Hotové modely letadel a další létající techniky

[p3tris]

Nejspíš to tak bude. Osobně mně nejde ani tak o Do-24, jak spíš o dva modely, které budou následovat - Lightning a Typhoon. Ty bych tedy opravdu nerad prošvihl.

Do 24 včera přišla do trafik. Co se týče Typhoona, ten vypadá víceméně v pohodě. Nějaké drobnosti bych mu vytknul, ale to sem dám až vyjde. Ale mám trochu strach, že Lightning bude zase nějaká smyšlenina. Ještě budu hledat. Vůbec mi přijde, že když nejsou kamufláže přímo převzaté od Amercomu nebo DeAgostiny (a ty jsou často obšlehnuté třeba od Corgi), jsou plné nesrovnalostí a nesmyslů.

[p3tris]

Luppa 47

DORNIER Do 24T-2

Letoun výrobního čísla 0056 s volacími znaky CM+IV byl v červnu 1942 předán 3/KuFlGr 106 se základnou Schellingwoude v Holandsku. Hned v červenci ho převzala armádní záchranná jednotka Seenotstaffel 8 a převelela do rumunského Mamaia. Na jaře 1943 se letoun účastnil bojových operací ze základny Ortá-Elí (někdy v německých pramenech uváděno jako Ortasli) v Kerčském průlivu. V té době za jeho řízení usedal Lt. Werner Lange. 23. srpna 1943 byl stroj zničen během záchranné operace. Posádku se povedlo vyzvednout pomocí dalších dvou Do 24 a rychlého člunu.

na jezeře Siutghiol v Rumunsku

[hornet]

Nejspíš to tak bude. Osobně mně nejde ani tak o Do-24, jak spíš o dva modely, které budou následovat - Lightning a Typhoon. Ty bych tedy opravdu nerad prošvihl.

Do 24 včera přišla do trafik. Co se týče Typhoona, ten vypadá víceméně v pohodě. Nějaké drobnosti bych mu vytknul, ale to sem dám až vyjde. Ale mám trochu strach, že Lightning bude zase nějaká smyšlenina. Ještě budu hledat. Vůbec mi přijde, že když nejsou kamufláže přímo převzaté od Amercomu nebo DeAgostiny (a ty jsou často obšlehnuté třeba od Corgi), jsou plné nesrovnalostí a nesmyslů.

To jsi mě s tou předpovědí P-38 příliš nepotěšil, mám se také začít bát?

[Martin.K]

Luppa 47

DORNIER Do 24T-2

Letoun výrobního čísla 0056 s volacími znaky CM+IV byl v červnu 1942 předán 3/KuFlGr 106 se základnou Schellingwoude v Holandsku. Hned v červenci ho převzala armádní záchranná jednotka Seenotstaffel 8 a převelela do rumunského Mamaia. Na jaře 1943 se letoun účastnil bojových operací ze základny Ortá-Elí (někdy v německých pramenech uváděno jako Ortasli) v Kerčském průlivu. V té době za jeho řízení usedal Lt. Werner Lange. 23. srpna 1943 byl stroj zničen během záchranné operace. Posádku se povedlo vyzvednout pomocí dalších dvou Do 24 a rychlého člunu.


dornier-do24t-flying-boat (1).jpg


na jezeře Siutghiol v Rumunsku
Do-24_p343.jpg

Ty barvy mi přijdou nějak divný, ma to byt RLM72/73 tedy dvě zelený a podle fotky to vypada na zelenou s hnědou, ale třeba je to jen blbě nafocený.

[hornet]

Trochu se vrátím nazpět v čase. Měl jsem konečně možnost z blízka si prohlédnout model s číslem 46, tedy Tu-2S. Identifikaci předlohy máme díky kolegovi P3trisovi za sebou, v krátkosti provedu svou obvyklou pidirecenzi z modelářského hlediska.
Jak jsem se již před časem zmínil, měřítko 1:144 mně osobně přijde už dosti titěrné, nebudu proto nikterak přísný.

Porovnáním s dostupnými výkresy jsem zjistil, že tvarová a rozměrová přesnost je vcelku slušná, vzájemná poloha trupu, křídla a ocasních ploch je rovněž ucházející. Všechny prosklené části mají, k mému příjemnému překvapení, naznačeno rámování. Velikost, či spíše „ráže“ kulometné výzbroje by samozřejmě po přepočtu vycházela spíše na menší minomet, ale nevím, zda vůbec brát jako chybu. Spodní kulomet je u mého modelu v tak svislé poloze, že pochybuji, zda byla možná. Ale opět, prkotina. Hlavně kanónů Švak, umístěné v kořenech křídla chybí úplně. Jistěže jdou případně doplnit.
K viditelným chybám. Rozhodně je to délka nohou hlavního podvozku, tam tedy výrobce materiálem věru nešetřil. Stejně jako u sloupku anténního systému. Vše výrazně delší, než by mělo být.

Pár slov ke zbarvení. Na první pohled se mi nezdála barva doplňku na svislých ocasních plochách. Dle dostupných materiálů by neměla být ve stejném odstínu jako spodní plochy letounu, nýbrž bílá. Podle některých pramenů navíc oddělená červeným proužkem. Horní plochy křídla, včetně přilehlého hřbetu trupu tohoto letounu, by, opět dle modelářských zdrojů, měly být nestandardně světle hnědé. Rozmístění polí běžných barev není nejpřesnější, opět, neberu to jako nějakou zvláštní chybu.

Závěrem – model se mi vcelku líbí, většina chyb, o kterých jsem psal, by měla jít napravit. Pokud o to někdo stojí.

Nemohu při této příležitosti nevzpomenout dob dávno minulých, kdy v časopise Letectví a kosmonautika vycházel obsáhlý seriál pana Václava Němečka s názvem „Letadla A. N. Tupoleva“. Nebo nějak podobně. V něm jsem se poprvé o uvedeném typu něco dozvěděl a musím říct, že se mi moc líbil. Seriál i letoun.

[hornet]

S číslem 48 dnes vyšel mnou toužebně očekávaný model letounu Lockheed P-38 Lightning. Musel jsem vyvinout určité úsilí, abych ho sehnal, v mé výchozí trafice už ho neměli. Nebo, ještě neměli?

Nejprve verze. Jedná se o jednu z posledních sériových stíhacích, tedy buď J, nebo L. Vzhledem k tomu, že se navenek prakticky nelišily, je to vcelku jedno. Jeden z mála vnějších rozlišovacích znaků, přistávací reflektor v levé polovině křídla, naznačen není, ale to ještě nemusí nic znamenat.

Tvarová přesnost je dobrá, jak jsme u této série zvyklí. Rovněž paneláž víceméně odpovídá svému velkému vzoru, a je vcelku dobře znázorněna. Zaujmou poněkud bizardně vyvedená hmotová vyvážení výškového kormidla, zde by to chtělo úpravu. Přesuňme se k přídi. Hlavně palubních zbrání, tedy 1 x 20 mm kanónu M1 a 4 x 12,7 mm kulometů M2 jsou vyvedeny v barvě celého letounu, tedy hliníkové. Opatrná práce štětečkem by měla vše napravit. Horší je to s jejich délkami. Palubní zbraně byly z prostorových důvodů v přídi vzájemně přesazeny, tudíž i jejich hlavně. To zde nevidíme. Baterie kulometů jsou v podélné ose v jedné úrovni. Náprava by byla asi dost náročná. Na druhou stranu, už jsem zažil u jiného diecastu provedení spočívající v usazení plastových tyčinek kolmo na podélnou osu a jejich ohnutí do směru letu. Proti tomu je tohle provedení více než ucházející.
Překryt kabiny je slušně průhledný, díky čemuž dobře vidíme, že v ní nic není. Pardon, je lehce naznačen zaměřovač, což nebývá vždy.

Pomalu se dostávám k největšímu nedostatku celého modelu – vzájemné polohy trupů, křídla a ocasních ploch. Centroplán, až k motorovým gondolám je proveden ve správném úhlu, avšak místo aby od motorů vnější části křídla pokračovaly dále, jsou skloněny pod menším úhlem. Co s tím? Nic, tohle běžným způsobem opravit nejde. Zjistil jsem rovněž, že levá kýlovka se směrovkou je vytočena ven. Obyčejně se tohle snažím napravit mírný tlakem, jenže zde jsem si všiml, že není vytočená směrovka, jako spíš překroucená celá levá motorová gondola. Ne o mnoho, ale vidět to je. Rovněž běžně neopravitelné, pokud by se člověk nepustil do rozřezávání, pasování a zpětnému lepení. Zajímalo by mě, zda to máte i vy ostatní, kteří jste model koupili, nebo zda se štěstí usmálo jen na mě. Nakřivo přilepené přídavné nádrže jsou proti tomu snadno opravitelná prkotina.

Ohledně zbarvení, počkám si na detektivní práci kolegy P3trise, lehce nahozené hledání přímo tenhle letoun nenašlo. Snad jen podle černých protioslňujích panelů, a barevných doplňků na kýlovce a vrtulových kuželech by se dalo usuzovat, že letoun byl v sestavě 475. stíhací skupiny, která byla nasazena v Tichomoří. V ní bojoval i major Thomas McQuire, druhé nejúspěšnější eso letectva Spojených států za II. světové války.

Co říct na závěr. Jsem trochu rozpačitý. Model, či spíš jeho velký vzor, patří mezi absolutní špičku mnou oblíbených letadel. U modelu tvarovou přesnost sráží chyby uvedené v textu, a to jsem se nezmínil o místy dost velkých spárách a nedolehlých dílcích. Přesto nelituji, že ho mám.

[p3tris]

Luppa 48

LOCKHEED P-38J-5-LO LIGHTNING

Lightning výrobního čísla 42-67290 byl zařazen do stavu 432nd Fighter Squadron, náležící pod 475th Fighter Group, kde dostal na směrovku číslo 160. Od října 1943 na něm létal 1Lt. Ferdinand Carl Hanson Jr., který ho pojmenoval El Toro. Skupina operovala ze základny Dobodura na Nové Guinei, odkud vedla útočné operace především proti Rabaulu.

Číslo 160 a okraje směrovek na modelu mají být vyvedeny ve žluté barvě, červenou barvu měly letouny 431st FS. Dále chybí opakování čísla na předku trupu, popřípadě v pozdějším období na kapotách motorů a kresba býka s nápisem El Toro. Většina letounů skupiny měla na nosnících ocasních ploch identifikační pruhy v barvě perutě. Podle záznamů nesl číslo 160 pouze Lightning 42-67290, který je na všech fotografiích v olivové barvě. Je známa jediná fotografie Hansona v kabině P-38 bez kamuflážního nátěru se znázorněným sestřelem pod kabinou, ale může se jednat o jiný stroj.

Takže jaké je řešení pro sběratele? Za mě nejjednodušší bude použít model jako celkem slušný základ. Přestříkat pouze číslo 160 a sehnat obtisky na některý stroj od 431st FS z pozdějšího období, tedy červená čísla od 110 do 139. Včetně pruhů, čísel i noseartů. Například Italeri nabízí stroj číslo 134, Superscele 131 nebo Aeromaster 135.

Lightning El Toro číslo 160 od 432nd FS / 475th FG

1Lt. Ferdinand Carl Hanson Jr. v kabině stříbrného Lightningu

[hornet]

Paráda, na Tebe je spoleh!
Díky Tvým informacím jsem si našel další informace o (pravděpodobném) pilotovi i jeho jednotce.

https://475th.org/fallen-heroes/hanson- ... d-carl-jr/#

https://475th.org/p38/