Chetitská říše
Říše Chetitů se vyvinula na náhorních plošinách Malé Asie na území dnešního Turecka a koncem 15 stol. př.n.l. byla nejmocnějším státním útvarem v Přední Asii. Chetité vedení králem Muršilišem I. vyplenili Babylón a donutili k vasalské povinnosti sousední říši Mitani a pronikli do Sýrie. Vytvořili na svých hranicích pás satelitních států (protektoráty), které chránily před Egypťany. (Střet s Egyptem, viz Egypt.) Po roce 1200 př.n.l. začíná Chetitská říše upadat vlivem vnitřních rozbrojů, tlakem egejských „mořských národů“ a Asyřanů. Rozhodující roli v Chetitském válečnictví hrály válečné vozy, o kterých jsou zmínky již od 18.-17. př.n.l., kdy údajně připadalo 40 válečných vozů na 1400 pěšáků. Vojákem na válečném voze se mohl stát každý svobodný Chetita. To je příčina masového vývinu válečných vozů. To se museli vycvičit speciální váleční koně. V Mitani byl chov koní na vysoké úrovni, tak Chetité odtud získávali experty na chov. Mitanec Kikkuliš sepsal pro Chetity učebnici o výcviku koní, který trval 200 dní., s přesnými předpisy ustájení, pastvy, krmení a napájení koní. Výcvik trval ve dne i v noci. Protože Chetitští králové disponovali mnoha tisíci vozy, tak je cvičily pro boj ve velkých formacích. Jejich specialitou byl rychlý útok, napadení křídel a týlu protivníka, dovedly ustoupit a z ústupu provést protiútok. Pěchota byla považovaná za druhořadou, většinou složena ze spojenců a cizích žoldnéřů. Byla bosá, vybavená dřevěnými štíty a kopími, meči. Pěší garda králova byla lépe vybavena, protože byla tvořená příslušníky Pankuše (královi přátelé). Z Pankuše byli důstojníci (velitelé nad 1000 muži). Král, nebo jeho syn byli nejvyššími veliteli s neomezenou pravomocí. Vojáci byli zavazování slavnostní přísahou, která probíhala (dle svědectví zachovaného na klínopisných tabulkách) asi takto: Za zvuků píšťal a bubnů předstoupil před seřazené vojáky a vozy velitel s knězem. Pozdravil vojáky a ti mu sborově odpověděli. Předstoupili před něj vojáci první řady, kterým velitel vložil do ruky pivní chléb se slovy: „Jak tento chléb bude rozemlet ten, kdo poruší tuto přísahu“. Vojsko sborem odpovídalo: „Tak se staň“. Pak jim vložil do ruky slad se slovy: „ Jako je neplodný tento slad a nevhodný k setí a upečení chleba, nechť je i neplodná žena a dobytek toho, kdo poruší tuto přísahu! Nechť se muži, kteří poruší přísahu, stanou ženami a obdrží ženský šat, vřeteno a zrcátko místo zbraní! Nechť ohluchne a oslepne ten, kdo tuto přísahu poruší!“ Odpověď vojáků: „Tak se staň!“ Po roce 1200 př.n.l. se Chetitské písemnictví odmlčelo a o Chetitsjkém vojenství nejsou další zprávy. Písaři přešli na záznamy na dřevěné tabulky potažené voskem, který podléhal zkáze.
