Jeden kolega mi napsal na Discordu, že jeho přítelkyně poskytla rozhovor novinám Denník N. Krom věcí týkajících se samotné války a pomoci ukrajinským vojákům doufá, že se podaří vybrat nějaké prostředky na sbírku (odkaz níže):
https://donio.sk/pomozme-obrancom-prezi ... ot-pre-nas
Anastazie je mladá Ukrajinka (23 let), která před dvěma měsíci ukončila studium na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Košicích. Kromě školy se od začátku ruské invaze věnuje také pořádání sbírek pro různé jednotky ukrajinských vojáků na frontě. Ta první jí nevyšla - nevysbírala nic. Momentálně jako spoluzakladatelka Rady ukrajinské mládeže na Slovensku pořádá sbírku na drony a jiné vybavení. Spolupracuje například se 116. brigádou, která bojuje při Kupjansku, s 204. a 56. brigádou, které slouží u Časiv Jara či se 118. brigádou v Záporožském směru. V rozhovoru říká, co ukrajinští vojáci momentálně nejvíce potřebují. Popisuje i to, jak přežili okupaci lidé v její rodné Buči, odkud dvě hodiny před ruskými tanky uprchli její rodiče a sedmiletá sestra. Teď tedy část rozhovoru:
Jak vnímají vojáci, se kterými spolupracujete, momentální situaci na frontě?
Situace na frontě je obtížná. Moskali jsou nyní velmi dobře připraveni na reálnou válku. Už to není ta armáda, která na začátku roku 2022 vjížděla kolonami do ukrajinských měst. Snažíme se také útočit, ale většinou jde o defenzivní boje skoro ve všech směrech.
Jaká je v jednotkách atmosféra?
Atmosféra je bojová. Naši lidé jsou připraveni bojovat, ale potřebují k tomu prostředky. Demoralizaci způsobuje to, že nemají čím odpovídat na dělostřelecké a jiné útoky Rusů. Stále však máme motivaci bránit se.
Nemají vojáci pocit, že by potřebovali výměnu? Někteří bojují dva a půl roku. Hodně se na Ukrajině mluví o mobilizaci. Přicházejí už posily?
Posily přicházejí neustále. Noví vojáci však nejsou tak připraveni a zkušení jako ti, kteří bojují déle. Jsou připraveni tak na 40 procent. Dokud člověk nezažije reálnou válku, žádný výcvik mu nedá ty dovednosti, které potřebuje na frontě. Trvá to čas, než se do toho dostanou. Přicházejí také mobilizovaní vojáci. Ale stále chodí i dobrovolníci, obyčejní kluci, kteří stejně jako my žili obyčejný život, ale rozhodli se bránit svou zemi.
V jakém věku jsou vojáci, se kterými spolupracujete?
Spolupracuji většinou s mladšími, což je pro mě psychicky nejhorší. Často jde o lidi ročníků 2001 či 2003, tedy opravdu velmi mladí chlapci v podobném věku jako já. Většinou jsou to moji kamarádi z civilních dob. První týden války skoro všichni podepsali smlouvu. Pouze v jedné jednotce spolupracuji s 40-letým mužem, který je zkušenější; bojoval i před plnohodnotnou invazí.
Co dělali v civilním životě?
Například Maxim ze 116. brigády, který se zranil, studoval, ale seznámili jsme se na brigádě na moři, jezdil na skútrech. Velmi ho bavily adrenalinové vodní sporty. Chtěl se tomu věnovat. Vulkan měl sen založit si krásnou rodinu. Měli obyčejné cíle, nic extra.
https://dennikn.sk/4104679/drony-ukazuj ... b173404e24