Pohled první - Jen velmi zhruba; až tak, že to vlastně není pravda, protože společenstva vzniklá přirozenou sukcesí jsou prostě jiná než ta vzniklá rekultivací. Kromě toho je zásadní rozdíl právě v té rychlosti a existenci mezistádií. Která jsou zpravidla i pro lidi atraktivnější. Prostě se nikdo netváří tak, že jediný rozdíl mezi spontánním vývojem a rekultivací je v tom, že buď na les budeme čekat sto let, nebo si ho vysázime za dva roky, jak článek podsouvá.Na rozdíl mezi sukcesí a rekultivací je možno pohlížet dvěma způsoby:
buď je rekultivace pokusem člověka urychlit sukcesi, pak by tedy mezi nimi neměl být rozdíl jiný než rychlost toho procesu,
a nebo je rozdíl v cíli těchto dvou činností. Sukcese obnovuje přirozenou krajinu bez jakéhokoli vlivu člověka, zatímco rekultivace obnovuje kulturní krajinu, tedy krajinu uzpůsobenou všem potřebám lidské společnosti.
Pohled druhý - s tím se dá souhlasit, ale nijak to neospravedlňuje ostatní tvrzení v článku.
Podsouvá myšlenku, že lidské hospodaření bylo dříve moudré, pak to člověk trochu zmrskal, a je na čase být zase moudrý. Ve skutečnosti samozřejmě hospodaření půdu vždy vyčerpávalo, a jeho rychlost vyčerpávání závisela pouze na dostupných technických prostředcích. Čili nikdy žádné moudré hospodaření zlepšující přírodu neexistovalo. Ani to z principu fungování společnosti není možné: i kdyby hospodář věděl, že jeho způsob obdělávání půdy tu půdu třeba za sto let vyčerpá, nebyl by to pro něj důvod snížit výnosy o desítky procent.Řídil se přitom myšlenkou, že každý dobrý hospodář má svým synům předat své statky v lepším stavu, než je dostal od svého otce.
Vážně to tam někdo chce oplotit? Nesouhlasím s oplocovacími projekty typu Plachta u Hradce Králové, a nejsem sám. Je fakt, že část ochránců přírody má ploty velmi ráda, nicméně nemyslím, že by byl velký problém tam ty ploty prostě neudělat. Je to jen pár křiklounů. Kteří ostatně nic neobjevují a nad ničím nebádají.A dnes se chystá druhá krádež – místo, abychom se pokusili tuto historickou kulturní krajinu zachránit, obnovit, zúrodnit a nabídnout místním obyvatelům jako šanci k jejich rozvoji, k obnově a rozvoji jejich komunit, tak ji „oplotíme“, vyhlásíme zákaz vstupu a budeme zde bádat a objevovat to, co příroda již jednou v této krajině udělala...
Ano, procesy vedoucí ke vzniku půdy lze urychlit, ale rozhodně nelze čekat, že za zmiňovaných několik let budeme mít úrodné pole. Ani náhodou. Snad leda v tom případě, že na místo bude orná půda odněkud přivezena a položena v silné vrstvě. Což ovšem znamená, že jí někde jinde musíme vzít. Jak to na takovém podkladu ale bude se suchem, nejsem schopen říci, předpokládám, že náchylnost k vlhkostním extrémům by byla značná.Protože ale bylo dokázáno, že i na těch nejvhodnějších zeminách trvá půdotvorný proces stovky let, tak se hledaly cesty, jak „přeskočit“ toto období a „vyrobit“ půdu uměle. To vedlo k rozvoji zemědělských rekultivačních postupů, které kombinovaly technické rekultivace (úprava povrchu, navážení podorniční a orniční vrstvy) se specifickými agrotechnickými postupy využívajícími střídání plodin ke stabilizaci obsahu organické hmoty v půdě. Je zřejmé, že tyto práce jsou velmi nákladné a také trvají několik let.
Ekologickému zemědělství se věnují vždycky spíš místňáci, řekl bych. Nějak si nedovedu představit, jak se vybuduje ekologicky hospodařící statek na místě bez tradice a z ničeho.Jen s mírnou nadsázkou by se dalo říci, že i současné dotace pro ekologické zemědělství také pomáhají pokrýt zvýšené vícenáklady takto hospodařících zemědělců, takže cesta jak pokrýt vícenáklady zemědělců hospodařících na čerstvě zúrodněných (rekultivovaných) půdách je vyzkoušena a mohla by být úspěšně využita.
Naprostá pitomost.Jde tedy pouze o to, jaký cíl má mít obnova severozápadních Čech: obětujeme tuto kdysi kulturní rozvinutou hospodářsky úspěšnou, silně obydlenou krajinu vizi ekologického skanzenu bez člověka, nebo sem vrátíme lidskou společnost se vším, co k ní patří – tedy obnovíme zaniklé obce, postavíme silnice, zarybníme řeky a jezera, obnovíme pole, vysázíme lesy a budeme zde opět hospodařit, jako generace a generace před námi?