USS Miantonomoh
monitor USA
1863 (modernizace 1876)
monitor USA
1863 (modernizace 1876)


Důstojnický sbor před jednou z dělových věží
USS Miantonomoh byl postaven v loděnici New York Navy Yard v první generaci monitorů. Začal se stavět roku 1862, na vodu byl spuštěn 15.srpna 1863 a dokončen byl 18.září 1865. V roce 1874 byla zahájena radikální přestavba v loděnicích John Roach and Son, Chester, Pennsylvania. Na vodu byl spuštěn 5.prosince 1875 a armádou byl převzat 6.října 1882.
Popis
Trup uvnitř byl rozčleněn na deset samostatných oddělení. Rovněž dvojité dno bylo rozčleněno na 22 vodotěsných prostorů, které byly vybaveny třemi pumpami poháněnými parním strojem. Ty mohly odčerpat až 4.550 l vody za minutu. Pro zvýšení jejich výkonu, bylo je v případě potřeby možno napojit na další pumpy ve strojovně, které čerpaly vodu na chlazení kondenzátorů. Vnitřní prostor lodě byl vysoký 396 cm přičemž nad hladinu vyčnívalo pouhých 66 cm. Na ní stály dvě válcové věže, které měly vnější průměr 6,94 m a vnitřní 6,43 m. Výška věže pak byla 2,74 m a děla ležela ve výšce 2,13 m nad palubou. Celková váha bočního pancíře činila 356 t, pancéř obou věží dohromady vážil 397 t, větrací šachty 41 t, ventilátory 25 t, kormidelna 53 t, stroje včetně jejich příslušenství 580 t, kotelna včetně příslušenství a vezenou vodou 630 t a zásoba uhlí 300 t. Kormidlo bylo ovládané mechanicky nebo pomocí parního stroje a jeho plocha byla 6,87 m2. Pohon dělových věží byl rovněž obstarán malým parním strojem. Vnitřní prostory byly odvětrávány dvěmi ventilátory, každý o průměru 213 cm, které při otáčkách 500 za minutu dodávaly 1132 m3. Čerstvý vzduch byl přiváděn propojenými ventilačními šachtami a sloužil k nezbytnému provozu kotelny (přívod vzduchu ke kotlům), ale i k odvětrávání ostatních vnitřních prostorů. Vzduch do podpalubí byl vháněn větráky, které vyčnívaly 7,6 m nad palubu. Každý z nich měl dva pohonné stroje, přičemž jeden byl připojen přímo k ventilátoru a druhý byl záložní pro případ poruchy. Na hlavní ventilační šachtu pak byly napojeny další ventilátory. Ty velké fungovaly jako tlačné, pomocné byly nasávací, neboli nasávaly z větraného prostoru vzduch a nový čerstvý vzduch do tohoto prostoru klesal větrací šachtou. Dělové věže měly například každá po dvou pomocných ventilátorech. Dvě čtyřkřídlé lodní vrtule, každá o průměru 366 cm poháněly loď. Každá z nich byla napojena na hřídel o průměru 248 mm, dlouhou 25,6 m. Hřídele byly otáčeny dvěmi parními stroji, jejichž vysokotlaký válce byl o průměru 813 mm a nízkotlaký o průměru 1219 mm. Oba válce měly zdvih 1067 mm. Stroje dávaly plný výkon 1911 kW (2.600 k) při 75 otáčkách za minutu. Spotřebovaná pára odcházela do kondenzátoru složeného z 3024 trubek o průměru 15,9 mm a celkové účinné délce 2,6 m. Chladící plocha činila 393,9 m2. Kromě hlavních strojů byly ve strojovně umístěné ještě další pomocné agregáty jako čerpadlo vzduchu na pravém boku a dvě čerpadla chladící vody na levém boku. Všechna čerpadla se nacházela před hlavními stroji a byly poháněné samostatnými parními stroji. Čerpadlo vzduchu bylo vertikální a o průměru 610 mm a zdvihu 660 mm. Bylo poháněno jednoválcovým parním strojem s průměrem pístu 508 mm a zdvihem 660 mm. Na křížové hlavě čerpadla byly dva jednočinné napáječe, spojené s filtry, kterými procházela sladká voda pro kotle. Čerpadla chladící vody poháněl dvouválcový parní stroj s průměrem válců 279 mm a zdvihem 229 mm. Čerpadla byla odstředivá a každé dávalo výkon 12.720 l vody za minutu. Ve strojovně v její zadní části stála dvě čerpadla, která sloužila jako požární a nouzová. Jinak současně sloužila jako cirkulační čerpadla pomocného kondenzátoru. Strojovna měla rozměry 7,77 m délky a 8,84 m šířky, přičemž vlastní stroje měly maximální výšku 3,4 m. V sousedství strojovny byla kotelna o délce 12,5 m a šířce 10,7 m, v níž stálo celkem šest kotlů po třech na každé straně, uprostřed s cestou pro topiče. Zadní dva kotle mohly podle potřeby pracovat samostatně jako pomocné pro provoz čerpadel a ventilátorů. Kotle stály na podstavcích z kujného železa , které byly pevně ukotveny do trupu lodě. Spaliny z kotlů odváděly na každé straně potrubí ukončené v komíně spolu s odvodem z druhé strany. Komín byl o šířce 2,52 m a účinné délce 2,52 m. Prostor pro topiče byl na podlaze pokryt rýhovaným ocelovým plechem. Trubkové kotle byly o délce 3 m a průměru 3,46 m. Jejich obsah tvořily vodní trubky o průměru 76 mm, délce 2110 mm a počtu 210 kusech. Odběr páry byl prováděn pomocí ventilů. Každá strana kotelny měla dva sběrače napojené na hlavní parní potrubí. Dva válce o průměru 457 mm umístěné v pravém úhlu a napojené na jeden klikový čep nad nimi, tvořili parní ovládání kormidla. Čep byl napojený na hřídel, na němž byl buben, na který byl navíjen řetěz ovládající kormidlo. Kormidelní kolo pak bylo umístěno v přední věži. Dojezd byl šest dní plavby při rychlosti 12 uzlů, které monitor dosahoval při otáčkách 72 až 75 za minutu, při rychlosti 10 uzlů se akční rádius zvýšil na 10,4 dní plavby.
Výzbroj
Výzbroj byla původně tvořena celkem čtyřmi děly ráže 381 mm, typu Dahlgreen, přičemž její rozložení bylo vždy po dvou do dělových věží, které stály v ose plavidla. Váha jednoho děla činila 9.250 kg, hmotnost střely 200 kg, a dostřel při 7° náměru byl 1.900 metrů. Po modernizaci v roce 1876 byla hlavní výzbroj změněna na 2xII děla ráže 254 mm a doplněna o dvě děla ráže 100 mm.
TTD Miantonomoh (1876)
--------------------------------------------------
Délka:...................................................... 78,8 m
Šířka:....................................................... 16,1 m
Ponor:...................................................... 4,3 m
Výtlak:..................................................... 3.400 t
Výzbroj:................................................... 2xII 254 mm, 2x 100 mm
Výkon strojů:............................................ 1911 kW (2.600 k)
Pancéřování............. - věž........................ 254 mm
.............................. - boky...................... 127 mm
.............................. - paluba.................... 38 mm
Rychlost:.................................................. 9 uzlů (16,7 km/h)
Posádka:.................................................. 150 mužů
* Poznámka:
Pořizovací cena byla přibližně 365.000,- USD
Bojová služba
První USS Miantonomoh měl vcelku dlouhou službu i přesto, že monitory byly velmi záhy nahraženy loděmi o vyšší úrovni. Po dokončení a převzetí armádou byl v září 1865 zařazen do U.S. Severoatlatické eskadry na východním pobřeží USA, kde byl až do dubna 1866 v nečinnosti zakotven ve Washington Navy Yard, D.C. Po krátké zastávce v New Yorku na počátku května 1866, byl Miantonomoh vyslán na historickou trans oceánskou plavbu do Evropy spolu s USS Augustou a USS Ashuelotem. Na této cestě doprovázel asistenta sekretáře amerického námořnictva Gustavuse V.Foxe. Flotila včetně Miantonomohu připlula do Irsko v půlce června 1866 a po dobu téměř celého dalšího roku navštěvovali přístavu v Baltském i Středozemním moři. USS Miantonomoh byl ze služby vyřazen v červenci 1867 po svém návratu z Evropy. V prosinci 1869 byl opět vrácen na čas do služby a to za účelem setkání s britskou lodí Monarch a USS Plymouth, které převáželi tělo velkého filantropa George Peabodyho (*1795 - +1869) na jeho pohřeb do Massachusetts. Poté monitor operoval spolu s U.S. Atlantickou pobřežní flotilou do července 1870, kdy byl v Bostonu modernizován v letech 1874-75 v rámci programu modernizace lodí z období Občanské války. Jméno si loď ponechala. Tak vznikl de facto druhý Miantonomoh.

USS Miantonomoh v některém z Evropských přístavů v roce 1866
Druhý USS Miantonomoh byl zařazen do armády 6.října 1882 a velitelem lodi se stal Francis J.Higginson. Prakticky celou svou bojovou službu v „druhém“ životě prostál Miantonomoh na kotvě ve Filadefii ,Washingtonu a New Yorku. V březnu 1883 byl opět vyřazen z činné služby, znovu z části modernizován a opět zařazen do služby 27.října 1891 pod velením kapitána Montgomeryho Sicarda. Celý rok po svém opětovném zařazení, křižoval Miantonomoh na trase New York a Charleston. Koncem roku 1892 byl opět zakonzervován v New Yorku ale v letech 1892 až 1895 byl používán jako cílová a školní loď Massachusetts a na Rhode Island. Ze služby byl opět vyřazen 20.listopadu 1895. Po potopení americké bitevní lodě Maine v Havaně na Kubě 15.února 1898, byl i Miantonomoh znovu zařazen do služby a to 10.března 1898 pod velením kapitána Mortimera L.Johnsona. Dne 21.dubna 1898 pak v důsledku potopení USS Maine vypukla španělsko – americká válka. Následují den prezident USA William McKinley pověřil Rear Admirála Williama T.Sampsona blokádou přístavů severního pobřeží španělské Kuby. USS Miantonomoh se přidal k blokádě 5.května 1898. Po příznivém průběhu války se Španělskem se Miantonomoh vrátil z blokády do Filadefie 1.října 1898 s krátkou předchozí zastávkou v Chalestonu. Ze služby byl znovu vyřazen tentokráte na League Island a to 8.března 1899. Z rezervy byl ještě jednou vyzvednut a to 9.dubna 1907, jeho velitelem se stal Eugene M.Isaacs. Po následujících několik měsíců pak operoval u Norfolku. Jak už bylo v životě Miantonomohu běžné, opět byl uložen do rezervy, odkud byl v prosinci 1915 vyzvednut jako cílová loď. Po První Světové válce byl prodán do šrotu firmě J.G.Hitner a W.F.Cutler z Filadefie dne 26.ledna 1922.

USS Miantonomoh v rezervě v Bostonu 1871-72
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – Naše vojsko 1986
http://www.americancivilwar.com
http://www.history.navy.mil
http://www.wikipedia.org