V anglosaském světě se dodnes jak v klenotnictví, tak i v lékařství a lékárnictví, běžně váží na grány (grain = zrnko).
Ovšem jde o lidi, kteří také dodnes měří vzdálenosti a plochy ve fotbalových hřištích a hmotnost v šutrech...

Moderátor: jarl
V anglosaském světě se dodnes jak v klenotnictví, tak i v lékařství a lékárnictví, běžně váží na grány (grain = zrnko).
Jo, je to možné, já to znám votamcaď
Tím to rozku*víš a zničíš, to už tu párkrát bylo.
V německém a rakouském námořnictvu se před první světovou válkou lodě přibližující se k zakotvené válečné lodi nazývaly „Boot ahoi!“, aby se zjistilo, kdo je uvnitř. Odpovědi z válečných lodí závisely na nejvyšším člověku na palubě: "Standardní!", když se blíží "princ" na palubě, "Vlajka!" s admirálem, "Ano, ano!" ne! bez důstojníka.[83] Totéž platilo pro „boat ahoy“ v USA. Navy, kde byl postup poprvé upraven v roce 1893[84] a v Royal Navy.[85] V německém námořnictvu se dnes již pozdrav „Ahoi“ běžně nepoužívá jako neformální pozdrav.In der deutschen und der österreichischen Marine wurden vor dem Ersten Weltkrieg Boote, die sich einem vor Anker liegenden Kriegsschiff näherten, mit „Boot ahoi!“ angerufen, um festzustellen, wer darin ist. Die Antworten von den Kriegsschiffbooten hingen von der höchstgestellten Person an Bord ab: „Standarte!“ beim Herannahen mit einer „Fürstlichkeit“ an Bord, „Flagge!“ mit einem Admiral, „Ja, ja!“ mit Offizier und „Nein, nein!“ ohne Offizier.[83] Ähnliches galt mit „boat ahoy“ in der U.S. Navy, wo das Verfahren 1893 erstmals geregelt wurde,[84] und in der Royal Navy.[85] In der Deutschen Marine ist der Gruß „Ahoi“ heutzutage nicht mehr üblich, als formloser Gruß wird meist das norddeutsche „Moin“ verwendet.
Takže legionáři ostrouhali a pochází to už od R-U maríny. Znamenám siskelet píše: ↑7/1/2025, 10:30 na FB se účastním lehké polemiky, a ta mě donutila na německých webech.
Sic je to na wiki, aleV německém a rakouském námořnictvu se před první světovou válkou lodě přibližující se k zakotvené válečné lodi nazývaly „Boot ahoi!“, aby se zjistilo, kdo je uvnitř. Odpovědi z válečných lodí závisely na nejvyšším člověku na palubě: "Standardní!", když se blíží "princ" na palubě, "Vlajka!" s admirálem, "Ano, ano!" ne! bez důstojníka.[83] Totéž platilo pro „boat ahoy“ v USA. Navy, kde byl postup poprvé upraven v roce 1893[84] a v Royal Navy.[85] V německém námořnictvu se dnes již pozdrav „Ahoi“ běžně nepoužívá jako neformální pozdrav.In der deutschen und der österreichischen Marine wurden vor dem Ersten Weltkrieg Boote, die sich einem vor Anker liegenden Kriegsschiff näherten, mit „Boot ahoi!“ angerufen, um festzustellen, wer darin ist. Die Antworten von den Kriegsschiffbooten hingen von der höchstgestellten Person an Bord ab: „Standarte!“ beim Herannahen mit einer „Fürstlichkeit“ an Bord, „Flagge!“ mit einem Admiral, „Ja, ja!“ mit Offizier und „Nein, nein!“ ohne Offizier.[83] Ähnliches galt mit „boat ahoy“ in der U.S. Navy, wo das Verfahren 1893 erstmals geregelt wurde,[84] und in der Royal Navy.[85] In der Deutschen Marine ist der Gruß „Ahoi“ heutzutage nicht mehr üblich, als formloser Gruß wird meist das norddeutsche „Moin“ verwendet.
českému rozšíření se tam také věnují. Dle nich to do ČR přišlo od námořníků. Navíc tento pozdrav často používaly prostitutky v říčních přístavech na Vltavě a horním Labi![]()
https://de.wikipedia.org/wiki/Ahoi