SMS Admiral Spaun
V předvečer první světové války se hlavní státy Evropy předháněli ve zbrojení. Každý, kdo v Evropě něco znamenal, nebo aspoň chtěl aby znamenal, se snažil budovat a zvětšovat všechny své vojenské složky. A nejinak tomu bylo i v Rakousku - Uhersku. To již celá desetiletí soupeřilo s Italským královstvím mimo jiné i o dominantní roli na Jadranu. Pro získání co největší prestiže se snažili i v Rakousku - Uhersku budovat co nejsilněkší válečnou flotilu. Jejím největším propagátorem v říši byl zejména následník trůnu arcivévoda František Ferdinadn d´Este. Díky jeho snahám se v předvečer první světové války Rakousko - Uherské námořnistvo mohlo chlubit řadou zdařilých konstrukcí. Jednou z takových byla i třída křižníku Amdiral Spaun.
TTD Admiral Spaun
První loďí z této třídy byla právě SMS Admiral Spaun z roku 1910. Loď o délce 130,6m, šířce 12,8m, ponoru 5m byla pojmenována po veliteli Rakousko - Uherského námořnictva Hermannu von Spaun (1833-1919). Výtlak křižníku byl 3.380 t bez zátěže )max. 3.940 t), 16 kotlů Yarrow a 6x Parsonových turbín pak dokázalo dát výkon 15.456 kW a lodi udělit rychlost 27 uzlů (50 km/h). Kotle byly upraveny pro topení uhlím nebo naftou. Posádka byla 327 mužů. Stavbu lodi prováděli státní loděnice v Pule a samotná stavba trvala dva a půl roku. Co se výzbroje týče, tak ta je pro nás poměrně zajímavá, protože byla vyrobena a dodána ze Škodových závodů v Plzni. Jednalo se o 7 děl ráže 100mm, přičemž tyto kanóny vystřelovaly projektily o váze 14 Kg, kterých každé dělo mohlo vypálit 20 za minutu. Lodě třídy Admirál Spaun měly sice děla malé ráže, ale zato velice kvalitní a ukázal se natolik kvalitní, že byla výkonnější než italská děla ráže 120mm. Dvě děla stála vedle sebe na přídi, další dvě na bocích v úrovní předního komínu, třetí dvojice opět za zadní nástavbou a poslední dělo stálo na zádi v ose lodi. Dělostřeleckou výzbroj doplňovaly dva torpédomety ráže 450mm, umístěné na palubě. Proti letadlům byl na palubě použit jeden 70mm kanón. Pancéřová ochrana byla na palubě chráněná pancéřovou palubou o tlouštce 20mm. Ve středu lodě v místech kotelen a strojoven, byl boční pás o výšce 3m. Boky a věž lodi byly chráněny 60mm pancířem. Pro siluetu lodi byla typická zvýšená příď, nízké nástavby a čtyři poměrně mohutné komíny a dva stěžně.
Tyto křižníky se v bojových podmínkách Jadranu velice osvědčily a po válce připadli jako reparace vítězným mocnostem. těm pak sloužili další desítky let a ze služby byly vyřazeny až těsně před druhou světovou válkou.
Lodě ve třídě:
SMS Admiral Spaun (1910)
SMS Novara (1913)
SMS Saida (1912)
SMS Helgoland (1912)
Válečné akce na Jadranu se omezili na blokádu pobřeží Černé Hory, a po vstupu Itálie do války (1915) na občasné výpady prosi Italskému pobřeží. Již počátkem války byla francouzi a posléze italy uazvřena Otranská úžina a proto rakousho - uherské lodě neměli příliš velké pole působnosti. Rakousko - Uherské loďstvo nemělo sil na prolomení blokády a spojenci se spokojili s blokádou nepřítele na jaderské moři a ani se nepokusili využít své přesily na zničení nepřátelského loďstva.
Válečné akce:
Jedinou větší akcí křižníků třídy Admiral Spaun bylo vyplutí lodí Novara, Saida a Helgoland dne 15.května 1917 doprovázené torpédoborsi Csepel a balaton k Otranské úžině. Oddílu velel kapitán Horthy de Nagybánya. Celou akci zajišťoval pancéřový křižník Sankt Georg a torpédoborsi Tátra, Warasdiner a torpédovky 84F, 88F, 99M a 100M. Zprvu jednotlivé křižníky operovaly samostatně. Nad ránem napadl křižník Saida skupinu italských rybářů na blokádní línií. Stejně tak i křižník Novara. Torpédoborci Csepel a Balaton pak narazili na 3 parníky a jeden nepřátelský torpédoborec (Borea). Csepel nepřátelský torpédpborec potopil a Balaton poslal ke dnu jeden z parníku a zbylé dva zapálil dělostřeleckou palbou. V 6:45 se na scéně objevily italské a francouzské torpédoborce. Italská Carlo Mirabello a francouzské Commandant Riviéra, Bisson a Cinettere. Mezitím se původně samostatně operující rakousko - uherské křižníky spojily a zahájily na nepřátelská plavidla palbu. Ta je zahnala na útěk. Kolem 8:00 se rakousko-uherské lodě začaly obracet a nabraly směr na základnu. Odjezd ale tak klidný nebly jako dosavadní průběh střetnutí. Krátce po 9 hod připluli na místo střetnutí dva britské a jeden italský křižník, které byly doprovázeny dvěma torpédoborci. V 9:28 zahájily spojenecké lodě palbu na odplouvající rakousko-uherské loďstvo. Jelikož rakousko-uherské lodě měli menší dostřel děl než jejich protivník, rozhodl se komodor Horthy přiblížit k nepříteli pod ochranou dýmové clony. Do boje se však zapojil anglický lehký křižník Dartmouth. V 9:50 dostal křižník Helgoland první zásah, odsřelován byl i křižník Novara na jehož palubě byl zraněn komodor Horthy. Po zdrcující palbě spojeneckých křižníků na Helgolandu hořela velitelská věž, poškozená byla také Saida. Nejhůře však na tom byla Novara, které unikala pára z podpalubí a její rychlost průdce poklesla. Napadeným rakousko-uherským křižníkům přispěchalo na pomoc pět hydroplánů z přístavu Kotor. V 11:05 spojenci odpluli k jihovýchodu a tak křižník Saida mohla vzít do vleku poškozenou Novaru. Ještě před polednem se na jihu objevil italský křižník Marsala a několik torpédoborců, ale k pokračování boje již nedošlo, protože současně z druhé strany připlouvala zajišťovací skupina pod velením Sankt George a torpédoborců Tátra a Warasdiner. Tak skončilo největší válečné střetnutí na Jaderské moři za rok 1917. Výsledek střetunutí nic v těchto vodách neovlivnil a rakousko - uherské loďstvo zůstalo i nadále blokováno na svých základnách.


Zdroje:
www.wikipedia.org
Válečné lodě (3) - Hynek, Klučina, Škňouřil - Naše Vojsko 1988