrajina, Zprávy 1 a ZIK a jejich majitele, Medvedčukova spolupracovníka Kozaka. Podle Zelenského tyto televizní kanály prováděly protiukrajinskou propagandu a bránily procesu integrace země do EU. Vysílání kanálů bylo zakázáno.
Rozhodnutí o jejich zákazu bylo přijato na mimořádném zasedání Rady národní bezpečnosti a obrany. Prezidentská kancelář tehdy vysvětlila, že stanice byly podle jejího názoru používány jako „nástroje zahraniční propagandy na Ukrajině“.
Poradce šéfa kanceláře Mychajlo Podoljak dodal, že kanál pracuje pro „okupanty“. Uvedl také, že existují „otázky“ ohledně financování televizních kanálů.
Rok a půl před uzavřením kanálů však Zelenskyj řekl, že ví, z jaké země dostávají finance, a šéf Služby bezpečnosti Ukrajiny Ivan Bakanov prohlásil, že prostřednictvím kanálu je vedena „protiukrajinská informační kampaň ze strany agresorského státu“.
Sankce se dotkly i Medvedčuka osobně, když byl spolu se svou manželkou zařazen na seznam SBU pro financování terorismu. Dne 11. března 2021 SBU a daňová služba provedly zásah v zařízeních sítě čerpacích stanic Glusco, která je rovněž spojena s Medvedčukovou rodinou.
Tři zdroje z okolí ruského prezidenta potvrdily, že právě tato historka o zničení Medvedčukova informačního schématu a jeho obětování v politickém boji byla pro Putina poslední kapkou. Kreml se rozhodl, že se již nebude uchylovat k nástrojům „měkké síly“.
„Když mu vzali televizi a začali ostřelovat jeho stranu, Putina to dost nabudilo,“ říká jeden z Putinových starých známých. „Bral to jako osobní útok. Existence Medvedčuka a jeho kanálů byla jako most a naděje, že se situace nějak politicky vyřeší. A najednou Ukrajina přešla k eskalaci. Aha, vy jste se rozhodli pro eskalaci? Copak vy nechápete, s kým si to zahráváte?“
Na Putinovo rozhodnutí měl vliv i Medvedčuk osobně, který ruskému prezidentovi pravidelně vyprávěl o své velké osobní podpoře a proruských náladách na Ukrajině.
„Vyprávěl pohádky, utrácel peníze, které dostával za organizování politického odporu, a nevěřil, že to někdo někdy prověří,“ připomíná zdroj blízký prezidentské administrativě.
„Mluvil o loajalitě a hloupě uváděl Putina v omyl.“ Kreml přitom Medvedčukova slova nezpochybnil. „Místo aby vyvodili závěry o adekvátnosti obdržených informací, udělali si poctivou analýzu a viděli jasný obraz, že tu nejsou vítáni, zášť a hněv jim zastínily oči,“ říká Charebin.
Medvedčuk však nemohl tušit, že Putin využije jeho informace k rozhodnutí o bleskové speciální operaci s cílem změny režimu v Kyjevě, tvrdí zdroj, který ho zná. Putin vážně počítal s podporou lidu v celé zemi, o které mu řekl jeho důvěryhodný přítel. „Pro Medvedčuka se rozhodnutí jít do války ukázalo jako nejkatastrofálnější scénář,“ dosvědčuje člověk z Putinova okolí.
***
Putin se o válce s Medvedčukem neradil. Nekonzultoval to ani s nikým jiným. Jedinou osobou, která měla k Putinovi stálý přístup, byl Jurij Kovalčuk.
Dva zdroje potvrzují, že Kovalčuk hrál při prezidentově rozhodování o speciální operaci klíčovou roli. Během pandemie Jurij Kovalčuk téměř vůbec neopouštěl Putinovu rezidenci, aby se vyhnul karanténě. Kovalčuk se nikdy netajil svými protizápadními náladami a je možné, že to byl právě on, kdo Putina dříve nalákal na ty spisovatele, které prezident začal registrovat po roce 2010.
Od března 2020 spolu trávili hodiny hovory o konfliktu se Západem a ruské historii, napsal The Wall Street Journal. Potvrzují to i naše zdroje: „Putin byl v té době omezen v komunikaci s normálně uvažujícími lidmi. Snažil se s nikým nesetkávat, a pokud se už s někým setkal, během čtrnáctidenní karantény se ti lidé na něj tak dopálili, že k žádnému normálnímu rozhovoru nedošlo. Navíc setkání na vzdálenost 15 metrů neumožňuje moc důvěrnou komunikaci.“
Byl to právě Kovalčuk, kdo Putina přesvědčil, že Evropu rozdělují rozpory a nyní je nejlepší čas na rychlou akci, tvrdí zdroj blízký Kremlu.
Rozhodnutí o přípravě operace bylo přijato na přelomu února a března 2021, tedy rok před válkou. Již v dubnu proběhla první výhružná cvičení v blízkosti ukrajinských hranic.
Samotné přípravy probíhaly v naprostém utajení, ale od léta se mezi lidmi blízkými Kremlu mluvilo o možné válce. Na kremelských internetových stránkách byl 12. července zveřejněn Putinův článek „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“. Článek byl mnohokrát změněn a jedna z verzí obsahovala výslovnou hrozbu možné vojenské operace. Do konečné verze se však tato hrozba nedostala.
Zpráva britského Královského institutu pro bezpečnostní a obranná studia (RUSI) z 29. března 2023 uvádí, že FSB se začala připravovat na okupaci Ukrajiny od července 2021.
Za tímto účelem bylo 9. ředitelství Odboru operativních informací přeměněno na plnohodnotný odbor a počet jeho zaměstnanců byl navýšen ze dvou desítek na více než 200. Personál byl dokonce rozdělen podle regionů Ukrajiny, přičemž někteří lidé se zabývali otázkami souvisejícími s ukrajinským parlamentem a jiní kritickou infrastrukturou.
Podle zdroje blízkého prezidentské administrativě na Valdajském fóru v říjnu 2021 jeden z přítomných bezpečnostních činitelů v soukromých rozhovorech potvrdil, že obavy Západu, že se Rusko připravuje na válku, nejsou daleko od reality: „Je to pravda, chceme změnu režimu na Ukrajině. Hovořilo se o ochotě dosáhnout tohoto politického cíle právě silou.“
Podle jiného zdroje se již v prosinci, tři měsíce před válkou, jednalo o tom, jak bude Ukrajina rozdělena mezi velké ruské korporace. Každý region měla dostat na starost jedna ze státních nebo soukromých korporací blízkých Kremlu. Týden před invazí se pak sešla vlivná uzavřená expertní skupina blízká ministerstvu zahraničí, kde jistý politický analytik Kremlu otevřeně řekl, že speciální operace na změnu režimu v Kyjevě začne během příštího týdne a nebude trvat dlouho.
Putin skutečně věřil, že je možné změnit režim v Kyjevě rychle a bezbolestně. Kovalčuk ho přesvědčil, že Západ je slabý; Medvedčuk ho přesvědčil, že Ukrajina je slabá a loajální.
Prosté výpočty naznačují, že se na dlouhou válku nechystal. „Do země se 44 miliony obyvatel nemůže vtrhnout 160tisícová armáda,“ uvažuje zdroj z ruské prezidentské administrativy.
„Pokud zahájíte operaci s takovou silou, pak nutně počítáte s masovou kolaborací loajálních Ukrajinců. A operace byla postavena, promyšlena a rozvinuta právě na tomto předpokladu.“
Podle zdrojů bylo stejně jako v případě anexe Krymu mnoho bezpečnostních činitelů proti, o čemž svědčí dopis generálplukovníka a předsedy Všeruského důstojnického shromáždění Leonida Ivašova a publikace expertů blízkých ministerstvu obrany.
Ministr obrany Sergej Šojgu tentokrát nepolemizoval, ale dokonce se z Putinova rozhodnutí těšil. „Neznal skutečný stav armády a připadalo mu to zajímavé. Věřil, že Putin ví něco, co on neví, a opravdu si myslel, že to bude něco ne o moc vážnějšího než anexe Krymu,“ říká jeden z Putinových starých kumpánů. Zbytek elit byl s touto skutečností konfrontován až v den invaze.
„Je to neskutečná válka, v níž prakticky celá elita je proti. Já s těmi lidmi mluvím a není tam jediný člověk z vyšších pater moci, který by byl pro válku. Ale chápou, že teď musí pracovat jako tým,“ říká bývalý kremelský úředník s odvoláním na soukromé rozhovory s ruskými představiteli.
Těm, kteří to nechápou, je ukázáno, že pochopit musí. Jeden zdroj tak vypráví příběh o tom, jak jistý „významný úředník“ Státní dumy přišel na jaře 2022 za kremelským kurátorem vnitřní politiky Sergejem Kirijenkem a řekl, že „už v tom nemůže pokračovat“ a chce odejít.
„Druhý den přišli důstojníci FSB za jeho ženou, další strážci zákona přišli za jeho synem, který má firmu. Po týdnu se úředník vrátil ke Kirijenkovi a řekl, že si svůj odchod rozmyslel,“ uvedl.
„To je dobře,“ usmál se Kirijenko a začal prozaicky probírat své budoucí plány.
_____________________________
Ilja Žeguljov / Verstka
Pátek. Ruské vojenské kanály od včerejšího podvečera panikaří, že Ukrajinci spustili ofenzivu a snaží se obklíčit Bachmut. I když je pravda, že ukrajinské jednotky využily špatného stavu ruských jednotek na křídlech Bachmutu a provedly sérii úspěšných výpadů, zatím to nevypadá na hlavní ofenzivu. CNN ale s odvoláním na zdroj v Pentagonu tvrdí, že to, co vidíme, jsou formovací operace, které mají bojiště připravit na hlavní úder. Ukrajinské kanály dodržují informační embargo a je proto složité situaci přesně číst. Prigožin nicméně ve svých komentářích uvedl, že „situace na křídlech Bachmutu se vyvíjí podle nejhoršího možného scénáře“ a nemá prý další personál, který by mohl křídla posílit.
- V Rusku zase hoří. V Norilsku vzplanul areál skladišť o rozloze 3 000 metrů čtverečních. V Moskvě hoří závod, který vyrábí mimo jiné také motory do stíhacích letounů MiG. Hoří i závod na zpracování odpadu v Dzeržinsku. Hoří také obří plocha Sibiře, kterou aktuálně nemá kdo hasit, protože v minulých letech s hašením významně pomáhala ruská armáda.
- Ukrajinské úřady přinesly svědectví o válečném zločinu, který se odehrál v Izjumu. Ruský major tu zabil 36letou ženu za to, že „ignorovala jeho komplimenty“. Podle svědků se ženě dvořil, a když ho odmítla, střelil ji z bezprostřední blízkosti do hrudníku. Žena pak střelnému zranění podlehla.
- Podle průzkumu jen 10 % voličů Orbána viní z vypuknutí války na Ukrajině Rusko. 36 % viní Ukrajinu a čtvrtina si pak myslí, že válku rozpoutaly Spojené státy. Fidesz. SPD made in Hungary.
- Včera a rok nazpátek se Rusové pokusili překročit Siverský Doněc u Bilohorivky, přičemž je doslova rozmetalo ukrajinské dělostřelectvo a ztratili desítky kusů těžké vojenské techniky.
- V pořadu na ruské státní televizi její moderátor zcela vážně formuloval myšlenku, že polský premiér Morawiecki byl možná uměle „vyroben“ Američany a cíleně „nakažen rusofobií“.
- Ruská Vyšetřovací komise plánuje přidat předsedu trestního tribunálu v Haagu a tři soudce, kteří se podíleli na vydání zatykače na diktátora Putina, na seznam hledaných osob.
- Spojené státy oznámily, že jsou připravené vyhovět požadavkům Ukrajiny na konkrétní techniku, kterou potřebuje k úspěšné ofenzivě, pokud si o ni Ukrajina řekne.
- Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo, že včera ukrajinské jednotky postoupily v jednom ze směrů o 2 km a zároveň neztratily žádné vlastní pozice.
- Rusové v dubnu dobyli pouhých 17 km2 území za cenu cca 16 500 ztrát. Tedy ztratili téměř tisíc lidí na každý dobytý kilometr čtvereční.
- Hlava ruské Vyšetřovací komise navrhuje, aby byli na frontu povoláni všichni migranti, kteří obdrželi ruské občanství.
- Polský parlament jednomyslně schválil potenciální přijetí Ukrajiny do NATO ve zrychleném řízení.
- Do Německa dorazily tanky Abrams, na kterých se nyní budou cvičit ukrajinské posádky.
- Ukrajinci zasáhli cíl v okupovaném Melitopolu. Obyvatelé hlásí jednu silnou explozi.
- Belgorodem v noci otřásla mohutná exploze. Není ale jasné, co bylo zasaženo.
- Zelenský se údajně má zítra setkat ve Vatikánu s Papežem.
- Všechny slíbené britské Challengery 2 už jsou na Ukrajině.
-----
P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej
Ukrajina zahájila protiofenzívu hned po ruských oslavách 9. května. V čele stojí její nové útočné brigády. Zdá se, že to je jen začátek série útoků ukrajinských ozbrojených sil na zemi, ve vzduchu i na moři. Jedinou slabinou, se kterou se mohou potýkat, je nedostatek protivzdušné obrany...
automatické titulky dostupné
Fraška života letí kupředu jak splašená herka - a diváky už pranic nezajímá zápletka prvního aktu.
Sestřelený Kinžál - Alex Hollings (@AlexHollings52) - air power (odkaz v komentářích)
tl:dr - Ukrajinci Patriotem velmi pravděpodobně sestřelili Kinžál a trosky ukázané na fotografiích v médiích skutečně patří Kinžálu. (shodují se s tím co je známo o Kinžálu)
Rozbor případu.
Na tomto kanálu jsme se Kinžálu věnovali už několikrát se závěrem, že jde s největší pravděpodobností o Ruský hype než o převratnou novou a nezastavitelnou zbraň.
Podle zpráv v časných ranních hodinách 4. 5. Ruský MiG-31 vypustil Kh-47 Kinžál z Ruského vzdušného prostoru na cíl pravděpodobně v Kyjevě. Tato raketa byla poté sestřelena nově nasazeným systémem Patriot.
Původní zvěsti o tomto sestřelu se objevily na sociálních sítích už v pátek, ale Ukrajinská oficiální místa potvrdila tuto zprávu až v sobotu 6. 5. Tehdy již byly sociální sítě a média zahlceny různými omyly a dezinformacemi spolu s obecnou "mlhou války". Takže v mnoha lidech existovalo semínko pochybnosti dřív, než bylo vydáno oficiální prohlášení.
Tato kampaň dezinformací není pro Kinžál ničím novým. Kinžál a dezinformace jdou už dlouhou dobu ruku v ruce už od doby, kdy byla zbraň oficiálně odhalena v roce 2018.
Tehdy Vladimír Putin ve svém proslovu odhalil celou rodinu nových superzbraní, které měly převážit váhy vojenské moci mezi Ruskem a Západem. Mezi těmito novými zbraněmi byly dvě střely, které podle jeho slov dokáží dosáhnout takových rychlostí, že je nebude možné zastavit ani tou nejpokročilejší protivzdušnou obranou.
Těmito zbraněmi byly Kh-47 Kinžál a Avantgard - hypersonický kluzák.
Od té doby jsme se pochopitelně mohli v praxi podívat na řadu vojenských schopností, kterými se Rusko chlubilo. Po letech, kdy jsem já psal analýzy o tom, že Ruské soustředění se na tyto vysoce prestižní, ale málo funkční programy negativně ovlivňuje Ruskou schopnost v oblasti konvenčních bojových kapacit, Rusko podniklo svou invazi na Ukrajinu a ukázalo, že jsem měl pravdu.
Ano - teď sám sebe plácám po zádech. Ale já jsem vydával články o tom, jak Rusko manipuluje médii aby vytvářelo falešný obraz svých vojenských schopností už v roce 2018 (Russian narratives about "nuclear bombers" in Venezuela once again being bolstered by the media). 2. 2. 2022 jsem vydal článek Why Russias military isnt quite as powerful as it seems. A pak 22. 2. jsem zveřejnil pokračování How Russia uses the media to convey a false image of military prowess. Dva dny před začátkem invaze.
Takže až příště uslyšíte, jak se všichni analytici zmýlili, tak víte, kam se můžete odkázat. Ne všichni se dívali na špatná místa.
Teď bych ukončil svou sebechválu, vraťme se ke Kinžálu a k tomu, jak Rusko využilo mediální zmatek kolem termínu "hypersonický."
"Hypersonický" je jeden z nejzmatenějších pojmů v dnešním obranném průmyslu protože tu máme několik různých definic, které se navzájem překrývají.
Pokud si vezmeme striktně vědeckou definici, tak slovo "hypersonický" popisuje objekt pohybující se takovou rychlostí, že se mění povaha okolního vzduchu, se kterým je v kontaktu. Tato změna se může dít v celém rozsahu rychlostí podle podmínek, ale obvykle k ní dochází v rychlostech okolo Mach-5. Takže rychlost Mach-5 označujeme za hypersonickou bariéru kvůli zjednodušení.
Tato definice se objevuje při většině debat o hypersonickém letu, ale existují další definice, které se objevily v různých kruzích.
Jeden příklad alternativní definice je rychlost 1,6 km za sekundu.
Ale bez ohledu na to, ke které z definic se přikláníte, měli byste vědět, že balistické rakety dosahovaly těchto rychlostí od samotného svého zrodu. Už Německá V2 během Druhé světové války překračovala v určitých fázích svého letu rychlost Mach-5. Od té doby byl testován nebo i sloužil nespočet raketových střel, které dosahovaly hypersonických rychlostí. Včetně veškerých jaderných balistických střel, které kdy byly ve službě po celém světě.
Nejvyšší rychlost Kinžálu je údajně Mach-10 a někteří si myslí, že Mach-12. Americký Trident 2 zasahuje cíl rychlostí Mach-24. Ale existuje důvod, proč USA nevydává tyto rakety za moderní hypersonické zbraně.
To, co má dělat hypersonické zbraně neporazitelnými není jen schopnost letět hodně rychle, ale schopnost udržet tyto rychlosti a přitom měnit trajektorii svého letu - manévrovat. A je to právě toto manévrování při vysokých rychlostech, díky čemu by byly tak nebezpečné.
Záchytné systémy sestřelují rakety podobným způsobem, jako hráč rugby chytá hozený míč. Pokud vidíte trajektorii na které střela je, nevypálíte záchytnou raketu tam, kde se zrovna nachází ale na místo trajektorie, kde se nacházet bude v době, kdy tam vaše protiraketa doletí. Je to v zásadě matematická predikce, díky které nepotřebujete záchytnou raketu dosahující vyšší rychlosti než má raketa zachycovaná. Když hypersonická střela mění svou trajektorii, tak to tyto výpočty zneplatní. A kvůli vysoké rychlosti často nebudete schopni provést výpočet nové trajektorie dřív, než střela dopadne na cíl.
Proto se říká, že existují dva druhy moderních hypersonických zbraní, které jsou schopné svou trajektorii měnit. Hypersonické kluzáky jsou jedinou zbraní, která je dnes ve službě. Ty fungují tak, že jsou vyneseny do vysoké výšky konvenční raketou, pak se oddělí a klouzají dolů ke svému cíli - bez vlastního pohonu, ale extrémními rychlostmi. Často přesahujícími Mach-20.
Druhou třídou by byly hypersonické křižující střely, které letí po podobné trajektorii jako konvenční křižující střely, ale daleko vyšší rychlostí dosahované exotickým pohonným systémem, jako je nadzvukový náporový motor.
Kinžál ovšem nepatří ani k jedné z těchto skupin moderních hypersonických zbraní. Je to zkrátka ze vzduchu střílená balistická střela, která dosahuje hypersonických rychlostí úplně stejným způsobem, jako všechny balistické rakety vždycky dosahovaly. A to konvenčním raketovým pohonem, který ji pohání po předvídatelné balistické dráze.
Nejlepším důkazem pro to je co víme o původním programu vývoje této střely. Je to zkrátka ze vzduchu vypouštěná verze pozemního Iskanderu M, která dostala nový naváděcí systém - mimochodem podle dostupných důkazů postavený na Západní elektronice.
Tento původ je i důvodem k pochybnostem o dosahu Kinžálu. Iskander M má dosah okolo 500 km. Nedávno se objevila informace, že Ruská média zahrnovala akční rádius letadlových nosičů do uváděného dostřelu Kinžálu. Dnes se věří, že samotný Kinžál po vypuštění nedoletí dál než 1100 km. Samozřejmě z Ruského a Běloruského vzdušného prostoru tento dosah bohatě stačí k zasažení všech míst na Ukrajině.
Teď, když víme, co Kinžál je a co není, podívejme se na časovou souslednost událostí během jeho údajného sestřelení a zprávy, které se kolem něho vyrojily.
Před měsícem byly na Ukrajinu oficiálně dodány první části protiletadlového systému Patriot. Dnes oficiálně Ukrajina operuje se dvěma bateriemi. Jednou z USA a druhou z Německa.
To se nemusí zdát mnoho, ale vězte, že cena každé je přes jednu miliardu dolarů.
Jak jsme o tom mluvili dříve - systém Patriot začal svou kariéru nepříliš oslnivými výkony během operace Pouštní bouře v roce 1991. Podle zpráv Patriot dokázal zachytit pouze cca 25% Iráckých balistických střel vypálených do míst jeho působení. To bylo ovšem možné očekávat - Patriot byl původně vyvinutý primárně proti Ruským letadlům a nikoliv balistickým střelám Scud, které dopadaly hypersonickými rychlostmi.
Od té doby systém Patriot prošel řadou modernizací a úprav. A tyto úpravy byly specificky zaměřené na zlepšení jeho výkonosti proti balistickým a křižujícím střelám. Výsledkem je, že dnešní systémy Patriot mají 95% úspěšnost v zachytávání těchto cílů.
Jako ostatní moderní systémy, Patriot likviduje blížící se střely vystřelením protirakety a tyto rakety spadají do dvou hlavních kategorií. PAC-2 a PAC-3. Podle zpráv Ukrajina dostala modernější PAC-3. Zatímco PAC-2 užívá výbušnou fragmentační hlavici, PAC-3 se spoléhá ryze na kinetickou energii a likviduje cíle přímým zásahem. PAC-2 vyvinul Raytheon, PAC-3 Lockheed-Martin. Je to střela od počátku navržená tak, aby maximalizovala schopnosti systému Patriot.
Tyto střely mohou být vypáleny ještě dříve, než dojde k "zamčení" cíle zaměřovacím radarem. Tehdy jsou naváděny k přibližnému místu střetu s cílem pomocí datalinku a pro finální přiblížení a zásah použijí svůj vlastní aktivní radar, který se zapíná až v poslední fázi. Střely mají vysoké manévrovací schopnosti díky 108 řídícím tryskám na tuhá paliva, které jsou umístěny okolo přední části střely. Ty jí umožňují rychlé a dramatické změny směru letu.
Střely PAC-3 jsou proto vhodné k sestřelování i menších cílů, ačkoliv mají o něco menší dosah než PAC-2.
Když tedy známe schopnosti systému Patriot na Ukrajině, podívejme se na události 4. 5. kdy Rusové vypustili svou salvu střel a dronů na Kyjev.
Krátce po skončení leteckého poplachu Sergej Popko z Kyjevského vojenského výboru oznámil, že Kyjevská protiletecká obrana úspěšně sestřelila všechno, co mělo namířeno jejím směrem. Což popsal jako: "salvu dronů typu Shahed a střel, pravděpodobně balistických."
A zde začíná časová osa různých matoucích zpráv o střele Kinžál.
Příští ráno - v pátek 5. 5. - Ukrajinské noviny Defense Express jako první přinesly zprávu o tom, že během tohoto útoku byl sestřelen i Kinžál. Podle jejich zpráv noviny dostaly fotografie z nejmenovaného zdroje, které vypadaly podezřele podobně troskám z jednoho dřívějšího neúspěšného testu Kinžálu. Jejich reportér měl porovnat tyto fotografie s fotografiemi jiných zbraní, aby potvrdil zprávu, že tyto fotografie skutečně ukazují trosky slavného Ruského Kinžálu.
Asi hodinu poté, co se tato zpráva objevila a začala být sdílena na sociálních sítích se novináři ptali tiskového mluvčího Ukrajinských vzdušných sil na tuto událost. Jeho odpověď zněla: "Ačkoliv existuje možnost, že (Kinžál) byl použit, nemám dosud potvrzené zprávy o použití."
Tato jedna věta byla základem všech novinových titulků, které jste mohli vidět na téma, že Ukrajina popřela sestřelení Kinžálu.
Podle New York Times velitel Ukrajinských vzdušných sil Mikola Oleščuk již v té době věděl o sestřelení Kinžálu, ale nechtěl vydat oficiální vyjádření kvůli operační bezpečnosti. Místo potvrzení tak vydal výzvu veřejnosti, aby nesdílela informace nebo fotografie, z míst dopadů sestřelených raket a dronů, aby se neprozradily pozice Ukrajinské protiletecké obrany.
Následující den, co tyto obavy o bezpečnost pominuly, Mikola Oleščuk vydal na svém telegramovém kanálu oficiální prohlášení potvrzující sestřelení Kinžálu.
"K sestřelení Kh-47 vypuštěné z MiGu-31 nad teritoriem Ruské federace došlo v noci 4. 5. v Kyjevské oblasti."
Média tuto zprávu tedy převzala a vydala jako oficiální potvrzení sestřelu. V úterý tuto zprávu pak oficiálně potvrdil mluvčí Pentagonu.
Některým toto stačilo, ale existovalo dost pochybností, aby se jiní začali shánět po důkazech toho, že k sestřelu skutečně došlo.
Ve středu 10. 5. tak německý novinář Paul Ronzheimer uveřejnil na svém twitterovém profilu videa toho, o čem tvrdil, že jsou posbírané trosky střely Kinžál, které mu ukázal jeho známý z Ukrajinské strany. Ale spíš než aby toto video posloužilo jako jednoznačný důkaz toho, že k sestřelu došlo, záběry vyvolaly více otázek než dodaly odpovědí. Samotní pro-ruští aktivisté na sociálních sítích začali tyto záběry používat jako důkaz toho, že k žádnému sestřelu Kinžálu nedošlo.
Kužel, o kterém se myslelo, že je špičkou střely, totiž vůbec neměl tvar předního kužele špičky Kinžálu, jak vypadá na fotografiích a videích. Místo toho spousta lidí na sociálních sítích řekla, že se jedná o Ruskou průbojnou leteckou pumu BETAB-500. A toto tvrzení, spolu s dalšími údajnými důkazy toho, že k sestřelu nedošlo. jako údajná špatná barva na střele, byly rychle šířeny v Rusku-nakloněných kruzích. Stejně jako v komentářích pod veškerým online obsahem o této události.
Bez ohledu na to, co si řekneme teď, můžete si být jisti tím, že potkáte online spoustu lidí, kteří budou stále šířit a budou věřit tomuto narativu, ať už upřímně nebo neupřímně.
A já tomu rozumím. Ve skutečnosti poprvé, když jsem viděl video s troskami, tak já sám jsem nabyl přesvědčení, že se nejedná o trosky ze střely Kinžál a hned jsem to běžel napsat na twitter.
Samozřejmě pokud by video Ronzheimra nezachycovalo trosky Kinžálu, nebyl by to důkaz toho, že k sestřelu nedošlo, ale pouze toho, že mu jeho Ukrajinský kontakt mohl záměrně nebo nezáměrně kecat (například kdyby dostal zaplaceno za to, že Ronzheimrovi ukáže trosky Kinžálu), nebo on sám mohl honit senzaci nepříliš poctivými prostředky.
Ale jak už se čas od času stane, poté, co jsem tweetoval svůj unáhlený závěr, objevily se důkazy toho, že ty trosky na Ronzheimrově videu pocházejí skutečně z Kinžálu.
Ten kužel na videu totiž není špičkou střely Kinžál, ale jinou jeho součástí. A my jsme si všichni moc rychle mysleli, že můžeme být experty na balistické rakety přes sociální sítě. Při svém výzkumu jsem na twitteru narazil na profil raketového inženýra Johna Ridge (@John_A_Ridge) a ten mě odkázal na specialistu na zbraně Andreje Tarasenka (@AndreiBtvt). Abych si ověřil jeho důvěryhodnost, našel jsem řadu odborných článků, které se na něj odkazují. A když říkám řada článků, tak nemluvím pouze o západních publikacích, ale i o publikacích v samotném Rusku.
A Tarasenkova analýza trosek dochází k celkem přesvědčivým závěrům. Kužel, který vidíme na videu, je interní součástí hlavice Kinžálu. Na svém twitteru má detailní analýzu trosek a jejich porovnání s předchozími potvrzenými troskami Kinžálů a veřejně dostupnými informacemi o konstrukci Kinžálů.
Tarasenkův závěr je, že na videu skutečně jsou vnitřní komponenty z rakety Kinžál.
Abycho to shrnul - ti, co na sociálních sítích sebevědomě prohlašovali, že se nemůže jednat o trosky Kinžálu, protože ten kužel na videu nevypadá jako předek Kinžálu, by měli vědět, že to není předek, ale přesto je to součást Kinžálu.
Jaký je tady konečný verdikt?
Je důležité mít na paměti, že Rusko se těžce spoléhá na image svých zbraní a jejich prodeje do zahraničí, aby mělo zdroje na další vývojové programy. A tak má zájem na mediálním přehánění schopností svých nejnovějších systémů. Víme, že Rusko léta lhalo o vývoji Kinžálu, jeho návrhu i schopnostech. Víme, že tu nejde o nic zázračnějšího než ze vzduchu vypouštěnou balistickou střelu a víme, že Patriot je schopen sestřelovat balistické střely létající podstatně vyššími rychlostmi než Kinžál.
S potvrzením z oficiálních zdrojů a troskami, které říkají, že přesně k tomuhle sestřelu došlo si myslím, že je velmi pravděpodobné, že k tomu skutečně došlo.
To samozřejmě nepřesvědčí všechny - obzvláště ne ty, kteří k Rusku vzhlíželi celá léta a vydrželo jim to i přes všechny Ruské neúspěchy v tomto konfliktu. Pokud znáte omyl utopených nákladů, tak přesně o něm to je.
Pátek. Přejete si něco? Z nebe padají ruská letadla a helikoptéry. Už včera se zřítila ruská helikoptéra Mi-28 na okupovaném Krymu, dnešek byl ale ještě výživnější. V ruské Brjanské oblasti došlo v pádu hned dvou stíhacích letadel (Su-34 a Su-35C) a dvou helikoptér Mi-8. Navíc to vypadá, že všechny čtyři sestřelila ruská protivzdušná obrana. Pak že ruská PVO stojí za prd! Tady si připsala stoprocentní úspěšnost. A pak se stalo ještě tohle:
- Ukrajinci zasáhli strojní závod 90 km hluboko za frontou v okupovaném Luhansku, který hostil ruskou základnu, a prakticky základnu celou zničili. Podle úlomků raket, které byly na místě nalezeny, použili Ukrajinci při útoku klamné cíle, americké rakety ADM-160, s cílem paralyzovat ruskou PVO, což se očividně podařilo. Během útoku byl zraněn také poslanec ruské Státní dumy Viktor Vodolackij. Rusové tvrdí, že úder provedla raketa Storm Shadow. To by ale znamenalo, že Britové rakety dodali mnohem dříve, než dodání oficiálně oznámili.
- Rusové v noci opět útočili pomocí íránských dronů. Tentokrát několik z nich zasáhlo cíle ve střední a jižní Ukrajině. Zásahy hlásí Mykolajiv a také Chmelnickyj, kde měla být zasažena kritická infrastruktura – podle exploze nejspíše elektrárna nebo skladiště paliva. Zraněno bylo také nejméně 21 lidí. Drony mířící na Kyjev se naopak podařilo zneškodnit všechny.
- Ukrajincům se během současných lokálních protiútoků u Bachmutu podařilo během tří dnů dobýt zpět 17 km2 území, které předtím Rusům dobývali několik týdnů a za cenu ohromných ztrát. Zároveň tím opět otevřeli bezpečnou cestu pro zásobovací konvoje do Bachmutu.
- Podle deníku Spiegel chystá Německo další velký balík vojenské pomoci v hodnotě okolo 2,7 miliard eur. Obsahovat by mohl 20 vozidel Marder, 30 tanků Leopard 1, 18 samohybných kolových děl a další 4 baterie systému IRIS-T.
- Německý Rheinmetall a ukrajinský Ukroboronprom vytvořily společný subjekt, který bude v budoucnu nejen opravovat, ale také vyrábět tanky, a to přímo na územní Ukrajiny.
- Ukrajinské ministerstvo obrany na Twitteru zveřejnili text, ve kterém upozorňuje na skutečnost, že ruské válečné lodě v Sevastopolu jsou od fronty vzdálené 298 km a 700 metrů.
- Podle CNN sestřelili Ukrajinci ruskou raketu Kinžal pomocí systému Patriot, když se ta naopak pokoušela zasáhnout baterii systému Patriot a zneškodnit ji.
- Partyzáni v Melitopolu podnikli úspěšný bombový atentát na samozvaného ministra pro výstavbu okupované Záporožské oblasti.
- EU plánuje položit v Černém moři podvodní internetový kabel, aby se Gruzie mohla částečně zbavit závislosti na ruské síti.
- Prigožin se vysmál tvrzením ruského ministerstva obrany o ústupu na severu Bachmutu a nazval incident úprkem.
- Spojené státy obvinily Jihoafrickou republiku z dodávek zbraní a munice Rusku. JAR to dnes popřela.
- Evropská unie navrhuje zastavit dodávky ropy přes ropovod Družba do Polska a Německa.
- Rusové oznámili evakuaci obyvatel z části Charkovské oblasti, kterou stále okupují.
- Kypr cvičí ukrajinské vojáky, kteří budou po válce pracovat na odstraňování min.
- Oleksandr Chmil, ukrajinská hokejová hvězda, padl v bojích u Bachmutu.
- Zelenský dorazil do Říma na setkání s italskými politiky a Papežem.
-----
P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej
