Válka na Ukrajině

Ďyvoch · Příspěvek od **Ďyvoch** » 19/9/2023, 16:01

Ad raketa v Kosťantynivce.
Většina ruského narativu používá jako důkaz reflexi rakety na střeše modrého auta. Ale zkuste si to sami, stačí vypnutý mobilní telefon a prst. Směr pohybu odrazu není směr průletu předmětu, záleží na poloze kamery a zrcadla. V podstatě mohla přiletět z obou směrů.

simader · Příspěvek od **simader** » 19/9/2023, 16:43

flegko píše: ↑19/9/2023, 15:02 https://www.novinky.cz/clanek/valka-na- ... u-40444109

Myslim, ze toho pomyleneho analytika v dochodku ani netreba velmi komentovat a vsimat si ho, takych je tam plne studio.

byl bych opatrny s tím nevšímáním.Byl to vysoce postaveny general ,je mu jen 55let a muže se stat že se ocitne v nejake velitelske funkci .A protože ma tyto nazory tak by bylo lepsí si to vyslechnou

NevimJiste · Příspěvek od **NevimJiste** » 19/9/2023, 18:41

Lancet vs Mig-29
"Ruský dron Lancet-3M zaútočil na MiG-29 letecké základny Kryvyj Roh, 70 km od frontové linie"

https://www.youtube.com/watch?v=64awFa_eH8M
Původní zdroj: https://t.me/Dnepro_Rub/1226

Příspěvek od **Zemakt** » 19/9/2023, 19:43

Zdá se, že netrefil.

NevimJiste · Příspěvek od **NevimJiste** » 19/9/2023, 19:48

A co víc, Mig-29 byl odstaven, chybí mu náběžka u pravého křídla

flegko · Příspěvek od **flegko** » 19/9/2023, 19:56

Zemakt píše: ↑19/9/2023, 19:43 Zdá se, že netrefil.

Klasika...video sa konci par sekund po zasahu, cize nevidime nic horiet, ziaden sekundarne detonacie = dron netrafil a nic vazne sa nestalo.
Ale fakt, ze RU mali utocny a pozorovaci dron tak blizko UA letiska stoji za zmienku. Navyse na dostrel riadenych FAB-500, ktore vraj dodatocne vedia vybavit navadzanim a maju dolet/doklz az 70km.
Ak je to video cerstve a realne moze to znamenat vaznu hrozbu.
Zase keby RU mohli tymi riadenymi klzavymi bombami na to letisko zautocia uz davno.

NevimJiste · Příspěvek od **NevimJiste** » 19/9/2023, 20:05

Ano, finální zteč očividně na manuál, spoždění obrazu v přenosu...via možná satelit - pohledám video, kde se Rusové radovali nad něčím připomínající "STARLING"

Příspěvek od **Polarfox** » 19/9/2023, 20:10

Jako na letiště MiGy a strdím oplývající to úplně nevypadá

https://twitter.com/wedge_je/status/1704173509247721711

Rase · Příspěvek od **Rase** » 19/9/2023, 20:27

Pochybuju že by funkční Migy létaly z oficiálních letišť, navíc tak blízko fronty. Zrovna tyhle stroje můžou v pohodě startovat z polních letišť nebo dálnic, což od začátku války dělají.

seabee · Příspěvek od **seabee** » 19/9/2023, 21:17

Uprchlice z okupovaných částí Ukrajiny vyrábějí v Záporoží ručně maskovací sítě pro potřeby armády. Práci organizuje podpůrné hnutí Matky vojáků, založené v roce 2014.

Zdroj: Kyiv Independent

flegko · Příspěvek od **flegko** » 19/9/2023, 21:49

NevimJiste píše: ↑19/9/2023, 18:41 Lancet vs Mig-29
"Ruský dron Lancet-3M zaútočil na MiG-29 letecké základny Kryvyj Roh, 70 km od frontové linie"

https://www.youtube.com/watch?v=64awFa_eH8M
Původní zdroj: https://t.me/Dnepro_Rub/1226

Este som si vsimol jeden detail na tom videu.
Lancet nalietava na lietadlo zo 7-8.hodiny voci pozdlznej osi lietadla.
Ale pozorovaci dron ukazuje zasah z 5.hodiny.
Moze ist o opticky klam, ale to sa mi nezda.

NevimJiste · Příspěvek od **NevimJiste** » 19/9/2023, 22:50

jj, videjí s matoucími úhly přiblížení je s Lancety spousta.

https://lostarmour.info/tags/lancet

PS:Někde na výstvách jsem viděl záběry objektivem "rybí oko", taky jsem to nedával

Dzin · Příspěvek od **Dzin** » 20/9/2023, 10:23

Příspěvěk na twiteru ohledně problematiky výcviku ukrajinských vojáků v zemích NATo a jejich uplatnění na bojišti.

Moje myšlenky týkající se problémů hlášených @KyivIndependent
článek o hodnocení výcviku NATO a 32. mechanizované brigády.

Berte prosím tento text jako doplňující článek proložený názory - mými i těmi, se kterými jsem mluvil v terénu.

Dostal jsem se do kontaktu nejen s 32., ale i 92. mechanizovanou brigádou. 92. bojovali po boku 32. a mohou poskytnout jedinečný pohled, protože jsou zkušení a na vlastní kůži viděli rozkol mezi teorií a praxí.

Naše nová pěší brigáda odvedla za daných okolností hrdinskou práci: omezený čas, zdroje a munice. Mé rozhovory se všemi mimo 32. byly poznamenány vděčností, protože nikdo neocení více lidí ochotných vykonávat práci pěchoty než pěchoty.

Neodsuzujte tento text. Mou snahou je poskytnout další malý příspěvek k zefektivnění západního tréninku.

Dovolte mi také poukázat na to, že když se vypořádáváte se ztrátami, emoce jsou nabité a je zde prostor pro pronikání toxicity. Rozpor mezi očekáváním stanoveným výcvikem a realitou ukrajinského bojiště lze lépe vysvětlit nedostatkem komunikace. na vyšší úrovni než u „západní arogance“. Stále vás to může naštvat, ale byli byste hlupáci, kdybyste unikli do jednoduchého vyprávění, které se opírá o nedostatek inteligence nebo empatie. Nemůžete očekávat, že západní armády budou na institucionální úrovni dokonale sladěny s požadavky ukrajinského bojiště, když naše vlastní instituce narazí na podobné problémy s menší vzdáleností na frontu. Pokud si myslíte, že ukrajinský výcvik je perfektní, prodám vám nelegální most.

Videa západních instruktorů, kteří se loučí s ukrajinskými rekruty, můžete zhlédnout kdykoli. Odpovědi twitterových generálů je nereprezentují. Myslím, že jim to velmi záleží.

Pozadí:

32. mechanizovaná brigáda byla zformována na začátku roku 2023 a částečně vybavena západní technikou s jádrem své mechanizované pěchoty využívající americký obrněný transportér M113.
Její pěší prapory prošly výcvikem na jaře 2023 v zemi NATO. Po návratu na Ukrajinu brigáda obdržela techniku a munici a byla plně obsazena. Během léta byla 32. brigáda nasazena po boku 92. brigády, která posledních devět měsíců bojovala v ose Svatové na severovýchodě Ukrajiny.

Rozmístění se rychle stalo problematickým a mělo za následek těžké ztráty, což nakonec velení donutilo přehodnotit.

Trénink:

Mluvil jsem s jedním ze seržantů v brigádě s volacím znakem „Nestor“ o výcviku, který absolvovali v zahraničí.

Celkově výcvik zahrnoval základní taktiku pěchoty, průzkumu a útoku.

Nestor řekl, že nejzajímavější a nejužitečnější částí byl průzkumný výcvik. „Naučili jsme se, jak se dostat blízko k nepříteli a vybudovat bezpečná pozorovací stanoviště. Bylo to zásadní.” Naučili se také seřídit dělostřelectvo a navigaci. „Navigace byla užitečná; pozorování bylo zajímavé, ale na bitevním poli zatím nebylo nijak zvlášť užitečné.“

Jeho celkový verdikt z výcviku byl však smíšený: „Bylo to, jako by instruktoři byli ve vzduchoprázdnu. Dostali jsme výcvik v taktice pěchoty, zatímco tato válka je válkou dělostřelectva a dronů.

Při jedné příležitosti se Nestorův velitel zeptal, zda by trenéři alespoň zvážili přítomnost dronů na bojišti. Odpověď byla zatracené "Ne.".
"Nevzali jste si s sebou své drony a jediný dron, který máme k dispozici, je DJI Phantom 4, ale nemůžeme ho použít ani z byrokratických důvodů." vzpomíná, jak říkali. Pokračovali tedy ve výcviku tak, jak je.

Školení poskytované Západem nezohledňovalo současnou realitu na bojišti. Prvním nasazením brigády na Ukrajině bylo držet obranu ve směru Svatově. Nestor však poznamenal: „Náš prapor absolvoval nulový výcvik v obranném boji. Všechno to bylo zaměřené na útok."

Pozitivní je, že seržant říká, že naše pěchota se naučila pohybovat a útočit na budovy a zákopy. "Pokud vezmete v úvahu tento základní pěchotní výcvik, bylo to dobré." Pěší roty stráví sedm dní nácvikem útočných kombinovaných zbrojních operací a útoků na různé cíle. Jednoho dne to bylo malé město. Další den to byl nepřátelský zákop. „Prošli jsme bažinami, bahnem a chladnými noci. Jednou náš instruktor řekl, že prožít to na bojišti by bylo jednodušší, kdybychom tyto podmínky zažili nyní. On měl pravdu."

Ale roty dostaly příliš málo školení o přežití na bojišti: „Neexistoval žádný maskovací výcvik. Pěchota se nenaučila skrývat pozice, stavět bunkry a žádný výcvik v obranném boji."

Nakonec Nestor dodává, že jednou z věcí, které potřebovali, bylo povědomí o EOD a školení. "Musíte pochopit, že bitevní pole je poseto nástražnými nástrahami, minami a výbušninami." Věděli jsme to před nasazením. Všichni na Ukrajině to vědí. Zeptali jsme se trenérů, zda bychom mohli získat nějaké školení na toto téma.“ Ale z nějakého důvodu o tom trenéři odmítli i diskutovat. Bylo to tabu. „Je nám líto, že konkrétně chybí školení EOD. Mohlo to zachránit životy."

Nasazení:

Po ukončení výcviku v Německu zemí NATO a po krátké době na Ukrajině byli vysláni k posílení Svatového směru.

Problémy se objevily okamžitě. Nestorův prapor byl nasazen bok po boku s jedním z praporů 92. brigády. Voják 92. brigády s volacím znakem „Zero“ vysvětluje: „Zdá se, že byli vycvičeni na jiné planetě. Co nám bylo zřejmé, byla pro ně terra inkognito.“ Pokračuje vyprávěním o jednom z jejich prvních střetnutí s 32. pěchotou: „Jeli jsme 15 km od frontové linie a všiml jsem si vojenského Uralu (náklaďáku) s plnou četou shromážděnou poblíž jednoho z malých místních obchodů s potravinami. Chovali se, jako by nevěděli, že je to válečná zóna. Museli jsme zastavit a říct jim, že kolem byl hlášen dron ZALA (ruský). Velitel čety nevěděl, že nepřítel má takové schopnosti.

Velkou chybou při výcviku NATO bylo, že velitel roty zůstal v zákopech s rotou. I když to zní hrdinsky a může to fungovat, když čelíte špatně vybavenému nepříteli, Rusko je dobře vybavené a má stovky dronů. Tato drahá chyba byla opravena poté, co ztratili několik pozic. "Velitel roty musí mít oči k nebi." Musí mít svůj vlastní proud dronů a komunikovat s veliteli čet nebo skupin.“ - Pro Nazarovu jednotku to byla drahá lekce; "Stálo nás to životy."

Zeptal jsem se, proč velitel roty nemůže zůstat v zákopu. Můj přítel z 92. brigády vysvětlil, že když je velitel roty v zákopu, stává se dalším článkem v řetězci velení: „Prosím pochopte, ovládat 100 vojáků v boji je těžký úkol. Velitel vyšší úrovně sleduje proud z dronu a rozhoduje. Přes vysílačku dává příkaz veliteli roty. Velitel roty musí přesně rozumět tomu, co se děje, aby mohl rozhodovat a předávat rozkazy četám. K tomu je potřeba pozorovat bojiště shora. Zkuste sedět pod ostřelováním tanků a křičet do vysílačky, zatímco vy sami budete křičet do vysílačky. Je mnohem efektivnější, když má velitel roty svou vlastní velitelskou a řídící místnost s proudy dronů. Může dělat klidná a vážená rozhodnutí při pohledu na bojiště místo toho, aby poslouchal, co se děje, a už to není hra na telefon. .“

„Na aktuálním bojišti musí mít i velitel skupiny nebo čety tablet s naší speciální mapovou aplikací, aby byl efektivní a už se nemůžete spoléhat na hloupého nepřítele. Vyvinuli se.” shrnuje Nestor: „Nic z toho jsme nevěděli a nikdo se s námi nemohl podělit o zkušenosti a znalosti. Teď jsme chytřejší, ale cena byla hrozná.“

Další schopnost, která byla nedotrénovaná, by mohla překvapit: řízení. Někomu to může znít absurdně, ale ti, kteří jsou obeznámeni s bojištěm, vědí, jak nebezpečný a nákladný může být i obyčejná jízda směrem k frontě nebo od ní. Naši řidiči musí být zkušenější v řízení v noci; řízení během dne je příliš nebezpečné. Školení pro noční řízení je zásadní, aby se předešlo ztrátám na životech a ztrátě cenného vybavení. Je to také symbolické: Pro výcvikový personál NATO se zkráceným rozvrhem se to nemusí zdát jako nejvyšší priorita. Jeho důležitost však musí být sdělena stejně jako jakýkoli jiný zde i jinde zmíněný rozpor.

Závěr:

Odpojení výcviku NATO vede k nepřipravenosti brigády na bojišti. Konkrétně nedostatek UAV, obrany, povědomí o minách a výcviku EOD vedl ke zbytečným ztrátám na bojišti.

Aby se Ukrajina vyhnula podobné situaci v budoucnu, musí k výcviku NATO přistupovat jako k základnímu výcviku pěchoty namísto kompletního cyklu přípravy na úrovni brigády/praporu. Potřebujeme provést povýcviková cvičení a přizpůsobit jednotky nejnovějším technologiím a taktikám na bojišti.

Brigáda nakonec získala dostatek zkušeností, aby byla efektivní, ale náklady mohly být mnohem menší.

Dzin · Příspěvek od **Dzin** » 20/9/2023, 10:53

Pár postřehů k tomu z mojí praxe:

- nedostatečný výcvik v EOD a minách. Docela mě to překvapuje, protože když jsme sloužil ještě u jednotky, tak to bylo docela hodně probíráno. A to i v rámci drilů, kdy jsme byli neustále upozorňováni na tuto problematiku. Je to ostatně pochopitelné, v rámci nasazení v misích byly EOD a miny nejčastější způsob zranění a smrti vojáků.

- nedostatek UAV. Tohle je v AČR docela dost problém. Ani ne tak, že bychom si neuvědomovali tyto možnosti a nebezpečí. Naopak, máme s tím i poměrně velké zkušenosti právě z nasazení v misích a obecně AČR má propracované postupy jak v rámci ochrany tak i využívání. Jenže zásadně chybí kapacity, tedy samotné UAV, na kterých by se mohlo cvičit. Vesměs je mají jen specializované útvary.

- Tedy třeba to, že velitel roty musí mít tablet a připojení k síti a ne být zalezlý někde v zákopu. To si AČR uvědomuje a i se o to snaží, ale nemá dost robusní komunikační síť a prostředky informatizace, pomocí kterých by mohla pokrýt dostupné požadavky. Sice se to posutpně zlepšuje, ale dluh z dob munulých je opravdu značný a stahuje se pomalu.

- nácvik útoku/obrany. Obranu jsme běžně cvičili, ale je pravda, že převažovalo vedení ofenzivní činnosti. A to i speciálních typů, jako CQB (boj na krátkou vzdálenost, tedy třeba zastavěná oblast), takže i běžný pěšák AČR měl o této problematice povědomí. Což bylo poměrně velké plus.

- maskování. Tohle se docela dost cvičilo a to poměrně rozsáhle. Vše se vždy a za všech okolností maskovalo. Problém spíše opět byl v dostupném materiálu, kdy převládal ten ještě z dob ČSLA a opět se zde negativně projevovala podfinancovanost armády.

- výcvik v řízení. Obecně se dělá a to na poměrně dobré úrovni, včetně jízd v noci či v terénu. osobně jsme se takového zúčastnil a to nejsem řidič. Problém je spíše zase v kapacitách, tentokrátě hlavně v lidských, protože není dostatek instruktorů. Problém financí zasahuje všechny úrovně.

Celkově bych to viděl tak, že rozhodující je časový faktor a ne vše je možno začlenit do výcviku. Je to tedy spíše otázka komunikace mezi ukrajinským velení ma NATO, co do výcviku začlenit a co ne.

Lynx · Příspěvek od **Lynx** » 20/9/2023, 11:07

Toto je pre mna zaujímavé a zatiaľ nepochopiteľné :

Ukrajinský prezident Zelenskyj nepřímo naznačil, že Polsko svým sporem o embargo na dovoz zemědělské produkce napomáhá Rusku. Další silný a eskalační výrok v celém sporu. Polský prezident Duda zrušil se Zelenským plánované setkání.

https://twitter.com/andreas_ppdp/status ... eCm7w&s=19

Žeby sa UA chcela vzdať Rusom a pritlačiť na PL?

A takto to komentuje Rybar
https://twitter.com/rybar_force/status/ ... 55VHA&s=19

KOLT · Příspěvek od **KOLT** » 20/9/2023, 11:12

S těmi EOD mě to hodně překvapuje. NATO po zkušenostech z misí v Astánu, Iráku ap. má přeci dost robustní kapacity v tomhle směru. To si jako mysleli, že když to není COIN, tak to nebude třeba?

Shakal · Příspěvek od **Shakal** » 20/9/2023, 15:01

Zdroj FB profil dnesnaukrajine.cz

Středa. Na včerejším zasedání OSN v New Yorku zaznělo několik klíčových projevů. Prezident Zelenský připomněl, že Rusko v každé dekádě rozpoutalo válku s některým ze svých sousedů, a že jedním z cílů současné invaze na Ukrajinu je obsadit ukrajinské zdroje a použít je k příští válce dál na západ. V téhle souvislosti, připomněl okupaci Moldavska, Gruzie nebo válku v Čečensku, odkud se Rusko po nákladné porážce muselo stáhnout, podepsalo s čečenskými představiteli mírovou smlouvu a poté, co se ekonomicky zotavilo a získalo financování ze Západu, napadlo Čečensko znovu, a tentokrát úspěšně. Český prezident Pavel ve svém projevu zopakoval, že Rusko se musí kompletně stáhnout ze všech okupovaných území Ukrajiny a vedení Ruska se musí zodpovídat ze zločinu agrese. Velmi ostrý projev přednesl polský prezident Duda, který zmínil, že Rusové věří, že se všichni okolo nich musí Rusku podvolit a že se vrátí čas, kdy Rusko bude opět impériem. Na to konto prohlásil, že Rusko musí konečně pochopit, že jeho imperiální éra skončila a nikdy se nevrátí. Potom ještě varoval před tím, aby válka přešla do zamrzlého konfliktu a apeloval na všechny, že válka musí na Ukrajině skončit. A mezitím se dělo tohle:

- Armáda Ázerbájdžánu při včerejší operaci v Náhorním Karabachu zasáhla také tamější základnu ruský sil. Dnes se objevily informace, že úřady regionu oznámily kapitulaci, Ázerbájdžán přebírá kontrolu nad celým územím, z oblasti se stahují arménské síly (i když Arménie tvrdí, že tam žádné nemá) i ruští „mírotvůrci“, síly separatistického regionu musí odevzdat těžké zbraně a budou zahájeny rozhovory o reintegraci regionu. Evropský parlament kvůli vojenské operaci vyzývá k zavedení sankcí vůči Ázerbájdžánu.

- Ukrajina musela odmítnout převzít deset kusů německých tanků Leopard 1. Během inspekce u nich byly odhaleny závady, které by Ukrajinci kvůli nedostatku náhradních dílů nedokázali odstranit. Jde přitom primárně o tanky, na kterých už se ukrajinští tankisté cvičili v Německu.

- Vícero zdrojů tvrdí, že ukrajinská rozvědka se aktivně podílí na dronových útocích proti jednotkám wagnerovců a členům Rychlých podpůrných sil v Súdánu, kde nedávno proběhl pokus o vojenský převrat.

- Brazilský prezident předčasně odletí z New Yorku zpátky do Brazílie. Stěžoval si na bolest kyčle a další zdravotní komplikace. Znamená to, že se nesetká s prezidentem Zelenským, jak bylo původně v plánu.

- Rumunko oznámilo úspěšnou záchrannou misi v Černé moři v souvislosti s explozí, která poškodila nákladní loď SEAMA. Ta nejspíš narazila na námořní minu.

- Ukrajinské raketové dělostřelectvo zasáhlo velitelské posty ruských sil v okupovaném Melitopolu a v okupované části Chersonské oblasti.

- Ruská FSB na Altaji zadržela muže, o kterém tvrdí, že otrávil zdroje vody určené pro ruskou armádu. Ten teď čelí obvinění z terorismu.

- Rusko přišlo o další víceúčelový bombardér Su-34. Ten se dnes zřítil poblíž Voroněže. Oba piloti se stihli katapultovat.

- Zelenský varoval všechny, kdo by se chtěli s Putinem dohodnout, aby se podívali, jak dopadl Prigožin a jeho dohoda.

- Ukrajinská PVO v noci zničila 17 z 24 ruských kamikadze dronů. Některé zasáhly skladiště paliv v Kremenčuku.

- Ruská média oznámila další velký úspěch ruské diplomacie: Sierra Leone se nově otevře turistům z Ruska.

- Rusové zasáhli Lvov pomocí naváděných raket. Zničeno bylo 300 tun humanitárního materiálu.

- Neznámá skupina sabotérů vyhodila do povětří tři letadla na ruské základně Čkalovský.

- Maďarsko chystá doposud největší cvičení své armády v novodobé historii.

- Ukrajinci zasáhli ruskou základnu v okupovaném Sevastopolu.

- Ukrajinský dron zasáhl sklad leteckého paliva na letišti v Soči.

- Šojgu přiletěl na státní návštěvu Íránu.

-----

Zajímavá videa:

seabee · Příspěvek od **seabee** » 20/9/2023, 18:10

Norsko předá Ukrajině 50 pásových zásobovacích vozidel/nosičů M548 (finské označení NM199). Vozidlo se vyznačuje vysokou průchodivostí terénem a za svou kariéru bylo používané i jako nosič ŘS a minometů. Před předáním budou norská vozidla repasovaná.

Příloha Hjerkinn_skytefelt-nå_nedlagt.jpg je dlouhodobě nedostupná.

Zásobování palebného postavení norské armády

M548 jako nosič ŘS Hawk
Fotografie z veřejně dostupných zdrojů

Rase · Příspěvek od **Rase** » 20/9/2023, 21:02

Cernysip píše:Rok mobilizace. "Sediment zůstane"
V předvečer prvního výročí mobilizace hovořily "Důležité příběhy" s těmi, kteří neodešli z ideologických, ale z čistě egoistických důvodů – aby nebyli odvedeni. Emigrace z Ruska se nevydařila všem:

https://storage.googleapis.com/istories ... index.html

"Podařilo se mi dosáhnout sebedeportace"
Vladimír, inženýr ze Samary, 30 let
O odchodu ze země jsem začal uvažovat na začátku války. Vyhlášení mobilizace 21. září mě zastihlo v autobuse Toljatti-Kazaň. Na nejbližší zastávce jsem vystoupil a stopoval opačným směrem, domů. Faktem je, že už jsem se připravoval na cestu do Ameriky. 23. září jsem měl letět do Istanbulu a odtud do Mexika. Plány se ale musely dramaticky změnit. Rozhodl jsem se, že musím jet hned, protože pokud by byl zrušen let do Istanbulu - hodně se mluvilo o uzavření hranic - pak by byla zrušena celá trasa a náklady na letenky pouze do Mexika by byly asi 100 tisíc jedním směrem. Pohraničník se mě ptal: proč jsem nesloužil v armádě, za jakým účelem odjíždím ze země... Nakonec mě nechali projít. Na letišti byli všude policajti, i po nástupu do letadla vlezli na palubu letadla a něco hledali. Z Baku jsem letěl do Istanbulu, odtud do Mexika a pak do hraničního města Reynosa. Tam ze mne mexičtí pohraničníci vytřásli 200 babek, jinak hrozili deportací. Po překročení hranic jsem byl na dva týdny umístěn do uprchlického tábora, kde byli kromě mě jen Haiťané. Z tábora jsem byl já a jeden pár, který jel stejnou cestou jako já, propuštěn do pohraničního města McAllen. Čisté texaské městečko, velmi pěkné. Odtud jsme se dostali do New Yorku. Okamžitě jsem si uvědomil, že to není město pro mne: velmi špinavé, šedé, s hordou žebráků na ulicích. V USA je samota pro návštěvníky luxus, a tak jsem si spolu s tím párem pronajal pokoj v černé čtvrti s přikrývkami špinavými od cigaret za 100 babek na den. Nic levnějšího prostě nebylo. Počasí bylo velmi chladné a v místnosti nebyla ani horká voda, pak se zahřej. Z New Yorku jsem jel do Los Angeles, ale velmi jsem se mýlil, když jsem si myslel, že tam to bude lepší. Jen kalifornské slunce mě zachránilo před depresí, do které jsem se v tomto městě ponořil. Peníze docházely. Prodal jsem svůj notebook v Rusku a to mi prodloužilo život ve Státech asi o další měsíc. Snažil se hledat práci. Proč jsem jel do Miami otestovat svá povolení? Tam jsem se dostal k telefonu, abych zkontroloval data jednání soudu, ně kterém se měl můj případ přistěhovalectví posuzovat, a zjistil jsem, že byla změněna. Ukazuje se, že data musela být sledována každý den. Po návratu do Los Angeles jsem šel za imigračním úředníkem, kterému jsem byl přidělen, ten mě zadržel mě a zahájil proces deportace. První dny jsem strávil na samotce v kriminálce, poté jsem byl převezen do migrační věznice. To je něco na úrovni ruského hostelu – velký pokoj s dvoupatrovými palandami a partou Mexičanů. Strávil jsem asi týden v migrační věznici. Podařilo se mi získat proceduru sebedeportace, koupit si letenky do Baku a vrátit se tak domů. Mám zákaz vstupu do Států na dalších 10 let. Jsem v Rusku, vidím, jak je život tady každý měsíc horší. Nyní si připouštím ten nejpesimističtější scénář a chápu, že vše směřuje k uzavření země, kdy venku budou jen nepřátelé a uvnitř velký kormidelník. Doufám, že ještě jednou zkusím štěstí někde v zahraničí, než se tak stane. Pořád si na to šetřím peníze.

"Zdálo by se, že žiješ jako obvykle, ale cítíš se jako zločinec"
Alexander, programátor z Petrohradu, 32 let
Od začátku války v mé rodině narůstá úzkost. Sledovali jsme zprávy a na něco čekali. Zpočátku jsme si mysleli, že válka možná rychle skončí, ale čím dále, tím je jasnější – tohle bude na dlouho. Neúspěšná jednání, úspěšná protiofenziva ukrajinských ozbrojených sil, Prigožinovy návštěvy v zónách - to vše neinspirovalo naše naděje na rychlý výsledek. No a apogeum - mobilizace. Moje žena a já jsme prostě zkameněli, když jsme se to dozvěděli.
Ze zdravotních důvodů jsem nesloužil, nedostal jsem předvolání, ale její nedůvěra v budoucnost mě nenadchla. Neustále jsem čekal, až někdo přijde do bytu, nebo, že zavolají, nebo mě prostě zastaví na ulici. Zdálo by se, že žijete jako obvykle, ale připadáte si jako zločinec. Trvalo mi dlouho, než jsem se rozhodl odejít. Táhnul jsem to dál. ALe když jsem se dozvěděl, že moji příbuzní zítra odjíždějí ze země, už jsem byl rozhodnutý. Sedli jsem si s manželkou v kuchyni a probírali to. Večer jsem si vzal lístek a jel s nimi. Odešel jsem do Kazachstánu. Protože je to blízko, jdou tam nízké ceny (alespoň do té doby, než se nahrnuly davy osob), mnoho rusky mluvících. Hranici jsme překročili na méně oblíbeném hraničním přechodu umístěném na vedlejší silnici. Během jízdy jsme monitorovali situaci na dalších hraničních přechodech a na Horním Larsu, na hranici s Gruzií. Ve frontě jsem stáli čtyři dny. V klidu jsme překročili hranice, nikdo se na nic neptal. Kazachstán je rusky mluvící země, takže s adaptací nebyly žádné velké potíže. Bydlel jsem v malém městě ve středu země, ale i sem se dostalo mnoho Rusů. Lidé se spojili v zájmových skupinách, objevila se hromada chatovacích místností, ve kterých se dalo něco dělat, pak žádat, dávat a vyměňovat nepotřebné věci. Vznikl u mně dojem, že Rusové v zahraničí jsou přátelštější než doma. Píšou, že v Kazachstánu díky přílivu relokantů nabírá na síle nacionalismus. To bych neřekl. Za skoro rok, co jsem tam byl, nejvíc co se stalo bylo, když na mě večer v parku křičeli zezadu: Sláva Ukrajině! V lednu Kazachstán ztížil Rusům pobyt, ale já jsem dostal TRP [povolení k dočasnému pobytu]. Nominálně jsem získal místo IT specialisty v jedné kanceláři. Převedl jsem na ně minimální mzdu, oni z toho zaplatili daně, nechali si malý úplatek pro sebe a rozdíl mi vrátili. Na jaře za mnou přijela manželka s dítětem. Emocionálně jsem se samozřejmě cítil šťastný, ale materiálně bylo o to těžší tam žít. Předtím jsem si pronajal byt se svými příbuznými, ale teď jsem se musel vystěhovat. Moje žena může pracovat na dálku, ale ne v takové míře jako já. Do Ruska jsem se vrátil na začátku září na pohřeb. Do Kazachstánu už se nevrátím. V Rusku jako by se během mé nepřítomnosti nic nezměnilo. Zkušenosti ze života v zahraničí byly velmi užitečné. Často jsem přemýšlel o odchodu z Ruska - mezi IT specialisty se tohle téma objevuje při každém setkání, ale teď, abych byl upřímný, chci žít ve své vlasti. Přes všechny nevýhody je v Rusku – alespoň v Petrohradu – taková vzácná kombinace, krásná příroda, spousta historických míst, rozumně placená práce, dobrá lékařská péče, každý mluví vaším jazykem... Po cestování a přestěhování si toho začnete víc vážit. Nevěřím, že dostanu předvolání. Jsem už starý, nesloužil jsem, nebyl bych dobrý voják. Pokud nepůjdu na vojenskou registrační a přijímací kancelář sami, je krajně nepravděpodobné, že mi to pošlou. I když mi to předvolání pošlou, stejně nikam nepůjdu.

"Rusové mohou být normální"
Bulat, projektový manažer z Ufy, 27 let
Odešel jsem dvakrát - na začátku války a po vyhlášení mobilizace. V září jsme s kamarády nespěchali na hranice, jako mnozí, ale čekali, až fronta na Horním Larsu skončí. Už začátkem října byl na hranici klid, a jedinou připomínkou šílenství, ke kterému tam nedávno došlo, byly odpadky na kraji silnice. Pohraničníci mi mlčky orazítkovali dokumenty, i když v březnu, když jsem poprvé odjížděl přes Arménii do Gruzie, mě na gruzínské straně odvedli do samostatné místnosti, aby se mě zeptali na účel příchodu do země. V březnu se nám s dvěma přáteli podařilo pronajmout si byt v centru Tbilisi za 300 dolarů. V říjnu se byty i na periferii pronajímaly za 800 dolarů nebo více. Ceny všeho ostatního také hodně vyskočily, takže jsme se nejprve přestěhovali do Rustavi a v lednu jsme odletěli do Indie. Žili jsme tam v Dillí, Goa a Manali. Toto město má klima. Nejvíce se mi líbila cenová hladina a výhledy z okna domu, který jsme si pronajali jako malá přátelská komunita. Manali, pokud někdo neví, je v Himalájích. V Gruzii i Indii bylo zajímavé komunikovat s ostatními Rusy. Například v Goa jsme dělali tématické večeře, kde dívčí organizátorka připravovala kuchyni té země, kterou si vybrali ostatní členové komunity. Měli jsme také sérii přednášek o sexu prizmatem umění tematické země. Obklopoval jsem se lidmi, kteří toho v Rusku hodně nechali, ale vzali si s sebou třeba sbírku vinylových desek nebo vzácných parfémů. Když se mě lidé ptají, jak se v konkrétní zemi zachází s Rusy, odpovídám: "Nevím." Koneckonců, nejsem Rus, jsem Baškir. V zahraničí si mě lidé pletou s Kazachem nebo Turkmenem, takže jsem necítil žádnou nenávist kvůli svému vzhledu. Při setkání s lidmi vždy říkám, že jsem z Ruska, i když to někteří lidé tají. Pro mě je důležité ukázat na vlastním příkladu, že Rusové umí být normální. Začátkem září jsem se podruhé vrátil do Ruska. Tentokrát jsou změny cítit mnohem silněji. Život se prodražil, ale napětí ve společnosti, patrné v prvních dnech války, jako by zmizelo. Válka se stává běžnou věcí, zejména pro ty, kterých se přímo netýká. Nyní žiji s rodiči, ale v říjnu plánuji na dlouhou dobu opustit zemi. S největší pravděpodobností pojedu do Srbska a pravděpodobně ještě před koncem války. V každém případě se vrátím do Ruska. I když se někam úplně přesunu. Líbí se mi naše příroda, lidé, moji rodiče žijí v Rusku.

"Naše dítě bude Brazilec"
Faina, podnikatelka z Kazaně, 29 let
Když v září začala mobilizace, uběhlo 20 dní, než jsme s manželem odletěli do Rio de Janeira. Navíc letenky byly zakoupeny ještě v květnu a koncem srpna jsme zaplatili zálohu na nájem. V důsledku toho můj manžel letěl 21. září a já a moji dva psi jsme letěli podle plánu. Báli jsme se, že bude hranice uzavřena a všechny plány a sny budou zničeny. Že odjedeme, jsme plánovali dlouho. Chtěl jsem na vlastní kůži pocítit klady a zápory života v zahraničí, jaká práva tam mají lidé, jak se stát stará o občany. Brazílie byla vybrána z několika důvodů. Brazílie a Rusko jsou vůči sobě přátelské země. Neexistuje žádné dvojí zdanění, bezvízový režim pro Rusy - na šest měsíců. Občanství můžete získat narozením dítěte, nákupem nemovitosti, svatbou nebo pobytem v dané zemi po určitou dobu. Je tu ale problém – jazyková bariéra. Anglicky tu mluví málokdo. Naštěstí je v Riu početná ruská komunita, lidé se zkušenostmi dávají rady a potřebné kontakty. Najali jsme učitelku portugalštiny - ruskou dívku, a jazyk s ní procvičujeme dvakrát týdně. A prostředí vás samozřejmě motivuje učit se portugalsky. Bez znalosti jazyka si ani nemůžete objednat jídlo v kavárně, nemluvě o řešení právních problémů. Brazilci jsou velmi přátelští lidé. Jsou vždy připraveni pomoci a vyjádřit sympatie. Ptáte se na cestu na poštu, a pokud Brazilec neví, kterým směrem se potřebujete vydat, stejně vám nějakou cestu ukáže, jen z laskavosti svého srdce. Jsou také velmi pomalí, mnohokrát předělávají práci. Takový efekt má zřejmě tropické klima. Všiml jsem si, že i psi přivezení z Ruska se tu stali mnohem klidnější. Příjem naší rodiny je vytvářen daleko. Obchod s kávou zůstal v Rusku, ale vést ji z Ria je krajně nepohodlné. Existují plány na prodej podniku a nalezení práce na novém místě. Nejprve se ale musíte naučit jazyk. Mnoho Rusů se znalostí portugalštiny zde pracuje jako průvodci, překladatelé, učitelé jazyků a pomáhají návštěvníkům otevřít firmu nebo získat hypotéku. Od začátku války přibylo v Riu mnoho Rusů, ale pro Brazilce jsme my stále něco exotického. Pro ně je to, co se děje v Rusku, velmi vzdálené a samotné Rusko je jako země z pohádky. Brazilci si myslí, že od té doby, co má Rusko jednoho prezidenta, je tam všechno v pořádku. Jejich současní a bývalí prezidenti soutěží a přivádějí své příznivce na shromáždění. Brazilci mají také mnoho svobod a svá práva neustále hájí u soudu i na ulici. Po Rusku se všemi těmi šílenými zákazy mě to s manželem opravdu láká. Nyní naše rodina očekává přírůstek a bez manžela jsem odjela navštívit příbuzné do Ruska. Až se miminko narodí, už se brzy nebude možné vidět. Už jen proto, že lístky už zdražily dvakrát. Všeobecně vše v Rusku výrazně zdražilo. V naší nepřítomnosti nám pomohli příbuzní prodat byt a my jsme si vzali hypotéku v Brazílii. Plánujeme zde zůstat a čekáme na získání občanství. Naše dítě bude Brazilec. V budoucnu – obávám se, že to není blízko – bychom chtěli žít ve dvou zemích. Žijte a pracujte v Brazílii a přijeďte v zimě do Ruska navštívit příbuzné a lyžovat.

"Ať si to vyřeší beze mě"
Fedor, podnikatel z Rostova na Donu, 38 let
Dokud nebyla vyhlášena mobilizace, válku jsem nesledoval. Že to začalo, jsem dokonce zjistil, až v květnu - byl jsem tak pracovně vytížený. V letech 2014–2015 jsem měl velké obavy z událostí na Donbasu. Do města přicházelo mnoho uprchlíků, komunikoval jsem s nimi. Začal jsem se vážně bát, že i k nám přijde válka. Nejspíš mě ty události zocelily a přestal jsem ty zprávy úplně sledovat. 18. září, tři dny před mobilizací, jsem jel na výlet. Nejprve jsem jel autem do Moskvy a odtud spolu s kamarádem stopem do Gruzie. Dozvěděl jsem se, že na Krasnodarském území byla vyhlášena mobilizace. Přede mnou jel na stejné trase kamarád. Už ve Vladikavkazu mu píšu: „Poslyš, jak je to na hranici? Je tu panika, říkají, že hranice budou uzavřeny." Řekl mi: Všechno je v pořádku, nikdo se na nic neptal. S přítelem jsme se uklidnili a šli se občerstvit do kavárny. Do Horního Lars jsme dorazili skoro ve 12 v noci. Velká fronta tam ještě nebyla, ale pohraničníci si začali měnit směny. A zjevně dostali nějaké nové instrukce. Naše skupina aut stála před závorou asi tři hodiny. Ázerbájdžánský řidič, kterého jsme zastavili, se nás chtěl zbavit, ale dali jsme jasně najevo, že auto neopustíme. Po výměně směny byl každý muž s ruským pasem poslán do kanceláře, kde se ptali 15 minut před videokamerou: „Kde jsi studoval? Proč jsi nesloužil? Na jak dlouho jedeš?" Na druhou stranu hranice Rusové, kteří se už dávno přestěhovali do Gruzie, přinesli jídlo, mokré ručníky, léky... Požádali nově příchozí, aby zůstali a pomohli ostatním překročit hranici. Můj přítel se rozhodl hledat auto jedoucí do Tbilisi, ale já jsem zůstal. Do 29. září jsem byl dobrovolníkem v Horním Larsu. Do té doby všichni, kdo chtěli, překročili hranice, a fronta uvolnila. S adaptací jsem neměl žádné potíže. Bylo to super, protože cestování po Gruzii mě bavilo. Chodil jsem po restauracích, navštěvoval nejrůznější atrakce, bydlel v penzionech... Ale také jsem si začal myslet, že překročit hranici zpět se asi nevyplatí. V říjnu jsem bydlel s velkou skupinou Rusů v penzionu v horách Adjara a v listopadu jsem si na šest měsíců pronajal byt v Batumi. Moje podnikání v Rusku to umožňovalo a utratil jsem jen trochu peněz. Můj společenský kruh jsou cestovatelé jako já. Proto jsme téměř nemluvili o válce, dokonce ani s Ukrajinci. Když mi nájem skončil, vrátil jsem se domů. Za dva měsíce jsem dal své podnikání do pořádku, viděl jsem své příbuzné a v červenci jsem byl zpět v Batumi. Nyní jsem na území Stavropolu a vracím se z další cesty do Gruzie. Během mé nepřítomnosti se země v zásadě změnila jen málo. Trochu se postavilo nových silnic, zvýšily se ceny, někteří lidé z mého okruhu začali myslet provládně. Vzhledem k tomu, že se snadno adaptuji na nové místo a miluji cestování, myslím, že mohu žít pět až deset let v zahraničí. Ale nechtěl bych opustit Rusko navždy. Věřím, že vše klapne. Lidé se mezi sebou konečně dohodnou jazykem, ne zbraněmi. Všichni budou žít v míru, ale samozřejmě, po všech těchto událostech zůstane sediment. Osobně nemám žádné tvrdé pocity ani k jedné straně. Jen ať si to ale řeší beze mě.

Lynx · Příspěvek od **Lynx** » 20/9/2023, 22:38

Polsko zastavilo dodávky zbraní Ukrajině. Informoval o tom premiér Mateusz Morawiecki. Oznámení přichází v době, kdy jsou polsko-ukrajinské vztahy napjaté kvůli zákazu dovozu ukrajinského obilí do Polska.

https://twitter.com/enkocz/status/17045 ... SiA9Q&s=19

PALBA.CZ

Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině