Černí vojáci ve Wehrmachtu a SS
August Albrecht Sabac el Cher
Na počátku historie rodiny Sabac el Chera byla vražda. Žárlící princ Albrecht Pruský totiž zabil v Berlínském paláci svého soka. Bratr pruského krále ale nemohl jít do vězení, místo toho byl vyslán do zahraničí a setrvat tam než se atmosféra uklidní. Brzy se naskytla vhodná příležitost a princ se připojil k expedici vedené nejslavnějším Egyptologem, Richardem Lepsiusem. Díky Alexandru von Humboltovi byla tato cesta financována samotným králem Friedrichem Wilhelmem IV. Prusko tehdy bylo zachváceno Egyptománií, které brzy zachvátí i zbytek Evropy. V dubnu 1843 navštívili Káhiru, kde Lepsius představil prince Albrechta mocnému Egyptskému místokráli, Mehmetu Alimu. Lepsius ve svém deníku zaznamenal, že princ získal jako dar malého černého chlapce (Núbijce) a pojmenoval jej August Albrecht Sabac el Cher. Je třeba zmínit že Sabac el Cher znamená v překladu "Dobré ráno". Tedy běžný Egyptský pozdrav - patrně se jednalo o první arabskou frázi kterou se pruský princ naučil. Rodinná historie rodiny Sabac el Cher je zajímavá také v tom, že její příslušníci sloužili hned ve třech armádách. Sloužili Císaři, Hitlerovi a kancléři Adenauerovi. Stejně tak jako postupně bledla jejich pleť, vytrácely se z generace na generaci i vzpomínky na historii vlastní rodiny. Poslední žijící člen rodiny Sabac el Cher, který stále ještě žije, nikdy neslyšel o princi Albrechtovi, ani jeho pobočníkovi Freiherr von Reitzenstein se kterým je vzdáleně příbuzný a ani na to, že se jeho předek kdysi setkal v Petrohradě s ruským carem. Posledního potomka informovali o historii své rodiny až pracovníci Německého Historického Musea. Příběh rodiny Sabac el Cher je jedním z nejucelenějších a nejlépe prozkoumaným ze všech rodin Německých afričanů. Dochovaly se různé náčrtníky, alba s fotografiemi, korespondence, drobné předměty, novinové výstřižky a různé nahrávky, které se podařilo shromáždit z celého Německa. Pátrání začalo u obrazu pojmenovaného "pruské hrdličky" z roku 1890. Na kterém je záhadný černoch v pruské uniformě, který něžně objímá svou bílou snoubenku. Z obou tváří září láska a štěstí. Pro mnoho diváků se zdá být tato scéna plná lásky a alegorií lepšího světa. Je zajímavé že až nyní se ukázalo že se nejednalo o pouhý výplod malířovy fantasie, ale o skutečný pár a onen záhadný muž je syn Gustav Sabac el Chera. Příběh rodiny Sabac el Cher je úzce spjat s osudem Německa posledních sto šedesáti let. Jako vojáků se jich bezprostředně dotýkaly veškeré politické změny v historii Německa. Poválečné rozdělení Německa navíc znamenalo i přerušení pout mezi dvěma větvemi rodu. Východoněmecká větev vymřela na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Oproti tomu Západoněmecká větev přežívá až do dnešních dnů. Bohužel zde žije již jen poslední člen této slavné rodiny a jeho smrt bude znamenat konec historie rodiny Sabac el Cher v Německu.
Gustav Sabac el Cher
Narodil se roku 1868 jako syn známého černého komorníka Augusta Albrechta a berlíňanky Anny Jungové. Za zmínku stojí že jeho otec byl naturalizovaný již v roce 1882, stal se tedy Němcem. Jeho křest se konal 31.května 1868. Velice brzy se u něj projevil hudební talent. V osmi letech se začal učit hře na housle a ve čtrnácti letech navštěvoval gymnázium v Kreuzbergu. Po smrti svého otce vstoupil v roce 1885 do armády. V sedmnácti letech tedy sloužil u vojenské hudby Füsilier-Regiments Nr. 35 Prinz Heinrich von Preußen ve městě Brandenburg. Zde si získal velkou slávu a prestiž, ne kvůli jeho exotickém vzhledu ale kvůli hudebnímu talentu. Jeho kariéru je možné sledovat dle četných fotografií. V roce 1887 byl pomocným hudebníkem, a v roce 1889 již důstojníkem. Zde již hrál na hoboj. V roce 1893 začal studovat na Königlichen Hochschule für Musik v Charlottenburgu. Absolventi této elitní hudební školy byli obzvláště cenění a uznávaní. Zde studoval hru na pozoun a housle, na které jej učil samotný ředitel Joseph Joachim. Závěrečné zkoušky složil 17.března 1895 a byl přijat k Grenadier-Regiment "Kronprinz" (1. Ostpreußisches) Nr. 1 a přestěhoval se do Königsbergu, kde se stal známou osobností a hrál na mnoha výstavách, kde si vysloužil vždy bouřlivý potlesk publika. Těsně před koncem století se seznámil s dcerou učitele Gertrude Perlingovou. Dne 22.října 1901 proběhla svatba a již 30.ledna 1903 se jim narodil první syn pokřtěný Herbert.
Kromě černochů z kolonií sloužili v první světové válce i někteří černí Němci i na Evropských bojištích. Mezi nimi byl i Elo Sambo z Kamerunu, který sloužil jako bubeník v kapele husarského pluku, byl mu udělen Železný kříž 1. a 2. třídy a později sloužil v 4. pluku kavalérie Reichswehru. Dalším byl Josef Mambow, který byl bubeník u 3. Dragounského pluku jízdních granátníků. Je také známá fotografie jednoho černého vojáka účastnícího se v roce 1919 bojů v ulicích Mnichova (při bojích proti komunistům) v jednotce von Letowova freikorpsu jako generálův osobní řidič. Renesanci pro černé Němce znamenal rok 1936, kdy probíhaly v Berlíně Olympijské hry. Zde si velkou popularitu získal afroamerický běžec James Cleveland "Jesse" Owens (1913-1980) a nadšený dav opakovaně skandoval jeho jméno "Jess-ah O-Vens, Jess-ah O-Vens". Mezi léty 1920 až 1940 účinkoval v Berlínském cirkusu Koruna i jeden velice zajímavý zápasník. Byl jim černoch Louis Brody, původním jménem Ludwig M'bebe Mpessa (1892-1951), který přišel do Německa z Kamerunu v patnácti letech. Již ve věku 23 let byl často obsazován do různých dobrodružných filmových rolí. Ve filmu působil velice často v podstatě od roku 1915-1951. Pro zajímavost hrál i ve filmu Jud Süß z roku 1940, kde ztvárnil vévodova černého sluhu Veita Harlana. Když byly vydány Norimberské zákony, přišlo několik černých Němců o práci. Je poměrně málo známé, že v březnu 1936 vydal Martin Bormann oběžník pro všechny Gaulaitery, ve kterém požadoval aby byla zaručena pracovní vyjímka pro všechny Afričany a africké Němce žijící nebo pracující v Německu. Patrně šlo o nařízení aby nebyli černoši perzekuováni tak jako židé.
Černí vojáci ve wehrmachtu a SS
Dva synové Gustava Sabac el Chera, Horst a Herbert, oba mulaté sloužili v řadách wehrmachtu. Zde sloužil v roce 1940 i Mandenga Ngando a další čtyři kamerunští němci. Několik černochů se účastnilo i bojů u Moskvy a minimálně jeden z nich zde také padl. Hans Hauck, poloviční černoch se kupříkladu rozhodl vstoupit do wehrmachtu aby ukázal že se cítí být Němcem stejně tak jako jeho kamarádi. Později byl zajat Rusy a když se mu naskytla příležitost opustit zajatecký tábor spolu s ostatními, rozhodl se v táboře zůstat a ukázat tak že je dobrý Němec. Poloviční černoch Lawrence Dennise prý jednou hovořil i se samotným Hitlerem (o samotě). V roce 1932 také Hitler hovořil s Afroameričanem doktorem S. J. Wrightem. Antonio Muñoz dokonce objevil i nějaké fotografie dokazující že v zahraničních jednotkách SS sloužili i vojáci ze Senegalu a bývalí černí zajatci z Britské armády. Tito dobrovolníci často sloužili u nebojových jednotek, kupříkladu jako řidiči a jiných méně vytížených funkcích.
Zdroje:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4561&start=0
http://xreboundersnap.blogspot.com/2010 ... jesse.html
http://www.best.uni-mainz.de/modules/AM ... toryid=138
http://www.rense.com/general88/divers.htm
http://de.wikipedia.org/wiki/Louis_Brody
August Albrecht Sabac el Cher
Gustav Sabac el Cher
