Hermann Wilhelm Göring se narodil 12.1. 1893 v Rosenheimu v Bavorsku ve smíšené katolicko-protestantské rodině. Jeho otcem byl Dr.Henrich Ernst Göring, jež si vzal jako svou druhou manželku o dvacet let mladší Francisku Tiefenburkovou. Hermann byl z 5 dětí, jeho starší sestry ho rozmazlovaly a otec toleroval jeho náladovost. Hermannovým kmotrem byl otcův přítel, rakouský žid Dr. Hermann von Epenstejn, od něj získal Hermann své křestní jméno a před vánocemi 1938 i hrad Veldenstein. V 17 letech byl poslán do kadetní školy pro důstojníky v Karlsruhe. A jelikož se mu na škole dařilo, byl v roce 1911 poslán do Berlína na vojenskou akademii Gross Lichternfelde. Po ukončení studií se s přáteli vydal na výlet do Itálie. Tam se v něm probudila jedna z jeho celoživotních vášní, jíž bylo sběratelství obrazů, soch a dalších starožitností. Nejvíce ho nadchnul obraz od Leonarda da Vinciho Poslední večeře. Po návratu z dovolené 20. ledna 1914 nastoupil ke svému pluku.
Zanedlouho vypukla válka, ale Hermann hned na začátku onemocněl zánětem kloubů a po rekvalifikačním kurzu se dostal spolu s Bruno Loerzerem v červnu 1915 k letectvu. Tam také zažil raketový nástup a změnu taktiky letectva. Piloti byli ještě v roce 1915 používáni pouze k průzkumným letům, s nepřátelskými piloty se uctivě zdravili a platili za rytíře nebes. Později, jak se válka radikalizovala a vývoj letecké techniky šel kupředu, docházelo k nemilosrdným soubojům. Mezi stíhacími piloty docházelo k závodům, komu se podaří "ulovit" více nepřátelských letadel. Absolutním pilotním esem a králem nebes byl "Červený baron" Manfred von Richthofen s jednašedesáti sestřelenými letadly. Göring měl na svém kontě údajně 24 sestřelů. U letectva Hermann poznal také svého dlouholetého přítele Ernesta Udeta, s kterým později vybudoval silné německé letectvo Luftwaffe. Po smrti von Richthofena i jeho nástupce poručíka Karla Bodenschtze se Göring stal velitelem první letecké eskadry, čímž si splnil svůj veliký sen. To se stalo v roce 1918, ale velení si moc neužil, protože válka za pár měsíců skončila.
Po skončení první světové války Göring nastoupil u firmy Fokker, tam však pracoval jen krátce a odcestoval do Švédska. Tam začal pracovat jako pilot osobního letadla pro Erica von Rosena, na jehož zámku se seznámil se svou budoucí ženou Carin von Fock-Kantzow. Herman se do ní zamiloval a v roce 1920 spolu utekli do Německa, Carin ve Švédsku zanechala svého manžela i syna.
V roce 1922 v Mnichově začal Göring studovat národní ekonomiku a dějiny a se stal účastníkem Hitlerova projevu. Ten na Hermanna natolik zapůsobil, že se následující den zapsal do NSDAP a zároveň ji začal finančně podporovat. V této době byl závislý jen na penězích své ženy, která ho sponzorovala. Zanedlouho získal ve straně moc a stal se velitelem jednotek SA, pololegální armády, skládající se především z válečných veteránů, kteří se nechtěli smířit s výsledky 1. světové války. Touto dobou měly tyto jednotky kolem 2 000 členů. Dne 9. listopadu 1923 se Göring zúčastnil neúspěšného berlínského puče, při kterém byl postřelen. Během léčení ze zranění dostával pro utišení bolesti morfium, na které si postupně navykl. Jednou v poblouznění napadl nemocniční sestru a byl proto umístěn v psychiatrické léčebně. Po návratu do Německa v roce 1927 byl znovu přijat do NSDAP a v roce 1928 se stal jedním z prvních poslanců Říšského sněmu této strany. Přispěl k úspěchu nacistické strany ve volbách 31. července 1932 a stal se předsedou Reichstagu.
V roce 1933 byl jmenován Říšským ministrem letectva a zároveň pruským premiérem a ministrem vnitra. Podílel se na organizování tajné státní policie Gestapa a společně s Heinrichem Himmlerem a s Reinhardem Heydrichem nechal vystavět první koncentrační tábory pro politické odpůrce. 1. března 1935 byl Hermann Göring jmenován vrchním velitelem leteckých sil a společně s Udetem a Milchem zodpovídal za organizaci rychlého vybudování leteckého průmyslu a výcvik bojových pilotů. V roce 1936 svoji moc ještě posílil, když byl jmenován Zplnomocněncem pro realizaci čtyřletého plánu. Tím získal reálnou kontrolu nad celým německým hospodářstvím. V roce 1937 vybudoval státem vlastněný podnik Hermann Göring Werke, mohutný průmyslový komplex, jež rozprostřel chapadla po celé okupované Evropě a pohltil podniky vypuzených Židů, například Petscheka a Rothschilda. Společnost s rozsáhlým výrobním programem mohla produkovat vše pro zbrojní programy Třetí říše: od surového železa po lafety děl, náboje, tanky, součásti ponorek apod. Také strategicky významné Vítkovické závody byly přičleněny do tzv. Göringova říšského koncernu (Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten Hermann Göring) jako "nepřátelský" majetek.
Göring se ztotožňoval s územními požadavky Adolfa Hitlera a sehrál klíčovou roli při připojení (Anschluss) Rakouska k Německu v roce 1938. 30. srpna 1939 byl jmenován Říšským předsedou rady pro národní obranu a 1. září 1939 byl Hitlerem oficiálně prohlášen za jeho nástupce. Göring měl obrovskou touhu po majetku a potřebu neomezené moci. Pomohl odstranit Hjalmara Schachta z vedení Říšské banky, aby mohl rozhodovat sám. S Heinrichem Himmlerem bojoval o kontrolu nad policií a bezpečnostním aparátem. Postupně byl jmenován nejen Hitlerovým oficiálním nástupcem, ale také byl mluvčím německého parlamentu, říšským ministrem lesního hospodářství a lovu, prezidentem státní rady a předsedou Vědecké výzkumné rady a 19. června 1940 Říšským maršálem.
Po začátku 2. světové války představoval Göring jednu z největších osobností. Jeho Luftwaffe hrála klíčovou roli při obsazení Polska, kdy bylo nasazeno 1 600 německých letadel. Svou roli hrál také při obsazování Francie, Norska a Dánska. Pak přišla známá bitva o Anglii, kde měla Luftwaffe zprvu navrch a podnikala obrovské nálety, při kterých však ztrácela mnoho strojů, a i proto se začala karta obracet a navrch měla RAF. Po této bitvě byl Göring postupně odstavován na vedlejší kolej. V politické hře se udržoval díky informacím, jimiž ho "krmil" Forschungsamt FA. Tento úřad, založený 10.4.1933, představoval nejméně známý, a však nejvýkonnější, Göringem řízený úřad. Tato agentura měla udělený absolutní odposlechový monopol, jež skvěle využívala a schvalovala odposlech Gestapa.
Göring byl jeden z mála nacistických vůdců, který se projevoval jako příslušník vyšší společenské třídy. Göringův domovský hrad Carinhall a jeho lovecká a letní sídla byla naplněna nejlepšími uměleckými díly porobených národů. Některá díla byla ukradena, jiná byla za směšně nízké ceny kupována od židovských rodin, které musely emigrovat nebo byly deportovány do koncentračních táborů. Göringův majetek dosahoval hodnoty několika stovek miliónů dolarů.
V roce 1931 zemřela Carin. O čtyři roky později se Hermann oženil s Emmy Sonnemannovou. Jejich svatby se zúčastnil také Vůdce Adolf Hitler. V roce 1938 se manželce Hermana Göringa narodila dcera Edda, jejíž velkolepý církevní křest se konal 4. listopadu 1938. Obřad sloužil říšský biskup a Adolf Hitler šel dítěti za kmotra.
Poslední dny 2. světové války přebýval Göring, společně se ženou a dcerou, ve své horské vile v Obersalzbergu. Na konci dubna 1945 poslal do Vůdcova bunkru telegram, ve kterém vyjádřil ochotu převzít vládu po smrti Vůdce. Hitler zuřil, zbavil Göringa všech titulů a funkcí a přikázal, aby byl okamžitě zatčen. Göring se ještě pokusil jednat se Spojenci, ale schůzka s generálem D. D. Eisenhowerem se neuskutečnila a proto byl spojeneckými jednotkami zatčen. Po skončení druhé světové války byl souzen jako válečný zločinec Norimberským tribunálem. Za zneužívání nucené práce zajatců, za jeho nekritický přístup ke koncentračním táborům a konečnému řešení byl odsouzen k trestu smrti. Krátce před vykonáním rozsudku, 15. října roku 1946, se požitím kyanidové kapsle otrávil.
