Výsledkem byla verse P-47N. 19.května 1944 byla oficiálně zadána konstrukce nového křídla s vestavěnými nádržemi "pro zvětšení doletu jednoho YP-47M". Ten se posléze změnil na YP-47N, stejně jako druhý prototyp. Požadovaný bojový dolet 1000 mil (cca 1600 km) byl překonán o 200 mil (cca 300 km). Nové štíhlejší křídlo také dosti výrazně zlepšilo letové vlastnosti, příčná obratnost vzrostla ze 79°/s na 98°/s a také se snížil poloměr zatáčky, to vše i přes značný nárůst hmotnosti. Ta byla skutečně značná, prázdný letoun vážil 4998 kg, maximální vzletová byla dosažena až 10200 kg! Přesto vzrostly i další parametry, dostup byl 13100 m, maximální rychlost 750 km/h (což bylo jen o 10km/h méně než u speciálního rychlostního P-47M!). Také nosnost výzbroje byla fenomenální, bylo možno podvěsit až 1360 kg pum a raket.
Drakově vycházela verse N z versí D/M. Motor Pratt a Whitney R-2800-57 o výkonu až 2090 kW měl zesílené lože, upravený výfukový systém, větší olejovou nádrž (150 l), hydraulické ovládání regulačních klapek chlazení a nový elektrický generátor. Vnitřní zásoba paliva činila 2100 l, což bylo o 700 l více, než v D/M. Bylo to umožněno díky osmi samosvorným nádržím v kořenech křídla. Z dalších úprav byly významné: větší klapky a křidélka, související s větším křídlem, upravený a zesílený podvozek, o 80% vyšší množství neseného kyslíku.
VARIANTY
P-47N-1-RE (pozn.1)
První sériová verse, vyrobeno bylo 550 strojů. Křídlo bylo připraveno pro vzpěry přídavných nádrží o 1140 l (!!!). Použit byl nový kvadrant s pákami plynu, turba a vrtule, ovládající jednotku automatického řízení motoru (AEC).
P-47N-5-RE
Od N-1 se odlišovali montáží deseti závěsů pro rakety HVAR, dále upravenými závěsy katapultových lan (pozn.2) a také instalací radiolokátoru AN/APS-13 na SOP. Ten sloužil jako výstražný pro hlídání zadní polosféry. Oproti N-1 poněkud, vzhledem k vyšší hmotnosti, klesla maximální rychlost a dostup. Později vyráběné stroje dostali nové závěsníky S-1 místo dosavadních B-10. Tyto stroje měli mít původně více úprav a měly být vyráběny jako N-10, avšak tyto úpravy se nakonec objevili až na N-15, proto byla zakázka na N-10 převedena do N-5. Bylo vyrobeno 550 strojů.
P-47N-15-RE
Použit byl nový zaměřovač K-14 A nabo B namísto dosavadního K-14. Dále byl odstraněn AEC. Postaveno bylo 200 letounů.
P-47N-20-RE
Odlišovali se motory versí R-2800-73 nebo -77, jinou radiostanicí, nouzovou palivovou soustavou a úpravou palivové soustavy pro přídavné nádrže. Vyrobeno bylo 200 kusů.
P-47N-20-RA
Odpovídal N-20-RE, část pozdějších strojů měla upravenou podlahu kabiny u pedálů. Vyrobeno bylo 149 strojů.
P-47N-25-RE
Poslední série Thunderboltu. Opět byl zaveden AEC, ovšem vylepšený. Zesílena byla křidélka a klapky z důvodu jejich namáhání při odpalu raket. U části se objevila varianta motoru R-2800-81. Vyrobeno bylo 167 letounů.
TECHNICKÉ ÚDAJE P-47N-1-RE (v závorce pro srovnání P-47 D-25-RE)
ROZMĚRY
Rozpětí: 12,96 m (12,43 m)
Délka: 11,01 m (10,92 m)
Výška: 4,4 m (4,5 m)
Nosná plocha: 29,93 m2 (27,87 m2)
HMOTNOST
Prázdná: 4998 kg (4540 kg)
Vzletová normální: 6276 kg (6628 kg)
VÝKONY
Maximální rychlost: 750 km/h (690 km/h)
Dostup: 13100 m (12800 m)
Dolet: 3220 km (1660 km)
POZNÁMKY
Pozn.1: RE byly letouny vyráběné ve Farmingdale, RE v Evensville. Ovšem pozor, u varianty D toto platilo obráceně!
Pozn.2: tato lana byla využívána při bojích v Pacifiku již na versi D. Na paluby letadlových lodí byly samozřejmě Thunderbolty nakládány jeřáby, přistání nabylo možné, vzlet ovšem ano, což bylo často využíváno.
P47D
repub-p47n
