- aneb slepá ulička ve vývoji moderních válečných lodí –
Kloun na lodi HMS PolyphemusNa úvod je potřeba si vysvětlit dva důležité pojmy a to kloun a taranování.
- Kloun – je mohutný hrot, který byl umisťován na příď válečných lodí pod čarou ponoru. Jeho úkolem bylo prorazit bok nepřátelské lodi při čelním útoku (taranu).
- Taranování (taran) - je způsob boje spočívající v najetí, respektive úmyslné srážce bojového prostředku s jiným. Taranování se používalo jak na moři, tak ve vzduchu i na souši.
Dne 20.července 1866 se strhla námořní bitva mezi Itálií a Rakousko-Uherskem. Tato bitva je známá jako bitva u Lissy (Visu) a po zbytek celého 19.století ovlivnila konstrukci a vývoj moderních obrněných lodí ve všech loďstvech světa. Rychlost a způsob s jakým šly ke dnu dvě moderní pancéřované italské bitevní lodě ve střetnutí s papírově slabším soupeřem, vedla řadu teoretiků válečného umění ke změnám koncepce vedení námořní bitvy. Taranování nepřátelské lodě se tak mělo stát dle teoretiků zaručeným receptem na vítězství, přesně tak, jak předvedlo Rakousko-Uherské námořnictvo pod vedením admirála Tegetthoffa ve výše uvedené bitvě.
Již ruský admirál A.I.Butakov (*1816 - +1869) se ve své práci „Novyje osnovanija parochodnoj taktiky“zabýval možností využití útoku klounem u pancéřových lodí, pro dosažení rozhodujícího vítězství a zamýšlel se nad efektivitou využití námořního dělostřelectva. Což bylo v té době silně aktuální téma, protože k prudkému nárustu výkonu dělostřelectva došlo až koncem 19.století. Do té doby by se dalo spíše říct, že pancíř vyhrával nad dělostřelectvem.
Také angličtí teoretici v sedmdesátých letech 19.století stanovili nové zásady taktiky pro vedení boje parními válečnými loděmi. I oni podlehli výsledku bitvy u Lissy (1866) a dle jejich názoru bude hlavní roli hrát útok klounem a taranování. Dělostřelectvo mělo přijít ke slovu až v momentě, když bude mít loď poškozenou strojovnu nebo kormidlo a nebude tak moci manévrovat a útočit klounem. V tom případě se počítalo se střelbou z děl na krátkou vzdálenost při vodorovné poloze hlavní. Průběh samotné bitvy se pak měl skládat z jednotlivých útoků na boční partie nepřátelské lodě a následně klounem provést taran. V té době již existující miny a vyvíjená torpéda se měla používat velice opatrně, protože mohla poškodit i vlastní plavidla.
K podobnému názoru jako Angličané, dospěli v osmdesátých letech 19.století i ve Spojených Státech Amerických. Dle jejich předpokladů měla být taktika boje založena na umění správného rozložení svých sil v bojové sestavě a vhodného manévrování v blízkosti nepřítele a útok na boky jeho plavidel klounem. S dělostřelectvem se opět počítalo jako s druhořadým bojovým prostředkem, kterým se provede napadení soupeře, poškodí z části plavidla a poté se samotné střetnutí rozdělí do jednotlivých skupin, které se budou snažit potopit soupeře taranováním. Samozřejmě k této taktice bylo třeba upravit i formaci plavidel a tak ty se formovaly do tvaru čtverců, obdélníků nebo klínů a pak docházelo ke zmenšování mezer mezi plavidly až na minimum.
HMS Polyphemus_Velká Británie_1881
Od teorie je to jen krůček k realizaci. Tak jak námořní velmoci propadali těmto úvahám, byla prováděná i realizace stavby samotných speciálních lodí pro útok klounem. Jako první a nejdál v těchto úvahách byla Velká Británie, a tak se není čemu divit, že právě táto „královna moří“ postavila první loď tohoto nového druhu HMS Polyphemus.
Konstrukční práce na novém typu bojové lodě započali pod vedením konstruktéra Nathaniel Barnaby (*1829 - +1915) a jeho kolegy J.Dunna již počátkem 70.let 19.století. V té době bylo čerstvě zkonstruováno tzv. Whiteheadovo torpédo, což již byla životaschopná zbraň , která si žádala svého uplatnění. Barnaby se svým kolegou tedy navrhli a postavili torpédovou loď HMS Vesuvius (1873), která byla již vybavena touto novou zbraní. Přepracováním projektu HMS Vesuvius v roce 1875 a následně ještě roku 1876 vznikla rychlá torpédová loď jejíž sekundární výzbrojí byl již i kloun. Tato loď se jmenovala HMS Polyphemus.
Zadáním výroby byla pověřená společnost Chatham Dockyard. V roce 1878 byla loď spuštěna na vodu a předána k užívání byla 15.června 1881. Dle stanovených pravidel boje taranováním měla tato loď omezenou dělostřeleckou výzbroj na několik děl ráže 57mm, dále 5x torpédomet a ocelový kloun. Silná torpédová výzbroj vede k tomu, že je v literatuře Polyphemus často zařazován jako torpedoram („ram“ – beranidlo), tedy jako torpédová loď pro útok klounem. Tvar lodi byl válcovitý, na obou koncích byl zašpičatělý a uprostřed vystupoval jen 137 cm nad vodní hladinu.Tento trup byl chráněn pancířem o síle 190mm a to až 183cm pod úroveň hladiny. Pancéř byl kvalitní, ocelový stejně jako 76mm silná paluba. Loď byla poháněna stroji o výkonu 5.500 koní, které dokázali lodi o výtlaku 2.640 t udělit maximální rychlost 17,8 uzlů. Zásoba uhlí byla 200 t, maximálně pak 300 t.
Jak již bylo řečeno, hlavní výzbrojí byla tehdejší novinka a to torpéda. Celkem měla loď pět torpédometů pro torpéda typu Mark II o ráži 355mm. Na palubě jich bylo uskladněno celkem 18 ks. Akční rádius byl 550 m a rychlost 18 uzlů, tudíž jen nepatrně větší, než byla maximální rychlost Polyphema. Výbušná část torpéda se skládala z 26 liber (11,8 kg) střelné bavlny. Další novinkou použitou na této lodi bylo instalování 80 voltových elektrických světel (u starších lodí to bylo 800 voltů) jako na první lodi Jejího veličenstva. Stalo se tak v důsledku smrtelné nehody na palubě lodi HMS Inflexible (1881). Toto se pak stalo pro královské loďstvo standardem od roku 1882.
Cvičení 1885
V roce 1885 se Polyphemus zúčastnil námořního cvičení v Berehavenu. Smyslem cvičení bylo prověření bojové hodnoty lodi, taktika a možnost útoku v Kronštadském přístavu v Rusku, kde hrozilo vypuknutí válečného konfliktu. Napříč kanálem za Berehavenem byly položeny protilodní sítě, malé cvičné miny a obrana byla v plánovaném úseku útoku posílena o kulometnou výzbroj a torpédové čluny. Polyphemus zahájil simulaci útoku dne 30.června. Po dobu jeho dvou minutového nájezdu na chráněný úsek byl pod palbou torpédových člunů, snadno pronikl přes sítě, ale vlečné 5 palcové lano jej zadrželo na místě. I když byla loď silně pancéřována a rychlá, byla v té době již do výzbroje zaváděna nová, rychlopalná děla s větší průraznosti a schopností zasáhnout rychle plující loď a tak bylo cvičení vyhodnoceno jako neúspěšné. V důsledku toho nebyla již žádná loď tohoto druhu objednána. Kariéra této zajímavé lodi byla ukončena dne 7.července 1903, kdy byla prodána do šrotu.
TTD HMS Polyphemus (1881)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Výtlak: 2.640 t
Plný výtlak:
Délka: 73,2 m
Šířka: 12,2 m
Ponor: 6,1 m
Výzbroj: 6x57 mm, 5x torpédomet
Pohon:
Výkon pohonu: 4.042 kW (5.500 k)
Rychlost: max. 17,8 uzlů – 33 km / h
Posádka: 146 mužů
USS Katahdin_USA_1893
Další zemí, která od teorie útoku klounem přešla k praxi, byly Spojené Státy Americké. Loď byla na vodu spuštěná 4.února1893. Její stavbu provedli Bath Iron Works v Bathu ve státě Maine. Její výrobu sponzorovala slečna Una Soley, dcera Jamese Russella Soleye, asistenta sekretariátu US námořnictva. Do výzbroje byla převzata dne 20.února 1896 jejím velitelem Richardem P. Learym.
Vzhledem ke svému účelu byla loď silně pancéřována. Po vzoru bitevních lodí měla dvojité dno a byla rozdělena vodotěsnými přepážkami na 72 samostatných komor. Vlastní trup pak byl dělen na dalších 30 vodotěsných přepážek. Vzhledem k primární zbraní, tj. klounu, byl přední vaz velice mohutný a byl vyroben z lité oceli. Na něj se pak upevňoval odnímatelný ocelový kloun. Samotná loď pak byla z důvodu slabé dělové výzbroje a vzhledem ke svému užití silně pancéřována. Boční pancíř i paluba byla silná 152mm. I komínové průduchy a ventilační otvory byly chráněny pancířem. Mozek lodi, velitelská věž pak byla chráněná silným 457mm pancířem. Pohon lodi pak zajišťovali čtyři parní kotle vyrábějící páru pro dva trojčinné expanzní stroje umístěné po jednom ve dvou samostatných odděleních. Každý ze strojů pak poháněl jednu ze dvou lodních vrtulí. Maximální výkon strojů byl 3.725 kW a dokázal lodi o výtlaku 2.155 t udělit maximální rychlost 16,1 uzlů. Pro co nejefektivnější použité své hlavní zbraně klounu, dokázal Katahdin zvětšit svůj ponor o 1,8 m díky tomu, že do speciálních nádrží nabíral vodu. Sekundární výzbrojí byla čtyři děla ráže 57mm.
Kariéra této zajímavé lodi byla však velice krátká. Loď byla po celou dobu ukotvena v přístavu New York Harbor, odkud byla v době první inauguraci prezidenta Williama McKonleye odeslána do Norfolku ve Virginii a poté následně byla vyřazena z výzbroje v Philadephii a to 17.dubna 1897. Vzhledem k chystané válce se Španělskem byla opět zařazena do služby a včleněna do Severoatlatické flotily, operující u Atlantického pobřeží mezi Novou Anglii a Norfolkem. Po vyhrané válce, která ukázala cestu vývoje bitevních lodi, byla ze seznamu lodí USA dne 8.října 1898 definitivně vyřazena. Dále byla používaná jako dělostřelecký cíl a jako takový byla v září 1909 palbou potopena u Rappahannock Spit ve Virginii.
TTD USS Katahdin (1893)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Výtlak: 2.155 t
Plný výtlak: 2.383 t
Délka: 76,42 m
Šířka: 13,23 m
Ponor: 4,6 m
Výzbroj: 4x57 mm
Pohon: 4 kotle, 2 parní stroje s trojitou expanzí, pohánějící 2 lodní šrouby
Výkon pohonu: 3.725 kW (5.068 k)
Rychlost: 16,1 uzlů – 29,8 km / h (cestovní 14 uzlů)
Posádka: 97 mužů
Závěr:
Speciální lodě pro útok klounem se příliš neosvědčila a i teorie v užité této zbraně se časem změnila v závislosti na vývoji palných zbraní a pancéřování a byly jednou ze slepých uliček vývoje. V této specializované podobě byly realizované pouze ve Velké Británii a USA, ale kloun jako možná zbraň u válečných lodí všech námořnictev světa přetrval až do počátku První světové války. Výsledek bitvy u Lisyy z roku 1866 tak ovlivnil vývoj moderních železných bitevních lodí na téměř půl století.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986
www.hazegray.org
www.battleships-cruisers.co.uk
www.wikipedia.org
