VI. díl. Polsko září 1939. Č 1.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 1.





Polsko 1. září 1939 – od 4,45 hodin ostřeluje školní bitevní loď Schleswig-Holstein Poláky obsazené Westerplatte. Když se za šedého rána rozptýlí těžká podzimní ranní mlha, která chránila na mnoha místech polskou zemi před dřívějšími leteckými útoky, útočí Luftwaffe na své cíle. Do Polska vstupuje po dělostřelecké přípravě Wehrmacht.
Začala 2. světová válka.
Co tomu všemu předcházelo? Jaká je historie Polska? Tak to si nyní řekněme.

Nový polský stát ve 20. století – Polsko – vzniká na podzim roku 1918, když je patrné, že dojde k zhroucení císařského Německa na frontě 1. světové války.
Dne 7. října 1918 vyhlašuje Regentská rada ve Varšavě nezávislost Polska a již 13. prosince 1918 polská vláda přerušuje styky s Německou říší.

Historie Polska však sahá mnohem dál a tam my také ve stručnosti začneme.
V prehistorii mezi Baltem a Karpaty, v této evropské nížině sídlil západoslovanský kmen Polanů. Již před více jak jedním tisícem let tady vznikl polský stát.
Prvním panovníkem tohoto polského státu byl Měšek I. z dynastie Piastovců a vládl od roku 960 do roku 992 našeho letopočtu.

Mapa Polska 960 – 992:




Za své vlády byl poražen saským markrabětem Gérem a byl tak donucen platit daně německému císaři Otovi. Měšek I. chtěl zabránit úplnému zničení polského státu a přijal proto v roce 966 spolu se svým lidem křesťanství. Pro polský stát to zároveň znamenalo napojení na západní kulturu.
Nástupcem Měška I. byl Boleslav I. Chrabrý, za jehož vlády bylo založeno známé arcibiskupství v Hvězdně. Boleslav I. Chrabrý také dobyl město Kyjev a jeho stát tak sahal od Labe po řeku Bug a od severu k jihu polský stát sahal od Baltu po údolí řeky Váh. Za Boleslava I. Chrabrého polské výboje směřují na východ.
Je to v Polsku symbolický meč, nazývaný Szczerbiec, kterým polský panovník udeřil na bránu Kyjeva. Tento Szczerbiec, meč polských králů, se pak stává korunovačním mečem všech nástupců.
Jeho následovníci však toto ohromné území neudrží a Slovensko opět připadne Maďarům, stejně jako Západní Pomořany Dánům, Morava českým králům a Lužice se vrací zpět německému císaři.

Polsko 1020.




Na druhé straně tito panovníci uspíší hospodářský rozvoj i tím, že do své země pozvou osadníky z okolních států, vesměs to jsou Němci. Tady vzniká v polském jazyce zvláštní spojení – niemcy – což jsou lidé němí, lidé, kteří nerozumí polské řeči. Je to doba, kdy západní kulturu do Polska přinášejí z německých mateřských klášterů mniši.
V této době vede s křesťanským Polskem drobné války v pozdějším Východním Prusku pohanský kmen Prusů. V budoucnu tyto drobné války naruší německo-polské vztahy. Již polský kníže Konrád I. Mazovský musí pozvat na pomoc Řád křižáků, kterým za jejich pomoc slíbí Chel‘msko.
Tuto úmluvu potvrdí císař Fridrich II. ve Zlaté bule z Rimini v roce 1226. Polská historiografie jí nazývá ochrannou listinou z roku 1226. Zlatou bulu z Rimini doplní císař Fridrich II. příslibem pro křižácký řád, že mu budou patřit všechny země, které dobude mečem.
Křižácký řád přenáší své sídlo z Benátek do Malborku.
Německý rytířský řád se ihned ujme díla. Nejen, že dobude pruské země, ale zároveň ovládne i Pomořany. Tento řád mečových rytířů ovládne také mnohá území u Baltu.
Je tady však nová doba, v roce 1237 na západ vyráží Mongolové. Mongolové zničí Moskvu a Kyjev a jejich hordy zaplavují Polsko.
Obyvatelé města Vratislavi před příchodem mongolských hord své město raději podpálí a brání pouze hrad na Tumském (a Pískovém ostrově). Proti mongolským hordám nastoupí německo-polská vojska pod velením slezského knížete Jindřicha Pobožného. V bitvě u Lehnice v roce 1241 jsou spojená německo-polská vojska pobita, ale Mongolové své vítězství zaplatí vysokými ztrátami a jsou nuceni ustoupit. Pro západ znamená tato bitva u Lehnice to, že jsou Mongolové zastaveni a západní Evropa je pro tuto dobu zachráněna.
Pro Polsko pak začíná ve 14. století, kolem roku 1330 nová etapa. Tehdejší západní hranice s Německou říší má v polských dějinách přetrvat jako hranice až do roku 1939.
V této době Řád křižáckých mečových rytířů zaujímá nové postavení – na severu. Na severovýchodě vzniká Litva, na východě Velkoknížectví kyjevské a moskevské. Uprostřed toho, jako sousedy jak v útoku, tak v obraně je Polsko, které upevňuje svou novou vlastní státní jednotu.
Hlavním nepřítelem Polska v tuto chvíli je křižácký stát na severu, jehož rozpínavost se velmi brzy proměňuje z přátelství v nenávist a začínají vznikat konflikty.
Polsko se za vlády Kazimíra III. Velikého, který panuje od roku 1333 do roku 1370 stane význačným spojencem Evropy západní, jako bašta Východu.
Kazimír III. Veliký, opřen o papeže, omezí roli údělných knížat a vnitřními reformami pospojuje předtím rozdělený stát. Podaří se mu tím odsunout římsko-německé pokusy o získání polského trůnu. Kazimír III. Veliký toho dosahuje i tím, že v Trenčínské smlouvě v roce 1335 pouští definitivně Slezsko.
Kazimír III. se na vrcholu slávy nachází v době Krakovského sjezdu vládců v roce 1363. Tehdy s ním německý císař a král český Karel IV. v Krakově oslavuje zásnuby, když se zasnubuje s vnučkou Kazimíra III. Velikého, Alžbětou.
Takto Kazimírem III., králem polským vytvořená státní struktura se na polském území udrží skoro 400 let.
Je to s podivem, neboť polské království má jev, který je charakteristický pro polské dějiny – volené království. Později se rozhodnutí o nástupnictví nachází v kompetenci volitelského sněmu.
V roce 1386 vzniká Polsko- Litevský stát tak, že se polsko-uherská královna, jedenáctiletá Hedvika provdá za velkého knížete litevského Jagiella. Takto vzniklý Polsko-Litevský stát, je rozprostřen od Baltu po Černé moře a mezi roky 1400 až 1550 je to rozlohou největší stát v Evropě.
Tento věk se v polských dějinách nazývá – „Zlatý věk“.
Do tohoto „Zlatého věku“ Polska také patří konflikt mezi polsko-litevskou unií s křižáckým rytířským řádem. Vrcholem konfliktu je i pro nás velice dobře známá bitva u Grunwaldu dne 15. července 1410. Mimochodem v ní jak všichni víme bojuje i český zeman Jan Žižka z Trocnova ( přijde zde prý o oko).
V bitvě u Grunwaldu utrpí křižácký řád pod velením velmistra Ulricha von Jungingen krutou porážku.
Později pak podle Toruňského míru, v roce 1466, je křižácký řád donucen odstoupit Polsku tzv. Prusy královské a zachová si jen Prusy knížecí jako polské léno.
Křižácký řádový stát je pak v roce 1525 definitivně přeměněn na světské knížectví pod vládou Albrechta Hohenzollerna.
Již tehdy se v ústí řeky Visly ležící město a přístav Gdaňsk stane městem a přístavem, ve kterém se projeví různost národnostích i státních struktur Polska. Gdaňsk, stejně jako další šlechtická města, bojuje proti Řádu křižáckých rytířů. Bohužel se však Gdaňsk po porážce křižáckého řádu nestane součástí polského státu. Gdaňsk, jako německý městský stát, pak po celých 339 let, tedy od roku 1354 do roku 1793 je pod polskou korunou, ale s privilegiem, že může vést samostatnou námořní politiku. Za tuto svou moc vděčí přístav a město Gdaňsk především severoněmecké obchodní společnosti zvané „Hanza“, jejíž hospodářská obratnost je užitečná i pro rozvíjející se „Velký polský stát“.
Velký polský stát pak za vlády Kazimíra IV. Jagellonského získává i Čechy a Uhry a pod jeho správu patří i lénno knížat moldavských. Kazimír IV. rozšíří svůj vliv až za Dněpr, do ukrajinských zemí.
Polsko se za vlády Kazimíra IV. Jagellonského nachází na vrcholu moci, ale za Dněprem mu roste ohromný soupeř – Rusko.
Rzeczpospolita – druh šlechtické republiky vzniká v roce 1505 ústavou Nihil Novi. Podle této ústavy se král vzdává své suverenity v úseku zákonodárné moci, ukládání daní a nakládání se státním majetkem a zároveň ústavou slibuje, že on a jeho nástupci bez souhlasu Rady nebudou o ničem rozhodovat.
Tato Nihil Novi – Rzeczpospolita - ústava zajistí šlechtě nebývalé postavení, zajistí jí vlastně národní reprezentaci a zároveň je zavedeno tzv. „Liberum veto“.
„Liberum veto“, podle kterého může být ustanovení sněmu zrušeno třeba jenom jediným hlasem nesouhlasu, nemělo na světě v té době obdobu.
Své nové svobody a stále nová a větší práva získává šlechta tím, že hrozí – neplacením daní a odmítnutím vojenské služby.
Velká charta a svobody polské šlechty, tzv. „Statuta Piotrowská“ zároveň znamená úplné nevolnictví polských rolníků, ale zároveň až do 17. století potvrzuje náboženský a politický liberalizmus. Toto všechno postupně přiláká stovky tisíc saských, pruských, habsburských a ruských poddaných, že se uchylují do Polska.
V Polsku v té době nachází svůj nový domov rovněž Židé, kteří jsou nuceni v celé Evropě žít v podmínkách „stanného práva“.

Polsko 1600.




Ovšem Polsko si tak zadělává, touto politickou a náboženskou snášenlivostí, na malér u všech ostatních králů a císařů v Evropě.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 2.

Do Polska přicházejí přívrženci německé reformace – protestanti. V zemi však nejsou pronásledováni a v Polsku nehoří žádné ohně, které by protestanty upalovaly. Tento liberalismus tak znamená, že se katolická církev sžívá s protireformacemi a brzy se klérus se šlechtou stanou vládnoucí vrstvou. Je to velká zvláštnost Polska a má rozhodující vliv na jednotu národní kultury – v Polsku je tomu tak dodnes.
Vrchol polského státu v 16. století začíná vyhasínat po smrti Zikmunda II. Augusta z dynastie Jagellovců (Jagellonců) po roce 1572. Právě od této doby zahajuje úpadek Polska volitelská monarchie. Začíná se projevovat nestabilita a slabost vlády, která podněcuje sousední císařství a království k intervenci do Polska. Právě tímto způsobem ztrácí Polsko za vlády nástupce Zikmunda III. Vasy po kozáckých povstáních značnou část Ukrajiny. K ruské armádě se připojí kozáci, vtrhnou do Polska již v roce 1654 a dobudou Poláky nedávno ovládnutý Smolensk a velkou část Litvy. Porážky také využije švédský král Karel Gustav, který obsadí Velkopolsko a usiluje o rozdělení Polska mezi Švédsko, Braniborsko a Sedmihradsko. Polská šlechta povstane a její účinná obrana opevněného kláštera (Jasná hora) v Čenstochové ještě zkříží švédské plány a zároveň je zaveden pro Poláky tak důležitý kult „Černé madony“.
Situace a bojů využívá velký kurfiřt pruský Fridrich Vilém a v roce 1657 dokáže vymanit z polské lenní svrchovanosti Východní Prusko, čímž položí základ budoucího Pruského království.
Další desetiletí jsou vyplněna bojem Poláků s Turky, Rusy a Švédy, což pro Polsko na konci těchto desetiletí znamená, že má opět značné územní ztráty.
A také v roce 1667 po Andrušovském míru musí Polsko souhlasit se ztrátou Smolenska ve prospěch Ruska, stejně jako se ztrátou levobřežní Ukrajiny (Dněperské).
Ještě jednou polská vojska slaví slavné vítězství. Je to za vlády krále Jana III. Sobieského, který vládl od roku 1674 do roku 1696. Tehdy za Jana III. spojená německo-polská vojska v roce 1683 poráží Turky u Vídně. Tato slavná historická událost však již nezadrží vnitřní rozpad Polska.
Po vládě krále Jana III. Sobieského nastupuje na polský trůn August II. Silný ze Saska. V této době vlastně královská vláda v Polsku téměř neexistuje, neboť Polsko je v té době vlastně šlechtickou republikou. V Polsku disponuje veškerou mocí Sejm, který se stane nástrojem neomezené libovůle šlechty. Je to právě „Liberum veto“ uplatňované od roku 1505, které vede k tomu, že je státní moc v Polsku jen iluze.
Po smrti Augusta II. Silného v roce 1733 dosazuje šlechta na trůn Poláka Stanislava Leszczyńkého. Tehdy Rusko a Prusko, mocní sousedé Polska, ve vzácné shodě nesouhlasí s králem Polákem.
Do země vstupují ruská vojska, obsazují značnou část země a se souhlasem Moskvy je na trůn dosazen saský kurfiřt, tentokrát August III.
Začíná nešťastná doba v historii Polska.
Události jsou předehrou k dělení Polska, které ukončí nezávislost Polska.
Polská šlechta a osvícené (bohaté a státotvorné) měšťanstvo se ještě pokouší, i když zbytečně, zastavit rozpad státu. Události se již daly do pohybu.
Když zemře August III. dne 5. října 1763, uzavírají po jeho smrti tajnou dohodu v Drážďanech císař Fridrich Vilém II. a ruská carevna Kateřina II.
Od uzavření této tajné dohody rozhoduje Prusko a Rusko o záležitostech polského státu a o volbě každého budoucího polského krále.
Prvním takovýmto polským králem se stává Stanislav August II. Poniatowski, bývalý milenec carevny Kateřiny II.
Polská šlechta uzavře Barskou konfederaci mimo jiné s Józefem Pulaským, ve které necouvá ani před pokusem unést krále a vypukne vzpoura. Odpor polské šlechty je však v následné vzpouře – občanské válce, potlačen. V občanské válce chrání krále před šlechtou ruská armáda. Na pomoc polské šlechtě, této Barské konfederace, vyhlásí Turci Rusku válku.
Ruská carevna Kateřina II. sleduje s údivem, že se její bývalý milenec polský král Stanislav II. Poniatowski (milovník umění), pokouší o samostatnou polskou politiku.
Carevna neváhá a opět se vměšuje do polských záležitostí. Tyto ruské úspěchy zároveň podnítí Prusko a Rakousko.
Takto z myšlenky „spravedlivého rozmnožení majetku“ (Ruska, Pruska a Rakouska) dochází v roce 1772 k „Prvnímu dělení Polska“, při kterém Polsko ztrácí celou 1/3 svého území.
Tehdy Stanislav II. Poniatowski posílá vládcům v Paříži prosby o pomoc, ale není vyslyšen.
V době „Prvního dělení Polska“, kdy je ohrožena existence samostatného státu i národa začínají zásadní reformy, zvláště ve školství a veřejné osvětě.

Mapa I až III dělení Polska:




Polsko vypracuje novou ústavu, v té době první v Evropě. Ústava je vyhlášena 3. května 1791, v době, kdy je Rusko zaneprázdněno válkou se Švédskem a Tureckem.
Tato „Listina květnové ústavy“ přetváří volební monarchii v monarchii dědičnou.
„Liberum veto“ je konečně zrušeno a je vyhlášena rovnost všech občanů před právem.
Pro Polsko je však pozdě.
Ani tato květnová ústava nedokáže zastavit krach Polska.
Dokonce tato svobodomyslná ústava je pro ruské carství jako červený hadr pro býka. Ruské carství ústavu považuje za útok na ruský absolutismus a do Polska se vrací ruská armáda. Poláci na to odpoví vojenským vystoupením, což má být jejich pokus o osamostatnění.
Ale Rusko se dohodne s Pruskem a obě země vyšlou vojska do Polska.
Je to rok 1793, kdy probíhá tzv. „Druhé dělení Polska“, kterým Rusko ovládne Litvu, Volyň, Podolí a zároveň to Rusku zajišťuje právo volně překračovat hranice a potvrzovat všechny dohody, které by Polsko uzavíralo se zahraničím.
Pruská a ruská armáda společně potlačují rebelii v Polsku strašným způsobem.
Do Polska vstupují ruská vojska vedená v historii známým generálem Suvorovem (těžko na cvičišti, lehko na bojišti), který jako vrchní velitel všech ruských vojsk dne 5. listopadu 1794 dobude varšavské předměstí Pragu.
Generál Suvorov na předměstí Praga přikazuje kozákům vyvraždit do posledního tamější obyvatelstvo bez ohledu na věk a pohlaví.
Když se 6. listopadu 1794 (tedy den po provedení rozkazu Suvorova) dostaví na předměstí Praga Hermann von Boyen, pozdější pruský polní maršál a ministr války, zapíše si do dochovaného dokumentu, cituji:
„Praga v té chvíli nabízela pohled města dobytého útokem. Zejména se to vztahuje na 12 až 13 000 lidí, kteří prý byli zabiti tento krvavý den. Spatřil jsem také mnoho zabitých koní, ležících na ulici.“

A to „Třetí dělení“ uskutečňují 24. října 1795 Prusko, Rusko a Rakousko a je to až do roku 1939 poslední dělení. Zároveň se tyto země zavazují, že již nikdy nedopustí vznik Polska jako státu a jeho jméno má být vymazáno ze země po všechny časy.

Pro Poláky svitla ještě trocha naděje za časů Napoleona I. Tehdy vznikají v Itálii polské legiony, které bojují v Napoleonově armádě. Tady je počátek vzniku pro Poláky důležité písně, jejíž slova i my někteří známe, cituji:
„Jeszcze Polska nie zginela.“
Píseň se později stane nepokornou polskou hymnou, která i dnes pro Poláky neztrácí svůj význam.
Všechna vítězství, která Napoleon nad Pruskem a Rakouskem dosáhne mezi roky 1806 až 1807 znamenají, že je vytvořeno Varšavské knížectví, s vlastní armádou a pod velením Józefa Poniatowského, který ke svému knížectví ještě v roce 1809 přidává část Haliče s Krakovem, které předtím patřilo k Rakousku.
Porážka Napoleona Bonaparte u Waterloo pak znamená také konec Varšavského knížectví.
Vídeňskou smlouvou z roku 1815 připadne západní část Polska jako Velkoknížectví Poznaňské Prusku. Město Krakov se stane svobodným městem pod dozorem Ruska, Pruska a Rakouska.
Dne 20. června 1815 vyhlašuje ruský car Alexandr I. vznik Polského království, které je spojeno personální unií s Ruskem a má zajištěná národní práva a ústavní svobody.
Od tohoto okamžiku má ruský car zároveň titul polského krále.
Tato zpočátku zdánlivě liberální politika Alexandra I. se však mění postupně v útisk Poláků. Ruský car Mikuláš I. pak ještě více přiostřuje útisk, což v listopadu 1830 vyvolá v Polsku povstání.
A tak necelých 37 let po masakru v předměstí Praga znovu útočí ruská armáda, tentokrát pod velením polního maršála Paskeviče na Varšavu. Poláci se tvrdě brání a vojska polního maršála Paskeviče utrpí v bojích velké ztráty. Nakonec musí však polská povstalecká armáda, jejich asi 20 000 vojáků, překračit hranice s Pruskem a tam složit zbraně.
Toto tzv. „Kongresové království“ je začleněno pod ruského cara. Generál Paskevič je pak jmenován místodržícím „Kongresového království“. Zrušena je pak „Ústava polského království“. Zároveň je zrušen polský Sejm, armáda a justiční aparát.
Carské Rusko vyhlásí úředním jazykem ruštinu a měna je sjednocena s měnou ruskou. Tisk na území „Kongresového království“ podléhá přísné ruské cenzuře.
Carské Rusko provádí všechna možná opatření, aby zamezilo činnosti polské katolické církve a carská správa posílá tisíce Poláků na Sibiř.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 3.

K dalším neúspěšným povstáním Poláků dochází v pruském a rakouském záboru v roce 1846 a 1848. Car Alexandr II., jehož vláda se v „Kongresovém království“ jeví jako liberálnější, dokonce v té době pokračuje směrem k národní autonomii. Přesto však se nespokojení polští vlastenci snaží získat nezávislý stát. Spoléhají tehdy, že jim pomůžou Francie a polská emigrační vláda z Paříže vyzývá v lednu 1863 k všeobecnému povstání. Na všech třech záborech (Pruska, Rakouska a Ruska) probíhá nelítostná partyzánská válka, ke které se připojí i z nevolnictví propuštění sedláci. Polským partyzánům se sice daří získat značná území, ale tento nerovný boj je brzy rozdrcen.
Na území zabrané Ruskem pak začíná ještě silnější útisk, při kterém je majetek všech povstalců zkonfiskován, a kdo neuteče na západ je odsouzen k doživotnímu vyhnanství na Sibiř. Car odvolává již potvrzenou ústavu a je zahájena bezohledná politika rusifikace. Polský jazyk je vyloučován systematicky z veřejného života. Dokonce carská politika nahradí pojem Polsko pojmem Privislanskij – Poviselský kraj. Rusové spravují veškeré veřejné úřady, jsou uzavřeny university a dokonce je i základní školství omezeno.
K určitému uvolnění dojde na záboru rakouském, v Haliči. Tady je habsburská dynastie Poláky přijímána, když například zemský sněm je plně v rukou polské vyšší vrstvy. I v Německé říši dojde k určitému uvolnění pro Poláky a polskou myšlenku zde drží drobná polská šlechta a klér.
Berlín dokonce v březnu 1848 omilostní vůdce povstání z roku 1846 a Fridrich Vilém IV. dokonce slibuje pro Poznaňské provincie určitou autonomii.
Tehdy jeden z omilostněných Poláků, kterým je generál Mieroslawski vytvoří v Poznani Národní výbor a zahajuje verbování do polské armády. To je na Pruské císařství moc, vznikne povstání a nakonec pruská vojska polské povstalce rozpráší.
Znovu dochází k setkání Prusko a Rusko a v roce 1863 je v tzv. Alvenslebenově konvenci oběma císařstvími vyjádřena podpora k potlačení polského hnutí za svobodu.
Na konci 19. století, kdy dochází k přerodu Pruska v Německo se také začíná soustřeďovat národnostní napětí, které je počátkem polsko-německé konfrontace.
Později o tomto období jedna z nejznámějších osobností Polska Pilsudski prohlásí, cituji:
„S Němci jsme bojovali, Rusy jsme nenáviděli, Rakušany jsme pohrdali.“
Je to právě Pilsudski, který ze střeleckých svazů v Haliči organizuje polské legie.
Polská otázka se na pořad dne dostává s prvním výstřelem 1. světové války, neboť od srpna 1914 musí Poláci ze tří záborů bojovat proti sobě pod cizími prapory.

Polsko 1914 až 1921.





Tady se rodí legenda Pilsudského, který dne 6. srpna 1914 se svou jízdní hlídkou, která má 8 členů, z toho si 3 příslušníci jeho střeleckého svazku nesou sedla na zádech, neboť koně musí teprve získat, překračují rakousko-ruskou hranici. Tak v této legendě v „Kongresovém království“, což je ruská část Polska, zahajuje Pilsudski boj se svými legiemi. Pilsudského legie postupně vyrostou na 3 brigády a zahajují boj na straně Rakouska-Uherska proti Rusku za osvobození Polska.
V 1. světové válce se podaří do konce roku 1915 Rakousko-Uhersku a Německu dobýt „Kongresové království“ a tyto země trojspolku pak hrají proti Rusku i polskou kartou.
Polské království, jeho obnovení, je vyhlášeno dne 5. listopadu 1916 ve Varšavě, která je obsazena německými vojsky.
Ovšem ani jedna země, ani Německé císařství, ani Rakousko-Uhersko a ani Rusko, ve kterých bojují polští vojáci a důstojníci neudělá pro Polsko nic.
Rakousko-Uhersko se v roce 1915 domnívá, že obsazené části ruského „Kongresového království“ prostě jenom sjednotí s Habsburskou korunní zemí Haličí.
Ruský vrchní velitel jen Polákům slibuje po konečném vítězství autonomii.
Trojspolek naprosto nesouhlasí, aby Pilsudski disponoval polskými ozbrojenými silami a ani se nevyjadřují závazně o nějakých budoucích hranicích pro Polsko, nejsou ochotni předat ani vnitřní správu, kterou by musely odebrat svým vojenským správcům.
Pilsudského polské legie na to reagují tak, že odmítnou složit přísahu věrnosti Německu a Rakousko-Uhersku. Šíří se tak nepokoje, které v roce 1917 řeší Německé císařství tak, že uvězní Pilsudského v Magdeburku.

Josef Pilsudski.




Když Německé císařství uzavírá s bolševickým Ruskem na konci roku 1917 Brest – Litevský mír, nejsou polské požadavky vůbec brány na vědomí, čímž se hroutí veškerá politika trojspolku vůči Polákům.
O to víc se snaží vyvíjet činnost polští emigrantští politikové na západě a první úspěchy se dostaví v lednu 1918.
Tehdy vyhlašuje prezident USA Wilson svých slavných 14 článků, když v článku číslo 13 se říká, cituji:
„Je třeba vytvořit nezávislý polský stát, který nechť zahrnuje území obývaná obyvatelstvem nezpochybnitelně polským, je třeba zajistit mu svobodný a bezpečný přístup k moři a jeho politickou a hospodářskou nezávislost je třeba garantovat mezinárodní úmluvou.“
Jak víme Wilsonových 14 článků přijato ve Versailleské smlouvě nebylo.
Oni by je tehdy však ani Poláci nechtěli. Polští politici totiž žádají nejen Poznaň, ale také celé Horní Slezsko, Prusy knížecí a celé Prusy královské včetně Gdaňska, Varmie a Mazurska, Klajpedy a Litvy – což je tedy mnohem víc zemí, než které vůbec spadaly do Polska před „Prvním dělením“ v roce 1772.

Když slábne na frontách 1. světové války Německé císařství, vyhlásí dne 7. října 1918 Regentská rada ve Varšavě nezávislost Polska.
Generál Pilsudski se tuto zprávu, společně se zprávou, že je jmenován ministrem války a vrchním velitelem Polské republiky dozvídá z německých novin ve vězení. Vlak jej přiveze z Berlína do Varšavy v noci z 9. na 10. listopad 1918. Německé vojsko ve Varšavě, unavené válkou, se nechá lehce odzbrojit a odchází na německá území.
Polská vláda přeruší styky s Německou říší již dne 13. prosince 1918 a již za 14 dní propukne v Poznani povstání, po kterém je dokonce února 1919 k Polsku připojena značná část Poznaňské provincie.
Polské pokusy odtrhnout od Německa celé Horní Slezsko a Západní Prusko ztroskotávají na věrnosti německého obyvatelstva. Německé obyvatelstvo v této části začne vytvářet z vojáků, kteří se vrátili z 1. světové války tzv. nám známý Freikorps, který přejme roli pohraniční stráže. Mezi polskou armádou a Freikorpsem vypukají těžké pohraniční boje.
K této situaci se 25. března 1919 vyjádří premiér Velké Británie, Lloyd Georgie svým názorem, když řekne, cituji:
„Návrh polské vlády, abychom vydali více než 2 000 000 Němců pod vládu národa odlišného náboženství, který po celou dobu své historie ani jednou neprokázal schopnosti udržet si trvalou samostatnost, musí – podle mého náhledu – dříve, či později vést k nové válce ve východní Evropě.“
Rozpadající se Rakousko-Uhersko a Německé císařství, poskytuje příznivou příležitost pro nové Polsko, aby řešilo svou polskou hranici na východě. Protože Litva nechce slyšet na obnovené sjednocení pod Jagellonskými znaky, obsazuje polská armáda v dubnu 1919 část země, včetně hlavního města Vilna. Poláci vůbec nehledí na žádné protesty Litevců a v roce 1922 toto území začleňují do Polské republiky.
Pod vedením Pilsudského pak v dubnu 1919 také začínají polská vojska obsazovat Ukrajinu. Je pravdou, že sice Pilsudski dostal od vítězných mocností „Dohody“ oprávnění ovládnout východní Halič, ale polská armáda udeří dále na Bělorusko a v září 1919 obsazuje Minsk.
Tehdy se také přidá k polské armádě ukrajinský ataman Symonem Vasiljevič Petljura, který utekl před bolševiky Ruska do Polska. Společné ukrajinské a polské vojenské oddíly pod velením generála Rydze-Śmiglého útočí dne 25. dubna 1920 do hlouby Ukrajiny. Již 7. května 1920 dobudou spojené oddíly Kyjev a za obdivu všech Poláků, kteří v generálu Pilsudském vidí nového nástupce za Boleslava Chrabrého se začínají v Polsku radovat a v kostelech zní slavnostní „Tedeum“.

[michan]

VI.díl. Polsko září 1939. Č 4.

Spojeným ukrajinsko-polským oddílům pod velením generála Rydze-Śmigleho se daří odolávat útokům Rudé armády při obraně Kyjeva jen měsíc. Potom Rudá armáda odpoví ofenzivou na dvou směrech. Na severu na polsko-ukrajinská vojska útočí RA z prostoru Molodečna, kde je velitelem sovětské 5. armády na východní frontě pozdější maršál M. N. Tuchačevskij, který poráží spojená polsko-ukrajinská vojska u Bereziny. Potom RA překračuje řeku Němen, dostane se přes Bug a Narew až k předpolí Varšavy. Jeho jízda se už přibližuje ke Grudziadzi a Toruni. Jižní rameno kleští, které je pod velením Jihozápadního frontu A. I. Jegorova, kde je členem vojenské rady frontu Stalin, útočí 1. jezdecká armáda pod velením pozdějšího maršála Buďonného, se dostává k Žitomiru a k předměstí Lvova. Plán, který vytvořil Tuchačevskij říká, že se obě armády mají spojit během obkličování Varšavy.
Klasické kleště.
Tehdy se do věci vkládá ministr zahraničních věcí Velké Británie lord Curzon a navrhuje příměří na linii, která byla dosažena dne 8. prosince 1919. Od této doby se lordem Curzonem navrhovaná hranice nazývá „Curzonova linie“.
A pokračuji:




Bolševické Rusko však naléhá, aby bylo zaujato jiné stanovisko, zvláště proto, že Rudá armáda stojí již před Varšavou.
Bolševické Rusko v čele s Leninem tehdy plánovalo obsazení Varšavy a převzetí vlády nad polským pracujícím lidem.
Z historických pramenů vybírám text rozkazu Tuchačevského z 2. července roku 1920, cituji:
„Na západě se rozhoduje osud celosvětové revoluce, po mrtvole Polska vede cesta ke všeobecnému celosvětovému požáru…“
Také v dopise, který píše politický komisař Jižního frontu Stalin V. I. Leninovi je načrtnuta představa budoucnosti, kde v konfederaci se sovětským Ruskem bude – sovětské Německo – sovětské Polsko, sovětské Maďarsko a sovětské Finsko.
Bolševické Rusko již vytváří v Bialystoku „Prozatímní revoluční výbor Polska“, který bude základem budoucí vlády sovětského Polska.
Bolševici Ruska podobně jako v roce 1941 vyhlašují národní válku a pravoslavná církev Ruska dokonce vyzývá ke „Křížovému tažení“ proti obyvatelstvu, které se nechce vzdát římského katolicismu. Zvláštností také je, že se Leninovi dává dokonce k dispozici, jako vojenský poradce, carský generál Brusilov, jehož jméno je známé z ofenzívy roku 1916 v 1. světové válce.
Lenin a bolševické Rusko očekávalo, že polští pracující přijdou Rudé armádě naproti s rudými vlajkami. Ale ouha, polští pracující nepřišli s prapory, nýbrž s puškami, kulomety a děly.
Zasahují také spojenci Polska, zvláště Francie, která vytváří francouzskou vojenskou misi pod velením generála Weyganda.



V první chvíli jsou však Poláci odkázáni jen sami na sebe.
Rada národní obrany Polska mimořádně těžkou krizi zvládne. Krize se totiž ještě vyostřila tím, že vlády Německa a Československa zadržovaly spojenecké dodávky a gdaňští přístavní dělníci pod vlivem sovětské propagandy odmítali vykládat munici pro Polsko.
Jak těžká situace to pro Polsko byla ilustruje to, že polská armáda měla střelivo jenom na 3 dny. To byla doba, kdy generální tajemník Svazu dopravců v Londýně Ernest Bevin zadržoval na výzvu Kominterny všechny britské transporty munice.
V této těžké době pomáhá jen Maďarsko, a to přesto, že bylo zaneprázdněno konfliktem s Rumunskem. Maďarské střelivo je jako pomoc na poslední chvíli dodáváno vlakovými soupravami do Polska. Krize je zažehnána.
Naprostou změnu ve válce přinese tzv. „Zázrak na Visle“, který je zmiňován v každé historické literatuře.
Co to byl onen „Zázrak na Visle“?




Severní a jižní sovětské skupiny vojsk RA otevřely kleště, a řekněme raději nůžky.
Jižní skupina RA Jegorova totiž nezměnila směr na Varšavu, tedy na sever, ale útočila stále dál na jih. Stalin se s Jegorovem dohodl, že nebudou poslouchat svého 27letého gardového poručíka Tuchačevského, a pod Stalinovým vlivem strážmistr dragounů Buďonnyj, chce dát Moskvě, ústřednímu výboru bolševické strany a Leninovi také Lvov a Krakov.
Právě do této mezery rozevřených nůžek vyrazí vojska Pilsudského, obejdou severní skupinu Rudé armády Tuchačevského z boku a z týlu, u Lomže oddělují celou sovětskou 4. armádu a přinutí ji přejít na území Východního Pruska. Polské jednotky pak do 3 dnů rozbijí Rudou armádu, která se dá na panický ústup. RA ještě vzdoruje v osmidenní bitvě u Němenu, mezi 20. a 28. říjnem 1920, pak uteče a polské jednotky dorazí do Minska. Jižní skupina Jegorova a Stalina je pak ve stejné době polskými jednotkami odražena na Volyň a do Podolí.
Polské dějiny velmi dlouho ve své historiografii tvrdily, že vítězství nad Sověty byl dar z nebes a vše ukrývaly pod alegorií božího řízení.
Historik Janusz Piekalkiewicz do toho vnáší realitu, neboť se mu podařilo prostudovat nejen archivy, ale jeho koníčkem byla také špionáž a kontrašpionáž, které věnoval mnoho děl.
Takže Janusz Piekalkiewicz tento „Zázrak na Visle“ pro polské dějiny probádal tak, že říká, že zásluhu na tomto zázraku má jeden člověk.
Tímto člověkem je kapitán Jan Kowalewski – geniální kryptolog.
Jan Kowalewski totiž rozluštil sovětský kód, takže Pilsudski a jeho štáb četli ve stejnou dobu rozkazy sovětského vrchního velitele Tuchačevského.
Pilsudski a spol pak neměli zájem, aby toto tajemství bylo odkryto.
Zajímavý je pak osud geniálního kryptologa kapitána Jana Kowalewského. Kapitán Kowalewski byl krátce potom naverbován jako poradce japonskými tajnými službami.

Obě válčící strany jsou prudkými boji velice vyčerpané. Sovětské Rusko a Polská republika tak zasednou v Rize k jednání o uzavření míru a v březnu 1921 jej uzavřou. Mír z Rigy stanovuje hranice Polska daleko na východ od „Curozonovy linie“.
Západní hranici Polska pak stanovuje Versailleský mír, který Polské republice přiznává celé Velkopolsko, část Pomořan a část Těšínského Slezska.
Ale opět, přístav a město Gdaňsk s okolím se stane navzdory protestům obyvatelstva svobodným městem pod protektorátem Společnosti národů (SN) navenek reprezentovaným Polskem. V Gdaňsku pak Polsko získává značná hospodářská privilegia.
Novinka v dějinách Evropy – Plebiscit pod mezinárodní kontrolou – má rozhodnout, jaká bude budoucnost Warmie, Mazurska a Povislí a také Horního Slezska.
Při tomto plebiscitu, se v některých oblastech Východního a Západního Pruska vyslovuje pro Německo 98 a 93% obyvatelstva. V té době slezské povstání v Horním Slezsku znemožňuje bezprostřední provedení plebiscitu. Potom se tam vysloví 40% obyvatelstva pro Polsko a 60% pro Německo. Výsledek plebiscitu tak vede k třetímu slezskému povstání. Německý Freikorps pak zmaří anexi území, zvláště v bitvě u Anabergu. Přes toto vše rozhodnou Spojenecké velmoci o rozdělení tohoto plebiscitního území čarou, kde část připadne Německu a část Polsku. Ani Německo, ani Polsko nepovažuje tuto hraniční linii za spravedlivou a je zaděláno na malér do budoucnosti.
Polská republika se tak stane mnohonárodnostním státem:

Stát…........Rozloha (km čtver.)..Obyvatelstvo…………..Národnostní složení v %.
……………………………………………Pol..Něm..Ukraj..Bělorus..Rus..Židé..Češi..ostatní.
Polsko (1931)...388 400……31 915 000..68,9..2,3….13,9….3,1…….0,4…8,6…1,25…1,55.
Polská republika vznikla spojením území okupovaných po 3. rozdělení Polska v 19. století, tj. ze 140 km čtver. s 3 855 000 obyvateli osvobozenými z rakousko – uherského područí a ze 262 700 km čtver. s cca 15 milióny obyvatel patřícími do carského Ruska.

Tento nový polský stát, na jehož území zuřila více než 5 let největší ze všech válek, má těžké hospodářské problémy. Jeho zahraniční politika prvních let se opírá o největší vítěznou velmoc Evropy, o Francii. To samozřejmě dál prohlubuje nenávist a protipolské cítění v největším státě Evropy ve Výmarské republice Německo. Když pak Výmarská republika podepíše v dubnu 1922 v Rapallu smlouvu se sovětským Ruskem, prohlašuje Varšava, že má k této smlouvě zásadní politické výhrady.
Již ve Výmarské republice Německo prohlašuje tehdejší německý kancléř Josef Wirth v červenci 1922 tyto věty, které nevěští nic dobrého, cituji:
„Polsko je nutné vyřídit. To je cíl mé politiky.“


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99 a 3/05.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.

[Václav Bouček]

Jen poznámka, Lloyd Georgie zřejmě nebyl polský premiér :-)

[michan]

Pardon, již opraveno a děkuji.