1888 - 1918
dynastie: Hohenzollern
otec: Fridrich III., německý císař a pruský král
matka: Viktorie Sasko-Koburská (dcera anglické královny Viktorie)
Budoucí poslední německý císař a pruský král se narodil v Berlíně dne 27.ledna 1859 svým královským rodičům Fridrichovi III. a Viktorii Sasko-Koburské. V roce 1881 si vzal za manželku Augustu Viktorií Šlesvicko-Holštýnskou, se kterou měl celkem sedm dětí. V roce 1922 se Vilém oženil podruhé a vzal si princeznu Hermínu Schonaich-Corolath. Německým císařem se stal dne 9.března 1888 po nenadálém skonu jeho padesátisedmiletého otce, kterého po pouhých 99 dnech vlády dostihla jako těžce churavého člověka smrt.
Císař
Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky. V očích svého národa byl vnímán jako hrdina bleskového začátku a neslavného konce snů Německa o vybudování mocné říše a četných koloniích. Po svém dosazení na císařský trůn se teprva 29 letý císař stal politickým protivníkem železného kancléře Otto von Bismarcka. Jeho osobitý až svévolný způsob vlády nekorespondoval s představama, které do jeho osoby a funkce vkládal železný kancléř Bismack. Což vedlo ke sporům ohledně řešení vnitropolitických i zahraničněpolitických záležitostí. Výsledkem sporů byla nakonec demise kancléře. Jeho nástupcem se pak stal Leo von Caprivi.
Na počátku své vlády vystupoval císař jako umírněnější vládce k širokým dělnickým masám. Například roku 1890 vydal výnos o ochraně práce.Později se však z něj stal až nepřítel sociální demokracie v které spatřoval jednu z brzd jeho snů o moci a velikosti Německa. Naopak se velice vzhlédl v armádě a námořnictvu. Pod jeho vládou vybudovalo německé císařství nejsilnější armádu v Evropě a v námořním zbrojení se směle mohlo měřit s velmocemi jako byla Francie a Anglie. Koncem 19. a počátkem 20.století se tak kdysi z námořnictva, vyzbrojeného jen několika málo plavidlama, které by snad ani se nedali nazvat válečné, se stala jedna z největších námořních velmocí. Cílem císaře a všech jeho společníků, bylo vybudovat tak silnou námořní sílů, která by se mohla vyrovnat tehdy největším velmocem Anglií a Francií. Především na Anglií, se kterou měl Vilém II. i příbuzenské svazky, pohlížel velmi žárlivě a neváhal se těšit z jejich neúspěchu. Tak kupříkladu poslal blahopřejnou depeši prezidentu Búrské republiky (Jižní Afrika), kterou gratuloval k vítězství nad britskou invazí. To samozřejmě jen zhoršovalo vzájemné politické vztahy oboou států.
Trojspolek
Na konci 19.století bylo Německo součástí tzv. Dvojspolku, spojenectví s Rakousko-Uherskem, ke kterému se v roce 1882 přidala Itálie a tak vznikl Trojspolek. Což byl politický a vojenský svazek Evropských států, které byly nespokojené s koloniální rozpínavostí Velké Británie a Francie. Prostě nechtěli se spokojit jen s drobky od těchto velmocí a sami toužili po tučných ziscích z kolonií. Touto nespokojeností a snahou o dosažení rovnováhy při dělení světa, byl zažehnut konflikt, který nakonec vyústil ve Velkou válku, později zvanou První světová. Protivníkem na vojenském i hospodářském poli se stalo uskupení, které si říkalo Dohoda. Na stranu jednoho či druhého uskupení se postupně přidávali další a další státy. Tak se stalo, že na počátku války byly součástí Trojspolku kromě výše zmíněných nespokojených států i Bulharsko a Turecko. Obě strany se předháněly v závodech ve zbrojení. Německo vynakládalo obrovské finance na zbrojení a během let do začátku války se stalo vojensky nejvyspělejším státem světa. Jeho námořní výstavba byla obdivuhodná a tak se roku 1914 mohlo pyšnit druhou největší námořní flotou na světě, hned po "královně" moří, Velké Británii.
Na cestě k válce
Díky napjatým vztahům mezi Trojspolkem a Dohodou a enormnímu zbrojení, se všeobecně čekalo na záminku, díky které by mohla být rozpoutána válka o vedoucí postavení v Evropě. Záminkou se stal dne 28.6.1914 atentát na následníka rakouského trůna Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu. Pak už se vše hrnulo jako lavina. Rakousko-Uhersko vtrhlo do Srbska, to mělo své přátelské vazby se státy Dohody a tak vypukla v srpnu 1914 První světová válka. Rakousko nešlo do války samo, protože i ono mělo spojence a to právě ve Vilémovském německu, které dostálo svých závazků a vstoupilo do války po jeho boku, stejně jako Turecko a další státy. Na počátku války vpochodovaly německé armády do Belgie, čímž byla porušena její neutralita. Což se samozřejmě nelíbilo Anglií, která vyhlásila válku Německu a jeho spojencům 5.srpna. Následná válečná tažení nesplnila očekávaných vítězství a naopak se z bleskové války ke konci roku 1914 stala válka zákopová. Boj o zemi nikoho, úzký pruh země mezi válčícími stranami, který byl poset krátery po granátech z děl jak měsíční krajina. Tak nastala patová situace ze které těžili státy Dohody, které měli volnější přístup k surovinám a potravinám, než centrální státy Trojspolku. Navíc díky vstupu Ruska do války na straně Dohody, byly nuceny státy Trojspolku válčit na dvou frontách. To nemohla ekonomika ani tak vyspělého státu jako bylo Německo dlouho vydržet. Obrovské lidské zráty a nedostatek všeho včetně potravin se podepsal na náladě obyvatel. Nikdo po pár letech války již neměl v sobě takové nadšení jako v roce 1914, kdy byla válka slavnostně vítána. Třebaže Německo udrželo své hranice a válčilo na cizích územích, jeho pád se nezadržitelně blížil. A s tím i pád císaře. V listopadu 1918 došlo k povstání námořníků v Kielu a tato vzpoura se během krátké chvíle rozšířila jako mor do celého Německa. To hospodářsky a politicy rozloženo zevnitř, muselo žádat o mír. Prohraná válka vedla k odstoupení císaře, který v poledne 9.listopadu abdikoval a vznikla republika.
V článku 227 Versailské smlouvy, byl císař Vilém II. veřejně žalován pro "nejhrubší porušení zásad mezinárodní mravnosti a posvátné autority smluv". Císaře měl soudit zvláštní mezinárodní trubunál, kterému se však ex císař vyhnul svou emigraci do Nizozemska, kde 4.června 1941 zemřel.
Zdroje:
http://www.wikipedia.org
