Ruská námořní pěchota
První pluk ruské námořní pěchoty založil car Petr Veliký v roce 1705. Pod velením majora Kremkova se zanedlouho vyznamenal v bitvě u Poltavy proti Švédům. Od té doby se ruští námořní pěšáci do dějin zapsali ještě mnohokrát. Jakkoli byly sovětské ozbrojené síly v meziválečném období mimořádně početné, jednotky námořní pěchoty mezi nimi dlouhá léta chyběly. Důvod byl jednoduchý, pád carského režimu a následný revoluční chaos celé námořnictvo doslova zdecimoval a z této pohromy se velmi dlouho vzpamatovávalo. Teprve v roce 1939 admirál a lidový komisař válečného loďstva Nikolaj Gerasimovič Kuzněcov (1904–1974) zreorganizoval Baltskou flotilu a při té příležitosti spatřila světlo světa 1. brigáda námořní pěchoty plukovníka Tarantila o síle 8 000 mužů. Další jednotky vznikly až po 22. červnu 1941 a mnohdy poměrně živelným způsobem. V podstatě je tvořili přebyteční námořníci nasazovaní při obraně pobřežních základen a teprve časem na frontu přicházely nové oddíly určené pro pobřežní akce. Námořní pěšáci nebyli nijak důkladně cvičeni na pozemní boj. Z pěchotních dovedností se v přijímači naučili pochodovat a střílet z pušky. Víc toho pro práci na lodi nepotřebovali. Proto se na pozemní frontě zpočátku neradi a špatně zakopávali, neuměli se krýt, plížit, využívat výhod terénu a útočili vzpřímení v sevřených řadách. Těžší zbraně neuměli ovládat, ale rychle se učili zacházet alespoň s minomety a protitankovými puškami. Na druhou stranu byli hrdí na námořní tradice, v boji nepanikařili a bez rozkazu neustupovali. Díky kombinaci těchto faktorů si brzy oprávněně získali renomé neohrožených bojovníků pohrdajících smrtí. Zpočátku tak bojovali v tom, co dostali na lodích a pokud se dožili fasování nové výstroje, dostávali to samé jako příslušníci pozemních jednotek, jen některé brigády si ponechaly alespoň černé námořní výložky. Jednu věc si ale bývalí námořníci přece jen vzít nenechali. Jejich symbolem se stala tzv. fufajka, modrobílé pruhované námořnické tričko. I když jejich jednotky nesly v názvu hrdé slovo námořní, námořníci v nich obvykle tvořili 30-80% mužstva a zbytek byli buď čerství odvedenci, nebo navrátilci z nemocnice, kteří původně bojovali jinde. Do konce války námořní pěšáci bojovali ve čtyřiceti brigádách, šesti samostatných plucích a jiných menších jednotkách v celkovém počtu asi 350 000 mužů a to nejen na pobřeží, ale také ve vnitrozemí. Statut námořních pěšáků si mohli nárokovat také muži z Tichooceánské a Amurské flotily, které sice proti Němcům nebojovaly, avšak po ztrátách z prvních měsíců války byly personálně kanibalizovány a postradatelní námořníci odcházeli do běžných střeleckých divizí.
Sovětská námořní pěchota získala svou slávu za druhé světové války a po roce 1945 byla považována za elitní sílu rudé armády. Na konci 80. let započala její reorganizace, které měla vést k posílení bojových schopností těchto jednotek. K dokončení reorganizace ovšem nikdy nedošlo. SSSR se rozpadl a Rusko, kterému připadla nejvýznamnější část jednotek námořní pěchoty, se dlouhou dobu věnovalo jiným problémům než reformě ozbrojených sil. V roce 1991 tvořilo námořní pěchotu sovětského námořnictva 15 000 vojáků, kteří byli rozděleni do pěti velkých jednotek. 55. divize námořní pěchoty tehdy patřila k sovětskému tichomořskému loďstvu, 61. a 175. divize k severnímu, 810. brigáda k černomořskému a 336. brigáda k baltskému. Nedostatek financí ale vedl ke ztrátě těžkých zbraní a rovněž skutečný počet příslušníků byl mnohem menší, než kolik uváděly oficiální ruské statistiky. Jednotkám námořní pěchoty kupříkladu chybělo v roce 1994 (když vypukla první čečenská válka) až 80% vojáků oproti plnému stavu. Postupem času byly stavy navyšovány a zlepšovalo se vybavení i výstroj. To se pozitivně projevilo během jejich působení ve druhé čečenské válce a v roce 2008 během rusko-gruzínské války. Následovaly poměrně chaotické škrty po roce 2009 a pak zase navyšování stavů. Jednotky námořní pěchoty v současnosti tvoří následující útvary:
40. brigáda patřící k ruskému tichooceánskému loďstvu (Petropavlovsk-Kamčatskij)
61. brigáda patřící k ruskému severnímu loďstvu (Sputnik)
155. brigáda patřící k ruskému tichooceánskému loďstvu (Vladivostok)
336. brigáda patřící k ruskému baltskému loďstvu (Baltijsk)
810. brigáda patřící k ruskému černomořskému loďstvu (Sevastopol)
414. a 727. prapor patřící k ruské kaspické flotile (Kaspijsk a Astrachaň)
V únoru a březnu 2014 se jednotky 810. brigády podílely na blokování ukrajinských vojenských základen na Krymském poloostrově. Zabránily tak jakémukoliv pokusu o odpor, který by mohl zpomalit či ztížit ruský postup. Stejná brigáda společně s oběma prapory kaspické flotily od roku 2014 střeží hranici mezi Krymem a Ukrajinou. Jednotky námořní pěchoty mezi léty 2014-2015 také působily v okolí Rostova na Donu a Voroněže nedaleko rusko-ukrajinské hranice. Od září 2015 se podílely na ochraně ruské letecké základny Hmímím v Sýrii. Tak jako pro ostatní řadové i elitní jednotky, znamenala zásadní zlom ruská invaze na Ukrajinu 24. února 2022. Zmíněnou 810. brigádu můžeme použít jako ukázkový případ "zničení" ruské námořní pěchoty v urputných bojích, které invazi provázely. Brigáda byla zničena již v dubnu 2022, když ukrajinská armáda oznámila, že 158 vojáků bylo zabito a asi 500 zraněno. Ztráty zahrnovaly jejich velitele, plukovníka Alexeje Šarova, a informovala o tom tehdy ruská média. Zástupce náčelníka ukrajinské vojensko-rozvědné služby GUR, generálmajor Vadym Skibitskyj, v červenci 2022 řekl, že asi 200 mariňáků z 810. brigády se odmítlo vrátit do boje. O dva měsíce později ukrajinská armáda oznámila, že brigáda ztratila více než 85% svého personálu bojujícího v Chersonské oblasti a že mnozí se opět odmítli vrátit do boje. Mezitím byla 810. brigáda obnovena (ruská brigáda v plné síle má nejméně 2000 vojáků) a její prvky byly k vidění v Záporožské oblasti. V září 2023 se zmiňovalo, že brigáda byla s největší pravděpodobností opět zničena a stala se bojově neúčinnou. Šéf ukrajinské rozvědky Kyrylo Budanov tehdy řekl, že ruská 810. námořní brigáda se stáhla poté, co byla poražena uprostřed ukrajinské protiofenzívy. "Ta brigáda byla úplně poražena, úplně rozbita a teď se stáhli, nahradili je výsadkové jednotky," řekl Budanov v rozhovoru pro The War Zone. Těžké ztráty, které tato brigáda utrpěla, jsou symbolem širších problémů, kterým čelí ruská armáda, která trpí "extrémním úbytkem a vysokou fluktuací", uvedlo tehdy ministerstvo obrany Spojeného království. Kontraproduktivního vrhání elitních jednotek na frontu si všimli i v Rusku. Vojenský korespondent a specialista Aleksandr Sladkov (vystudoval vojenskou leteckou školu a sloužil v armádě jako zpravodaj, působil ve válkách v Čečensku a Gruzii, ale i u mezinárodních sil v Afghánistánu a Iráku) poznamenal "Ztrácíme opravdu drahé speciální síly v úkolech, pro které nejsou určeny, protože představují to nejlepší co máme. Jejich ztráty jsou přitom bolestné a těžko nahraditelné."
Zdroj:
https://www.druhasvetova.com/?p=armada/ ... chota_SSSR
https://www.armadninoviny.cz/ruska-namo ... cnost.html
https://www.novinky.cz/clanek/valka-na- ... a-40429326
http://www.avalanchepress.com/RiverMarines.php
https://www.businessinsider.com/ukraine ... ime-2023-9
