Moderátor: Pátrač
.
Zvýrazněná věta platí pouze v případě, že počítáme jenom japonské akce, kdy skutečně došlo k napadení spojeneckého výsadku. Jinak bychom jako poslední vyplutí japonského loďstva za účelem ostřelování nepřátelského výsadku museli počítat až neúspěšný výpad bitevní lodě Jamato a jejího doprovodu proti spojeneckému předmostí na Okinawě z dubna 1945.michan píše: ↑15/4/2024, 06:36 Jamašita, dle historických zápisů, byl proti; než by sváděl nějaké těžké boje o Mindoro, raději hodlal svá vojska šetřit pro obranu Luzonu. Ale přestože i císařský hlavní stan měl za to, že nepřátelský výsadek na Mindoru je třeba nějak neutralizovat, nezbylo Jamašitovi než tam něco podniknout. Vymyslel tehdy alibistický plán: spojenecké předmostí napadnou z moře palbou svých děl plavidla 2. úderného svazu, která se v dané době zachránila útěkem za bitvy v Surigaoském průlivu, a poté se na pobřeží vylodí japonský výsadek, který obsadí tamější letiště u San José.
Tentokrát však 2. údernému svazu nevelel viceadmirál Šima, ale kontradmirál Masanori Kimura, který 24. prosince 1944 vyplul k ostrovu Mindor ze základny v zátoce Camranh na indočínském pobřeží s těžkým křižníkem Ašigara, lehkým křižníkem Ojodo a s pěti torpédoborci. Později se ovšem ukázalo, že to byla vlastně poslední ofenzivní operace nějakého početnějšího uskupení japonských bojových plavidel.
Jestli mapy.cz nekecají, tak Intramuros leží na levém břehu řeky Pasig
Intramuros skutečně představoval obtížný cíl, nicméně nebýt jistých terénních úprav provedených Američany v předválečných letech, mohlo být jeho dobývání ještě mnohem „zajímavější“ – za dob španělské nadvlády byl totiž Intramuros obklopen cca 100 metrů širokým systémem vodních příkopů, takže se v podstatě jednalo o ostrov. Po španělsko-americké válce Američané tyto vodní příkopy zasypali a na jejich místě zřídili golfové hřiště, které tam je dodnes. Intramusos díky své španělské koloniální architektuře představoval skutečný klenot celé Manily, avšak bohužel právě tato čtvrť to během bojů o Manilu schytala nejvíce, uvnitř hradeb bylo v podstatě vše zničeno – stát zůstaly v podstatě jen ty hradby a uvnitř nich jeden kostel. Po válce bylo v Intramurosu do původního stavu obnoveno (respektive prakticky znovu postaveno) jen pár budov. Nicméně hradby lze obdivovat dodnes, jen je nutno dát pozor na golfové míčky nepozorných golfistůmichan píše: ↑3/6/2024, 06:01 Již po překročení řeky se divize ocitla před tzv. Intramurosem, což byla mohutná pevnost z 16. století, která se rozkládala na pravém břehu řeky Pasig. Pevnost Intramuros byla obehnána kamennou zdí, která byla 3,5 metru vysoká, v horní části byla 2,5 až 6 metrů silná a u základny pak měla sílu 6 až 12 metrů. Její čtyři hlavní brány jakoby střežily vzájemně se podporující reduty a také silně opevněné betonové budovy.
Trojice vládních budov (budova zákonodárného shromáždění, ministerstvo financí a ministerstvo zemědělství a obchodu) představovala obtížný cíl jednak díky svému umístění – nacházely se na otevřeném prostranství, takže útočící americké jednotky se v podstatě nemohly nijak krýt před palbou Japonců v budovách, a jednak díky své masivní železobetonové konstrukci – s ohledem na častá zemětřesení v oblasti manily byla jejich konstrukce patřičně naddimenzována. Díky této konstrukci každá z těchto budov představovala v podstatě pevnost která dokázala ustát pozoruhodné množství zásahů od amerického dělostřelectva – příkladem budiž boj o budovu ministerstva zemědělství a obchodu. Jednalo se o masivní čtyřpatrovou budovu ve tvaru nepravidelného čtyřúhelníku s velkým vnitřním nádvořím. Američané vedli několik dní ze všech stran soustředěnou dělostřeleckou palbu do úrovně zabarikádovaného přízemí přičemž masivní konstrukce dlouho odolávala až se nakonec prakticky naráz velká část přízemí budovy zhroutila, avšak zbylá patra kupodivu zůstala vcelku a jen „spadla“ na zhroucené přízemí – v podstatě se první patro stalo novým přízemímmichan píše: ↑3/6/2024, 06:01 Posledním takovým velkým a významným střediskem japonské obrany se pak stal velký komplex vládních budov, které leží jižně od pevnosti Intramuros. Tam se jednalo o moderní objekty na tu dobu, které byly vybudovány ze železobetonu, jejich tamější vchody a spodní řady oken Japonci zabarikádovali a v dalších, vyšších patrech pak rozmístili velké množství kulometů, když jejich palba pokrývala veškeré přístupy. A tak musela opět předcházet útoku těžká dělostřelecká palba, která samozřejmě brzy změnila všechny krásné a výstavné budovy v hromady zříceného betonu.
, přičemž Japonci uvnitř nadále pokračovali v tuhém odporu. K průniku do budovy bylo potřeba dalšího ostřelování a nasazení tanků vybavených plamenomety. Všechny tyto tři budovy byly zcela zničeny, nicméně po válce byly znovu postaveny podle původních plánů, takže je lze obdivovat dodnes. Pokud si vzpomínám, tak rozměry těchto rohoží byly 10 stop na délku a 15 palců na šířku, neboli byly 3 metry dlouhé a široké 38 cm. Byly vyrobeny z ocelového plechu o tloušťce čtvrt palce, tzn. 6,4 mm.
