Diskuse se hezky rozvinula. Takže bych sem dal svůj poslední obsažný příspěvek k věci.
Podíváme se v něm na historii vzniku systému
TEMP-S , jeho službu v SA a pokusím shrnout jak vypadal jeho krátká existence na našem území.
V roce 1958 provedli USA první test střely Polaris-A1 což byla obří mezikontinentální střela na tuhé palivo. Dále budu používat jen zkratku TPH. A navíc když se zjistilo, že provádí dokončovací práce na třístupňové střele Minuteman-A1, v sovětském Svazu zjistili že pod vlivem výtečných výsledků s motory na kapalná paliva (KPH) zaspali dobu.
Proto v roce 1959 padlo rozhodnutí vybavit strategická vojska střelou na TPH. Asi nepřekvapí, že tímto úkolem byl pověřen tým Sergeje Koroljova. Ale ten neměl potřebné zkušenosti a hlavně se plně věnoval raketám Voschod a Vostok - blížil se let Jurie Gagarina. Proto úkol převzala kancelář CKB-7 Arsenal v Leningradě a po jedenáctiletém trápení s pracemi skončila – až na dílčí pozitivní úspěchy se k funkční střele na dohled nedostali. Ale v roce 1959 vstoupil do hry ještě jeden prvek. Moskevský ústav teplotechniky- MIT. Ten totiž projektoval operačně taktický systém pro pozemní vojsko který dostal po úspěšném zvládnutí název TEMP. Tato kancelář poté vyvinula i systém Pioněr a už po smrti šéfa konstrukce Nadiradzeho pak uvedla do bojové pohotovosti stávající extra moderní a mimořádně nebezpečný systém TOPOL. Ale to je mimo rámec tohoto příspěvku a už vůbec to nekoresponduje s naší zemí.
Systém TEMP byl koncipován jako svazek 4 motorů na TPH a byl vybaven dvěma hlavicemi:
-tříštivo trhavou označenou jako 9M72 a
-jadernou označenou 9M71
MIT práce zastřešoval. Na vývoji jednotlivých prvků se podíleli desítky subjektů Například odpalovací zařízení projektoval závod Barikády ve Volgogradu. Ten závod, který byl ve stalingradské bitvě totálně zničen a po válce v plném rozsahu obnoven.
V létě roku 1963 byl práce zastaveny - systém nesplnil očekávání. Hlavně šlo o dostřel: 460 místo 640 km a neschopnost to vylepšit. Ale zkušenosti se nasbírali a přednost dostal progresivnější systém TEMP-S, který se začal vyvíjet stejný tým v roce 1962. Výsledek předčil očekávání. Vznikla technicky velmi vyspělá dvoustupňová střela. První zkušební start střely byl proveden 14.3.1964 na střelnici a dnes i kosmodromu Kapustin Jar. Mimo jiné zněj byl organizován projekt Kosmos v rámci kterého bylo vypuštěno více než 950 kosmických raket. Po vychytání nedostatků byl systém TEMP-S zaveden do výzbroje k datu 29.12.1965.
První útvary vybavené systémem TEMP-S byly zařazeny do bojové pohotovosti elitních Strategických vojsk v průběhu roku 1967. PO přehodnocení parametrů byly útvary se střelami TEMP-S vyvázány ze strategických sil a v roce 1968 asi v únoru byly převedeny podřízenosti pozemního vojska. Šlo asi o 17 až 18 raketových brigád s 12 nebo 18 odpalovacími zařízeními a 4 možná 6 samostatných raketových oddílů po 4 až 6 odpalovacích zařízeních.
V letech 1983 až 1984 byly tři samostatné oddíly reorganizovány na brigády a vysunuty jako odvetná síla do střední Evropy na území naše a NDR. Po odzbrojovacích dohodách došlo k radikálnímu snížení počtů střel na vlastním území SSSR. V prosinci 1987 bylo v bojové pohotovosti už jen asi poloviční množství těchto sil.
Na území SSSR šlo o šest lokalit které disponovaly 57 odpalovacími zařízeními a 127 raketovými nosiči. Nás však více zajímá co se dělo mimo hranice SSSR. Zde bylo umístěno poměrně silné uskupení strategických vojsk.
Na území NDR šlo o tyto útvary:
- 119. raketová brigáda v lokalitách Koenigsbrück a Bischofswerda s 16 odpalovacími zařízeními a 17 raketovými nosiči
- 152. raketová brigáda v lokalitách Waren a Wokuhl s 19 odpalovacími zařízeními a 30 raketovými nosiči.
Na území naší země pak byla dislokována v Hranicích na Moravě 122.raketová brigáda s 24 odpalovacími zařízeními a 39 raketovými nosiči. Z uvedeného plyne že struktura útvarů raketových vojsk nebyla uceleně jednotná. A nejsilnější útvar vyzbrojený touto střelou byl u nás. Její historii jsem popsal výše.
Když to sečteme tak po částečném odzbrojení měli sověti k dispozici 135 odpalovacích zařízení, 220 raket u vojsk a 506 raket ve skladech.
Systém byl několikrát modernizován tak, aby se zvýšil dolet a hlavně přesnost. Počáteční odchylka byla až 2500 metrů. Po posledních úpravách klesla na 50 až 150 metrů. Pravděpodobně to bylo dáno koncovým navedením střely na cíl.
Dále se mi podařilo zjistit, že raketa mohl být mimo tříštivotrhavou či jadernou hlavicí osazena i hlavicí chemickou s označením Tuman-2. Chemická verze měla krátkou životnost a byla stažena ze skladů na začátku 70-tých let.
Jaderná hlavice měla ráži standartně 500 kilotun ale od roku asi tak 1968 byla nahrazena takzvanou „aglomerační“ hlavicí ráže 1 megatuna.
Po odzbrojovacích dohodách byly ráže sníženy na 500 kilotun a od roku 1988 dokonce na 200 kilotun.
Ohledně tohoto systému díky jeho modernizacím vznikl i jakýsi informační šum u protivníka, tedy mezi experty NATO. Šlo o to, že systém TEMP-S byl vyveden v roce 1964 se střelou 9M76 v kódu NATO SS-12, dostřel 900 km, přesnost střelby 730 až 1500 od teoretického středu. Ráže 1megatuna nebo volitelně 500 kilotun.
V roce 1984 byl postupně vybavován modernizovanou střelou 9M76B s dostřelem 930 kilometrů ale s přesností 50 až 150 metrů od teoretického středu. Ráže 500 kilotun, volitelně 200 kilotun.
Zlepšený dostřel a hlavně přesnost vedly experty NATO k domněnce že jde o úplně novou střelu a dostala označení SS-22. Když poznali jak je to doopravdy vrátili se k označení SS-12 s doložkou B.
Dále budu pokračovat v návaznosti na citovaný výňatek od glenfira. Ten mě klepl do čela a já si vzpoměl na něco co jsem nedávno dal na RPG fórum. Stáhl jsem si to a upravil pro místní podmínky.
glenfir píše:JZ byly/mohli být skladovány celkem na šesti místech. Kolega pracuje ještě na jedné variantě a ta možná překvapí všechny.
1/ Javor 50 - Červený Újezd
2/ Javor 51 - Borovno
3/ Javor 52 - Bělá pod Bezdězem
4/ Hotovostní sklad JZ v Milovicích, tzv. lokalita "Na Vinici"
5/ PRTB Kozlov
6/ Hotovostní sklad JZ v Kasárnách Jaslo. Myslím si, že PRTB Kozlov byl zavezen neustále stejně tak jako hotovostní sklad v Milovicích. Zejm. proto, že tyto JZ byly primárně určeny pro oddíly SA.
Jde mi o kasárna Jaslo v Hranicích na Moravě a o Kozlov.
Pro spolehlivé zajištění činnosti sovětských raketových jednotek byly zřízeny speciální útvary logistickém podpory. Měli zkratku PRTB a znamenalo to podvižnaja raketo –techničeskaja baza. Čili po našem pohyblivá raketová technická báze neboli základna. To vím bezpečně protože obdobné útvary existovali v ČSLA.
PTRB měly tyto úkoly:
V mírové době:
- primárně v mírovém období zajišťovaly skladování,kontroly a speciální ošetřování bojových raketových nosičů
- sloužily jako výcviková základna specialistů raketového technického zabezpečení
Je potřeba si uvědomit že podobné celky byly v podřízenosti vrtulníkového letectva - šlo o zařízení SPROT pro podobné práce na PTŘS odpalovaných z vrtulníků a zcela jistě podobné celky byly i u pozemních vojsk jako pojízdné technické základny pro ošetřování ze země odpalovaných PTŘS. Srovnání trochu kulhá ale jde mi o to že raketa a řízená k tomu je složitý zbraňový systém a prostě potřebuje svoje. Ale to je jen doplněk.
V době zvýšené bojové pohotovosti a za válečného stavu:
- v polních podmínkách zajišťovaly přejímku, ukládání, kompletaci a technickou přípravu raketových nosičů a jejich přepravu v kontejnerech na speciálních přepravnících.
- dále zajišťovaly přejímku, ukládání a přepravu bojových hlavic včetně jaderných, jejich kompletaci, testování a montáž na raketové nosiče
- pomocí mobilních skládacích klimatizačních jednotek - to byla skutečně luxusní technika - pak zajišťovaly krátkodobá uložení zkompletovaných raket ve stanoveném teplotním režimu a jejich překládání na odpalovací zařízení.
Byla to extrémně odborná práce kterou u nich stejně u obdobných jednotek kdekoliv na světě vykonávali pouze vojáci z povolání se vzděláním v potřebných oborech výhradně vysokoškolského typu, specialisty inženýry a profesionální strážní jednotkou, která byla vycvičena stejně kvalitně jako jednotky Specnaz.
Vojáci základní služby kteří prošli speciálním výběrem prověrkami sloužili pouze jako pomocní specialisté - čili podrž šroubováci či podrž kleště a řidiči.
PTRB byl organizačně zcela odděleny od palebných jednotek a byly po všech stránkách na 100% soběstačné. Byly přímo podřízeny svému nejvyššímu velení . Tedy Hranický PTRB byl přímo podřízen Velitelství pozemního vojska ozbrojených sil SSSR v Moskvě.
Bylo to velmi důležité. Palebné jednotky nikdy nesměly vědět, zda střílí konvenční nebo jadernou hlavicí. Tím se vyloučil částečně psychologický stres a možné trauma z toho co by jejich střelba mohla vyvolat.
Hranický PTRB byl na počátku dislokován ve stejných kasárnách jako 122.raketová brigáda i když byl striktně oddělen v samotném prostoru. Ke konci roku 1984 byl redislokován do severní části osady Kozlov.
Zde měl vše co potřebovaly
včetně tří speciálních skladů pro uložení ostrých hlavic včetně jaderných.
Vzhledem k tomu, že měla velmi dobré podmínky od roku 1987 už tato PTRB fungovala jako smíšená báze - starala se jak o prostředky 122.rbr tak i prostředky raketových útvarů Střední skupiny vojsk. Ty byly vyzbrojeny systémy SS-21 Točka.
Všechny objekty bojového a logistického použití postavil speciální stavební prapor Střední skupiny vojsk. Takže nikdo neví co který objekt původně obnášel z hlediska použití. S výjimkou obytných objektů.
Civilní objekty -byty, školu a podobě postavili dílem sovětští stavbaři a dílem kde nehrozilo prozrazení čehokoliv pak české stavební podniky.
Technika která byla užívána byla famózní:
- klimatizační kontejnery
- pojízdné testovací stolice pro kontroly nosičů jaderných či konvenčních hlavic
- jeřábové sestavy
- přepravníky raket a spousta dalších speciálních prostředků.
V prostoru VVP Libavá se zachovalo hodně. Dokonce i tři - já tedy viděl jen tři ale tvrdilo se mi, že jsou tam ještě někde další dva - obrovité průjezdné tunely. Nikdo neví k čemu sloužily, nikdo tam za provozu z našich lidí nebyl. Osobně si myslím že pravdě nejbližší je tvrzení že právě zde se prováděli testy nosičů a cvičné montáže cvičných hlavic . A zde by se asi také montoval i hlavice ostré - jak konvenční tak i jadrné.
Zde jsem čerpal z ladasčeho, i z časopisů ATM několik ročníků po zpátku a něco jsem našel i na netu. Zajímavé je, že by mělo být z napsaného zřejmé, že po dostavení objektů na Kozlově byl možné sklady jaderných hlavic okamžitě přemístěny z kasáren Jaslo tam.
Zajímavé na rozdíl od názoru glenfira je i to že autoři několika článků přímo uvadí, že považují za jisté že se v Kozlově ani krátkodobě v Hranicích jaderné hlavice nenacházeli. O Milovicíh bych se nehádal ale co se týká moravských bází, bych tomu i věřil. Mám tomu dost důvodů.
Nic moc více nemám co dodat. Takže v další diskusi budu reagovat ne vaše podněty. Pokud bych ale něco objevil, dám to sem.