Evropská krajina před příchodem lidí
Současnou přírodu formovaly zejména doby ledové, drsné sucho a chlad. Jen občas se otevřela krátká okna tepla a přívětivosti – doby meziledové. V jedné právě žijeme a do té předchozí, před 116 000 až 129 000 lety, nahlédli vědci z Aarhuské univerzity v Dánsku. Podívali se konkrétně na to, jak mohla vypadat evropská krajina mírného pásma. Podmínky byly podobné jako dnes, ale lišily se v jednom klíčovém detailu. Stromy soupeří o světlo. Zvítězí ty, jejichž koruny dorostou nejvýše a zachytí nejvíce světla. Proto v bučinách ani dnes nenajdeme téměř žádné keře či menší stromy. A právě takové stromy měly podle dosavadních představ a poznatků dominovat Evropě před 116 tisíci lety. Buky, smrky, lípy. Podle nové studie otevřená nebo polootevřená vegetace pokrývala dokonce 50 až 75 procent tehdejší krajiny. Byly zde však i husté lesy, ale ty byly součástí rozmanitého prostředí plného luk, vřesovišť a pastvin. "To, že zde nerostl hustý les, bylo pro nás velkým překvapením. Já sám jsem předtím publikoval článek o tom, že zde musel růst opravdu hustý les," přiznává paleoekolog Petr Kuneš z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se na výzkumu podílel.
Nová studie odhaluje, že výrazný vliv na místní krajinu měly populace velkých savců - nosorožců a slonů. Skvrny pylu a větvičky extrahované ze zubů fosilií nosorožců ukazují, že až tři čtvrtiny Evropy mohly být spíše otevřené vegetace než lesy. Naznačuje to rovněž nedostatek fosilií lesních brouků ve srovnání se spoustou brouků živící se hnojem (hovniválů). Představa, že na většině kontinentu byla krajina pokryta hustým lesem, zkrátka nebyla správná. Zmíněná analýza pylu objasnila, jaké rostliny v Evropě tehdy rostly. Bylo zjištěno, že se ve vzorcích neobjevují důkazy o vysokých stinných stromech, jako je smrk, lípa, buk a habr, ale ukazují pozoruhodnou převahu rostlin, kterým se v hustých lesích nedaří, jako je líska. Lísce se daří ve volné krajině a v otevřeném nebo narušeném lese, dobře snáší rušení velkou zvěří. Tedy i když lísku pokácíte, bude stále vytvářet spoustu nových výhonků. A právě starověký pyl lísky byl objeven mezi zuby fosilie nosorožce. Mezi tehdejší velké býložravce patřili též bizoni, koně a tuři. Ti museli spotřebovávat velké množství rostlinné biomasy, a tak měli kapacitu udržet růst stromů pod kontrolou. Bez těchto velkých zvířat převládá v přírodních oblastech právě hustá vegetace. Samozřejmě je také pravděpodobné, že svou roli sehrály i další faktory, jako jsou povodně a lesní požáry, ale neexistují žádné důkazy, které by naznačovaly, že tyto věci způsobily dostatečné rušení.
Zdroj:
https://www.sciencedaily.com/releases/2 ... 143742.htm
https://www.bigcountrynewsconnection.co ... efb17.html
https://studyfinds.org/europe-not-covered-by-forests/
Tohle je věc, která se řeší už hodně dlouho a představa hustého neporušeného lesa, jak ji většina lidí má, je s nejvyšší pravděpodobností produktem romantismu 19. století ;) Nicméně je potřeba si taky přiznat, že naše možnosti analýzy jsou v tomhle směru hodně omezené a ty závěry nemůžou být z principu nikdy dokonalé, pročež se také zhusta mění 
A s těmi lesy máš absolutní pravdu!!! Úplně zuřím, kdy v rámci „ochrany přírody“ jsou smrkovými sazeničkami osazované zbytky suchých remízků, mezí a luk 
). Doufám, že moc nebudu kecat, páč už to je nějaký ten pátek, co jsem to studoval. Obecně to dost podporuje lípu, protože skvěle zmlazuje, navíc je i preferovaná člověkem (skvělé krmivo, i na sušení na zimu místo sena, což bylo do rozšíření luční seče docela zásadní, ale pouzívalo se to místy až do novověku). Ale dobře to zvládají i javory a habry (ty druhé jsou ovšem poměrně teplomilné a ve velkých částech ČR chybí, na jihu Čech úplně, i na příhodných stanovištích). Duby a buky AFAIK hůř zvládají takové to intenzivní pařezinové hospodaření, které bylo hlavně za účelem získání krmiva pro dobytek, takže se řezalo často. Ale minimálně duby a na některých místech i buky (ty k tomu tuším potřebují vlhko, ale nechci kecat) zvládají pařeziny pěstované na dřevo, kdy se kácí až vzrostlé výmladky. Jehličnany jsou pochopitelně KO. Nicméně borovice zas na mnoha místech profitovala z prosvětlení lesa pastvou (dobytek ji moc nemusí). A mám dojem, že v JČ se říká, že to do určité fáze „vypasenosti“ nevadilo ani jedli, protože ani tu dobytek moc rád nemá (na rozdíl od spárkaté zvěře). Ostatně v JČ je třeba změna zastoupení smrku, jedle a borovice popsaná i ze stavebního dříví od středověku do začátku 20. století, kdy přestává být stavební dřevo lokální.