DŮVODY VZNIKU
Během války vyvinuli Němci několik typů samohybných děl určených primárně pro podporu pěchoty. Tyto stroje, typicky nejrozšířenější StuG III (ZDE), však nebyly příliš vhodné pro boj ve městech proti nepříteli ukrytému v opevněních a budovách. Takový stroj musel být silněji pancéřován a vyzbrojen účinnější zbraní. Potřeba takového samohybného děla se projevila především na východní frontě, naplno pak během bojů ve Stalingradu, kde pěchota při dobývání bunkrů a skrýší v rozvalinách platila nepřijatelně vysokými ztrátami. Jediným pro to skutečně vyhovujícím samohybným dělem byl tehdy sIG 33 B (ZDE), jednalo se však pouze o nouzové nasazení malého množství strojů ověřovací série. Perspektivnější StuPz IV (ZDE), byl teprve vyvíjen, se později ukázal být velmi povedenou zbraní. Byl však požadován stroj s ještě mocnější výzbrojí, schopný ničit i nejsilnější body obrany.
TĚŽKÝ STURMGESCHÜTZ
K jeho vývoji dal 5. 7. 1943 příkaz sám Hitler, kterého lze obviňovat ze všeho možného, ale určitě ne z ignorování potřeb fronty. Vzhledem k požadavkům ovšem musel být takový stroj vyzbrojen opravdu mocnou zbraní, první specifikace proto počítaly s použitím houfnice ráže 210 mm. Problém byl v tom, že žádná taková zbraň, vhodná pro zástavbu na vozidlo, neexistovala - a jelikož by její vývoj trval příliš dlouho, byla posléze zaměněna za jinou, dostupnou a zároveň ještě účinnější. A také velmi neobvyklou...
ZBRAŇ
Jednalo se o 38 cm RW 61 L/5,4 (Rakettenwerfer 61, také Gerät 562). Jak je z názvu patrné, jednalo se o zbraň raketovou. Byla firmou Rheinmetall - Borsig původně vyvinuta jako protiponorková pro námořnictvo. Výroba probíhala v Düsseldorfu v závodě Unterlüss.
Rakety byly nabíjeny zezadu, závěr byl klínový, zamykaný šroubovým mechanismem. Spaliny byly odváděny pomocí 31 kanálků ve stěně hlavně, tyto zároveň sloužily k jejímu chlazení.
Závěr RW 61Pohon raket obstarával motor typu 4581 s pevnou složkou paliva, pravděpodobně korditem. Stabilisovány byly rotací. Dostřel byl velmi závislý na teplotě, při + 15° C byl 5600 m, při 0° C 5100 m a při - 40° C jen 4200 m. Rakety byly také citlivé na teplotu skladování, ta se měla pohybovat v rozmezí - 10° C až + 20° C. Existovaly ve dvou provedeních, Raketten Sprendggranate 4581 s tříštivotrhavou hlavicí měla hmotnost 351 kg (z toho 125 kg výbušniny) a délku 1440 mm, Raketten Hohladungsgranate 4582 o hmotnosti 345 kg měla hlavici kumulativní s průbojností až 2,5 m železobetonu.
Raketa 
...a zde již v interiéru, všimněte si jeřábu pro manipulaci s ní a nabíjecího zařízení pro niPROTOTYP
Firmě Alkett (Berlín - Spandau) bylo nařízeno vyrobit prototyp do října 1943, což se podařilo a tento byl 20. 10. 1943 presentován Hitlerovi na polygonu v Arys. Prototyp byl vyroben přestavbou z Tigeru se starší variantou podvozku (250043), nástavba byla vyrobena z nepancéřových plátů, čelní pancíř vany byl zesílen (na 150 mm?). Byl poté dále zkoušen na polygonu v Kummersdorfu.
Prototyp při presentaci Hitlerovi - kdo ho najde?POPIS STROJE
Pro nesení zbraně byl vybrán tank PzKpfw VI Tiger Ausf.E (ZDE). Později se važovalo i o využití podvozku GW III/IV (ZDE), ten však nevyhovoval svým slabým pancéřováním, takže z toho sešlo. Podvozek, korba a motorový prostor Tigeru byly převzaty beze změn. Místo věže byla na korbu umístěna mohutná nástavba s čelním pancířem o síle 150 mm, boky a zádí o síle 80 mm a 40 mm stropem. V čelní stěně byl lafetován RW 61 s náměrem od 0° do + 85° a odměrem 10° na každou stranu. Vezeno bylo 12 střel v úchytech na bocích bojového prostoru, třináctá mohla být umístěna na nabíjecím zařízení a čtrnáctá v hlavni při její elevaci 13°. Pro umístění raket do vozidla sloužil jeřáb na zadní straně nástavby napravo. Při nabíjení musela mít hlaveň nulový náměr a odměr max. 3°. K zamíření sloužil zaměřovač PaK ZF (Zielfernrohr) 3 x 8.
Výzbroj byla doplněna o kulomet MG 34 ráže 7,92 mm (600 nábojů), umístěný v kulovém střelišti na pravé straně nástavby. Byl obsluhován radistou, který měl jinak na starosti radiostanici FuG 5. Obrannou výzbroj dále doplňoval Nahkampfgerät ráže 26 mm, sloužící pro vystřelování zadýmovacích a střepinových granátů, a samopal MP-40 ráže 9 mm (384 nábojů).
Osádka byla složena z pěti mužů, v korbě měli svá stanoviště řidič a radista/kulometčík, ta se příliš nelišila od standartních Tigerů, v nástavbě velitel/střelec a dva nabíječi.
VÝROBA
19. 4. 1944 bylo rozhodnuto o sériové výrobě pod označením 38 cm Rakettenwerfer RW 61 auf Sturmmöser Tiger. Známější je ovšem pod přezdívkou Sturmtiger. Původně se uvažovalo o výrobě deseti strojů měsíčně, ale nakonec jich vzniklo jen 18, tři v srpnu, deset v září a pět v listopadu. Nástavby byly vyráběny firmou Brandenburgen Eisenwerke v Berlíně, Alkett prováděl opravy podvozků tanků vyřazených v boji a celkovou kompletaci. Sériové stroje většinou neměly zesílen čelní pancíř vany. Navzájem se lišili v růných detailech, nejviditelnější bylo použití protizávaží (exstovala dvě provedení) na hlavni RW 61 u některých strojů. Většina vozidel byla pokryta antimagnetickou pastou Zimmerit proti příložným magnetickým minám.
Raket bylo pro Sturmtigery vyrobeno 397, armáda jich převzala 317.
Sériový stroj bez Zimmeritu, zato však se zesíleným čelním pancířem vany, jedno ze dvou používaných provedení protizávaží
Sériový Sturmtiger, čelní pancíř vany není zesílenNASAZENÍ
Jako první se do boje dostal prototyp a to od 13. (?) 8. 1944 ve Varšavě při potlačení povstání. 28. 8. byl vrácen Alkettu.
Prototyp byl nakonec ukořistěn Sověty a dodnes se nachází v museu v KubincePůvodně se pro jednotlivé Panzer Sturmmösser Kompanie (StuMrsKp) počítalo se 14 stroji, ale omezení výroby vedlo k snížení na pouhé čtyři kusy. O organizaci jednotky není známo skoro nic, pravděpodobně byly tvořeny dvěma četami (Zug) po dvou Sturmtigerech, doplněnými tanky pro ochranu (pravděpodobně PzKpfw IV (ZDE)).
13. 8. 1944 byla vytvořena StuMrsKp 1000. Od 15. 8. do 18. 8. 1944 operovala jedna četa o dvou vozidlech ve Varšavě. V prosinci byla kompanie převelena na západní frontu do oblasti Trier. Do bojů se však dostal jen jeden stroj, tři další byly znehybněny v důsledku technických problémů. Tři stroje se zůčastnily operace Wacht am Rhein. 23. 1. 1945 byla jednotka přeznačena na Sturmmörser Batterie 1000. V lednu 1945 se jeden stroj v Alsasku účastnil ofenzívy při operaci Nordwind.
Další jednotkou byla StuMrsKp 1001, zformovaná 23. 9. 1944. Složení bylo obdobné StuMrsKp 1000. V prosinci bojovala v oblasti Eifelu. Rocněž se zůčastnila operace Wacht am Rhein. 23. 1. 1945 byla přeznačena na Sturmmörser Batterie 1001. V roce 1945 prodělala ústupové boje přes Rýn. Tři Sturmtigery pak byly zničeny posádkami pro mechanické závady.
22. 10. 1944 vznikla StuMrsKp 1002. 23. 1. 1945 byla přeznačena na Sturmmörser Batterie 1002. Účastnila se bitvy o Reichswald. V březnu překročila Rýn, záhy nato posádky zničily poslední dva Sturmtigery a vzdaly se spojencům.
Všimněte si druhého typu protizávažíHODNOCENÍ
Sturmtiger se ukázal být velmi účinnou zbraní. 18 vyrobených strojů mělo samozřejmě naprosto minimální vliv na vývoj bojů, bylo však zaznamenáno několik pozoruhodných úspěchů, když např. jediná střela úplně zničila německý bunkru, obsazený americkou armádou. Asi nejznámějším úspěchem pak bylo zničení tří tanků M4 Sherman jedinou střelou, čehož dosáhl stroj z StuMrsKp 1000 v lednu 1945, když byla zasažena skupina tanků při ostřelování vesnice. Do říše legend lze ovšem odkázat stále často tradované nasazení Sturmtigerů do přímých bojů s tanky, k tomu samozřejmě byly jejich výzbroj naprosto nevhodná.
Největším nepřítelem Sturmtigerů bylo taktické letectvo, proto bylo po každém palebném přepadu prováděno okamžité přemístění. Většina ztrát ostatně ani nebyla způsobena nepřítelem, ale vlastními osádkami, které ničily pro poruchy nebo nedostatek paliva zneschopněné stroje, neboť evakuace takových monster byla obzvláště koncem války velmi problematická.
TECHNICKÉ ÚDAJE
ROZMĚRY
Délka: 6280 mm
Šířka: 3570 mm
Výška: 2850 mm
HMOTNOST
Bojová: 66000 kg
VÝKONY
Max. rychlost na silnici: 38 km/h
Dojezd na silnici: 120 km
Dojezd v terénu: 80 km
ZDROJE
Sturmgeschuetz s.Pak to Sturmmoeser, L. Jentz / H. L. Doyl, Panzer Track No. 8, 1999
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES, 2001
PzKpfw VI Tiger, J. Ledwoch, Militaria, 1993
Sturmtiger, I. Pjerjejaslavcjev, M. Kolomijec, Strategia KM, 1999
Internet
