květen – červen 1940
Díl č. 5
PzKpfw II. Ausf A, B, C
x
Renault R-35
x
Renault R-35
V tomto i dalších dílech budeme porovnávat jen technické parametry. Otázky způsobu nasazení a nadřazenosti tankistů jednotlivých národností, taktiky, určení konstrukce a množství techniky ať posoudí někdo jiný.
Panzer II. Ausf. A, B, C
Německo – 1937 až 1940 (1.113 ks)
versus
Renault R-35
Francie – 1935 až 1940 (1.611 ks)
Pancéřování
Popsat kvalitu pancéřování, to je obtížní úkol a věda sama o sobě. Kvalita pancíře byla rozdílná dle země původu, správném chemickém složení, hloubce prokalení, dalším opracování a spousty dalších věcí. Nemalý vliv na kvalitu pancéřování má i doba, kdy byl vyroben. Jiná kvalita byla pancíře strojů na začátku války, jiná pak ke konci války. I toto se však stát od státu lišilo, podle toho, kdo jaký měl v průběhu války přístup k životně důležitým legovacím prvkům. Protože se tu však nechci věnovat rozebírání kvalit pancíře jednotlivých států, zkusíme se soustředit jen na základní a zevšeobecňující fakta. A to rozdíl v odolnosti proti střelám, které se docilovalo tvrzením pomocí cementace povrchu nebo takzvané homogenizace oceli, přičemž cementovaná ocel byla kvalitnější. Pro zjednodušení budeme tedy počítat, že v předválečném období byla kvalita homogenizovaného či cementovaného pancíře porovnávaných strojů přibližně srovnatelná. Přibližně tedy platilo, že 1 mm pancéřované oceli z Francie byl stejně odolný jako 1 mm pancéřové oceli z Německa.
Kvalita oceli je věc jedna a tloušťka druhá. Francouzské tanky R-35 chránil odlévaný, cementovaný pancíř. Pancéřování bylo na tento typ lehkého tanku značně mohutné. Čelo a bok korby chránil 40mm pancíř. Předek věže pak 45mm pancíř a boky 40mm pancíř. Takto silná deska spolehlivě chránila před průbojným střelivem z pušek a kulometů, také proti střepinám granátů, a většině tehdy používaných protitankových kanónů. Silné pancéřování bylo navrženo dle zamýšleného použití tohoto tanku a to v roli jezdeckého, neboli tanku pro podporu pěchoty.
Oproti tomu německý stroj Pz II. vlastnil na předních stěnách i bocích korby a věže pancéřování tlusté 14,5 mm, které chránilo před průbojným střelivem z pušek a kulometů a také proti střepinám granátů, ale nemohlo odolat zásahu z protitankového děla. Pozdější stroje Ausf.C dostaly přídavné pláty na přední stěny korby i věže, čímž tloušťka narostla až na 34,5 mm. Takto upravený pancíř měl odolat šrapnelům vystřeleným ze střední vzdálenosti z protitankového děla ráže 20 mm. Množství tanků vyrobených v provedení Ausf. C není známo.
U německého stroje nebyly kromě boků věží pláty nijak racionálně skloněny, aby lépe odolávaly střepinám. Francouzský tank byl naproti tomu díky technologií odlévání poměrně vhodně tvarován. Velkým rozdílem dále bylo spojování jednotlivých desek. U Pz II. to bylo svařováním desek, zatímco francouzský R-35 měl pancéřové díly odlévané a spojované nýtováním.
Lepší pasivní ochranu měl i přes drobný handicap spojování nýtováním, jednoznačně francouzský Renault R-35 a to bez ohlednu na verze Pz II.
Výzbroj
Hlavní výzbroj německého tanku byl rychlopalný kanón KwK 30 s délkou hlavně L/55 a ráží 20 mm. Na vzdálenost 100 m prostřelil pancéřovou desku tlustou 20 mm, na 500 m 14 mm a na 1000 m desku tlustou 9 mm. Kvalitnější protipancéřové granáty APCR (PzGr. 40) pro 20mm kanón, měly německé tanky až po ukončení bojů ve Francii. Proto v tomto srovnání není s touto municí kalkulováno. Pro informaci, průraznost pancíře skloněného pod úhlem 60° byla na 100m 49mm a na 500m 20 mm.
Jeho francouzský protivník nesl kanón Puteaux SA-18 s délkou hlavně L/21 a ráží 37 mm. Proti pancéřovým cílům vystřeloval 0,39 kg protitankové AP střely rychlostí 600m/s. Na vzdálenost 100 m prostřelil kolmou pancéřovou desku tlustou 30 mm, na 500 m 21 mm, na 1000 m kolmou desku tlustou 14 mm, na 1500m desku tlustou 9mm a na 2000m prostřelil 6mm. Pokud byl pancíř skloněn pod úhlem 60°, byla průraznost na 100m jen 20mm, na 500m 14mm a při vzdálenosti 1000m 10mm. Oba stroje měly kanón uložený v plně otočné věži.
Vše 60°.....100m....... 500m........1000m....... 1500m....... 2000m
-----------------------------------------------------------------------------
Pz II..........20........... 14............. 9
R-35..........20........... 14............ 10...............7...............4
Proti pěchotě měl Pz II jeden spřažený kulomet MG 34 ve věži stejné ráže jako jeho polský protivník, tj. 7,92mm. Tento věžový kulomet se dal odpojit a zaměřovat samostatně.
Renault R-35 měl jeden spřažený kulomet Reibel AC 31 ráže 7,5mm ve věži. Tento kulomet měl kadenci 750 ran/min a rychlost střely 830 m/s. U Pz II se dal věžový kulomet odpojit a zaměřovat samostatně. U jeho protějšku tuto informaci nemám, ale dá se předpokládat, že i on se dal odpojit.
Celková dotace střeliva pro Pz II byla 180 nábojů do děla a 3525 střel pro kulomet. U R-35 to bylo 100 nábojů pro dělo a 2400 pro kulomet.
Co se výzbroje týče, tak nemáme jednoznačného vítěze. V obou případech byla průraznost kanónu velmi podobná a to i přes rozdíl použité ráže u porovnávaných tanků. V prospěch německého stroje by mohla být pouze výhoda vyšší kadence. Výhodou francouzského děla byla zase větší ničivost v cíli.
Jízdní vlastnosti
Stroj R-35 poháněl motor Renault V-4 o výkonu 82 hp, který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 10,4 t (to je 7,9 hp/t). Maximální rychlost francouzského tanku činila 20-23 km/h a dojezd na silnici dosahoval 140 km, v terénu pak jen 80 km.
PzKpfw II Ausf. A, B, C poháněl benzinový motor Maybach HL 62 TRM o výkonu 140 hp (105 kW), který měl za úkol rozpohybovat vozidlo o hmotnosti 8,9 t (to je 15,7 hp/t). Maximální rychlost činila 40 km/h a dojezd na silnici dosahoval 200 km, v terénu to pak bylo 125 km.
Výkonový potenciál byl tedy jednoznačně lepší u německého tanku Pz II, a to až dvojnásobný, což se muselo v terénu projevit daleko větší pohyblivostí.
Zajímavě byl u Renaultu řešen podvozek. Ten se skládal na každé straně z hnacího kola vpředu, pěti pojezdových kol, vlečného napínacího kola a tří napínacích kladek. Pojezdová kola byla uložena v kolébce, která byla ve spodní části uchycena ke korbě čepem. V horní části pak pružně pomocí gumového válce. První pojezdové kolo bylo uchyceno samostatně, zbylé čtyři byly uchyceny vždy ve dvojicích sdílejících společný pružící válec. Vlečené napínací kolo plnilo zároveň funkci kola pojezdového , díky čemuž se snížil potřebný počet pojezdových kol k rozložení hmotnosti tanku.
Podvozek tanku Pz II měl pět relativně velkých individuálně zavěšených pojezdových kol. Odpruženo bylo každé kolo zvlášť a to listovou pružinou. Nad pojezdovými koly se nacházely čtyři podpůrné kladky, které nesly horní část pásu aby nedocházelo k jeho prověšení. Celá pásová soustava byla tradičně uzavřená vpředu hnacím a vzadu napínacím kolem.
Měrný tlak na půdu byl u R-35 díky své velké hmotnosti a malým rozměrům poměrně velký (0,86 kg/cm2 pro Renault R-35; 0,73 kg/cm2 pro Pz II).
Posádka
Posádka německého stroje byla tříčlenná. V trupu seděl pouze řidič. Zbylí dva členové, tedy velitel a střelec v jedné osobě a nabíječ, který také obsluhoval radiostanici seděli ve věži. K vnitřní komunikaci sloužila komunikační trubice s nevalnou slyšitelností.
Osádka francouzského tanku byla pouze dvoučlenná, což se výrazně podepsalo na jeho efektivnost v boji. V trupu seděl řidič, věž byla kompletně obsluhována velitelem tanku, který tak měl funkci velitele, nabíječe i střelce (a v pozdějších verzích tanků vybavených radiostanicí, byl i jejím obsluhou). O jeho přetížení v boji není nejmenších pochyb. Velitel měl k dispozici malou kopuli s průzory a vstupní poklop v zadní části věže. Ten po svém sklopení poskytoval prostor k sezení velitele mimo bojový oblast.
Německá konstrukce je svým rozvržením osádky řešená moderněji a poskytovala efektivnější vedení boje a větší kadence střelby.
Ostatní
Velikostně jsou si oba stroje podobné. Dneska by se daly tyto tanky velikostně přirovnat k většímu automobilu kategorie MPV nebo Off road. Rozměry francouzského tanku byly, délka 4,01m, šířka 1,81m, výška 2,1m a hmotnost 10,4 T. Německý stroj pak měřil na délku 4,81m, šířka 2,22m, výška 2,02 při hmotnosti 8,9 T.
Na délku byl tedy německý tank o 80cm delší, na výšku o 8cm nižší a na šířku o 41cm širší. Francouzský tank tudíž představoval téměř ve všech partiích hůře zasažitelný cíl a i jeho maskování na bojišti bylo o něco jednodušší.
Oba tanky měly radiové vybavení. U Renaultu však byla radiostanice instalována až u pozdějších sérií. Tudíž ne všechny stroje nasazeny v květnových bojích roku 1940, měly radiové spojení. U Pz II byla radiová stanice standardem.
Německá armáda měla 10.květnu 1940 (Německý útok na západ) k dispozici celkem 1092 tanků PzKpfw II. Samotného tažení na západ proti Francii se zúčastnilo 880 strojů.
Francie naproti tomu disponovala 1611 tanky Renault R-35. Část z tohoto celkem vyrobeného množství však byla určena na export (Polsko 49 ks, Jugoslávie 50 ks, Rumunsko 40 ks, Turecko 100 ks. Část tanků byla lokalizována v koloniích a část nemohla být v prvních dnech války bojově nasazená, protože se ještě v továrních halách dovybavovala. Celkem Francie nasadila cca 850 ks tanků na počátku války. Tak jako tak se jednalo o nejvíce rozšířený tank ve francouzských službách. Plánovaného přezbrojení výkonnějším kanónem SA 38, které mělo být dokončeno do konce roku 1940, se již tyto stroje nedočkali. Po podepsání francouzské kapitulace padlo němcům do rukou 843 ks těchto lehkých jezdeckých tanků (verze R-35, R-38, R-40).
Výsledek
V tomto srovnání obrněné techniky německé a francouzské školy vychází jako vítěz tank Renault R-35. Ovšem toto vítězství není zase až tak jednoznačné. Německý tank svého soupeře téměř ve všech parametrech převyšoval, ale jeho 20mm kanón na silně opancéřovaného soupeře prostě nestačil a to ani z nulové vzdálenosti. Jedině snad nějakým šťastným zásahem do pásů nebo pojezdové soustavy, mohl svého soupeře vyřadit z boje. Zničit jej však nedokázal. Naproti tomu, Renault dokázal svého soupeře i přes silně poddimenzovaný kanón vyřadit z boje na vzdálenost 500m a menší. Z útoku na čelní partie soupeře však dokázal vyřadit z boje pouze starší verze Pz II Ausf. A a B. U verze Ausf. C, bylo čelo chráněno již 35mm pancířem, který již byl nad síly francouzského děla. A na to, aby dokázal svého německého soupeře zasáhnout do boku neměl dostatečnou rychlost a pohyblivost v terénu. Opět tedy platí, šťastný zásah, třeba ze zálohy.
Zdroje:
http://www.panzernet.net ; http://www.fronta.cz ; http://www.valka.cz ; http://utocnavozba.wz.cz
http://derela.republika.pl/index.htm; http://www.wikipedia.org
