VI. díl. Polsko září 1939. Č 9.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 9.

Polsko i s koridorem a Gdaňskem v srpnu1939




Námluvy, nebo také přetahovaná, tehdejších velmocí Evropy o Sovětský svaz, jsou v srpnu 1939 velice intenzivní a začínají nabírat čím dál, tím větší obrátky. Důležité zde nyní bude sledovat datum – začneme 20 dní před začátkem 2. světové války. Zachované dokumenty jsou neúprosné…
Kdo SSSR dostane je nám dnes jasné, ale jak to bylo?

Agentura Havas dne 11. srpna 1939 hlásí, že tento den v 10 hodin 20 minut dopoledne přijíždí do Moskvy francouzská a britská vojenská mise, která bude v 15 hodin přijata lidovým komisařem obrany SSSR Vorošilovem. Okolo 17,00 se předpokládá, že vedoucí obou misí, generála Doumenka a admirála Plunketta, přijme Molotov.

Schnurre z ministerstva zahraničí Říše v Berlíně, podává dne 14. srpna 1939 ( Tajné ) hlášení o svém jednání, cituji:
„ V sobotu dne 12. srpna 1939 se u mě objevil Astachov ( velvyslanec SSSR v Berlíně ), aby mě sdělil následující:
Dostal totiž instrukci od Molotova, aby uvedl, že sovětská strana vyjadřuje zájem rozebírat jednotlivé skupiny témat dosud projednávaných. Do těchto témat zahrnul Astachov kromě hospodářských jednání nacházejících se v závěru mimo jiné otázky tisku, kulturní spolupráce, problém Polska, otázky dřívějších německo-sovětských politických dohod. Projednávání těchto témat však může probíhat postupně… Sovětská vláda pro tyto diskuse navrhuje Moskvu, protože jí to velmi ulehčí pokračovat v rozhovorech…
Na mou otázku, jaké pořadí je přikládáno otázce Polska, odpověděl A., že v otázce pořadí nedostal podrobné instrukce a že hlavní důraz instrukce se klade na slovo – postupně.
Podepsán – Schnurre.“

Ministr zahraničí Říše von Ribbentrop dne 14. srpna 1939 posílá ( Tajné) telegram velvyslanci Říše v Moskvě von Schulenburgovi, cituji:

„ Prosím Vás, abyste šel k panu Molotovovi a sdělil mu, co následuje:
…Mezi Německem a Ruskem nejsou žádné rozporné zájmy. Životní způsoby Německa a Ruska se stýkají, ale nejsou vzájemně konfliktní. Proto není žádný důvod k agresi jedné země vůči druhé. Němci nemají žádné útočné plány vůči SSSR. Říšská vláda se domnívá, že mezi Baltem a Černým mořem není žádná otázka, která by se nedala zařídit k plné spokojenosti obou stran. K těmto otázkám patří:
Balt, baltské země, Polsko, jihovýchodní záležitosti a tak dále. Nezávisle na tom by politická spolupráce obou zemí mohla být užitečná…
Anglickou politikou vyvolané zostření německo-polských vztahů a rovněž anglické směřování k válce a s tím souvisící úsilí získat spojence způsobují, že je nezbytné urychleně vyjasnit vztahy Říše k SSSR. V opačném případě by se záležitosti bez viny Německa mohly vyvíjet tak, že obě vlády ztratí možnost obnovit německo-ruské přátelství a případné společné vyřešení rovněž i územních problémů východní Evropy. Proto vlády obou zemí nesmějí nechat událostem volný průběh, ale ve vhodné chvíli se jim věnovat…
Doplnění: prosím nesdělovat panu Molotovovi tuto instrukci dopisem, ale přečíst jí doslovně. Záleží mi na tom, aby dorazila co možná nejpřesněji k panu Stalinovi, a tímto Vás zplnomocňuji, abyste panu Molotovovi tlumočil prosbu a slyšení u pana Stalina, čímž byste jej rovněž mohl bezprostředně seznámit s touto důležitou zprávou. Důvodem mé návštěvy kromě výměny názorů s Molotovem by byl podrobný rozhovor se Stalinem.
Podepsán – Ribbentrop.“

Již 15. srpna 1939 posílá do Berlína velvyslanec Říše v Moskvě von Schulenburg ( Tajné) telegram o svém jednání s Molotovem, cituji:

„ Molotov přijal obsah svědectví, jímž jsem byl pověřen, s největším zájmem, hodnotil je jako neobvykle důležité a prohlásil, že o něm ihned bude informovat svou vládu a zakrátko mi dá odpověď. Již nyní může říci, že sovětská vláda vítá německý záměr zlepšit styky se Sovětským svazem…, je rovněž přesvědčena o upřímnosti těchto záměrů.
Ohledně příjezdu ministra zahraničních věcí Říše by chtěl v úvodu vyjádřit svůj názor a to, že taková cesta vyžaduje odpovídající přípravy tak, aby výměna stanovisek přinesla výsledky. V souvislosti s tím jej zajímá otázka, jaký je názor německé vlády na uzavření paktu o neútočení se Sovětským svazem, a posléze, zda je německá vláda připravena zapůsobit na Japonsko v duchu zlepšení sovětsko-japonských vztahů a odstranění hraničních konfliktů, konečně, zda případné společné záruky pro baltské státy spadají do okruhu německých zájmů…
Molotov zopakoval, že jestliže má nynější zpráva obsahuje myšlenku paktu o nenapadení nebo něco v tom duchu, potom je nutné o této záležitosti věcně jednat, aby v případě příjezdu ministra zahraničních věcí vše neskončilo výměnou názorů, nýbrž došlo ke konkrétním rozhodnutím.
Vskutku uznal, že je nutné spěchat, nechceme-li stanout před hotovými věcmi, zdůraznil však, že je nezbytné náležitě připravit jednání jím vyjmenované otázky.
Podepsán – Schulenburg.“

Do začátku 2. světové války zbývá 16 dní. Vládci některých zemí již mají jasno, jak a kdy promění své sny ve skutečnost.
Všechna jednání a konání se v Evropě zrychlují…

A nyní již za 3 dny, tedy dne 18. srpna 1939 posílá von Ribbentrop von Schulenburgovi do Moskvy ( Tajné ) telegram, cituji:
„ Prosím Vás, abyste opětovně a ihned navázal kontakt s Molotovem a využil všech dostupných prostředků, aby se rozhovor neodkladně konal. Během setkání prosím referovat v tomto duchu: Říšská vláda z jeho posledního prohlášení vyrozuměla ke své velké spokojenosti, že se sovětská vláda staví kladně k faktu dát německo-sovětským vztahům nový rozměr. Samozřejmě bychom se za normálních okolností rovněž domnívali, že novou úpravu německo-sovětských vztahů je třeba připravovat diplomatickou cestou a obecně přijatým způsobem. Současná nezvyklá situace je důvodem, dle mínění Vůdce, nutnosti užít jinou metodu, která rychle vede k cíli. Německo-polské vztahy se přiostřují každým dnem. Je nutno počítat s tím, že každý den může dojít k incidentům, jež způsobí, že vypuknutí otevřeného konfliktu bude nevyhnutelné. Jestliže usuzujeme dle současného stanoviska polské vlády, kontrola běhu věcí by se nám vymknula z rukou. Vůdce naléhá, abychom se během úsilí o vyjasnění německo-ruských vztahů nedali zaskočit vypuknutím německo-polského konfliktu. Pokládá jejich dřívější vyřešení za nutné, třeba jen z hlediska, aby v případě takového konfliktu byly uspokojeny také ruské zájmy, což by bez podobného usměrnění nebylo možné.
Nyní prosíme o neodkladné zaujetí stanoviska k návrhu, abych ihned odcestoval do Moskvy. Současně prosím o doplnění, že přicestuji se všeobecným zplnomocněním Vůdce, které mně dává pravomoc podrobně a s konečnou platností vyřešit veškerý komplex záležitostí…
Měl byste mít stále na mysli rozhodující činitel: že blízké vypuknutí německo-polského konfliktu je pravděpodobné, a proto máme životní zájem, aby byla ihned uskutečněna moje návštěva v Moskvě.
Podepsán – Ribbentrop.“

A jaké to byly události, které vedly k přiostřování německo-polských vztahů, mimo Gdaňska, o tom svědčí ( Tajné) telegram velvyslance Říše, ze dne 18. srpna 1939 pro Ribbentropa. Polské bezpečnostní síly, stejně jako před více než rokem ( březen 1938) československé bezpečnostní síly a AČR, zasahují proti německým bojůvkám na svém území. Bojůvky jsou poměrně dobře zásobeny zbraněmi a řízeny z Berlína.
Tedy ten ( Tajné) telegram z 18. srpna 1939, cituji:

„ Zatýkání v Horním Slezsku jsou ponejvíce spojena s organizováním diverzních skupin různými říšskými centry. Protože v Poznani, v Pomořanech a ve středním Polsku existují podobné skupiny, hrozí vlna zatýkání rovněž těmto územím. V zájmu a na přání skupiny obyvatel německého původu snažně prosím o pokyn, aby veškerá další činnost na tomto poli byla až do dalších rozkazů úplně zastavena.
Podepsán – Wühlisch.“

A jaké vydával Goebbels dne 19. srpna 1939 instrukce pro denní tisk, o tom svědčí tento dochovaný dokument, který se také jmenuje „Denní instrukce pro tisk“ ze dne 19. srpna 1939., cituji:

„ Pokud jde o pojímání Polska německým tiskem, zůstává způsob umístění beze změn: tedy na čelních stránkách teroristické akty ( rozuměj tak, že ty teroristické akty provádějí polské bezpečnostní síly na svém území, proti německým bojůvkám, které provádějí sabotáže a ozbrojené přepady)….
Ovšemže hlášení nemohou obsahovat něco takového, co by poukazovalo na rozpad polského státu, neboť o tom ještě nemůže být řeči. Rovněž není zapotřebí připomínat ´ roztroušený polský stát´, toto pojetí je vyhrazeno k pozdějšímu užití. Je třeba se rovněž vyvarovat pojmu ´ polská soldateska´……“.

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 10.

Každý den okolo a v III. dekádě srpna 1939 byl hektický.
Svědčí o tom i ( Tajné) telegram, který zasílá dne 19. srpna 1939 o svém jednaní s Molotovem von Schulenburg do Berlína, cituji:

„ Když jsem během první rozmluvy uváděl svěřené mi informace, usiloval jsem mnohokrát přesvědčit Molotova, že cesta říšského ministra zahraničních věcí do Moskvy je jediným prostředkem, jak dosáhnout vzhledem k politické situaci žádoucího uspíšení. Molotov uznal pozitivní dopad navrhované cesty, zdůraznil, že sovětská vláda rozumí a oceňuje s touto cestou spojené záměry, nicméně zůstává přesvědčen, že nyní se nehodí určit byť i jen přibližně datum cesty, neboť je nutné ji důkladně připravit. Platí to jak o paktu o neútočení, tak o současně dopracovávaném protokolu….
Na mé mnohokrát a s velkým důrazem uváděné důvody ke spěchu Molotov odpověděl, že do současnosti nebyl učiněn ani první krok při dokončování hospodářské dohody. V první řadě je třeba podepsat hospodářskou dohodu a uveřejnit ji…
Potom by přišla řada na pakt o neútočení a protokol.
Po mých výhradách zůstal Molotov zdánlivě klidný, takže první rozhovor skončil jeho prohlášením, že mě seznámil se stanoviskem sovětské vlády a nemá již co dodat. Neuplnulo ani ½ hodiny od rozhovoru a Molotov mě prosil o… opětovnou návštěvu. Omluvil se, že byl nucen mě obtěžovat, a prohlásil, že informoval o předešlém rozhovoru sovětskou vládu a byl pověřen předat mi návrh paktu o neútočení. Pokud jde o cestu pana RAM ( ministr zahraničních věcí Říše – německy RAM – Reichsminister Auswärtigen Amt), souhlasí sovětská vláda, aby pan von Ribbentrop přijel do Moskvy asi za týden po uveřejnění zprávy o podepsání hospodářské dohody: jestliže by tedy zpráva byla uveřejněna ráno, mohl by pan von Ribbentrop 26. nebo 27. srpna. Molotov neudal důvody náhlé změny svého stanoviska. Předpokládám, že se ve věci angažoval Stalin. Pokus přimět Molotova k přijetí dřívějšího termínu cesty pana říšského ministra zahraničních věcí byl bohužel neúspěšný…
Podepsán – Schulenburg.“

A tak se do věci vloží druhý diktátor – Adolf Hitler!
Tak již 20. srpna 1939 letí do Moskvy ( Tajné) telegram von Ribbentropa pro von Schulenburga, cituji:

„ Vůdce Vás pověřuje, abyste se neodkladně ohlásil u Molotova a předal mu následující telegram Vůdce panu Stalinovi:

Pan Stalin, Moskva.

1. upřímně vítám podepsání nové německo-sovětské obchodní dohody jako první krok k novému uspořádání německo-sovětských vztahů.
2. Uzavření paktu o vzájemném nenapadání se Sovětským svazem pro mě znamená dlouhodobý směr německé politiky. Němci tím navazují na politickou linii, která byla v minulosti výhodná pro obě strany. Proto je říšská vláda rozhodnuta vyvodit všechny důsledky z tak zásadního rozhodnutí.
3. Souhlasím s návrhem paktu o neútočení předloženým panem…..Molotovem, pokládám však současně za neodkladné vyřešit v co možná nejkratším termínu otázky s ním spojené.
4. Podle mého názoru dodatečný protokol, který si sovětská vláda tolik přála, může být v nejkratší době meritorně dojednán, pokud jej bude moci zplnomocněný německý státník projednat osobně v Moskvě. V opačném případě si říšská vláda nedokáže představit, jak by v krátké době bylo možné dopracovat a doladit dodatečný protokol.
5. Napětí mezi Německem a Polskem začalo být nesnesitelné. Stanovisko Polska vůči velmoci je takové, že každého dne může nastat krize. Vůči těmto troufalostem je Německo v každém případě rozhodnuto od této chvíle bránit zájmy Říše všemi prostředky.
6. Mám za to, že vzhledem k záměru obou států nastolit nové vztahy je vhodné vyhnout se ztrátě času. Proto Vám opětovně navrhuji přijmout mého ministra zahraničních věcí v úterý 22. srpna a nejpozději ve středu 23. srpna. Ministr zahraničních věcí má rozsáhlé všeobecné zplnomocnění ke zredigování a podpisu jak paktu o neútočení, tak protokolu. Delší než jednodenní, nejdéle však dvoudenní přítomnost říšského ministra zahraničních věcí Moskvě není možná s ohledem na mezinárodní situaci. Budu vděčen za rychlou odpověď… Adolf Hitler.
Tento telegram Vůdce Stalinovi prosím předat panu Molotovovi písemně na archu bez hlavičky.
Podepsán – Ribbentrop.“

A von Schulenburg již druhý den, tedy 21. srpna 1939, zasílá do Berlína von Ribbentropovi ( Tajné) telegram, cituji:

„ Úplný text Stalinovy odpovědi:
Německému říšskému kancléři panu A. Hitlerovi.
Děkuji za Váš dopis.
Doufám, že německo-sovětský pakt o neútočení způsobí zvrat ve směru zásadního zlepšení politických vztahů mezi našimi zeměmi.

Národy našich zemí potřebují vzájemné mírové vztahy: souhlas německé vlády s uzavřením paktu o neútočení vytváří základ k odstranění politického napětí a nastolení míru a spolupráce s našimi zeměmi. Sovětská vláda mě pověřila, abych Vás informoval, že souhlasí s příjezdem pana von Ribbentropa do Moskvy dne 23. srpna. … Podepsán J. V. Stalin.

Podepsán – Schulenburg.“

Srpnové dny roku 1939 velice dobře vykresluje dokument, kterým je emotivní projev Adolfa Hitlera, který měl dne 22. srpna 1939 k vrchním velitelům letectva a námořnictva ( samochvála diktátora k vlastním činům, spojená i se strachem, z jeho slov jen čiší). Ty nejdůležitější pasáže projevu, jak je tento dokument zachytil, cituji:

„ Svolal jsem vás, abych vás seznámil s politickou situací, abyste získali vhled do jednotlivých předpokladů, na kterých se zakládá moje rozhodnutí, a abych posílil vaši důvěru.
Později projednáme vojenské záležitosti….
Pro mě bylo zřejmé, že dříve nebo později dojde ke konfliktu s Polskem. Rozhodnutí jsem učinil již na jaře, domníval jsem se však, že se zpočátku obrátím na západ a teprve potom proti Východu.
Ovšem není možné určit důsledky zřetězení událostí…
V zásadě to závisí na mně, na mé existenci, na mých politických schopnostech. A dále na skutečnosti, že zajisté nikdo kromě mě nesoustřeďuje důvěru celého německého národa. V budoucnosti se jistě nikdy neobjeví člověk, který by měl větší autoritu než já. Moje existence je tedy důležitou podmínkou tvoření – hodnotou. Nicméně v každé chvíli mohu být odstraněn nějakým zločincem, nějakým idiotem…
Nepřítel se ještě živil nadějí, že po dobytí Polska Ruskem vystoupí jako náš protivník. Nepřátelé nepočítali s mou velkou rozhodností. Naši nepřátelé jsou zanedbatelní červíci. Viděl jsem je v Mnichově….
Postupně jsem dospěl ke změně stanoviska vůči Rusku. Po hospodářské dohodě jsme navázali politická jednání. Seznámili jsme se s návrhem paktu o neútočení. Potom se objevil univerzální návrh ze strany Ruska. O čtyři dny později jsem podnikl zvláštní krok, který způsobil, že Rusko odpovědělo, že je připraveno jej dovést do konce. Byl navázán osobní kontakt se Stalinem. Pozítří von Ribbentrop dovede dohodu do konce. A Polsko se ocitne v situaci, v jaké jsem je chtěl vidět.
Nemusíme se obávat blokády. Východ nám dodá obilí, dobytek, olovo, zinek.
Je to velký cíl, který vyžaduje velké úsilí. Obávám se, že v poslední chvíli mi nějaký zkurvysyn předloží mírový plán……“

Ještě snad – jaké instrukce dával pro denní tisk na 22. srpen 1939 Goebbels ( německá média x let zpracovávala veřejnost protibolševicky, proti SSSR), cituji:

„ Není vhodné navazovat ani v pozitivním, ani v negativním smyslu na světonázorové rozdíly, které jsou mezi Německou říší a SSSR. Nepublikujme úvahy na téma údajné změny politické situace ve světě, dokonce ani ve formě citátů ze zahraničí.
Forma úvah má být věcná a střízlivá. Nemá z nich být zřejmý ani triumf, ani zlostné uspokojení.“

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 11.

A jaké je přesné znění onoho „ Paktu o neútočení mezi Německem a SSSR“, který byl tak zrychleně připraven ve zvláštním režimu, za přispění obou diktátorů a podepsán dne 23. srpna 1939, slavnostně v Moskvě, ministry zahraničních věcí obou zemí, který pak v současné ratifikaci podepsaly obě vlády v Moskvě a Berlíně, dne 31. srpna 1939. Paktu, který Hitlerovi pomohl svou hospodářskou částí se připravit na válku proti Západu i Východu. Paktu, který pak opět stejně věrolomně, jako většinu paktů a smluv, Hitler poruší, za necelé 2 roky, dne 22. června 1941 a zaútočí na druhého signatáře – SSSR!!!
Viz o smlouvě zde, v Část 2 na začátku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
Stejně tak si řekneme i český překlad onoho tajného, co tajného – přísně tajného dodatku, jak uslyšíme v bodě 4. Tak přísně tajného, že se ho mnohé státy dozví až po skončení 2. světové války! Cituji:

„ Pakt o neútočení mezi Německem a SSSR.

Vláda Německa a vláda SSSR, chtějíce posílit mír mezi Německem a SSSR a vycházejíce ze základních ustanovení smlouvy o neutralitě uzavřené v dubnu roku 1926 Německem a SSSR, dospěly k následující dohodě:

Článek 1.
Obě smluvní strany se zavazují vyhnout se všem aktům násilí, veškerému agresivnímu chování a jakémukoli vzájemnému napadání, a to jak jednotlivě, tak společně s jinými mocnostmi.

Článek 2.
Jestliže by se některá ze smluvních stran měla stát objektem válečných akcí ze strany třetí mocnosti, druhá ze smluvních stran nebude v žádné formě podporovat tuto třetí mocnost.

Článek 3.
Vlády obou smluvních stran budou v budoucnosti udržovat stálé konzultace a kontakty, aby se vzájemně informovaly o otázkách týkajících se jejich společných zájmů.

Článek 4.
Žádná ze smluvních stran se nebude účastnit v jakémkoli mocenském uskupení zaměřeném nepřímo nebo přímo proti druhé straně.

Článek 5.
V případě, že se mezi smluvními stranami vyskytnou spory a konflikty týkající se těch či jiných otázek, budou obě strany usilovat o odstranění takových sporů a konfliktů výlučně cestou přátelské výměny názorů a v případě potřeby s pomocí rozhodčích komisí.

Článek 6.
Současná dohoda je uzavřena na 10 let s tím, že pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví 1 rok před vypršením termínu, prodlužuje se platnost dohody automaticky na dalších 5 let.

Článek 7.
Současná dohoda bude ratifikována v co možná nejkratším termínu. Ratifikační listiny budou vyměněny v Berlíně. Dohoda nabývá platnosti ihned po podpisu.

Vyhotovena ve dvou originálech v německém a ruském jazyce.
Jménem německé říšské vlády, z pověření vlády SSSR.
Podepsali – von Ribbentrop, podepsal Molotov.“

A tady je české znění onoho „ Tajný dodatkový protokol“ , kterým si jako zahrádku rozparcelovaly Německo a SSSR své sféry vlivu - celou Východní a jihovýchodní Evropu. Zároveň si připravily pozice na dělení Polské republiky.
Pozice na vznik 2. světové války byly připraveny.
Viz tedy český překlad „ Přísně tajného dodatkového protokolu“, cituji:

„Tajný dodatkový protokol:

Při příležitosti podepsání paktu o neútočení mezi Německou říší a Svazem sovětským socialistických republik zplnomocněnci obou stran projednali ve zcela přátelském jednání otázku rozdělení sfér vlivu ve východní Evropě. Jednání vedlo k následujícímu výsledku:
1. V případě územněpolitických změn na územích baltských států ( tady jsou myšleny státy – Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva) tvoří severní hranice Litvy současně hranici mezi sférami zájmů Německa a SSSR. Obě strany přitom uznávají zájem Litvy na oblast Vilna.
2. V případě územněpolitických změn na územích patřících k polskému státu jsou sféry zájmů Německa a SSSR vymezeny více méně linií řek Narew, Visla a San.
Otázka, zda obě strany uznají za žádoucí existenci nezávislého polského státu a jak by měla být vymezena hranice tohoto státu bude vyřešena nakonec až podle vývoje politické situace.
V takovém případě obě vlády tuto otázku vyřeší na základě přátelského porozumění.
3. V poměru k jihovýchodní Evropě sovětská strana zdůrazňuje zájem o Besarábii. Německá strana v poměru k těmto územím vyhlašuje úplný désintéressement.
4. Obě strany budou pokládat současný protokol za přísně tajný.


Moskva 23. srpna 1939.
Jménem německé říšské vlády, z pověření vlády SSSR.
Podepsal von Ribbentrop, podepsal V. Molotov.

Tady podepisuje Molotov.





Mapa dělení Polska podle tajného protokolu.





A tady v tomto zachovaném dokumentu pro historii, ve svých instrukcích co má psát německý denní tisk dne 23. srpna 1939, sám Goebbels vysvětluje ( nařizuje tisku), jak zvládat myšlení lidí. Pro nováčky a nezkušené novináře tady není místo, cituji:

„ Tón úvah o německo-sovětských vztazích má nyní být o stupeň vřelejší a vyjadřovat větší sympatie, přičemž je přirozeně nutné vzít v úvahu dosavadní naladění německého čtenáře.
Lid by byl zmaten, jestliže by byl náhle zavalen květnatými a triumfálními články o německo-sovětském přátelství. Z toho důvodu se touto tematikou mohou zabývat jen nejlepší autoři…
Z komentářů musí vyzařovat, že se zde nejedná o žádný taktický manévr vzniklý z momentální potřeby a možná vypočtený pouze na krátkou dobu. Naopak, noviny musí dodat tvrzení, že v této otázce došlo k historickému zvratu, zatímco se jedná o novou orientaci na základě tradičních předpokladů.“

No ale pojďme na jednání do Kremlu - na noc z 23. srpna na 24. srpen 1939, kde nám z historických dokumentů zůstal zachován „ Raport“, jak jej zachytil Hencke, poradce ministra zahraničních věcí Říše, po podpisu Dohody a tajných dodatků, s datem 24. srpna 1939.
Cituji Raport ( Tajné):

„ Záznamy z rozhovoru vedeného v noci z 23. na 24. srpna 1939 mezi panem říšským ministrem zahraničních věcí na jedné a pány Stalinem a předsedou rady lidových komisařů Molotovem na druhé straně.

Během rozhovoru pan Stalin spontánně pronesl přípitek k poctě Vůdce:
´Vím, jak velmi německý národ miluje svého Vůdce, proto bych chtěl připít na jeho zdraví.´.
Pan Molotov připíjel na zdraví pana ministra zahraničních věcí Říše a pana vyslance von Schulenburga.
Poté pan Molotov pronesl přípitek k poctě pana Stalina, přičemž dodal, že to byl pan Stalin, který řečí z března toho roku, která byla příznivě chápána v Německu, podnítil zvrat v politických vztazích.
- Stalinův projev na XIII sjezdu strany viz Č 6 zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2792
Potom pánové Molotov a Stalin pronášeli přípitky na pakt o neútočení, na novou éru v německo-ruských vztazích, na německý národ. Pan říšský ministr zahraničních věcí za sebe pronesl přípitek na pana Stalina a rovněž na sovětskou vládu a na šťastný rozvoj vztahů mezi Německem a Sovětským svazem..
Během loučení oznámil pan Stalin panu říšskému ministrovi zahraničních věcí:
Sovětská vláda bere nový pakt velmi vážně a zaručuje se svou ctí, že Sovětský svaz partnery nezklame.
Podepsán – Hencke, poradce.

A tady již po podpisu.




K pochopení a vykreslení dalších historických dní a hodin konce srpna 1939, přispěje i další dokument – Výstraha vrchního velení Wehrmachtu – tedy OKW, kterou posílá dálnopisem ( Tajné) do Gdaňska ve čtvrtek dne 24. srpna 1939, cituji:

„ Zvláštnímu zplnomocněnci říšského ministerstva zahraničních věcí v Gdaňsku: Vrchní velení ozbrojených sil nepokládá za žádoucí vyzbrojovat německé obyvatelstvo, protože obyvatelstvo nic nezmůže proti pravidelným oddílům, a proto by bylo nesmyslně obětováno. Žádám, aby byl v tomto směru informován župní vedoucí.
Podepsán Woermann, vedoucí politického oddělení.“

[michan]

VI. díl. Polsko září 1939. Č 12.

Pro Německo však přichází dne 25. srpna 1939 komplikace v podobě podepsání „ Dohoda o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem“, jejíž české znění si také řekněme, cituji:

„Dohoda o vzájemné pomoci mezi Velkou Británií a Polskem.

Vláda Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a vláda Polska, usilujíce zakotvit spolupráci mezi svými zeměmi, jež vyplývá z již dané úmluvy o vzájemné pomoci v obraně, kterou si vyměnily, se rozhodly uzavřít za tím účelem dohodu…
Po výměně zplnomocnění, jež byla uznána za dostatečná, přijali zplnomocněnci následující rozhodnutí:

Článek 1.
V případě, že by jedna ze smluvních stran zabředla do válečných akcí s jednou z evropských velmocí v důsledku agrese posledně jmenované proti téže smluvní straně, druhá smluvní strana poskytne neodkladně smluvní straně nacházející se ve válečném stavu všemožnou pomoc a podporu, které jsou v její moci.

Podepsal – Edward Raczyński.
Podepsal Halifax.“

Co všechno se onoho pátečního 25. srpna 1939 dělo, co všechno se dělo dalších 6 dní do onoho 1.září 1939 4,45 hodin, si nyní řekněme.
Do 25. srpna 1939 a dalších šesti dnů, z nově otevřených archivů, přináší zvláštní, málo známý pohled, pan PhDr. Karel Richter, jako šéfredaktor časopisu „ Přísně tajné“ – 3/ 2008.
Ano, je to jeden z mých nejoblíbenějších historiků v české zemi ( napsal nejen – Z Buzuluku do Prahy, ale také – Hranice placená krví ( Finsko) – Apokalypsa v Karpatech ( Boje na Dukle), další a další historické knihy, ve světle nově otevřených archivů, v konfrontaci s všeobecně danou historií.
Pan doktor Karel Richter v „ Přísně tajné“ – 3/2008, na stánkách 45 až 55, pod článkem – „Poslední okamžiky před vzplanutím války“, z nových i starých dokumentů sestavil článek o oněch šesti dnech od 25. srpna do 1. září 1939.
Pokusím se volně, s občasnou citací, tyto málo známe věci popsat.
Pan PhDr. Karel Richter svůj článek – „Poslední okamžiky před vzplanutím války“ – navazuje tam, kde se v pátek 25. srpna 1939 dopoledne, po podepsání německo-sovětského paktu nachází Ribbentrop ve společnosti Adolfa Hitlera.
Oba, jak Hitler, tak Ribbentrop čekali, že po podepsání paktu padne britská vláda v čele s Chamberlainem. To se však nestalo a Chamberlain dokonce v britské dolní sněmovně prohlašuje, cituji:
Tento pakt v žádném případě neovlivní britské vztahy k Polsku. Pokud si někdo myslí něco jiného je to nebezpečná iluze.“

Ribbentrop ujišťuje Hitlera, že je to blamáž, že britové jen předstírají podporu Polsku, a že vlastně jen potřebují dostat takovou nabídku od Německa, která by jim v případě útoku Německa na Polsko posloužila jako důvod k odkladu přijít na pomoc Polsku…
Hitler tedy pozve velvyslance Velké Británie v Berlíně Hendersona na odpoledne 13,30 hodin (tohoto dne, tedy 25. srpna 1939) do říšského kancléřství a přijme ho v přítomnosti Ribbentropa.
Hitler britskému velvyslanci líčí poměry na polsko-německých hranicích, kde napětí a „makedonské poměry“ vytvářejí Poláci, svými neustálými ozbrojenými přepady, a že tyto“ makedonské poměry“ považuje za neúnosné, a že to musí skončit. Pak se rozhovoří o tom, že říše musí dostat zpět Gdaňsk a získat koridor do Východního Pruska a že projev pana Chamberlaina na něho učinil velký dojem. Až prý vyřeší polské záležitosti, přeje si Hitler uzavřít anglo-německou dohodu, která by byla stejně rozhodným krokem, jako německo-ruská dohoda. Pak přitvrdí, že jestli bude pan Chamberlain podněcovat a podporovat Poláky, dojde nevyhnutelně k válce, kterou si nepřeje ani Německo, ani Anglie. A ta válka bude krvavější než ta 1. světová. Pak Hitler přímo řekne, cituji:
„ Jsem ochoten, obrátit se na Anglii ještě jednou s velkou a souhrnnou nabídkou. Já jsem mužem velkých rozhodnutí a v tomto případě budu rovněž schopen velké akce. Akceptuji britské impérium, jsem připraven se zavázat, že bude i nadále existovat, a jsem připraven se o to zasadit silou celé Říše“.
Pak Hitler Hendersonovi řekl co všechno ještě nabízí, včetně záruk, že poskytne Britské říši vojenskou pomoc kdekoliv na světě a že to bude on, kdo podnítí celoevropské jednání o omezeném zbrojení…
Pak Hendersona poslal, aby to vyřídil v Londýně a dokonce mu nabídl k cestě své soukromé letadlo…
Dál po odchodu Hendersona hovoří mezi čtyřma očima s Ribbentropem, od kterého se nechal ujistit, že nabídka pro Londýn je dostatečná, aby je odvrátila od pomoci Polákům.
Takto ujištěn ve svých plánech, si zavolal generála Keitla a vydal mu rozkaz k zahájení operace „ Fall Weiz“ – útok na Polsko na ( zítra) sobotu 26. srpna 1939, ve 4 hodiny 30 minut…. ( málo známý fakt, ale uvidíme dál)…
Ani né 2 hodiny po odchodu Keitla přijde z německého velvyslanectví v Londýně telegram, že byla podepsána britsko-polská spojenecká smlouva ( viz výše), což Hitlerovi i Ribbentropovi vyrazí dech. Pro oba je to – Anglie jde do války!
Ribbentrop jen řekne, že tomu nevěří, že rozhovory se táhnou od dubna 1939 a jde seřvat velvyslance v Londýně – odesilatele zprávy Fritze Hesse. Hess potvrdí, že je to ověřeno a že jí posílá Vůdci. Když Ribbentrop položí sluchátko začne nadávat, že Angličani se zbláznili a opravdu půjdou kvůli Polákům do války.
Nad Německem se vznáší varování generálů – Válka na dvou frontách!!!
Do říšského kancléřství se v podvečer 25. srpna 1939 dostavuje francouzský velvyslanec v Berlíně Robert Couloundr.
Hitler za účasti schlíplého Ribbentropa ujišťuje Coulondra, že Německo proti Francii nechová žádné nepřátelské úmysly. Rozvíjí pak idylku o skvělých sousedských vztazích Francie a Německa, která zaručuje oboustranně výhodnou obchodní spolupráci a garanci francouzských hranic, s předpokladem, že se Francie zdrží zasahování do Polskem vyprovokovaném sporu o Gdaňsk a koridor a zároveň obviní Polsko z nepřetržitých ozbrojených provokací, když pokračoval, cituji:
„ Představte si, že německá letadla za letu do Východního Pruska jsou denně napadána dělostřeleckou palbou. Na nové polské provokace odpovíme silou!“
Couloundr mu pak chladně odpovídá, cituji:
„ Obávám se Excelence, že nemohu sdílet váš pohled na německo-polské spory. Polsko je spojencem Francie a vláda mé země je připravena podpořit Polsko, bude-li napadeno. Přesto se osměluji doufat, že rozvaha a velkomyslnost vaší Excelence nedopustí, aby taková situace nastala.“
Rozloučení byla oboustranná odměřenost.
Hitlera ze špatné nálady mohl dostat jen Mussolini, kterému Hitler již odpoledne poslal dopis, ve kterém mu psal, že Pakt se Stalinem zachraňuje „ Osu“ před obklíčením a kde mu sděluje, že každou chvíli může vypuknout válka s Polskem, a že Hitler počítá s partnerskou podporou Itálie.
Hitler se stále ptá na odpověď od Mussoliniho.
Až v 18 hodin večer je mu odpověď od Mussoliniho doručena italským velvyslancem v Berlíně Attolicem – viz zde u konce Č 32. : http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2491
V odpovědi mu Mussolini říká, že Itálie bude připravena na válku v roce 1942.
Hitler nechá Attolica odejít a pak vybuchne. I záznam Hitlerova výbuchu je při německé důslednosti a důkladnosti zaznamenán, cituji:
„Zrádci! Stejní zrádci jako v roce 1914!“
Hitler viděl, že je bez jakékoliv podpory Itálie a zřejmě i Japonska. Všechna nejhorší rizika se naplnila.
Protože se Hitler řídil doporučením Ribbentropa, v tom momentě jej také ze všeho vinil a Ribbentrop pak musel pro zbytek večera dne 25. srpna 1939 z jeho přítomnosti pryč.
Rozčilený Hitler si kolem 19. hodin musí nechat píchnout Mudr. Morellem posilující injekci.
Pak si teprve Hitler uvědomí - především musí nutně odvolat ranní vpád svých 5 armád na polské území.
Okamžitě nařizuje generálu Keitlovi všechny přípravy na „ Fall Weiz“, k útoku na ráno 26. srpna 1939 ve 4,45 zastavit.

Jestli se opravdu všechny jednotky Wehrmachtu a diverzní akce podařilo zastavit? Nepodařilo.
O této jedné akci - málo známé akci, když většinou všichni známe jen rozhlas Hlivice z 31. srpna 1939 a dalším do 31. srpna 1939 si pohovoříme příště - a pak už bude samotná válka, se vším všudy.


Použité dokumenty:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu vytvoříme po skončení VI. dílu.

[michan]

A jak potom vypadaly skutečné sféry vlivu po skončení tažení v Polsku -viz zde:




Zde jsou vlastnoručně podepsané mapy po skončení bojů v Polsku:

[Pátrač]

Velmi pěkná, podrobná a čtivě napsaná práce. Jako ostaně vše v této části fóra.
Měl bych ale jeden dotaz. V podrobné bibliografii u Vašich prací jsem si všiml, že nikdy neuvádíte práce L.B. Harta. Nemyslím si, že by jste je neznal. Je to dáno tím že ho nepovažujete za důvěrhodný zdroj?

[michan]

Tvořím z toho, co jsem po léta shromažďoval ( jako jestli se nemýlím, říkáš i Ty ve svém skvělém díle o Mongolsku), ani zdaleka neuvádím všechny zdroje, i tak je jich hafa.
Nějakou osnovu dle danných historických skutečnosti si uděláš, pak jen konfrontuješ, upravuješ a dle nějaké předlohy, se stejnými fakty jedeš.
Samozřejmě, že je ještě tisíce dalších zdrojů.

[Pátrač]

Tak to ano. Víte já právě jeho práce používám rád - proto jsem se na něj ptal. Považuji ho totiž za relativně objektivního. Jeden čas mě překvapovala jeho až nebritská kritičnost při hodnocení vlastních politiků a představitelů ozbrojených sil a činností, které v době nejen II. SV prováděli.
A je fakt že ohledně těchto údálostí je pramenů nepřeberné množství.
Každopádně se právě pomalu pročítám vším co zde je uvedeno a ještě dlouho se pročítat budu. Je zde co číst.