Moždíř ráže 420 mm
rok 1913
„Fášení telefisní difáci, vítejte u dalsího dílu lekce nemeckého jasyka….ALLES GUTE“…..úfodem si prosvištime nekterá nemecká slovíška…………Dicke Berta, …..Tlustá Berta………německé obří dělo,…….. Dicke Berta…….Tlustá Berta…německé obří dělo…...“
- tak takhle nějak nás před časem v televizi vítala dvojce Milan Štaindler a David Vávra v zábavném pořadu Alles Gute. Možná už v té době vás zajímalo, co to vlastně zkouší za slovíčko……Dicke Berta……..pokus o malé vysvětlení najdete níže.
Vývoj
Německé obří dělo (houfnice) známé jako Tlustá Berta (Dicke Berta, Big Bertha) bylo produktem doby Rusko – Japonské války, kdy úspěchy obléhání přístavu Port Arthur Japonci a následné potopení zbytků zdejší východoasijské eskadry bitevních lodí, dalekonosnými japonskými houfnicemi, inspiroval Kruppovy konstruktéry v Německu k vývoji děla, které by dokázalo na únosnou vzdálenost dopravit projektil, který by dokázal rozbít železobetonové bunkry v Belgickém a Francouzském pohraničí. To vše v souladu s Německým plánem útoku na Francii, který počítal tyto silně opevněné body obejít, ale za nimi postupující těžkou artilerii jej proměnit v sutiny.
Hlavním konstruktérem této zbraně byl profesor Fritz Rausenberger z Kruppových závodů a jeho předchůdce ředitel Drager. A byli to právě tito konstruktéři, kteří dali dělu jméno po manželce majitele závodu Gustavu Kruppovi, Berthta Krupp von Bohlen und Halbach (*1886 - + 1957). Toto jméno největšího německého děla za WW1 pak převzali i spojenci. Oficiální název houfnice však byl 42-cm M-Gerat, nebo též 42-cm Gamma-Gerat.
Vývoj děla, jak již bylo na začátku řečeno, byl vyvolán událostmi v Rusko – Japonské válce. Konstruktéři od té doby řešili možnost použití děla o velké ráži a jeho mobilitu. Nakonec se tým kolem profesora Rausenberga rozhodl pro klasickou konstrukci, kdy však kola děla byla opatřena velkými nášlapnými deskami, které dokázali hmotnost 43 tunového kolosu rovnoměrně rozprostřít na zem. Pro vlastní přepravu pak společnost Daimler zkonstruovala traktor, který Tlustou Bertu rozmontovanou na pět samostatných částí, dokázal přepravit na potřebné místo.
TTD „Tlustá Berta“
Země původu:.......................... Německo
Výrobce:.................................. Kruppovy závody
Datum vzniku:.......................... 1913 (celkem vyrobeno 12 ks)
Datum bojového nasazení:......... WW1 a WW2
Ráže kanónu:............................ 420 mm
Délka hlavně:............................L/12 - L/16
Hmotnost zbraně:......................43 t
Délka:...................................... 6,72 m
Dostřel:.................................... 12,5 km
Doba letu:
Počáteční rychlost střely:........... 400 m / s
Hmotnost střely:........................ 830 Kg
Hmotnost výbušniny:
Hmotnost střeliviny:
Obsluha:................................... 285 mužů
Sestavení zbraně k boji:.............6 hodin
Kadence:.................................. 8 ran / hod.
Bojové nasazení ve WW1
První houfnice byla objednána 15.července 1912 a byla dodána armádě v prosinci 1913. Demonstrace její síly byla předvedena v březnu před zraky samotného německého císaře Viléma II. Mezitím byl v únoru 1913 objednán druhý kus, který byl dohotoven v červnu 1914.
Oba dva vyrobené exempláře našli své použití již v prvních dnech První světové války. Významně se podílely na demolici belgických pevnostních měst Liege (Lutych) a Namur v srpnu 1914 a následně Antverp (zajímavostí je, že odstřelování těchto pevností se zúčastnilo i několik moždířů vyrobených v Čecháh - Škoda 30.5 cm).
Odstřelování Liege z pohledu německého Majora Wesenera – Liege 12.srpna 1914
„Byl to nezapomenutelný zážitek, když v 17:40 hodin byl proveden první výstřel na nepřítele, na pevnost Pontisse na jihovýchodě Liege. Stovky radostných výkřiků doprovázela první výstřel, který po vysoké trajektorii mířil na cíl. Bylo úchvatné jak všichni dychtivě sledovali jestli cíl bude zasažen. Po šedesáti sekundách – čas, který byl potřeba k nabrání 4,7 km vysoké trajektorie – všichni poslouchali telefonní zprávu od pozorovatele, který byl 1,8 km od bombardovaného cíle a mohl vidět dopad střely, dým a výbuch na zemi“.
Odstřelování Liege z pohledu belgického Generálporučíka Lemana – Liege 12.srpna 1914
„Mohli jsme slyšet jak se střela blíží. Slyšeli jsme řítící se střelu ve vzduchu, jíž intenzita narůstala až do zuřivého, řvoucího hurikánu, který přerost ve strašlivý hrom, který vyvrhl fontány země do vzduchu a země se začala třást“.
Tyto monstrózní děla mohla eliminovat použití velkého množství dalších těžkých děl a tím pádem je mohla uvolnit k potřebnějším úkolům na frontě. Dalšího užití se děla dočkala na belgické pevnosti Brialmont, která byla zkonstruována v 80.letech 19.století. Po několika dnech odstřelování byla pevnost srovnána se zemí. Pravděpodobně nejvelkolepějšího použití se tato děla dočkala při odstřelování další belgické pevnosti Fort Loncic, která vylétla do povětří po přímém zásahu muničních skladů. Užití těchto monstrózních zbraní v počátečních měsících války se však nedá hodnotit jako příliš úspěšné, protože jejich účinek se vyzkoušel na pevnostech, které byly postaveny bez vnitřní armatury a tak jejich odolnost nebyla příliš vysoká. Nicméně i tak jejich výsledky si získali reputaci na obou válčících stranách a v Německu byla „Tlustá Berta“ v tisku prezentovaná jako zázračná zbraň „Wunderwaffe“.
Další zkouškou si tato děla prošla v bitvě u Verdunu v únoru 1916, kde v dosahu jejich dostřelu dokázala napáchat přímo ničivé účinky svými 830 kg těžkými granáty, ale proti dobře postaveným pevnostem se železnou armaturou se již nedokázala prosadit. A to ani když byla použita speciální munice proti pevnostem.
Celkem bylo postaveno dvanáct těchto houfnic a dva dvě desítky hlavní. Jak válka pokračovala bylo několik zbraní zničeno při výbuch vlastní vadné munice. Ke konci války byla zkonstruována děla L/30 305mm, které se pak montovala na některé lafety Tlusté Berty. Tato nová děla měla větší dostřel a i jejich hmotnost nebyla tak značná a kadence střelby byla vyšší.
Období po WW1
Dvě zbraně po válce padli do rukou Američanů, kteří je umístili do svého střediska v Aberdeen Proving Ground. Jedno z děl bylo vyřazeno v padesátých letech 20.století, o osudu druhého nejsou žádné zprávy.
Poměrně zajímavé je často uváděné tvrzení, že jedno z děl přežilo ukryto až do Druhé světové války v Meppenu a bylo znovu použito během obléhání Sevastopolské pevnosti. Ve skutečnosti se jednalo o „Tlustou Bertu“, která byla sestavena v Meppenu z dílů, které byli po WW1 ukryty a spatřili znovu světlo světa pro akci ve WW2.
Dalším uváděným omylem je existence „Tlusté Berty“ v muzeu v Mnichově. Do dnešních dnů koluje z tohoto muzea mnoho fotografii a pohlednic potvrzující tuto zprávu. Nicméně ve skutečnosti se jedná o dřevěný model postavený ve plném měřítku Emilem Cherubinim v roce 1932. Cherubin za Velké války (WW1) sloužil u této zbraně a poté co u sebe objevil vlohy pro modelářství, se rozhodl tuto německou Wunderwaffe zvěčnit, stejně jako v měřítku Ľ vytvořil model Pařížského děla.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.britannica.com
www.spartacus.schoolnet.co.uk
www.worldwar1.com
) takře diskuse na téma moždíř a houfnice jistě ano.
