Bezpilotní bombardovací prostředek z roku 1915
WW1
Vzdušné torpédo René Lorina
Úvodem nejdříve pár technických informací. Bezpilotní, dálkově řízený letounek, vystřelovaný katapultem, poháněn náporovým motorem, rychlost 500 km/h, výbušná nálož o váze 200 kg.
Jsou vám tato data povědomá? Hádáte že se jedná o německou zbraň pomsty z dob druhé světové války, známa jako V-1? Ano ta tajná Hitlerova zbraň odplaty, která od roku 1944 dopadala na území Velké Británie a především Londýna a měla na svědomí stovky a tisíce lidských obětí. Asi budete překvapeni, ale není to tak. Sice se všeobecně soudí, že tento bojový prostředek je produktem teprve nedávné doby, ale ve skutečnosti se za tímto technickým „zázrakem“ budeme muset podívat již do první dekády 20-století a to do Francie.
René Lorin (1877 - 1933)
Kdo to byl René Lorin? Byl to francouzský inženýr, dělostřelecký důstojník a vynálezce náporového motoru. Tento druh pohonu vynalezl již roku 1907 a o rok později si jej nechal patentovat. Dále svůj vynález rozvíjel a tak mohl svým nadřízeným v roce 1910 předložit návrh na dálkově řízený bezpilotní letounek. Nesetkal se však u svých nadřízených s velkým pochopením, ale částečně je nalezl v roce 1915, kdy na velitelství francouzského letectva podal svůj vylepšený návrh. S vylepšeným prostředkem navrhoval dálkově bombardovat Berlín. Tento projekt nazýval „torpille aérienne“, neboli vzdušné torpédo. Torpédo byl prostředek poháněn náporovým motorem a vybaven autopilotem a dálkově ovládán rádiovými signály. Byl navržen jako malý štíhlý letounek s krátkými křídly, vystřelovaný katapultem, který letounu udal potřebnou rychlost k naskočení náporového motoru. Ten by letounku udělil přibližnou rychlost 500 km/h. Poté by pokračoval dál k cíli stabilizovaný gyroskopickým automatickým pilotem a usměrňován rádiovými signály. Ty by byly vysílány z několika letounů, které by kroužili nad vytyčenou trasou. Zdá se vám to vše nemožné na tehdejší dobu? Omyl. Všechny tyto prvky řízení byly již známy. Gyroskopický autopilot byl předveden v červnu 1914 ve Francii na létajícím člunu Curtiss. Jeho autorem byl Američan E.A.Sperry. Rádiové vlny pro řízení letounů byly jako cirkusová atrakce předváděny již v roce 1913 německým učitelem Wirthem. Celý projekt byl velmi podrobně zpracován. Předpokládaná váha střely byla 500 kg, přičemž samotná výbušná nálož měla vážit 200 kg.
Projekt vzdušného torpéda nakonec nebyl francouzskou armádou přijat a tak zůstalo vzdušné torpédo pouze na papíře. Celý projekt o mnoho desetiletí předběhl svou dobu, nicméně od roku 1916 se ve Francii pokračovalo v pokusech s automatickým pilotem na letounu Voisin. O rok později se začali provádět zkoušky s rádiovými signály pro řízení a v září 1918 provedl letoun Voisin let bez zásahu pilota. Ten pouze zajišťoval vzlet a přistání. Samotný let byl již plně automatický. Další pokusy pokračovali až po válce a jejich vyvrcholením byl v roce 1923 let, který se od startu až po přistání řídil jen pomocí rádiových impulsů a to i mimo viditelnost pozemního stanoviště.
Ideu letounu s náporovým motorem dovedl k realizaci až následovník René Lorina, další francouz René Leduc v roce 1949.
Zdroje:
www.wikipedia.org
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – Naše Vojsko 1989
