Válka na Ukrajině, 16. června 2023: Ani o píď zpět
V posledních dnech jsem měl spoustu velmi užitečných rozhovorů a některé z nich mě přiměly k zamyšlení. A tak místo "další aktualizace" dnes nabídnu nějakou analýzu.
***
Ať už někdo věří oficiálnímu Kyjevu, nebo oficiální Moskvě, nebo předpokládá či hodnotí ty či ony nedávné ukrajinské útoky na jihu za 'sondáž', 'průzkum v plné síle' či cokoli jiného: řekl bych, že je 'zřejmé', že protiofenzíva ZSU je v 'plném proudu' už něco kolem dvou týdnů. A že v některých oblastech je něco jako 'operační pauza', protože NATO na Ukrajinu urychleně tahá další zbraně a techniku, zatímco ZSU analyzuje nedávné zkušenosti a vyvozuje z toho poučení.
To je obzvlášť důležité, protože si myslím, že pro tentokrát Klíčoví policisté v Moskvě ZSU - a její západní poradce - zaskočili; a že to, ať už záměrně, nebo čirou náhodou, udělali v několika ohledech.
....Aspoň taková je moje teze, která během několika dní pomalu vykrystalizovala...
Dovolte mi to vysvětlit.
CO JE DŮLEŽITÉ A CO NE?
Od té doby, co jsou kolem nás sociální sítě, jsme všichni přesyceni "zprávami". Přetíženi do té míry, že začíná být nesmírně těžké rozlišit mezi "důležitými" a "nedůležitými" informacemi. Nikoho nepodceňuji, ale: Pochybuji, že někdo, kdo pracuje na průměrnou 8-10hodinovou směnu a pak stráví 1, 2, 3, 4 hodiny cestou do práce a zpět domů, má vážnou šanci to zvládnout. A uprostřed všech "informací" se snadno necháme rozptýlit - zejména povrchními informacemi. To vše činí úkol seriózně se informovat prostřednictvím vyhledávání skutečně dobrých informací - těch, na kterých záleží - nesmírně obtížným. Přiznám se: je to těžké "dokonce" i pro takové, jako jsem já.
Co je tedy důležité a co ne - pro pochopení toho, jak se Ukrajina, Rusko a jejich spojenci dostali do situace, v níž se nyní nacházejí?
Myslím, že vše začalo už koncem září loňského roku, kdy Puding vyhlásil v Rusku mobilizaci a anektoval všechny okupované části Ukrajiny: prohlásil je za "Rusko".
Na první pohled anexe neznamenala mnoho, kromě toho, že nabídla Pudinkovi pár "dnů slávy" (a Medveděvovi pár panáků vodky navíc). V Pudinkově Rusku dokonce i Pudinkovy vlastní zákony znamenají jen velmi málo - kromě toho, že jsou podporovány násilným útlakem (ať už ze strany úřadů, soukromých nebo obchodních "zájmů"). Stejně tak nezáleželo na tom, zda Puding, Šojgu nebo kdokoli jiný oznámil záměr mobilizovat 300 000, 1 000 000 nebo kolik vojáků. Podstatná byla schopnost VSRF přijmout všechny nové mobiky: ta byla omezena na něco jako 15 000 (v nejhorším případě) až 25 000 (v nejlepším případě) měsíčně.
Jako další je třeba mít na paměti dva další faktory: ať už zkorumpované, neschopné, opilé - nebo ne - postavy jako Puding, Šojgu, Gerasimov jsou stále produktem sovětského zpravodajsko-vojenského myšlení. Jakkoli jsou skutečnými "mistry" v tom, co dělají (jinak by nebyli tam, kde jsou), jsou indoktrinováni různými vlastními "dogmaty".
Jedním z nich je maskirovka: lhaní, klamání, oklamání, podvracení.... jako jeden ze základních prvků vedení války. Jako jeden z klíčových otázek do dosažení jejich cílů. Druhým je - mezi mnoha jinými věcmi - že ve vojenských vědách existuje něco jako "stupně" kvality jakýchkoli vojenských jednotek. Nepamatuji si všechny podrobnosti (a chybí mi čas je hledat). Navíc vás jimi nechci obtěžovat, ale v podstatě: pohybují se od něčeho jako "vynikající, připravené pro útočné manévrové války v městských oblastech v noci" (nejlepší případ) až po něco jako "příšerné, sotva použitelné pro obranu vašeho dvorku" (nejhorší případ).
ČAS JE ZÁSADNÍ
Pochybuji, že se Puding zajímá o "takové detaily", a pochybuji, že se o ně zajímá Shoygu. Ale jsem připraven přijmout sázky: Gerasimov se o to zajímá. I v podnapilém stavu muselo být někomu s Gerasimovovou vojenskou kvalifikací jasné, že i kdyby došlo k mobilizaci, trvalo by měsíce, než by se výslední 'mobíci' dostali na frontu, a ještě déle, než by se vybavili, přeškolili a zorganizovali do něčeho, co by alespoň připomínalo 'operační' bojové jednotky - a že i pak: jejich masa by nebyla schopna víc než 'strašných, sotva použitelných pro vaše dvorky'.
Proč jsem si tím jistý?
Vždyť už někdy v dubnu nebo květnu loňského roku, poměrně brzy po stažení Rusů z Kyjeva a jejich prvním uvědomění si, jak masivní ztráty VSRF utrpěly, to v ruské televizi jasně řekl plukovník ve výslužbě Michail Chodarenko (jeden ze snad 2-3 rozumných vojenských analytiků, kteří v celém Rusku zbyli), že zřízení (nové) tankové divize trvá klidně 90 dní... A teď se zamyslete nad tím, jak dlouho trvá zřízení dostatečného počtu divizí obsazených mobiky k řádnému zajištění celé fronty na Ukrajině a následnému vytvoření zásahových rezerv držených za frontou...
Tj. několik závěrů muselo být "po ruce":
a) Rusko nemůže doufat v další postup: předválečné VSRF byly zničeny a Rusko tak ztratilo útočnou schopnost;
b) Rusko musí zabezpečit to, co dobylo - zejména proti takovým výpadům ZSU v "kozáckém stylu", jako v jihovýchodním Charkově, a
c) Rusko musí vycvičit mobiky alespoň na minimální nezbytnou úroveň.
Přinejmenším tak zřejmé bylo: faktory "b" i "c" potřebují čas.
A teď, jak získat čas ve válce?
Nejjednodušší řešení - zejména pokud někomu nezáleží na životech jeho vojáků - je: zaútočit. Nezáleží na tom, že jsou špatně vycvičení. Útok.
Proč?
Protože i když se vojáci nechají rozstřílet, nepříteli bude trvat, než se zastaví a doplní zásoby: Ukrajina (která má již od začátku války kritický nedostatek munice) nemůže pokračovat v útočné operaci, pokud jí dojde munice a zároveň bude bojovat proti ruským protiútokům.
Výborný příklad: někteří si možná vzpomenou na můj popis toho, co se jevilo jako "zcela nesmyslné a neuvěřitelně nákladné" ruské protiútoky v oblasti východně od Kupjanska, ještě (zpaměti) na přelomu září a října loňského roku. Na první pohled byly zcela nesmyslné: VSRF ztratily něco jako 2 nebo 3 brigády mobiků (většinou mobilizované jen 2-5 dní předtím) a odpovídající počty obrněných vozidel. V sociálních sítích to bylo "velkolepé" a všichni byli šťastní (včetně mě) - protože byly k vidění "lodě" videí se zničenými ruskými tanky a mrtvými vojáky VSRF.
S odstupem času však nelze popřít: tento "protiútok" splnil svůj účel. Dodnes jsou vojska ZSU - která byla před těmito protiútoky - na nejlepší cestě k osvobození Svatova, stále tam, kde se zastavila, aby tyto protiútoky odrazila.
Rusko našlo způsob, jak získat čas.
Co se stalo jako další? Jistě, Rusko pak v listopadu ztratilo Lyman a, "co je nejhorší", Cherson. Ale stejně jako v jihovýchodním Charkově se VSRF pokaždé podařilo vytáhnout masu vojsk, která se rozstřílela z obklíčení. A mezitím zahájila ofenzívu na Bachmut.
Právě zde se Prigožin stal velmi užitečným: zbývalo mu naverbovat tisíce trestanců z ruských věznic do Vagnerovy PMC a pak je rozházet útokem na Bachmut. Po celé měsíce bez konce, bez ohledu na náklady. A to pro místo, které Prigožin v tomto nedávném rozhovoru ohodnotil slovem "nedůležité"?
'Dobře', protože to bylo 'velkolepé' sledovat: vlna za vlnou kosených ruských trestanců při útocích na tytéž ukrajinské pozice, 10, 12, 15, 20krát denně, podporovaných jakýmkoli dělostřelectvem, které se VSRF podařilo vyškrábat dohromady. A ZSU měla nedostatek dělostřelecké munice už před invazí 24. února a nyní i nedostatek těžkých pěchotních zbraní nutných k odražení takových útoků.....
Ve skutečnosti Projgožin celou dobu získával čas, protože - jak uvedl v tomtéž rozhovoru, na který odkazujeme výše - bylo "jasné" (zřejmě: "všem", Pudinkovi, Šojguovi, Gerasimovovi atd.), že už jakmile "Bachmut skončí", Ukrajinci obnoví ofenzívu.
Když se to ukázalo jako nedostatečné - a velmi pravděpodobně také proto, aby se "nepředbíhalo" - VSRF pak zahájily své "biiiiiiiiiiiiig" zimní ofenzívy, a to ve Vuhledaru a v Kremelské oblasti. Masivní prohra.... Na Západě jsme se vysmívali tomu, že několikanásobní velitelé VSRF odpovědní za všechny zmíněné neúspěchy byli navzdory těmto neúspěchům vyznamenáni. Jistě, něco z toho bylo "systémové": byli vyznamenáni, protože plnili rozkazy. Tak to ale v Rusku chodí už dávno před sovětskými časy.
Ale především: podařilo se jim získat čas.
PUDINK A LINIE SHOYGU
Mezitím se Shoygu pekelně snažil utratit miliardy za výstavbu tisíce kilometrů dlouhých "impozantních" obranných linií. A to od poloostrova Kinburn v jižním Chersonu, přes jižní Záporoží, jihozápadní Doněck až po západní Luhansk k ruským hranicím. Na stavbě se podílely desítky stavebních firem. To stálo hodně, ale: nevadí. Pár kamarádů a oblíbenců díky tomu ještě zbohatlo, taky...
Na tom nezáleží.
Na čem záleží?
Výsledek. "Nejméně jedna, i když na většině míst dvě obranné linie" - alespoň podle západních analytiků, kteří byli dostatečně trpěliví, aby pečlivě kontrolovali satelitní snímky za posledních 8,5 měsíce. Výsledkem jsou mapy, jako je tato:
Omlouvám se, ale nepodařilo se mi zjistit, kdo to nakreslil, abych to správně připsal...
"Na papíře" je situace "jasná". Nejnápadnější je "velký, dlouhý příkop", který snadno upoutá pozornost. Západní analytici tedy tento zákop ohodnotili jako "1. obrannou linii" (já mu zatím říkám "Pudinková linie"), asi 15-20 km za frontovou linií; ohodnotili ho jako "hlavní překážku". O dalších 15, 20-25 km jižněji vznikla další taková obranná linie (já ji nazývám "linie Šojgu").
Protože obě tyto linie 'zahrnují velký zákop, dračí zuby, miny, betonová opevnění (bunkry)' atd. byly vyhodnoceny jako to, co ZSU 'skutečně' musí překonat, aby mohla úspěšně postupovat.
...odpovídajícím způsobem také všichni vyhodnotili, že ZSU bude mít "určitou volnost manévrování" - řekněme 5-15 kilometrů - při přibližování; než dosáhne toho, co vyhodnotili pro tuto "1. linii obrany". Hádám (nemohu vědět, protože nejsem v GenStab-U), že MO GUR a GenStab-U to vyhodnotily podobně.
Nicméně...
Pozor: i na výše uvedené mapě je jasně vidět, že ve skutečnosti před tím, co mnozí stále nazývají '1. obrannou linií', existovala (a z velké části stále existuje) další obranná linie: přímo podél fronty a v podobě toho, co se analytikům jevilo jako 'menší předsunuté pozice', ale ve skutečnosti to byly 'dobře ukryté hlavní pozice, chránící hluboká minová pole' - bez toho 'velkého, zjevného zákopu, který vše spojoval'. Tomu říkám "Gerasimovova linie".
Tak či onak: ve skutečnosti Rusové měli (a do značné míry: stále mají) všude ne jednu, ale dvě obranné linie, a v některých oblastech dokonce tři nebo více obranných linií.
GERASIMOVOVA LINIE
Opět: výstavba všech těchto frontových linií byla obrovským podnikem. Podnik, který stál hodně peněz. 'Ale', bylo to něco 'hezkého' pro Keystone Cops, a hlavně Šojgu, takže nemusí situace tohoto druhu (kdy se k němu Puding demonstrativně, a na veřejnosti, otočil zády), zažívat častěji. Díky vybudování těchto obranných linií a pro jednou mohl Pudinkovi doručit "dobré zprávy": "sem se nedostanou".
Problém: díky celému systému jsou Putin, Šojgu, Gerasimov & CO KG Gesmbh SPA strašně zkorumpovaní. Nepřekvapivě jsou zkorumpované i jejich stavební firmy, jejichž šéfové se dál obohacují na úkor Ruska "i" ve válce (proč by měli být výjimkou z toho, co je na Západě pravidlem už po staletí...?) A tak, když si člověk povídá s ruskými a ukrajinskými vojáky, že....say.... 'viděli' tu '1. linii obrany', jsou překvapeni, protože to je 'strašné'. Špatně rozmístěné a vybudované zákopy, nekvalitní bunkry atd.
Ale, záleží na špatné kvalitě výstavby Puding- a Šojgu-linie?
Negativní.
Je tomu tak proto, že díky nákupu všech měsíců času byla velká část VSRF uvedena do stavu, kdy neměla fungovat tak, jak ZSU a její západní pozorovatelé očekávali. Kde bylo vycvičeno z úrovně "příšerné, sotva použitelné pro obranu dvorku" na něco jako "mizerné, ale může bránit opevněné postavení ve dne".
Navíc v týlu, kdesi hluboko za Pudinkovou a Šojguovou linií, si VSRF našly čas nejen na budování 'záloh na operační úrovni', ale také na jejich výcvik v provádění protiútoků...., zatímco západní poradci, MO GUR, a tedy pravděpodobně i ZSU, očekávali, že špatně vycvičené ruské jednotky budou sedět a čekat ve svých zákopech a opevněních a nechají se drtit ukrajinským dělostřelectvem, zatímco ZSU budou čistit minová pole, aby se dostaly na onu '1. obrannou linii' a pak do ní pronikly.....
Jak je však popsáno výše, ve skutečnosti se 1. ruská obranná linie nenachází 15-20 km za frontovou linií, ale bezprostředně za minovými poli v zemi nikoho (v sociálních médiích se jí obecně říká "šedá zóna").
ANI O PÍĎ ZPĚT
Tedy to, co se děje zhruba od 2.-3. června, vypadá asi takto: VSRF reaguje téměř okamžitě, jakmile Ukrajinci začnou odminovávat minová pole. Nejen že ruské dělostřelectvo zasévá další minová pole, ale dochází k dělostřeleckým přehradám, k útokům ATGM-ambusů a bojových vrtulníků a k okamžitým protiútokům pozemních vojsk. Ty zůstávají nesmírně nákladné - protože ruské jednotky pro ně stále nejsou dostatečně vycvičené a protože používají stále starší techniku. Ale: samotná váha ruských protiútoků zastavuje většinu ukrajinských záloh již uvnitř minových polí: v mnoha případech z posledních dvou týdnů se ZSU musela stáhnout zpět na výchozí pozice (a někdy byla zasažena již při shromažďování na těchto výchozích pozicích, tedy již před vlastním zahájením útoku).
Šojgu tak může Pudinkovi vždy přinést "dobrou zprávu": VSRF nedovolila ZSU osvobodit ani píď terénu.
....což je také základní podstatou "zprávy" vysílané Putinovou PRBS-mašinou od zahájení ukrajinské operace. "Neúspěch", "těžké ztráty", "všechno, jen ne postup".
Můj závěr je, že to začalo být zřejmé přinejmenším od chvíle, kdy ZSU pronikla do oblasti, kterou Rusové nazývají "Vremivský výběžek": oblast jižně od Velyky Novosilky, po řece Mokri Jaly. Již o dva dny později zde došlo nejen k "místnímu protiútoku" - jednomu vedenému několika ruskými pluky, které již byly v této oblasti rozmístěny -, ale k několikanásobnému protiútoku 127. motostřelecké divize. Operační zálohou 58. CAA.
Nejen jednotky VSRF držící skutečnou 1. obrannou linii/Gerasimovovu linii podél fronty (nikoliv "špatnou" 1. obrannou linii, Pudingovu linii asi 15-20 km za frontou) utrpěly těžké ztráty při ukrajinských útocích, které je převálcovaly a poté zasáhly z týlu: 127. divize utrpěla při svých protiútocích také obrovské ztráty. I po několika dnech "videozáznamů", které to různorodě ukazují, zůstává přesný rozsah jejích ztrát nejasný.
Ale: konfrontováni s "masou" jednotek 127., postupujících z jihu, byli Ukrajinci, kteří již na severním okraji Staromlynivky vyklízeli Urožaine, osvobozovali Staromajroske a ostřelovali "jako šílení" oblasti dále na jih - nakonec zastaveni. Byly nuceny odrážet nepřetržité ruské protiútoky na Storoževe a Makarivku, poté doplňovat munici a zásoby. A skutečně, bez ohledu na to, jak nákladné byly další ruské protiútoky, donutily mezitím tuto skupinu sil ZSU zkrátit svou frontovou linii zpět do "lépe bránitelné" oblasti mezi Makarivkou a Staromajorskem.
....a Šojgu má ještě půl měsíce, možná dokonce celý měsíc - na to, aby zmobilizoval dalších 15 000-20 000 mobiků, vytvořil další nové jednotky, a nahradil tak ztráty: další sada dobrých zpráv pro Puding...
Jistě, díky zbraním NATO - a díky tomu, že konečně dostává dostatek dělostřelecké munice - ZSU mezitím překonává ruské dělostřelectvo na většině důležitých úseků fronty. V kombinaci s přesností to má za následek vražednou palebnou sílu: jinak by 127. skutečně zahnala Ukrajince až do výchozích pozic, stejně jako se to podařilo jiným ruským protiútokům při několika málo jiných ukrajinských útocích...
Navíc je mezitím stále zřejmější, že předsunutá protiletadlová obrana ZSU je pod silným ruským tlakem: je příliš slabá, protože "to nejlepší" z ukrajinské protivzdušné obrany se muselo držet vzadu kvůli ochraně velkých městských center a průmyslových zařízení. To zase není "dobré znamení" pro další fázi této bitvy: něco, pro co bude muset ZSU najít řešení (a ne: něco, kde nepomohou žádné "F-16"). Naléhavě.
***
Z dlouhodobého hlediska je masivní zničení VSRF "dobré": koneckonců, bez zničení VSRF prostě není možné tuto válku ukončit. Čím dříve budou Rusové omezeni na boj s muzejními kousky, jako jsou T-34 - tím lépe...
Z krátkodobého hlediska mi však připadá tragické, že zúčastnění velitelé zřejmě nejsou schopni dosáhnout tohoto cíle jinak než další baculatou opotřebovací bitvou...., která je založena především na tom, že jejich političtí páni nemají o moderních vojenských technologiích ani ponětí.
Jistě, toto - opotřebovávací bitva - je něco, v čem Rusové i NATO vynikají (je to způsob, jak Západ a Sověti vyhráli druhou světovou válku), ale: Doufám, že na vlivných místech je dost chytrých (a odvážných) ukrajinských důstojníků, kteří by mohli najít alternativní řešení. Protože.... dobře, protože to pověstné svědění v malíčku mi říká, že "mlátit hlavou o zeď" je málokdy k něčemu.
www.deepl.com
https://xxtomcooperxx.substack.com/p/uk ... um=reader2