Morane-Saulnier typ H,L,N,P

[kacermiroslav]

Morane-Saulnier typ H,L,N,P
Francouzské stíhací letadlo WW1
nasazeno 1914 - 1917


Morane-Saulnier N[/align]



Morane-Saulnier H
V roce 1911 byl bratry Leonem a Robertem Moranovými a konstruktérem Raymondem Saulnierem založen společný podnik na výrobu letadel, který velmi záhy začal ovlivňovat konstrukční trendy v letectví. Již v roce založení firmy, dokázala tato na pařížském aerosalonu ve stejném roce představit hned čtyři typy svých letadel, které zalétával v té době slavný sportovec a rekordman Roland Garros (pařížské sportovní tenisové středisko se jmenuje právě po něm). Jednoduchá a účelná konstrukce zajistila typu G (dvoumístný) a H (jednomístný) sériovou výrobu pro francouzskou armádu. Konstrukčně se jednalo o středoplošná letadla s rotačním motorem o výkonu 60 k, o která byl zájem i v zahraničí.V Rusku se licenčně vyráběny tyto letouny udržely až do doby po říjnové revoluci. Dalším licenčním výrobcem byla Velká Británie, který neměla vhodný vlastní stroj pro výcvik a tyto typy se jim k výcviku hodili. Typ H (jednomístný) zaujal i Německo, které jej okopírovalo ve svém Pfalzu E a i ve slavném Fokkeru E.I a E.III.



TTD _ Morane-Saulnier H
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1 (občas 2)
* Rozpětí: 9,12 m
* Délka: 6,28 m
* Hmotnost prázdného letounu:
* Vzletová hmotnost: 470 kg
* Maximální rychlost: 135 km/h
* Výzbroj: 1 kulomet
* Dostup: 1.000 m
* Stoupavost:
* Dolet: 3 hod
* Motor / Výkon: Le Rhóne 9C/ 80 k (60 kW)
* Produkce:




Morane-Saulnier L
Firma úspěšná se svou výrobou pro francouzskou armádu i licenční výrobou v Rusku a Velké Británii pokračovala dál ve vývoji a již v průběhu roku 1913 představila nový typ Morane L „Parasol“ (deštník). Ten byl navržen v hornoplošném uspořádání , které zaručovalo výborný výhled do stran a pod sebe, což bylo velmi vhodné pro průzkumnou leteckou činnost. Po vypuknutí války v srpnu 1914 se jako vhodný typ k vyzbrojení kulometem jevil právě i letoun Morane L. Kulomet upevněn na trupu letounu slavil úspěch a rychle Francouzům dopomohl k letecké nadvládě na západní frontě (synchronizační zařízení v té době ještě nebylo k dispozici a proto musel být kulomet zaměřen mimo listy vrtule). Pokusně se ale již na tomto typu zkoušela i tzv. „sekačka", která se stala běžnou až u typu N (kde je o ní napsáno více). S takto upravenou „sekačkou“, která umožňovala střelbu skrz vrtuli, pokusně od ledna 1915 létal Eugéne Gilbert, kdy se mu podařilo sestřelit nad frontou německý pozorovací dvojplošník Aviatik B.I. Od dubna s touto úpravou létal i slavný Roland Garros. Ten do svého zajetí, ke kterému došlo o pouhé tři týdny později, dosáhl tří leteckých vítězství a stalo se z něj jedno z prvních leteckých es. Jeho ne zcela zničen letoun však padl Němcům do rukou a inspiroval je k synchronizačnímu zařízení pro palbu skrz rotující listy vrtule.




První klasické letecké vítězství stíhačky nad ozbrojeným soupeřem dosáhl Ronald Garros právě na letounu Morane L a to 1.května 1915. Toto jeho vítězství dalo podnět k výstavbě první, čistě stíhací jednotky ve Francii. Oficiálním datem vzniku těchto jednotek byl rozkaz z listopadu 1915, který ukládal vybraným letcům čistě jen vedení boje a zbavoval je tak dalších povinností, jako průzkum atd. Na typu Morane L Parasol začínalo mnohé pozdější spojenecké eso. V Britské Royal Naval Air Service sloužil tento letoun především u 1W a 2W a u Royal Flying Corps u 1., 3. a 30. perutě.

Dne 7.června 1915 na tomto letounu dosáhl britský letech Reginald Alexander John Warneford z 1.perutě RNAS sestřelu vůbec prvního německého Zeppelinu (LZ.37) ve vzduchu. Za tento úspěch pilot obdržel Vítězný kříž.

Typu L „Parasolu“ bylo vyrobeno ve Francii 750 ks, z toho bylo 100 ks určeno pro Rusko a 50 ks pro Velkou Británii. Dále bylo v Rusku licenčně vyrobeno 430 ks. Dalšími především poválečnými uživateli byla Belgie, Československo (pouze jeden stroj), Finsko (2 ks), Holandsko (1 ks), Peru, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Švýcarsko (1 ks), Ukrajina (3 ks).


Princip "sekačky"


TTD _ Morane-Saulnier L
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1 (občas 2)
* Rozpětí: 11,20 m
* Délka: 6,88 m
* Hmotnost prázdného letounu: 385 kg
* Vzletová hmotnost: 650 kg
* Maximální rychlost: 120 km/h
* Výzbroj: 1 kulomet Hotchkiss 7,9 mm
* Dostup: 3.660 m
* Stoupavost:
* Dolet: 2,5 hod
* Motor / Výkon: Le Rhóne 9C/ 80 k (60 kW)
* Produkce: celkem 1180 ks (některé zdroje uvádí jen 600 ks)




Morane-Saulnier N
Úspěchy typu L vedli k dalším změnám v novém pojetí stíhacího boje a tak zatímco typ L měl kulometnou výzbroj montovanou pouze provizorně, nový typ N již představoval vyšlechtěny původní model H včetně již v továrně zabudované kulometné výzbroje. Tvar trupu byl řešen čistěji aerodynamicky, s velkým krytem vrtule. Dále se přidala kýlová svislá ocasní plocha, kterou předchozí model postrádal.




Typ N, který byl poprvé zkoušen ještě před začátkem války a zúčastnil se mimo jiné sletu ve Vídni v létě 1914, ještě nebyl vybaven křidélky a tak se u něj náklonu dosahovalo kroucením konců křídel. Paradoxem zůstává, že již v této době konstrukční kancelář Morane-Saulnier pracovala na synchronizačním zařízení, umožňujícím střelbu skrz rotující vrtuli. Avšak díky nevhodně zvolenému typu zbraně, se vývoj zasekl a tak nakonec bylo na nových letounech typu N použito daleko primitivnější zařízení – sekačky. Toto zařízení bylo pokusně použito u pár letounů typu L, se kterými létal například Roland Garos nebo vynálezce tohoto zařízení Eugéne Gilbert. Trik spočíval v tom, že na místě vrtule, která by jinak byla střelami prostřílena, byla našroubována destička z ocelolitiny ve tvaru klínu, která dokázala jako pancíř chránit vrtuli před zničením. Klíny "umrtvovaly" a odrážely střely, které by jinak zasáhly vrtulový list. Nebylo to však zcela výhodné zařízení - otřesy narážejících střel značně snižovaly životnost vrtule i motoru. Kromě toho měla klíny defomovaná vrtule asi o 8 až 10% nižší výkon, což znamenalo pokles rychlosti o 15 km/h. Asi čtvrtina střel pak přišla vniveč. Francouzi záhy zjistily výhody tohoto způsobu střelby a začaly sekačky instalovat na svá letadla a především pak právě na Morane-Saulnier typ N. U těchto strojů byl kulomet blízko před pilotem, který tak mohl snadno nabíjet páskové zásobníky po 24 nábojích. Morany se "sekačkamy" se tak od počátku roku 1915 staly postrachem německého letectva a zajistili na krátkou dobu leteckou převahu spojenců na západní frontě. Nutno podotknout, že nezávisle na Franzouzích se v té době dospělo ke stejnému zlepšováku i v Rusku, kde jej vypracovali konstruktéři Bartoševič a Kulebakin.





Němci pod dojmem úspěchů Moranů N, začali na jaře 1915 rychle zavádět k bojovým jednotkám své Fokkery E.I, které de facto z nich přímo vycházeli. V rychle se rozmáhající se Fokkerovské panice, tak pouze Morane N mohly být jejich důstojným soupeřem. I Britové si objednali dodávku typu N, které nakonec užívali déle než Francouzi. Ti je nahradili novějšími typy již v letním bitvě na Sommě, zatímco anglické stíhačky zasáhly ještě do bojů nad Cambrai.


V dubnu 1916 byl konečně Francouzi ukořistěn obávaný Fokker E.III a byl porovnán se třemi spojeneckými letouny. A výsledek byl pro všechny překvapením. Výkony Fokkeru byly prakticky ve všech parametrech slabší! Celé tajemství „Fokkerova biče“ bylo v synchronizované výzbroji a způsobu nasazení.

Pro vlastní stíhací úkoly francouzského letectva bylo vyrobeno pouze 49 strojů typu N, které se však v počátečních bojích s nepřítelem staly nepostradatelné a na čas zajistili spojencům vzdušnou převahu. Další jejich role byla ve výcviku vycvičovat nové letce.



TTD _ Morane-Saulnier N
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 8,15 m
* Délka: 5,83 m
* Hmotnost prázdného letounu: 387 kg
* Vzletová hmotnost: 444 kg
* Maximální rychlost: 144 km/h
* Výzbroj: 1 kulomet Hotchkiss 7,9 mm nebo Vickers 7,7 mm
* Dostup: 4.000 m
* Stoupavost: 2.000 m za 10 min.
* Dolet/vytrvalost: 1,5 h
* Motor / Výkon: Le Rhóne 9C/ 80 k (60 kW)
* Produkce: 49 ks




Morane-Saulnier P
Jedním z těchto tří porovnávaných spojeneckých letounů byl i další modernizovaný Morane typ P. Opět se jednalo o aerodynamicky zjemněnou konstrukci předchozího modelu „Parasol“ typ N. Srovnání s Fokkerem E.III vyznělo pro nový typ Morane P příznivě, nicméně mezi piloty to nebyl příliš oblíben stroj. U málo vycvičených pilotů dokonce vzbuzoval strach. Plovoucí výškovka spolu s nedostatečnou stabilitou způsobila mnoho havárii a i ztrát na životech. Nakonec tento typ našel uplatnění spíše jako pozorovací, průzkumný a cvičný letoun. Celkem bylo vyrobeno 595 strojů, které sloužili kromě domovské Francie ještě v Brazílii, Japonsku, Rusku a Velké Británii.



TTD _ Morane-Saulnier P
----------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2
* Rozpětí: 8,75 m
* Délka: 7,2 m
* Hmotnost prázdného letounu:
* Vzletová hmotnost: 730 kg
* Maximální rychlost: 156km/h
* Výzbroj: 1 - 2 kulomety Hotchkiss 7,9 mm nebo Vickers 7,7 mm
* Dostup: 3.660 m
* Stoupavost:
* Dolet/vytrvalost: 2,5 h
* Motor / Výkon: Le Rhóne 9J/ 110 k (82 kW)
* Produkce: 595 ks




Morane-Saulnier typ N


Zdroje:
Stíhací letadla 1914 – 18, 1.díl – Zbyněk Válka – 2000
Vojenská letadla 1 - Václav Němeček - 1989
www.ctie.monash.edu.au
www.theaerodrome.com
www.fiddlersgreen.net
www.wikipedia.org

[vodouch]

Dokázal by mě někdo navést na technický popis kulometu Hotchkiss, užitého u Moranu L a N? Vím akorát tolik, že rámeček se čtyřiadvaceti náboji procházel závěrem zprava doleva a kulomet asi střílel s neuzamčeným závěrem, proto se nedařila synchronizace. Dík za každou zmínku.

[kacermiroslav]

Buď se jednalo o Hotchkiss M1909 Benet-Mercie nebo Hotchkiss M1914. Info o nich najdeš zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Hotchkiss_machine_gun (i když bez záruky za přesnost informací).

Morane-Saulnier type N

[vodouch]

Díky, i když ta angličtina ... Ale člověk musí brát, co je.

[Hans S.]

...U málo vycvičených pilotů dokonce vzbuzoval strach. Plovoucí výškovka spolu s vrozenou nestabilitou způsobila mnoho havárii a i ztrát na životech. Nakonec tento typ našel uplatnění spíše jako pozorovací, průzkumný a cvičný letoun.

K tomuto odstavci tři poznámky:
- letoun této éry nemůže být nestabilní (..no, může ), nebo alespoň ne nestabilní tak, jak tento pojem chápe letecká mechanika. Může být více, méně, nebo třeba nedostatečně stabilní, ale vždy tam to slovo stabilní je. To popisuje, jak letoun reaguje na vychýlení, zda se kmity "uklidňují" (stabilní), nebo zda gradují (nestabilní). Popsáno, co je vlastně stabilita je třeba ZDE. Nestabilní letadlo by bylo neřiditelné. Konstrukce stavěné jakožto nestabilní si na svůj vznik musely počkat ještě pár desítek let do příchodu počítačů a Fly-By-Wire (např. F-16 je nestabilní). Technicky správné tedy je, když napíšeš "nedostatečně stabilní".
- v první větě píšeš, že u málo vycvičených pilotů dokonce vzbuzoval strach, ale v poslední, že našel uplatnění spíše jako...cvičný letoun. Cvičný letoun chápu jako určený právě pro školení málo, nebo vůbec nevycvičených pilotů. Letadla se záludnými letovými vlastnostmi se k tomu moc nehodila..tedy jedna z těch dvou vět asi nebude tak úplně gut.
- uvádíš, že plovoucí výškovka (spolu s "nestabilitou") byla příčinou nehod. Jakto? To nebyla dostatečně pevná a rozpadala se? Nebo nebylo pořádně ošetřené její řízení?

[vodouch]

Hans S. napsal:
Uvádíš, že plovoucí výškovka (spolu s "nestabilitou") byla příčinou nehod. Jakto? To nebyla dostatečně pevná a rozpadala se? Nebo nebylo pořádně ošetřené její řízení?
Ta plovoucí výškovka je dost velká, letadlo na její i malé vychýlení může reagovat dost razantně, což nemusí být výhodné třeba při přistávání.

[Hans S.]

Tohle právě může a nemusí. Velká plocha zase může jet jen na malých výchylkách a plnit to samé, co malá plocha na velkých.
To co píšeš by znamenalo, že její řízení nebylo pořádně ošetřeno (pokud je tomu skutečně tak). Nicméně v principu nemusí letadla s plovoucí výškovkou být na její řízení "přecitlivělá". Konstruktér má možnosti, jak to vyladit.

[kacermiroslav]

Já myslím, že máte pravdu oba, ale hledat odpověd není tak jednoduché.

Co se stability týče, tak prostě ten typ byl dle mínění uživatelů více náročný na pilotáž a proto docházelo k nehodám a u nováčků nebyl příliš oblíben. Ale i tak si našel místo ve výcviku, protože asi nic zase lepšího na výcvik nebylo, pokud tedy jste nechtěli trénovat na letounech úplně jiné konstrukce a tudíž i letových a bojových kvalit.

Jak už jsem psal...hodnotit tyto stroje po 90 letech, kdy už nám nikdo neřekně, jak se s nimi lítalo, je prostě těžko možné. Navíc jak známo názory jednotlivých pilotů na různé typy letounů se značně lišili. To ale mohlo být ovlivněno mimo jiné i dílenskou kvalitou jednotlivých zkoušených letounů.

[vodouch]

Strojní puška Hotchkiss model (modèle) 1914
Těžký Hotchkiss Model 1914 se nedá zaměnit s lehčím Hotchkissem M1909 (U.S."Benet-Mercie" nebo British Hotchkiss Mark I).
Hotchkiss byl plynem poháněný (zřejmě první automatická zbraň s pohonem plyny, odebíranými z hlavně) a vzduchem chlazený. Hlaveň charakterizovalo pět dlouhých prstencovitých žeber, která hmotně podporovala její přirozené chlazení a omezovala přehřívání. Plynový válec pod hlavní charakterizoval regulátor-píst, který mohl být nastaven na normální rychlost střelby 450 ran za minutu. Hotchkiss měl jen 32 částí, včetně 4 pružin (jen spirálového typu) a žádné šrouby nebo kolíky, takže rozebírání a údržba byly jednoduché a snadné. Všechny díly zbraně byly konstruovány takovým způsobem, že bylo nemožné složit ji nepatřičně.
Hotchkiss střílel z otevřeného závěru, každý jednotlivý pevný nábojový pás (strip) obsahoval jen 24 kusů munice. Každý prázdný zásobovací pás byl vyhozen automaticky potom, co byl odpálen jeho poslední náboj, zanechávající závěr otevřený v zadní pozici. Potom se zavedl nový nabitý pás do zbraně, spustilo se uvolnění závěru vpřed a střelba znovu začala.
Francouzský Hotchkiss měl rychlost střelby přibližně 450 ran za minutu 8 mm Lebelovou municí a maximální efektivní dosah 3800 metrů (4150 yardů) s kulkou "Balle D". Efektivní střelba byla obvykle v postupných 10 až 15ranových dávkách (burst). Zbraň by mohla udržovat nepřetržitou střelbu okolo 120 mířených výstřelů za minutu téměř neomezeně (příručka US Army 1917) s vyloučením příležitostných výměn hlavně (při trvalé střelbě přibližně každých 1000 ran), které byly rychlé a jednoduché na provedení s pomocí speciálního klíče.
Hlaveň mohla dosáhnout teploty okolo 400°C, při které měla temně rudou barvu. V tomto bodě hlaveň rozptylovala teplo tak rychle, jak jej vyráběla. To se stalo po dlouhé nepřetržité střelbě v bojové nouzové situaci.
Nejběžnější stížnost na Hotchkiss byla jeho váha; zbraň a třínožka vážily dohromady 110 liber. To byly také stížnosti týkající se třínožek, zvlášť třínožek “Omnibus”, které byly chápány jako příliš vysoké nad zemí a příliš těžké.

Zkrácený a upravený překlad článku z Wikipedie

Označení "kulomet" je výraz "slovanské lenosti"-jinak běžně užívané označení je "strojní puška (machine gun, Maschinengewehr)".