I když Sovětský Svaz dokázal vyrábět tanky vlastní konstrukce (T-18, T-24), specialisté Rudé Armády sledovali samozřejmě dění ve světě. Jediná Velká Británie v té době zkoušela novou techniku a taktiku tankových vojsk, ostatní vítězné mocnosti na tomto poli prozatím nic nepodnikali. Němcům byl zakázán vývoj a výroba tanků, Rudá armáda (dále RA) proto soustředila svou pozornost na zkoušky v právě do Velké Británie. Tam postupně vzniká budoucí rozdělení tanků na tančíky, lehké, střední, těžké a plovoucí tanky a doprovodná vozidla pro pěchotu. Je rozhodnuto o zakoupení vyhovujících tanků, a to i licencemi pro výrobu v SSSR. Vlastní konstrukce totiž prozatím nenaplňují představy RA o moderním bojovém prostředku
Koncem roku 1929 zamíří do Anglie skupina specialistů RA, kde jsou jim předvedeny mnohé typy obrněné techniky. Specialisté vybírají pro licenční výrobu také tank Vickers 6t v provedení s dvěma kulometnými věžemi. Konstrukce navíc umožňovala vývoj jednověžové varianty.
28.5.1930 je podepsán kontrakt na 15 tanků včetně výrobní dokumentace a podkladů. Dodávka měla být realizována do 4.6.1931. Hned po dodání prvního tanku je vozidlo rozebráno a prostudováno. Vznikají sovětské varianty TMM-1 a TMM-2. RA zavadí do výzbroje původní variantu pod označením T-26. Pod tímto označením se však skrývá mnoho variant a proto je budu popisovat zvlášť
T-26 vz. 1931
Jde o kopii původního tanku Vickers, vyzbrojenou jen kulomety. Pancéřování trupu se pohybuje od 5-13 mm, ke spojení se používá nýtování. Na pravé straně trupu je odklápěcí průlez pro řidiče.
K pohonu tanku se u prvních verzí používá originální motor Armstrong Siddley Puma o výkonu 80 HP, který pomocí hřídelí přes převodovku v přední části vozidla poháněl přední kolo. Posléze je montována sovětská licence motoru, objem 6600 ccm o výkony 75 HP při 2000 ot/min.
Dvě věže kruhového půdorysu jsou identické. V každé z nich ke umístěn kulomet DT ráže 7,62 mm, zásoba střeliva byla celkem 6486 nábojů ráže 7,62.
Byla vyráběna i verze s kanonem Hotchkiss ráže 37 mm v pravé věži s palebným průměrem 113 nábojů pro kanon a 3087 pro kulomet. Kanon je v roce 1932 nahrazen domácím kanonem vz. 30 (PS-2). Věž s kanonem však měla velmi málo vnitřního prostoru, bylo proto rozhodnuto o vývoji jednověžové varianty, umožňující zabudování výkonnějšího tankového kanonu.
Produkce dvověžové varianty končí v roce 1934.
technická data T-26 vz. 1931:
hmotnost – 8-8,2 t
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,19 m
výkon motoru – 75-80 HP
dojezd silnice – 100-140 km
max. rychlost – 30 km/h
osádka – 3
T-26 vz. 1933, 1935
První jednověžová varianta se začala vyrábět v roce 1933. Zpočátku se vyrábí dvě verze věží, Mariupulská a Ižorská varianta podle výrobních závodů. Posléze je vyráběna jen Ižorská věž, jenž je použita i tu tanků série BT. V korbě byl jen jeden věnec pro otočnou věž umístěný mimo osu vlevo od ní. Věž je možno otáčet elektricky nebo ručně. Vzor 1933 je má nýtovanou, vzor 1935 svařovanou věž. Pancéřování trupu a věže je 13 mm.
U tanků je použit motor o výkonu 90 HP, zvýšeného výkonu je ale dosaženo použitím paliva s vyšším oktanovým číslem. Při použití benzínu horší kvality se prý vozidlo ani nerozjelo.
Do nové věže se montuje kanon ráže 45 mm vz. 32 spřažený s kulometem DT. Do věže je také možno umístit nabíječe, čímž vzroste bojový potenciál tanku. Palebný průměr činil 112 nábojů ráže 45 mm a 2848 nábojů ráže 7,62 pro kulomet. Počet nábojů se liší podle vybavení, velitelské tanky s radiostanicí mají snížený palebný průměr.
technická data T-26 vz. 1933(1935):
hmotnost – 9,4-9,65 t
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,33 m
výkon motoru – 90 HP
dojezd silnice – 130-150 km
max. rychlost – 30 km/h
osádka – 3
T-26 vz. 1938, 1939
U této varianty dochází k viditelné změně věže, stará věž je nahrazena modernější kónickou věží a zesíleným pancéřováním na 15 mm. Je také vyměněn kanon vzor 1932 za modernější vzor 1938. Počet kulometů se liší, můžou se montovat až tři kulomety DT, standardem je ale pouze jediný u kanonu. Palebný průměr se 107 nábojů ráže 45 mm, pro kulomet od 2772 do 3654 nábojů ráže 7,62. Zvětšuje se také objem palivových nádrží.
Vzor 1939 dostává sešikmenou nástavbu trupu a kulomet do zadní partie věže. Je také naplánováno zesílení pancéřování podle polních úprav z finské války, ale začátek výroby tanku T-34 tuto kapitolu vývoje uzavírá. Navíc růst hmotnosti až na 12 tun se nepříznivě podepsal na průchodnost tanku terénem.
technická data T-26 vz. 1938(1939):
hmotnost – 10,25-10,3 t
délka – 4,62 m
šířka – 2,44 m
výška – 2,33 m
výkon motoru – 90-95 HP
dojezd silnice – 225-240 km
max. rychlost – 30 km/h
osádka – 3
Tanky všech verzí nejsou standardně vybaveny radiostanicí, jsou jí vybaveny pouze velitelské vozidla. Jsou tak snadno identifikovatelná podle rámových antén na věži a tudíž se stávají prvními cíli protivníka. Od vzoru 1939 se montuje prutová anténa.
Vzniká také spousta jiných verzí tanků – plamenometné OT-26, OT-131, OT-132 a OT-133 nebo tank palebné podpory T-26A vyzbrojený plukovním kanonem ráže 76,2 mm. Objevují se taky mostní tanky a vlečné verze. na podvozku T-26 je postaveno několik samohybných děl. Existovala taky verze TT-26, tanku řízeného na dálku rádiem.
Ještě k výrobě – v roce 1939 se uvádí, že ve výzbroji bylo více než 8 500 strojů T-26 různých variant. Takový počet tanků jednoho typu té době nikde nenajdeme. Jen ukázky produkce: 1933 – více než 1400 ks, 1934 - 1443 ks, 1936 – 1313 ks, 1938 - 1061
Zdroj:
I.Pejčoch S.Spurný - Obrněná technika 3
vzor 1931 s kulometnou výzbrojí
vzor 1933 s kanonem
vzor 1938 velitelský
