Ano, Intramuros skutečně leží na levém břehu řeky Pasig. Jinak skvělý článek
Ještě pár postřehů z Manily
michan píše: ↑3/6/2024, 06:01
Již po překročení řeky se divize ocitla před tzv. Intramurosem, což byla mohutná pevnost z 16. století, která se rozkládala na pravém břehu řeky Pasig. Pevnost Intramuros byla obehnána kamennou zdí, která byla 3,5 metru vysoká, v horní části byla 2,5 až 6 metrů silná a u základny pak měla sílu 6 až 12 metrů. Její čtyři hlavní brány jakoby střežily vzájemně se podporující reduty a také silně opevněné betonové budovy.
Intramuros skutečně představoval obtížný cíl, nicméně nebýt jistých terénních úprav provedených Američany v předválečných letech, mohlo být jeho dobývání ještě mnohem „zajímavější“ – za dob španělské nadvlády byl totiž Intramuros obklopen cca 100 metrů širokým systémem vodních příkopů, takže se v podstatě jednalo o ostrov. Po španělsko-americké válce Američané tyto vodní příkopy zasypali a na jejich místě zřídili golfové hřiště, které tam je dodnes. Intramusos díky své španělské koloniální architektuře představoval skutečný klenot celé Manily, avšak bohužel právě tato čtvrť to během bojů o Manilu schytala nejvíce, uvnitř hradeb bylo v podstatě vše zničeno – stát zůstaly v podstatě jen ty hradby a uvnitř nich jeden kostel. Po válce bylo v Intramurosu do původního stavu obnoveno (respektive prakticky znovu postaveno) jen pár budov. Nicméně hradby lze obdivovat dodnes, jen je nutno dát pozor na golfové míčky nepozorných golfistů
michan píše: ↑3/6/2024, 06:01
Posledním takovým velkým a významným střediskem japonské obrany se pak stal velký komplex vládních budov, které leží jižně od pevnosti Intramuros. Tam se jednalo o moderní objekty na tu dobu, které byly vybudovány ze železobetonu, jejich tamější vchody a spodní řady oken Japonci zabarikádovali a v dalších, vyšších patrech pak rozmístili velké množství kulometů, když jejich palba pokrývala veškeré přístupy. A tak musela opět předcházet útoku těžká dělostřelecká palba, která samozřejmě brzy změnila všechny krásné a výstavné budovy v hromady zříceného betonu.
Trojice vládních budov (budova zákonodárného shromáždění, ministerstvo financí a ministerstvo zemědělství a obchodu) představovala obtížný cíl jednak díky svému umístění – nacházely se na otevřeném prostranství, takže útočící americké jednotky se v podstatě nemohly nijak krýt před palbou Japonců v budovách, a jednak díky své masivní železobetonové konstrukci – s ohledem na častá zemětřesení v oblasti manily byla jejich konstrukce patřičně naddimenzována. Díky této konstrukci každá z těchto budov představovala v podstatě pevnost která dokázala ustát pozoruhodné množství zásahů od amerického dělostřelectva – příkladem budiž boj o budovu ministerstva zemědělství a obchodu. Jednalo se o masivní čtyřpatrovou budovu ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku s velkým vnitřním nádvořím. Američané vedli několik dní ze všech stran soustředěnou dělostřeleckou palbu do úrovně zabarikádovaného přízemí přičemž masivní konstrukce dlouho odolávala až se nakonec prakticky naráz velká část přízemí budovy zhroutila, avšak zbylá patra kupodivu zůstala vcelku a jen „spadla“ na zhroucené přízemí – v podstatě se první patro stalo novým přízemím

, přičemž Japonci uvnitř nadále pokračovali v tuhém odporu. K průniku do budovy bylo potřeba dalšího ostřelování a nasazení tanků vybavených plamenomety. Všechny tyto tři budovy byly zcela zničeny, nicméně po válce byly znovu postaveny podle původních plánů, takže je lze obdivovat dodnes.
Dalším významným ohniskem odporu byl Manila Hotel, nejvyhlášenější hotel celé Manily, kde měl mimo jiné svůj soukromý apartmán i generál MacArthur. Budova hotelu byla těžce poničena, nicméně zůstala v opravitelném stavu a po válce bylo do původního stavu upraveno i ono MacArthurovo apartmá, které si v současnosti lze (za v přepočtu 30 tisíc Kč za noc) pronajmout
