Londýnská známková edice 1944

[seabee]

Před osmdesáti lety, v létě 1944 se Československá vláda v exilu v Londýně rozhodla uctít padlé hrdiny Čs. zahraničního vojska vydáním edice poštovních známek Československé republiky, které měly být dány do oběhu až v osvobozené vlasti. Organizací vydání byl pověřený JUDr. Antonín Tichý, který se narodil 13. 12. 1907 v Mělníce a zemřel 2. 3. 1988 v Teplicích. Byl aktivním členem domácí odbojové skupiny “Petiční výbor Věrni zůstaneme“ až do 3. 11. 1939, kdy se před hrozbou zatčení přesunuje nejdříve do Bělehradu, odtud do Francie, kde vstupuje do Čs. armády. Traduje se, že odtud odjíždí 13.7.1940 poslední lodí do Velké Británie. Ve Velké Británii poté zastával různé administrativní funkce. První zmínky o záměru vlády vydat čs. sérii známek jsou pak zmíněné v archívech jednání dne 22. března 1944. Vládou bylo poté schváleno uctění následujících hrdinů ozbrojených sil, vždy ve dvou nominálech a třech barevných provedeních:

5 h + 1 Kč škpt. Pravoslav Řídký střední východ
10 h + 1.50 Kč mjr. MUDr. Miroslav Novák Velká Britanie
20 h + 2. Kč kpt. Otakar Jaroš východní arm.
25h + 2,50 Kč npor. Stanislav Zimprich ve Francii
30h + 3 Kč npor. Jiří Král letec ve Francii
40h + 4 Kč rtm. Jozef Gabčík atentát na Heydricha
50h + 5 Kč škpt. Alois Vašátko letec ve V.Britanii
60h + 10 Kč svob. František Adámek africká fronta

Válečná doba se podepsala na kvalitě portrétů - bylo obtížné získat kvalitní fotografické úpravy a také se musela upravovat jejich historická věrnost. Tiskem formátu ocelotisku byla pověřená londýnská tiskárna Thomas De La Rue.

Od května 1945 měly být známky k dispozici vládním orgánům sídlícím na košickém území , tj. Národní frontě a jí jmenované Fierlingerově vládě. A tady se známky stávají obětí komunistických politických manipulací. Přestože byla londýnská edice vytištěná už v roce 1944, byla oficiálně první poválečnou československou známkovou edicí vyhlášená až Košická edice – podle data tisku v květnu 1945. Londýnská je pak oficiálně vyhlášená jako druhá - ale podle data oficiálního uvolnění do použití 18. srpna 1945. Ve větším ale byla uvolněná do oběhu až po první “denacifikační” měnové reformě v listopadu 1945.



Postup orgánů fierlingerovské vlády tak předznamenal osud republiky v letech příštích.