Mukdenský incident

[kacermiroslav]

MUKDENTSKÝ INCIDENT
18.září 1931 – 18.února 1932
Druhá Čínsko - Japonská válka

Čína, Mandžusko

ČÍNA
160.000 mužů
velitelé: Zhang Xueliang, Ma Zhanshan, Feng Zhanhai

JAPONSKO
66.000 mužů
velitelé: Shigeru Honjó, Jiró Minami


Japonští vojáci postupují do vnitrozemí Mandžuska

Japonsko počátkem třicátých let hledalo cestu, jak proniknout do nepokoji oslabené Číny a zmocnit se jejího přírodního bohatství, kterého na japonských ostrovech bylo zoufale málo. Situace v Číně se politicky i vojensky přiostřovala. Na severovýchodě Číny se pro Japonsko přestala situace dobře vyvíjet, když Šang-Sue liang přešel na stranu kuomintangské vlády. Bylo tedy učiněno v Japonsku rozhodnutí, odtrhnout násilně od Číny bohaté Mandžusko a zřídit zde svůj protektorát.

Japonsko v té době mělo v Mandžusku bezpečnostní armádu o síle 5.000 mužů, která měla za úkol především chránit Japonské občany na tomto území a jejich majetek a také Jihomandžuskou dráhu. Další vojenské síly mělo Japonsko v Koreji a na Liaotungském poloostrově. Po řadě japonských provokací v létě 1931 došlo v noci z 18- na 19.září 1931 k výbuchu na železniční trati severně od Mukdenu. Nato japonské oddíly čekaly a zahájily útok proti čínským vojákům. Japonské vysvětlení incidentu bylo takové, že se pouze bránili před napadením čínskou armádou. Dne 21.září 1931 přešla Japonská armáda z Koreje hranice s Mandžuskem a přes protest čínské vlády a Společnosti národů japonská armáda rychle postupovala a zabírala další a další území. Japonské oficiální stanovisko bylo, že pouze ochraňuje japonské usedlíky. Spojené státy americké ani Velká Británie v tomto incidentu nic nepodnikli. Pouze pověřili komisi Společenstva národů pod vedením lorda Lyttona, aby celou záležitost prošetřila. Mezitím ale Japonsko již připravovalo odtržení Mandžuska od Číny a zřízení loutkového státu.

Japonská vláda nebyla schopna, nebo nechtěla, zastavit postup své armády a tak bylo dne 5.února 1932 celé Mandžusko dobyto. Tím Japonci ovládli více jak 1/3 čínské rudy, továrny, elektrárny atd. Jen elektrárny z Mandžuska dodávali Ľ celé čínské energie a výroba železa bylo 40% z celočínské produkce.

Dne 1.března 1932 byl vyhlášen samostatný stát Mandžukuo do jehož čela Japonci dosadili bývalého posledního čínského císaře z dynastie Mandžuů, Pchu-I. Dne 15.září 1932 byl podepsán japonsko-mandžuský protokol, jímž Japonsko uznalo Mandžukuo a to potvrdilo platnost japonských práv a legalizovalo pobyt japonské armády na svém území. Nově vzniklý stát byl však plně v japonském područí.

V rámci Společenstva národů bylo japonská agrese předložena až na jaře 1933 valnému shromáždění, kde všichni rozhodli, neuznat Mandžukuo. Jediný kdo byl proti, bylo samozřejmě Japonsko. Nicméně to bylo vše, co kdo udělal proti Japonské agresi. Zemí Vycházejícího slunce se tak otevřela cesta k uskutečnění svých agresivních plánů za podpory silného Mandžuského průmyslu a surovinového potencionálu.

Zhodnocení
-------------
Japonsku se podařilo velké vítězství, když i přes formální odpor Společenstva národů mohlo vytvořit a pod svou nadvládou držet průmyslově a surovinově bohaté Mandžusko. Tím se jim otevřela cesta do vnitrozemí Číny v dalších letech. Navíc získali tolik strategicky důležité suroviny, které jim pomohli vybudovat silnou armádu, která pak dokázala až do roku 1945 držet velkou část Asie a Oceánie. Získání Mandžuska byl základní kámen pro další Japonskou agresi.

Zdroje:
www.wikipedia.org
www.japonsko.info

[mmmichalll]

Japonsko muselo bojovat o Mandžusko už potřetí, kdy se mu nakonec podařilo oblast udržet. První pokus byl někdy koncem 19. st. proti Číně, kdy muselo na nátlak Ruska ustoupit. Podruhé to bylo roku 1905, tehdy rychle přemohlo rusy, ale po politické intervenci USA se muselo opět svých nároků zřeknout, zbyla pouze Korea

[kacermiroslav]

Máš pravdu....a ten první pokus byl v první Čínsko-Japonské válce v letech 1894-1895. Pokud by jsi chtěl vědět něco víc, tak v sekci Novověk vyhledej můj článek na téma Námořní bitva na řece Jalu. I zde Japonci Čínu porazili, ale na nátlak západních mocností a Ruska se museli Mandžuska vzdát.

[Hektor]

Ja mám otázku: V roku 1918 bolo v Rusku 160 000 Japoncov.
Okrem iného pomáhali ČS zboru v ústupe tým že blokovali železnicu :-)
Čítal som že sa dostali až po jazero Bajkal.
A teraz tá otázka: čo ich prinútilo stiahnuť sa? Veď mali v ruke všetky tromfy.
Vyzbrojenú a odhodlanú armádu, väčšinu prírodných zdrojov, jedinú dopravnú tepnu a pred sebou obrovskú nárazníkovú zónu.
Viem že si nemohli nechať všetko (V.B.,USA, FR by frflali do toho) ale komanči boli spoloční nepriateľ všetkých a územia napríklad po Amur im mohli byť zaujímavé.

[kacermiroslav]

Ta otázka by se asi měla spíše týkat čs. legionářů ve WW1, než v tomto tématu, ale zkusím odpověď i na základě svých kusích informací.

Ty trumfy zase tak jasné nebyli. Čs. legie a i za pomoci výše uvedených Japonců, neměli zadeleka takovou početní převahu, aby dokázali dlouho bolševikům vzdorovat. Navíc, čím větší kus transibiřské magistráli ovládali, tím většího počtu vojáků potřebovali na její zajištění a tím se de facto stávali i slabší. Co však vidím jako nejpodstatnější je logistika. Těžko můžete podniknout něco, když zatím není politická vůle a zásobování. Naši legionáři byli v Rusku vnímání jako agresoři a jak víme, tak bolševici se s agresory moc nepárali a dokázali porazit i silnější a lépe vybavené armády svých bývalých spojenců. Úlohou našich legionářu tak bylo "jen" se vrátit domů a mít doma tím pádem boji zocelenou armádu, které dokáže ubránit vznikající stát. Nesmíme zapomenout, že vnik ČSR neměl zcela hladký průběh a vedli se boje s Polskem, Maďarskem atd. o hranice. Takže otázka spíše zní, čeho by setrváním v nepokojném a pro ně nevraživém prostředí zmítaného Ruska dosáhli? Odpoď....dlouhodobě ničeho. Navíc ani Japonci neměli velkou šanci, protože mezi Ruskem a Japonskem byla nevraživost min. od Rusko - Japonské války 1904-1905. Byla jen otázka času, kdy by bolševici po upevnění své moci, všechny interventy porazili a to i včetně našich legionářů. Ještě mě napadla jedna podstatná věc. Ti legionáři měli doma rodiny, které celé roky neviděli a ony zase nevěděli, jestli vůbec žijou. Takže ani jejich vlastní vůle nebyla proto setrvat někde na Sibiři v Rusku.

[Hektor]

No mne išlo skôr o Japoncov než o Légie.
Ako Slováka bolo aj v mojom záujme aby boli légie čo najskôr doma oslobodili mi vlasť.
Práve Japonci mali mať práve vďaka dlhodobému konfliktu o sféru vplyvu najväčší záujem zostať v Rusku.
A práve preto ma prekvapilo že sa stiahli.

[kacermiroslav]

Tak oni se stáhli ze Sovětského Ruska, ale nikoliv z asijského kontinentu. A v jejich zájmu nebylo podrobit si Rusko. Naopak vítali jejich vnitřní rozbroje, trošku jim taky napomohli tou pomocí našim legionářům, ale hezky se dál věnovali hlavně Koreji, Mandžusku a Číně. To byla jejich hlavní doména.

[Hektor]

Nech si to vezmem akokoľvek, moja priorita by bola zbaviť sa konkurenta č.1
Ak by obsadili (neopustili) aspoň Vladivostok a územia po rieku Amur alebo povedzme do hĺbky 50km od pobrežia mohli vytvoriť bábkoví štát ktorí by im bol nárazníkom.

[kacermiroslav]

To ano...ale už rok 1895 a pak 1905 ukázal, že západní velmoce moc nejsou nakloněny sílící pozici Japonska v Asii. A tak by se asi stalo, že by zakročili. Důvod by si našli snadno, stejně jako když bylo bolševické Rusko napadeno intervenčními vojsky. A možná si i Japonci říkali, že nemusí pršet, stačí když kape. Přeci vítězstvím v roce 1905 nad Ruskem, získali kontrolu nad Tchaiwanem (Formosa), Koreou a jižní polovinou Sachali. Jejich území se tak zdvojnásobilo a bylo potřeba v těchto nových "provinciích" zavést nějaký řád, kontrolu atd. Takže případnou angažovaností proti svému nedávnému spojenci by riskovalo, že o své zisky z roku 1905 můžou přijít. Talže podle mě zvoli dobře vyčkávací taktiku a čekali, jak se situace v Rusku, zmítaném občanskou válku, vyvine. Mohli předpokládat, že jejich čas teprva přijde.