Seržant Nikita Loburec, velitel oddílu ruských speciálních sil, zemřel na východní Ukrajině 20. května 2022. Bylo mu 21 let.
Téměř o rok později byli o jeho smrti informováni také příbuzní 34letého Alexandra Zubkova, který zahynul u Bachmutu. Byl odsouzen na devět let za pokus o prodej drog a v naději na rychlé propuštění vstoupil do PMC Wagner.
To jsou jen dva z 25 000 příběhů na našem seznamu potvrzených ztrát na ruské straně. Opíráme se o zprávy ruských představitelů, mediální publikace, příspěvky blízkých příbuzných na sociálních sítích a také o údaje z památníků a informace ze hřbitovů.
Tyto údaje ukazují, jak se za necelých 16 měsíců války na Ukrajině změnil obraz průměrného ruského bojovníka.
* * *
V prvních měsících invaze bylo typickému ruskému bojovníkovi, jehož smrt potvrdila BBC, kolem 21 let a byl to voják z povolání – jako seržant Nikita Loburec.
Podle svého otce Konstantina se Nikita chtěl stát výsadkářem, aktivně studoval bojová umění a ještě před ukončením školy uskutečnil několik seskoků padákem.
Nakonec vstoupil do brigády speciálních sil GRU a současně se zapsal na Rjazaňskou vyšší výsadkovou školu, jednu z elitních ruských vojenských univerzit.
Podle Nikitova otce byl Loburec tři měsíce po začátku války se svou jednotkou speciálních sil přepaden ve vesnici severně od Charkova. Tam byl zabit.
Nikita je pohřben na hřbitově „Alej hrdinů“ v Brjansku a posmrtně mu byl udělen Řád odvahy.
Ztráty elitních jednotek ruské armády se v prvních měsících invaze počítaly v tisících.
O rok později je jich mnohem méně.
* * *
V posledních měsících je typickým ruským bojovníkem zabitým na Ukrajině 34letý vězeň, který šel na frontu přímo z trestanecké kolonie.
Jako Alexandr Zubkov.
Narodil se v Severodvinsku, městě u Bílého moře, kde se nachází významná ruská námořní základna. Podle soudních dokumentů byl Zubkov v roce 2014 nezaměstnaným otcem nezletilého dítěte. Tehdy byl usvědčen z vraždy a odsouzen k osmi letům a šesti měsícům vězení.
V roce 2020 byl Zubkov podmínečně propuštěn a následující rok stanul znovu před soudem, tentokrát kvůli obvinění z pokusu o prodej drog ve velkém rozsahu: Alexandr a jeho komplic byli zadrženi s 600 gramy zakázané látky. Soud Zubkova odsoudil k novému trestu odnětí svobody v délce devíti let s přihlédnutím k tomu, že sám vychovává dítě a pomáhá své postižené sestře.
Když společnost Wagner začala v ruských věznicích nabírat vězně, Zubkov se přihlásil a loni v listopadu odjel na Ukrajinu. Nabídli mu plat 100 000 rublů měsíčně a slíbili mu, že po šesti měsících na frontě dostane milost a úplný výmaz z rejstříku trestů.
O pět měsíců později padl během bojů o Bachmut, dosud nejkrvavější bitvy války. Zubkov byl pohřben v Severodvinsku 28. dubna letošního roku.
* * *
Podle Jacka Watlinga, experta z Královského institutu obranných studií (RUSI), jsou Zubkov a jeho kolegové na frontě využíváni „prakticky jako sebevražední atentátníci“.
Mezi vězni, jejichž smrt se nám podařilo potvrdit, jsou lidé odsouzení za drobné krádeže i šéfové zločineckých gangů. Jsou mezi nimi také nejméně tři muži, kteří zavraždili veterány druhé světové války, aby se zmocnili jejich peněz a vyznamenání.
Podle experta jsou oddíly vězňů a jednotky mobilizovaných využívány k provádění drobných útoků s cílem vyčerpat ukrajinskou armádu a také k určování souřadnic dělostřeleckých cílů.
Změny v ruské taktice také ovlivňují, kdo přesně je na frontě zabíjen.
Rusko přišlo v prvních třech měsících války o mnoho profesionálních vojáků. V posledních třech měsících však bylo zabito mnohem více neprofesionálních bojovníků.
Podle Watlinga Rusko záměrně šetří své profesionální vojáky, využívá je hlavně k udržování pozic a odstřelovačským operacím. Ofenziv se tito muži účastní pouze za příznivých podmínek.
* * *
Od začátku války BBC potvrdila smrt více než 2 100 ruských důstojníků. Částečně je to proto, že Rusko spoléhá na nižší důstojníky mnohem více než armády zemí NATO.
V ruské armádě jsou to poručíci a kapitáni, kteří přímo vedou jednotky v první linii, což pochopitelně zvyšuje šance na jejich zabití. Vyšší důstojníci jsou také zabíjeni. Nejméně 242 z identifikovaných mrtvých mělo hodnost podplukovníka nebo vyšší.
Podle našich výpočtů rovněž Rusko ztratilo nejméně 159 vojenských pilotů. Tyto ztráty nelze rychle nahradit: vycvičení jednoho takového specialisty trvá nejméně sedm let a stojí miliony dolarů. Značné ztráty bojových pilotů přiměly veterány, jako byl generálmajor ve výslužbě Kanamat Botašev, k návratu na frontu. Botaševova vojenská kariéra skončila v roce 2012, kdy bez povolení usedl do kabiny stíhačky Su-27 a havaroval s ní. Loni v květnu ve věku 63 let generál ve výslužbě na frontě zahynul: jeho útočný letoun Su-25 byl sestřelen nad Luhanskem.
Botašev však není nejstarším mužem v našem seznamu mrtvých.
Michail Šuvalov, který celý život pracoval v energetice, narukoval jako dobrovolník ve věku 71 let. Podle zpráv z médií byl nejprve odmítnut, ale nakonec odešel na frontu a 10. prosince padl.
* * *
Ruská redakce BBC začala shromažďovat data o padlých, protože jsme si uvědomili, že Rusko možná nikdy nezveřejní celou pravdu o svých obětech v této válce.
Všechny země své ztráty během horké fáze konfliktů bagatelizují a podstřelují. Po skončení bojů však mnohé z nich zveřejňují plný počet obětí.
V SSSR a Rusku nicméně existuje tradice utajování bojových ztrát – tyto údaje se často nezveřejňují ani poté, co už neohrožují vojenské tajemství či morálku během války.
Oficiální odhady ruských obětí během válek v Čečensku se stále podstatně liší od údajů uváděných Výborem matek vojáků – o dvojnásobek.
Řada vojenských veteránů a specializovaných odborníků se domnívá, že nebyly zveřejněny ani úplné údaje o ztrátách sovětské armády v Afghánistánu (oficiální statistiky nemusí zahrnovat ty, kteří zemřeli na následky zranění v nemocnicích).
Stále nejsou k dispozici přesné údaje o ztrátách sovětských vojáků ve druhé světové válce a přibližně milion sovětských vojáků je stále nezvěstných.
Ve snaze shromáždit co nejúplnější údaje o ruských ztrátách během invaze na Ukrajinu jsme lokalizovali i sedm nových hřbitovů, kde jsou pohřbeni bezprizorní bojovníci PMC Wagner – většinou naverbovaní z věznic.
Šest z nich se nachází v Rusku a jeden poblíž Luhanska na východě Ukrajiny.
Náš seznam čítající dohromady už 25 tisíc jmen nezahrnuje obyvatele Doněcké a Luhanské oblasti, kteří bojovali v armádách samozvané DLR a LLR.
* * *
Náš pravidelně aktualizovaný jmenný seznam zároveň pomohl některým příbuzným zjistit osud jejich blízkých.
Když BBC v prosinci kontaktovala Anna (jméno změněno), měla jen zlé tušení, co se mohlo stát Fajlovi – jejímu bývalému druhovi a otci její dcery.
„Nemohli byste zjistit, co se stalo?“ zeptala se. „Právě jsem dostala dopis z penzijního fondu, že muž je mrtvý. Nevím, kde je pohřbený ani jak zemřel.“
Fajlův hrob byl nalezen mezi desítkami hrobů ve vesnici Bakinskaja.
Zemřel 6. října loňského roku ve věku 60 let v bojích o Bachmut v řadách PMC Wagner.
Anna řekla BBC, že se s Fajlem rozhodla rozejít, protože byl opět uvězněn. Udržovali však „přátelský vztah“. Podle Anny byl Fajl talentovaný automechanik, ale „nebyly peníze, a tak hledal snadné cesty – vloupání do garáží“. Opětovně ve vězení podepsal Fajl smlouvu s PMC Wagner.
Příbuzní se čas od času potýkají s velkými obtížemi, když se snaží zjistit osud vězňů zařazených do PMC Wagner. Když se Anna po objevení Fajlova hrobu obrátila na místní vojenský registrační a odvodní úřad, bylo jí řečeno, že o zemřelém nemají žádné informace.
To příbuzným způsobuje často velké problémy. Na jméno zemřelého přicházejí výzvy k zaplacení daní nebo dluhů, vymáhají se po něm nesplacené půjčky a nelze ho vyřadit z evidence.
„Nevíte, kam se správně obrátit? Kromě vašich slov a obrázku [hrobu] nemám žádné informace,“ řekla Anna BBC. „Je u mě registrován, jeho auto bylo soudem obstaveno, daně se posílají takto. Musím jít na policii, abych to všechno sepsala. A co jim mám ukázat, naši korespondenci?“
* * *
Rusko věří, že pokud se mu podaří získat a udržet si oporu na dobytých územích, podpora Západu Ukrajině nakonec oslábne, říká Jack Watling.
Pokud se Ukrajině podaří během zahájeného protiútoku prolomit ruská opevnění, mohou špatně vycvičené jednotky utrpět značné ztráty, dodává.
Watling se každopádně domnívá, že Rusko zatím není ohroženo nedostatkem živé síly: „Když ministr obrany Sergej Šojgu říká: ‚Mám 25 milionů záložníků‘, nežertuje. Myslí to zcela vážně.“
To znamená, že BBC bude i nadále dostávat zprávy od žen, jako je Věra z Irkutska (jméno změněno). Ta se již několik měsíců snaží zjistit, co se stalo s jejím bratrem, který zmizel z trestanecké kolonie, kde si odpykával trest. Věra zaslechla zvěsti, že zahynul na Ukrajině, kde bojoval jako člen PMC Wagner. Žádné oficiální potvrzení o tom však neexistuje.
„Nevíme, kam se obrátit, kde hledat pomoc,“ říká. „Stalo se nám neštěstí, jak se dobrat pravdy?“
https://www.bbc.co.uk/news/resources/id ... C_6AFS2eJ4
Téměř o rok později byli o jeho smrti informováni také příbuzní 34letého Alexandra Zubkova, který zahynul u Bachmutu. Byl odsouzen na devět let za pokus o prodej drog a v naději na rychlé propuštění vstoupil do PMC Wagner.
To jsou jen dva z 25 000 příběhů na našem seznamu potvrzených ztrát na ruské straně. Opíráme se o zprávy ruských představitelů, mediální publikace, příspěvky blízkých příbuzných na sociálních sítích a také o údaje z památníků a informace ze hřbitovů.
Tyto údaje ukazují, jak se za necelých 16 měsíců války na Ukrajině změnil obraz průměrného ruského bojovníka.
* * *
V prvních měsících invaze bylo typickému ruskému bojovníkovi, jehož smrt potvrdila BBC, kolem 21 let a byl to voják z povolání – jako seržant Nikita Loburec.
Podle svého otce Konstantina se Nikita chtěl stát výsadkářem, aktivně studoval bojová umění a ještě před ukončením školy uskutečnil několik seskoků padákem.
Nakonec vstoupil do brigády speciálních sil GRU a současně se zapsal na Rjazaňskou vyšší výsadkovou školu, jednu z elitních ruských vojenských univerzit.
Podle Nikitova otce byl Loburec tři měsíce po začátku války se svou jednotkou speciálních sil přepaden ve vesnici severně od Charkova. Tam byl zabit.
Nikita je pohřben na hřbitově „Alej hrdinů“ v Brjansku a posmrtně mu byl udělen Řád odvahy.
Ztráty elitních jednotek ruské armády se v prvních měsících invaze počítaly v tisících.
O rok později je jich mnohem méně.
* * *
V posledních měsících je typickým ruským bojovníkem zabitým na Ukrajině 34letý vězeň, který šel na frontu přímo z trestanecké kolonie.
Jako Alexandr Zubkov.
Narodil se v Severodvinsku, městě u Bílého moře, kde se nachází významná ruská námořní základna. Podle soudních dokumentů byl Zubkov v roce 2014 nezaměstnaným otcem nezletilého dítěte. Tehdy byl usvědčen z vraždy a odsouzen k osmi letům a šesti měsícům vězení.
V roce 2020 byl Zubkov podmínečně propuštěn a následující rok stanul znovu před soudem, tentokrát kvůli obvinění z pokusu o prodej drog ve velkém rozsahu: Alexandr a jeho komplic byli zadrženi s 600 gramy zakázané látky. Soud Zubkova odsoudil k novému trestu odnětí svobody v délce devíti let s přihlédnutím k tomu, že sám vychovává dítě a pomáhá své postižené sestře.
Když společnost Wagner začala v ruských věznicích nabírat vězně, Zubkov se přihlásil a loni v listopadu odjel na Ukrajinu. Nabídli mu plat 100 000 rublů měsíčně a slíbili mu, že po šesti měsících na frontě dostane milost a úplný výmaz z rejstříku trestů.
O pět měsíců později padl během bojů o Bachmut, dosud nejkrvavější bitvy války. Zubkov byl pohřben v Severodvinsku 28. dubna letošního roku.
* * *
Podle Jacka Watlinga, experta z Královského institutu obranných studií (RUSI), jsou Zubkov a jeho kolegové na frontě využíváni „prakticky jako sebevražední atentátníci“.
Mezi vězni, jejichž smrt se nám podařilo potvrdit, jsou lidé odsouzení za drobné krádeže i šéfové zločineckých gangů. Jsou mezi nimi také nejméně tři muži, kteří zavraždili veterány druhé světové války, aby se zmocnili jejich peněz a vyznamenání.
Podle experta jsou oddíly vězňů a jednotky mobilizovaných využívány k provádění drobných útoků s cílem vyčerpat ukrajinskou armádu a také k určování souřadnic dělostřeleckých cílů.
Změny v ruské taktice také ovlivňují, kdo přesně je na frontě zabíjen.
Rusko přišlo v prvních třech měsících války o mnoho profesionálních vojáků. V posledních třech měsících však bylo zabito mnohem více neprofesionálních bojovníků.
Podle Watlinga Rusko záměrně šetří své profesionální vojáky, využívá je hlavně k udržování pozic a odstřelovačským operacím. Ofenziv se tito muži účastní pouze za příznivých podmínek.
* * *
Od začátku války BBC potvrdila smrt více než 2 100 ruských důstojníků. Částečně je to proto, že Rusko spoléhá na nižší důstojníky mnohem více než armády zemí NATO.
V ruské armádě jsou to poručíci a kapitáni, kteří přímo vedou jednotky v první linii, což pochopitelně zvyšuje šance na jejich zabití. Vyšší důstojníci jsou také zabíjeni. Nejméně 242 z identifikovaných mrtvých mělo hodnost podplukovníka nebo vyšší.
Podle našich výpočtů rovněž Rusko ztratilo nejméně 159 vojenských pilotů. Tyto ztráty nelze rychle nahradit: vycvičení jednoho takového specialisty trvá nejméně sedm let a stojí miliony dolarů. Značné ztráty bojových pilotů přiměly veterány, jako byl generálmajor ve výslužbě Kanamat Botašev, k návratu na frontu. Botaševova vojenská kariéra skončila v roce 2012, kdy bez povolení usedl do kabiny stíhačky Su-27 a havaroval s ní. Loni v květnu ve věku 63 let generál ve výslužbě na frontě zahynul: jeho útočný letoun Su-25 byl sestřelen nad Luhanskem.
Botašev však není nejstarším mužem v našem seznamu mrtvých.
Michail Šuvalov, který celý život pracoval v energetice, narukoval jako dobrovolník ve věku 71 let. Podle zpráv z médií byl nejprve odmítnut, ale nakonec odešel na frontu a 10. prosince padl.
* * *
Ruská redakce BBC začala shromažďovat data o padlých, protože jsme si uvědomili, že Rusko možná nikdy nezveřejní celou pravdu o svých obětech v této válce.
Všechny země své ztráty během horké fáze konfliktů bagatelizují a podstřelují. Po skončení bojů však mnohé z nich zveřejňují plný počet obětí.
V SSSR a Rusku nicméně existuje tradice utajování bojových ztrát – tyto údaje se často nezveřejňují ani poté, co už neohrožují vojenské tajemství či morálku během války.
Oficiální odhady ruských obětí během válek v Čečensku se stále podstatně liší od údajů uváděných Výborem matek vojáků – o dvojnásobek.
Řada vojenských veteránů a specializovaných odborníků se domnívá, že nebyly zveřejněny ani úplné údaje o ztrátách sovětské armády v Afghánistánu (oficiální statistiky nemusí zahrnovat ty, kteří zemřeli na následky zranění v nemocnicích).
Stále nejsou k dispozici přesné údaje o ztrátách sovětských vojáků ve druhé světové válce a přibližně milion sovětských vojáků je stále nezvěstných.
Ve snaze shromáždit co nejúplnější údaje o ruských ztrátách během invaze na Ukrajinu jsme lokalizovali i sedm nových hřbitovů, kde jsou pohřbeni bezprizorní bojovníci PMC Wagner – většinou naverbovaní z věznic.
Šest z nich se nachází v Rusku a jeden poblíž Luhanska na východě Ukrajiny.
Náš seznam čítající dohromady už 25 tisíc jmen nezahrnuje obyvatele Doněcké a Luhanské oblasti, kteří bojovali v armádách samozvané DLR a LLR.
* * *
Náš pravidelně aktualizovaný jmenný seznam zároveň pomohl některým příbuzným zjistit osud jejich blízkých.
Když BBC v prosinci kontaktovala Anna (jméno změněno), měla jen zlé tušení, co se mohlo stát Fajlovi – jejímu bývalému druhovi a otci její dcery.
„Nemohli byste zjistit, co se stalo?“ zeptala se. „Právě jsem dostala dopis z penzijního fondu, že muž je mrtvý. Nevím, kde je pohřbený ani jak zemřel.“
Fajlův hrob byl nalezen mezi desítkami hrobů ve vesnici Bakinskaja.
Zemřel 6. října loňského roku ve věku 60 let v bojích o Bachmut v řadách PMC Wagner.
Anna řekla BBC, že se s Fajlem rozhodla rozejít, protože byl opět uvězněn. Udržovali však „přátelský vztah“. Podle Anny byl Fajl talentovaný automechanik, ale „nebyly peníze, a tak hledal snadné cesty – vloupání do garáží“. Opětovně ve vězení podepsal Fajl smlouvu s PMC Wagner.
Příbuzní se čas od času potýkají s velkými obtížemi, když se snaží zjistit osud vězňů zařazených do PMC Wagner. Když se Anna po objevení Fajlova hrobu obrátila na místní vojenský registrační a odvodní úřad, bylo jí řečeno, že o zemřelém nemají žádné informace.
To příbuzným způsobuje často velké problémy. Na jméno zemřelého přicházejí výzvy k zaplacení daní nebo dluhů, vymáhají se po něm nesplacené půjčky a nelze ho vyřadit z evidence.
„Nevíte, kam se správně obrátit? Kromě vašich slov a obrázku [hrobu] nemám žádné informace,“ řekla Anna BBC. „Je u mě registrován, jeho auto bylo soudem obstaveno, daně se posílají takto. Musím jít na policii, abych to všechno sepsala. A co jim mám ukázat, naši korespondenci?“
* * *
Rusko věří, že pokud se mu podaří získat a udržet si oporu na dobytých územích, podpora Západu Ukrajině nakonec oslábne, říká Jack Watling.
Pokud se Ukrajině podaří během zahájeného protiútoku prolomit ruská opevnění, mohou špatně vycvičené jednotky utrpět značné ztráty, dodává.
Watling se každopádně domnívá, že Rusko zatím není ohroženo nedostatkem živé síly: „Když ministr obrany Sergej Šojgu říká: ‚Mám 25 milionů záložníků‘, nežertuje. Myslí to zcela vážně.“
To znamená, že BBC bude i nadále dostávat zprávy od žen, jako je Věra z Irkutska (jméno změněno). Ta se již několik měsíců snaží zjistit, co se stalo s jejím bratrem, který zmizel z trestanecké kolonie, kde si odpykával trest. Věra zaslechla zvěsti, že zahynul na Ukrajině, kde bojoval jako člen PMC Wagner. Žádné oficiální potvrzení o tom však neexistuje.
„Nevíme, kam se obrátit, kde hledat pomoc,“ říká. „Stalo se nám neštěstí, jak se dobrat pravdy?“
https://www.bbc.co.uk/news/resources/id ... C_6AFS2eJ4
.
