Termín „Maginotova linie” bývá používán jako metafora, když se někdo na něco sebejistě spoléhá a přesto je neúspěšný. Ovšem ve skutečnosti linie dělala přesně to co bylo zamýšleno. Uzavírala část Francie a nutila agresora jít kolem ní. Původní představa byla, že Maginotova linie bude částí většího obranného plánu, ve kterém se útočníci setkají s odporem francouzské armády, ale Francie nerealizovala druhou část, což vedlo ke ztrátě účinnosti celé strategie.
Francouzi si uvědomovali, že by Němci mohli Maginotovu linii obejít útokem přes Belgii. Nelze však říci, že by Francie byla poražena, kvůli tomu, že se „krčila“ za Maginotovo linií očekávajíc boje podobné první světové válce. Francouzi prohráli v prvé řadě proto, že se snažili realizovat odvážnou vysoce mobilní strategii v květnu 1940 s armádou, která jednoduše nebyla tak dobře vybavená pro tento typ války jako jejich němečtí protivníci.
Francouzi měli tři základní strategické problémy jak rozvinout své síly.
Prvním problémem byla obrana životně důležitých severních průmyslových oblastí Francie, která byla závislá na Belgii. Utkat se s Němci na francouzsko-belgických hranicích by znamenalo zpustošení severní Francie (utkat se v Belgii zas znamenalo zpustošení Belgie). Bohužel, dokonce i po zkušenosti z první světové války odmítala Belgie spolupracovat s Francií. Místo toho přijala Belgie velmi zužující výklad neutrality a odmítala dokonce jednat o společné obraně.
To činilo věci velmi obtížné pro Francii. Pokud by Francouzi podnikli ofenzívu na francouzskou-německých hranicích, riskovali by, že Němci projdou přes Belgii a francouzská armáda poté nemusí mít dostatek sil k protiútoku. Nejlepší by tedy bylo, kdyby Francouzi zaútočili na Německo přes Belgii a francouzsko-německá hranice by byla kryta Maginotovou linii. Ale to by Francouzi porušili belgickou neutralitu (viz výše).
Druhý problém byl ten, že Francie neměla dost vysoce kvalifikovaných důstojníků pro vedení moderní války, kteří by se rovnali německým, přinejmenším ne v tomto stupni války. Francouzi měli množství „béčkových divizí“ složených „z ochablých obchodníků“ starších třiceti let, kteří měli poslední výcvik před deseti nebo patnácti lety. Na rozdíl od Německa, které zavedlo brannou povinnost a své mladé vojáky kvalitně vycvičilo.
Třetím problémem bylo, že spojenecká Velká Británie nebyla dobře připravena na válku na kontinentu. S obyvatelstvem srovnatelným s Francií, vyslala Anglie na kontinent armádu asi o poloviční velikosti než měla Belgie, a ještě menší zlomek než měla Francie. Do května 1940 měla Anglie asi deset divizí schopných bojovat na kontinentu. Při počtu svých obyvatel by mohla disponovat čtyřikrát nebo pětkrát větším množstvím divizí, čemuž se nakonec přiblížili později ve válce.
Anglie však měla velmi dobré letectvo, ale to nebylo uzpůsobeno pomáhat bránit Francii. Britská letadla byla vázaná k propracovanému systému protivzdušné obrany, což se nakonec později ukázalo jako důležité při bitvě o Británii. Zatímco britské bombardéry byly určené pro strategické bombardování. Společně měly Anglie a Francie dostatek letadel, aby mohly být německé luftwaffe těžkým soupeřem. Bohužel většina britských letadel používala vzletové a přistávací dráhy v Anglii po velkou část bitvy o Francii.
Daná omezení, francouzská strategie volala tedy po smělé akci německého útoku přes Belgii. Nejlepší a nejvíce mobilní francouzské jednotky se tedy měly v případě německé ofenzívy tímto směrem přesunout do Belgie. Kdyby Německo zaútočilo na Nizozemí, pak francouzské síly by mohly dokonce skrz Belgii navázat spojení s holandskou armádou. Teoreticky bylo plánováno udržet Nizozemí a Belgii v boji, tento úkol by svěřen Britům, kteří tak byli alespoň více motivováni. Neboť kdyby padla Belgie nebo Nizozemí do rukou Němců, tak by byla Anglie zaměstnána obranou svého pobřeží.
Francie za poslední předválečná léta vyvinula enormní úsilí vyzbrojit svou armádu. Gamelin věřil, že velké francouzské mobilní síly jsou schopni se vyrovnat německému mobilnímu válečnictví. Přinejmenším za určitých okolností by toho asi schopná byla.
Ovšem chyba byla ve francouzské vojenské doktríně, výcviku, v kvalitě tanků a organizaci tankových divizí.
Podle vojenských příruček byli francouzští vojáci cvičení udržet linii, podpořit ji masivní palebnou sílu a pak přejít k ofenzívě. Tato filozofie však mohla mít fatální následky. Vtip je v tom, že německá armáda byla cvičena vyhnout se takovým bitvám.
Další větším francouzským problém byl nedostatek rádii. Francouzi se spoléhali na svůj telefonní systém, který měl však určité nedostatky. Jejich telefonní síť dostávala „na frak“ kombinací bombardování, vojenského boje a ústupových akcí. Francouzská rádia nebyla moc spolehlivá a Francouzi byli opatrní je používat přinejmenším také proto, že neměli žádný podobný ekvivalent německého kódovacího stroje a obávali se, že by je mohli Němci odposlouchávat.
Další problém: francouzský tank Somua S35 byl relativně dobrý tank, ale jeden muž ve věžičce měl tolik práce, že bylo prakticky nemožné, aby dělal všechno dobře. Když Němci francouzské tanky S35 ukořistili, zpočátku si mysleli, že budou cenným příspěvkem do jejich obrněných jednotek. Ale posléze si uvědomili výše uvedený problém.
No udělal jsem tady takový stručný nástin problému, nyní budu rád když přidáte svoje náměty …
! A k tomu proti Nemeckej armade, ktorej vojaci boli trenovani a zocelovani od mlada s tym ze im bola vstepovana nenormalna nenavist k nepriatelom, sa Francuzka armada nemohla postavit ako proti seberovnemu superovi!
